V letošním žebříčku se mecenáši trumfovali jako o závod
Warren Buffett je známý ze dvou důvodů. Zaprvé jako jeden z nejtalentovanějších investorů na světě, jenž nashromáždil druhý největší majetek ve Spojených státech. Zadruhé pro svou nechuť utrácet cokoliv z těchto 41 miliard dolarů za věci, které nejsou nezbytné. Například odmítá své bohatství rozdávat potomkům, nesbírá jachty ani závodní koně a také nedává velké příspěvky na dobročinné účely. Proto se může zdát opravdu paradoxní, že se z jednoho z největších žijících amerických škudlilů stane po smrti jeden z nejvýznamnějších filantropů. Tato skutečnost se projevila v červenci, kdy ve věku 72 let zemřela na mrtvici Buffettova žena Susie. A nyní celý její podíl ve společnosti Berkshire Hathaway, v ceně 2,5 miliardy dolarů, směřuje do nadace, kterou založila spolu s Warrenem. Je to malá organizace v Omaze, která podporuje právo na svobodné rozhodnutí v otázkách reprodukce a snížení počtu jaderných zbraní, ale která doposud fungovala spíše v utajení. Jasné však je, že Susiin dar vyšvihl Warrena na třetí místo již třetího ročního žebříčku Top 50 amerických filantropů, který sestavuje BusinessWeek, oproti 26. místu v loňském roce. (Do tohoto žebříčku se manželské páry počítají dohromady.)
Odkaz Susie Buffettové ale nebyl jediným v tomto roce, který charakterizovaly překvapivě vysoké částky. Množství rekordně vysokých darů dává tušit, že se alespoň část z obrovských zisků z období akciového boomu v druhé polovině devadesátých let začíná vracet zpět do společnosti, a že už se snad brzo dočkáme podobných počinů jako byly Carnegieho knihovny nebo Rockefellerovy vakcíny proti žluté zimnici.
Mezi další členy letošního klubu miliardářů patří i mecenáši číslo jedna Bill a Melinda Gatesovi, kteří na světě nejvíce přispívají na zahraniční pomoc. Letos darovali své nadaci dividendy z vlastních akcií Microsoftu, které se odhadují na tři miliardy dolarů. Je to jeden z historicky nejvyšších darů poskytnutý žijícím mecenášem. Jen pro srovnání: je to třikrát víc, než kolik až dosud darovala nejbohatší rodina Ameriky - potomci zakladatele sítě Wal-Mart Sama Waltona.
Další z našeho seznamu poskytli dary v řádu stovek milionů dolarů. Druzí na žebříčku, spoluzakladatel Intelu Gordon Moore a jeho žena Betty, přislíbili 275 milionů dolarů na výzkum oceánů a na vysoce kvalitní vzdělávání pro zdravotní sestry (druhá část vychází z Bettyiných vlastních nedávných negativních zkušeností z lékařských zařízení). Nováček na seznamu, magnát v oboru lékařských přístrojů Alfred Mann daroval 200 milionů dolarů lékařským výzkumným střediskům v Izraeli a v univerzitní nemocnici Johnse Hopkinse. „Peníze mají cenu dle toho, co s nimi zvládnete vykonat,“ tvrdí Mann, osmasedmdesátiletý syn přistěhovaleckého obchodníka s potravinami, který stále naplno pracuje a zamýšlí odkázat celý svůj majetek ve výši 1,4 miliardy dolarů na charitativní účely. „Cokoliv jiného nestojí za nic.“
Školní léta.
