Michelinský průvodce po hlavních evropských městech je za dveřmi.
Napětí těch, kteří vyhledávají restaurace oceněné michelinskou hvězdou, pomalu vrcholí. Podle posledních informací rozdá slavný průvodce své hvězdičky důležitým evropským městům (main cities of Europe) na konci března v Budapešti. Přibydou v České republice k již oceněným restauracím nějaké další? A podaří se La Degustation Bohême Bourgeoise, Fieldu a Alcronu hvězdy obhájit? Mnoho otázek a málo jasných odpovědí.
Pravděpodobné je, že mimo Prahu se hvězdičkovat nebude. „Main cities of Europe“ sice neznamená jen města hlavní, ale obávám se, že fakt, že v Olomouci vymřeli Přemyslovci po meči, narodila se tam řada známých osobností a dětství tam prožil můj otec, nebude Michelinu stačit, aby uznal význam hanácké metropole v rámci Evropy a jeho komisaři navštívili naprosto výjimečnou restauraci Entrée, která by si díky kreativitě kuchyně a profesionalitě servisu jednu hvězdičku rozhodně zasloužila. Jiná mimopražská restaurace, která by se alespoň teoreticky do hvězdného hledáčku mohla dostat, mě momentálně nenapadá, což neznamená, že se za hranicemi hlavního města skvěle nenajíte, naopak. Kde, to se dozvíte nejpozději na konci června v naší ročence Top Restaurace 2018.
V Praze je situace o mnoho radostnější. Věřím, že dříve oceněné restaurace své postavení obhájí a La Degustation aspiruje i na hvězdy dvě. Do letošního žebříčku pravděpodobně ještě nepromluví na podzim otevřená Paloma, kterou prominentní majitel provozuje v Průhonicích. Otázkou je, bude-li průvodce pro následující roky formálně považovat Průhonice za součást Prahy, ale pan premiér v demisi už si poradil i s tvrdšími oříšky. Zcela nestranně a apoliticky ovšem musím uznat, že Paloma je jasným kandidátem na hvězdu pro precizní práci kuchyně a nadstandardní servis. Nejsem si jistá, jestli u nás potřebujeme více humrů a langustýnek nebo spíše nějakou moderní interpretaci české kuchyně, ale o to jde komisařům až v druhé řadě.
Lokálnost v Praze je blbost, říká michelinský šéfkuchař Punčochář
No a pak je tu Grand Cru s kuchyní vedenou Janem Punčochářem, který se sice nechává slyšet, že už po hvězdě netouží, ale řekla bych, že opak je pravdou. Dokonce si myslím, že by si ji zasloužil. Grand Cru je mnohem vstřícnější k hostům, než byla dřív. Nebudete se tu cítit jako hosté druhé kategorie, ani když si večeři neobjednáte lahev vína nebo Champagne za několik tisíc korun. Promyšlené, dobré a vizuálně krásné jídlo, je tu samozřejmostí. Navíc vám talíř nebude přetékat gely, espumami a dalšími molekulárními ingrediencemi, které bez pomoci obsluhy nebudete schopni identifikovat.
Field a Alcron drží laťku stále vysoko a hvězda jim právem náleží. Dalších sedm restaurací nese za loňský rok označení Bib Gourmand, které je symbolem pro mimořádně dobré jídlo za příznivou cenu. Patří mezi ně Sansho, Maso a Kobliha, Eska, Divinis, Aureole, Na Kopci a Sasazu. Večeři pro jednoho do tisíce korun pořídíte možná tak v Maso a Kobliha, ale inspektoři v tomto směru asi nejsou tak přísní.
Tuhle kategorii by rozhodně chtělo trochu provětrat. Aureole už tam podle mě roky nemá co dělat a dobrou cenu budete na menu Sasazu a Divinisu hledat opravdu těžko, přestože jídlo je tam velmi dobré. Kandidáty vidím hlavně v nově otevřených podnicích, které to pro letošek už asi nestihnou. Bib by si rozhodně zasloužila kuchyně Michala Černého v Café Lounge (Plaská 8, Praha 5), které sice není nové, ale v jídle je tam, kde nikdy nebylo. Moc bych ho přála i restauraci Taro (Nádražní 100, Praha 5), kde si můžete dát krátké degustační menu za 890 korun a budete nadšení.
A pokud by se mezi hlavní evropská města mohlo dostat alespoň Brno, hloupé vtipy stranou, doporučuji michelinským komisařům i vám, zamířit rovnou do Atelier Cocktail bar & Bistro (Kobližná 2, Brno). Spojení skvělé nápadité kuchyně, velmi dobrých zábavných drinků a personálu, se kterým je radost se zapovídat, zaslouží přinejmenším vaši pozornost, když ne nějaké ocenění.
Z food blogu Kláry Donathové dále čtěte:
