Rejdaři řeší další problém související s přetrvávající koronakrizí – nedostatek vakcín. S ním sice aktuálně bojuje v podstatě každá vyspělá země, v žádné z nich nicméně nehrozí, že by takový stav přetrvával i několik let. Potíž je v tom, že až 900 tisíc námořníků v oblasti mezinárodní přepravy pochází z rozvojových států. V nich by přitom podle zpravodajského webu CNBC mohlo být očkování plošně dostupné až v roce 2024.
„Na jednom plavidle můžete mít lidi třeba i z 30 zemí současně,“ cituje server generálního tajemníka ICS Guye Plattena. „Polovina pracovní síly celého odvětví má bydliště v zemích, které nebudou mít přístup k vakcíně ještě tak dva tři roky.“
Ne všichni námořníci se pochopitelně budou chtít nechat očkovat dobrovolně. Na druhou stranu, dost možná nebudou mít na výběr, pokud si chtějí udržet současnou práci. Řada zemí totiž začíná od posádek nákladních lodí vyžadovat očkování povinně. Kdo nepředloží potvrzení, nebude moci – podobně jako loni touto dobou – opustit plavidlo a vkročit na pevninu.
Důsledky takové situace by nepochybně pocítil celý sektor mezinárodní námořní přepravy: „Už teď se dozvídáme, že některé země vyžadují, aby jim námořníci předložili potvrzení o očkování. Pokud naši pracovníci nebudou smět překročit mezinárodní hranice, nepochybně to způsobí narušení dodavatelského řetězce a bude docházet ke zdržením.“
Přístavy jako očkovací centra
Podle ICS lze nežádoucímu vývoji zabránit, když spolu všechny zainteresované strany – tedy rejdařské společnosti, nadnárodní organizace i vlády jednotlivých zemí – začnou úzce spolupracovat. Organizace uvádí, že i sami přepravci by měli začít vyžadovat od svých pracovníků očkování mandatorně. Například tak, že jim to písemně zakotví do nových smluv. Vedle toho vedení komory dále navrhuje zřídit v několika klíčových mezinárodních přístavech jakási vakcinační centra, která by jim povinnost pomohla splnit. Tedy za předpokladu, že jim očkování nezajistí vlastní vláda.
Že je nutné být v daném ohledu co nejkreativnější, ví i Bud Darr, viceprezident švýcarsko-italské přepravní linky MSC: „V krátkodobém horizontu by se měli námořníci nechat oočkovat ve svých rodných zemích, kde fungují příslušné vakcinační programy a je dostatek dávek. V tom dlouhém jde pak o prozkoumání možnosti spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. Až skončí původní nápor ze strany jednotlivých zemí, mohli by výrobci (očkování) poskytnout vakcíny přímo majitelům lodí, kteří by je dále rozdělili mezi tyto klíčové pracovníky.“
Odvětví mezinárodní námořní přepravy řeší v posledních měsících jeden problém za druhým. Na jejím počátku se posádky obřích nákladních trajektů, nejprve nemohly vylodit na břeh. Bránil jim v tom strach úřadů z dalšího šíření nebezpečné nákazy. Pak pro změnu neměly rejdařské společnosti moc co převážet. Spousta států totiž zavedla přísný lockdown, v rámci něhož došlo k plošnému „vypnutí“ ekonomiky, takže jednotlivé podniky a továrny přestaly v podstatě ze dne na den vyrábět.
Zastavila se i produkce námořních kontejnerů. S jejich nedostatkem se sektor mezinárodní přepravy potýká již od konce minulého roku. V uplynulých měsících přitom vyšlo najevo, že se problém s každým dalším dnem spíše prohlubuje, než aby se postupně zmenšoval. A výsledek? Nepřiměřeně vysoké náklady na dopravu, které v mnoha případech meziročně vyrostly o desítky procent.