Megaštědrý rok také zažily univerzity, které dostaly sérii darů v bezprecedentní výši. Hlavní dovozce tvrdého alkoholu a další nováček v Top 50 Sidney E. Frank, syn sadaře z Connecticutu, spal na prostěradlech ušitých z pytlů až doby, než šel na Brownovu univerzitu. V září daroval škole sto milionů dolarů na stipendia pro až 130 studentů ročně, jejichž rodiny si nemohou dovolit roční školné 31 tisíc dolarů a ubytování se stravou za 8500 dolarů. Tento dar byl inspirován Frankovou vlastní zkušeností, kdy musel školu opustit po prvním ročníku, protože neměl na zaplacení poplatků. Je to největší dar v historii univerzity a jeden z mála velkých darů vůbec na bakalářský stupeň studia. Dále je tu generální ředitel společnosti Related Stephen M. Ross. Ten se sice do Top 50 nedostal, ale daroval sto milionů dolarů Michiganské univerzitě na ekonomickou fakultu, která se dnes již nazývá Ross School of Business. Za 187 let své existence univerzita nikdy tak velký dar nedostala, což platí i pro všechny ostatní ekonomické školy v zemi. Místo uchovávání svých obrovských majetků se mnoho mecenášů z Top 50 rozhodlo letos k charitě přistoupit extravagantnějším způsobem, a to zejména kvůli rostoucímu přesvědčení, že řešit problémy ihned má větší cenu než věnovat peníze po smrti. Tím, že se zrychlí tempo a zvýší objem darů, jsou větší šance změny vykonat. „Uvědomili si, že je potřeba opravdu hodně peněz, aby se věc pohnula,“ vysvětluje Paul Jansen, ředitel oddělení pro neziskový sektor společnosti McKinsey. Toto přesvědčení se šíří dál, a tak odborníci soudí, že řady velmi štědrých mecenášů se ještě zmnoží, zejména v situaci, kdy se na obzoru vznáší největší přesun bohatství v historii. John J. Havens a Paul G. Schervish z Boston College tvrdí, že do roku 2052má změnit majitele nejméně 41 bilionů dolarů, z čehož asi šest bilionů má směřovat na charitativní účely. Dokonce i ti nejmladší z Top 50 přispívají ke zrychlení tohoto trendu velkých donací. Michael a Susan Dellovi, kterým je devětatřicet a čtyřicet let, po příslibech necelých tří set milionů dolarů v letech 1999 a 2000 věnovaných dětem, tuto částku v loňském roce skoro zdvojnásobili. Jak říká Cheryl Sabanová, třiapadesátiletá manželka Haima Sabana, s nímž obsadila 46. místo našeho žebříčku: „Přijde chvíle, kdy máte mnohem větší radost, že jste koupili defibrilátor do nemocnice, než z dalšího kousku z butiku Lalique.“ Už teď darovali mecenáši z Top 50 v průběhu svých životů na charitativní účely neuvěřitelných 65 miliard dolarů. Mnozí se snaží řešit nespravedlivé rozdíly, které stále více ohrožují americkou společnost, globální stabilitu a mír ve světě. Rozvoj globalizace a politická atmosféra po 11. září podnítily některé mecenáše k darům do zahraničí. Tento trend se projevuje i mezi firmami (přesto představují dary na mezinárodní účely jen dvě procenta). „Lidé si začínají uvědomovat, že svět by byl možná bezpečnější, pokud by více lidí mělo možnost si vydělat více peněz,“ myslí si Marlene Hessová, ředitelka oddělení pro filantropické služby u JP Morgan Private Bank. Tento názor sdílí i Ted Turner. Přestože přišel o více než sedm miliard dolarů kvůli nepovedenému spojení AOL Time Warner, plní tento bývalý mediální magnát svůj slib věnovat OSN miliardu dolarů. Pouze svůj závazek protáhl na patnáct let místo deseti. Jelikož mu vadí, že je v pohotovosti asi třicet tisíc jaderných hlavic, zaměřil své poslední filantropické úsilí na snížení počtu existujících jaderných zbraní a chce zabránit šíření nových. „Tyto problémy je třeba řešit teď, a ne za dvacet let,“ prohlašuje Turner. „Pokud v příštích padesáti letech uděláme všechno správně, budeme si žít jako v ráji. Pokud ne, nebudeme žít vůbec nebo jen ve žhavém pekle.“ Velké dary také pomáhají zlepšit situaci nadací a jiných neziskových organizací, kterým během recese značně poklesly příspěvky. K tomu se ještě přidaly velké škrty v oblasti sociálních výdajů, které provedla Bushova vláda. Vzhledem k obrovskému deficitu není pravděpodobné, že by z Washingtonu v blízké budoucnosti přišlo peněz více. Což znamená, že bude větší tlak na jednotlivé mecenáše, zejména na ty velmi štědré, aby poskytovali víc. „Filantropie a celý neziskový sektor musí řešit více problémů než kdykoliv předtím,“ uvádí Jeff Krehely, zástupce ředitele filantropické asociace National Committee for Responsible Philantropy. Pro výběr nováčků do letošního žebříčku a vůbec pro jeho sestavení jsme použili analýzy veřejných záznamů a hovořili s mnoha různými nadacemi, odborníky na neziskový sektor, miliardáři, fundraisery a dalšími experty, kteří sledují pohyb a přesuny majetku. Pro zařazení do Top 50 museli filantropové věnovat nebo přislíbit alespoň 116 milionů dolarů v průběhu uplynulých pěti let, což je o 21 milionů dolarů více než v předchozím roce. Proto vypadli mecenáši jako James Clark, spoluzakladatel Netscape Communications a zakladatel CyBerCorp Philip Berber a jeho žena Donna. Maurice “Chico“ Sabbah také opustil náš žebříček poté, co se spolu se svým obchodním partnerem rozhodli zaplatit 400 milionů dolarů, aby se urovnalo obvinění z podvodu, čímž skončila jejich filantropická kariéra. Teď se jejich věřitelé snaží zmocnit sta milionů dolarů, které Sabbah přislíbil první americké neortodoxní židovské internátní škole American Hebrew Academy, která sídlí v městě Greensboro v Severní Karolíně. Mezi letošní nováčky patří i Veronica Atkinsová, vdova po odborníkovi na diety Robertu C. Atkinsovi, která věnovala celý svůj majetek v ceně pěti set milionů dolarů na boj s epidemií di-obezity, tedy diabetu a obezity. Dále tu máme Oprah Winfreyovou, první Afroameričanku a druhou ženu v žebříčku Top 50, která zbohatla díky vlastnímu úsilí (tou první byla Catherine B. Reynoldsová, která vydělala na studentských půjčkách). Winfreyová tvrdí, že k její filantropii zaměřené na vzdělání ji inspirují její vlastní zkušenosti z dětství. Když jí bylo dvanáct, její matka oznámila celé rodině, že nemá peníze ani na jeden vánoční dárek. Ve chvíli, kdy se už začínala smiřovat s myšlenkou na Vánoce bez dárků, objevily se ve dveřích tři jeptišky s krocanem a hračkami. „Pamatuji si pocit, že těm sestrám na mně záleží, i když jsem je nikdy předtím neviděla a dodnes neznám jejich jména. A také co pro mně znamenalo, že si na mne vzpomněly.“ Náš letošní průzkum také poukázal na nový směr mezi mecenáši, který může klidně ovlivnit filantropii tak jako eBay ovlivnilo obchodování. Asi moc nepřekvapí, že tento trend představuje zakladatel eBay Pierre Omidyar. Nevybírá si jeden problém a nevytváří strategii, jak ho vyřešit. Jeho filantropie využívá přístup zespoda směrem vzhůru, tedy že ponechává jednotlivce určit si vlastní vizi a směr, stejně jako to funguje ve skupině uživatelů eBay.
Bez čekání.
Darováním velkých částek na pečlivě vybrané účely překonávají štědří mecenáši americké nadace, kterým dávají kritici i zákonodárci co proto kvůli jejich taktice utratit každý rok jen pět procent ze svého majetku včetně nákladů na administrativu. Takto si sice uchovávají jádro svého majetku, díky čemuž budou moci fungovat dlouhodobě, ale kritici tvrdí, že by si mohly dovolit pomáhat mnohem více. Nedávná studie McKinsey, dílo Paula Jansena a Davida Katze, poukázala na zpoždění pokud jde o prospěch pro společnost, a na fakt, že uchovávání těchto peněz v zásobě místo jejich okamžitého použití snižuje potenciál vyřešit problémy až o padesát procent.
Darováním prakticky celého majetku na dobročinné účely ještě během svého života se mnoho mecenášů z Top 50 odlišuje od ostatních boháčů. V průměru daruje jedno procento nejbohatších Američanů, kteří dohromady vlastní dvacet procent národního bohatství, na dobročinné účely jen dvě procenta svého ročního příjmu, oproti šesti procentům u rodin z nejnižší příjmové skupiny. Celých dvacet procent nejbohatších rodin nevěnuje na charitu vůbec nic. Oproti tomu prezident společnosti na výrobu bowlingových potřeb AMF Bowling William Goodwin a jeho žena Alice darovali tři pětiny svého majetku na výzkum rakoviny a vzdělávání, rodina Mooreů věnovala prakticky dvě třetiny svého bohatství na ochranu přírody a vědu, a zakladatel American Century James E. Stowers Jr. a jeho žena Virginia předali více než dvě třetiny svého vlastnictví lékařskému výzkumnému institutu Stowers Institute for Medical Research v Kansas City.
Přesto ale tyto individuální projevy štědrosti nemohou všechny přesvědčit, že toho bohatí dělají dost. Zábavní magnát Saban kritizuje ty, kteří na svém majetku sedí. I když mnozí z Hollywoodu přispívají, Saban je přesvědčený, že zábavní průmysl by toho měl dělat mnohem víc. „Myslím, že třeba takový Sumner M. Redstone (předseda Viacomu), který má osm miliard dolarů, by měl trochu otevřít měšec, místo aby si jen od rána do večera přepočítával kolik v něm má,“ prohlásil Saban během telefonického interview ze svého sídla v Beverly Hills. Redstonův mluvčí k tomu uvedl: „Narozdíl od ostatních pan Redstone raději přispívá soukromě. Významným způsobem podporuje boj proti AIDS a rakovině i terapeutické programy pro popálené.“
To však neznamená, že velké dary jsou vždy tím nejlepším řešením. Pokud nejsou dobře naplánované a provedené, mohou se stát spíše zátěží, zejména pokud není charitativní organizace dostatečně vybavena na zvládnutí takového objemu peněz. Někteří filantropové doplňují dar i celou řadou podmínek, které mohou obdarované organizace jen obtížně splnit. Třeba když v únoru odkázala Joan Krocová Armádě spásy celkem 1,5 miliardy dolarů, způsobilo to organizaci velké problémy, jelikož na to nebyla předem vůbec upozorněna. Využít peníze bylo složité, jelikož Krocová si vymínila, že peníze se mají použít na výstavbu a částečně na provoz třiceti nových komunitních center. To ale znamená, že nic z této částky se nesmí použít na žádné ze čtrnácti set existujících center, z nichž některá opravdu potřebují opravit. Někdy si zase striktní pravidla a podmínky vymiňuje obdarovávaná strana. Už roky se Mann snaží darovat sto milionů dolarů své alma mater Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) na lékařský výzkumný ústav. Nakonec UCLA připojila před dvěma lety ke smlouvě tolik podmínek a závazků, že se z původních padesáti nafoukla na několik set stránek a několikrát putovala mezi právníky tam a zpět. „Už jsem to prostě nevydržel a dal jsem smlouvu do šuplíku,“ stěžuje si Mann. Přes „neústupný přístup“ ze strany univerzity se však myšlenky na obdarování stále nevzdal.
Na velmi štědré dary myslela i Susie Buffettová. V květnu, krátce před svou smrtí, v televizním interview odhalila, že se s manželem rozcházejí v názoru na filantropii. Susie, která snila o dobročinných cestách do Indie a spaní na zaprášených matracích, chtěla darovat větší část majetku hned, zatímco Warren považoval za lepší zaměřit se na jeho rozmnožování, aby potom bylo možné odkázat větší sumu. Tento velký dar po její smrti ukazuje, že si Susie Buffetová konečně splnila své přání.
BusinessWeek online
Více informací o filantropii a rozhovory z některými z našich předních mecenášů včetně Oprah Winfreyové najdete na adrese www.businessweek.com/magazine/extra.htm
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Irena Vičarová, www.LangPal.com Hvězdná síla peněženky Přijde-li řeč na dobročinné výdaje, jsou známé osobnosti pověstné zarytým mlčením o tom, kolik z jejich bankovních účtů vlastně odchází. Když byla například sestra Toma Cruise – a současně jeho mluvčí – dotázána na podrobnosti o příspěvcích na charitu, odmítla rozvádět detaily, ale uvedla, že dává přednost práci zdarma pro své oblíbené charitativní organizace. Přitom se zeptala: „Jakou cenu má hodina Toma Cruise?“ Jsou ovšem i celebrity, které pomáhají přímo svými penězi.
OPRAH WINFREYOVÁ
Winfreyová je jedinou hvězdou, jež splňuje předpoklady k zařazení do našeho žebříčku Padesáti nejštědřejších filantropů. Díky darům ve výši 175 milionů dolarů, kterými přispívá na vzdělávací činnost doma i v zahraničí, byla navíc do seznamu zařazena jako první americký filantrop tmavé pleti. Její projekt Andělská síť, v jehož rámci se veškeré dary obecenstva posílají na neziskové účely, mimoto motivuje její fanoušky, aby ji v její dobročinné činnosti následovaly.
STEVEN SPIELBERG
Filmař a spoluzakladatel společnosti DreamWorks SKG dosud na charitativní účely celkově přispěl více než 96 miliony dolarů. Jen na podporu židovských projektů daroval 65 milionů dolarů. Jedna z jeho nadací uchovává nafilmovaná svědectví osob, které přežily Holocaust.
ANGELINA JOLIEOVÁ
Jolieová, jež pro OSN zastává funkci vyslankyně dobré vůle, nedávno této organizaci darovala milion dolarů na pomoc afgánským uprchlíkům a dalších pět milionů slíbila věnovat na zřízení rezervace pro volně žijící zvířata v Kambodži. Webová stránka Internetové filmové databáze tvrdí, že Jolieová dává na dobročinné účely třetinu svých příjmů.
MICHAEL FOX
Prostřednictvím své nadace, které herec známý ze seriálů Rodinná pouta a Všichni starostovi muži, daroval bezmála milion dolarů z výnosů svého bestselleru pamětí s názvem Šťastný muž, dotoval společně s manželkou Tracy více než padesáti miliony dolarů výzkum zaměřený na boj s Parkinsonovou nemocí.
BILL COSBY
Jeden ze současných nejstarších a nejproslulejších televizních komiků bere vážně akademickou činnost. Cosby daroval více než dvacet milionů dolarů na vzdělání. Národnímu muzeu otroctví, jehož otevření se chystá ve virginském Fredericksburgu, navíc přispěje ziskem z deseti ze svých živě vysílaných komediálních show příštího roku.
Překlad: Hana Synková, www.LangPal.com
Metodologie Způsob výpočtu pořadí v žebříčku Občas může být těžké vypátrat velkorysost. Mnozí z nejštědřejších filantropů Ameriky vynakládají značné úsilí, aby se o jejich darech nevědělo. Zveřejněné informace jsou jen zřídkakdy ucelené. Hodnota akcií může navíc kolísat a tím časem měnit původně značnou výši darů přislíbených právě ve formě akcií. Při sestavování každoročního žebříčku časopisu BusinessWeek jsme proto vycházeli převážně z novinových zpráv, registračních záznamů nadací a z rozhovorů. K použitým zdrojům patřily i Kronika filantropie, žebříček čtyř set nejbohatších Američanů sestavovaný časopisem Forbes, informační databáze Prospect Information Network, on-line databáze neziskové organizace GuideStar a záznamy o nadacích z amerického daňového úřadu IRS. Za použití takto získaných údajů jsme sestavili žebříček Padesát nejštědřejších filantropů na základě toho, co v posledních pěti letech darovali či darovat přislíbili. Odhadli jsme také celkovou výši všech jejich dosavadních darů a tato čísla uvádíme u každého kandidáta jako procento čisté hodnoty aktuálního jmění. Brali jsme v úvahu rovněž slíbené dary. Proč? Jsme toho názoru, že dárci, kteří se zavážou k tomu, že v budoucnu část svého bohatství rozdají, si zaslouží pochvalu, a to nejen pro svou štědrost, ale také proto, že často inspirují i ostatní k ještě větším dobročinným počinům. Nicméně hodnocení takových slibů může být zrádné. Mnohdy se skutečná výše daru po jeho přislíbu změní. Splátky přislíbeného daru občas filantropy stojí dokonce obrovské úsilí. Například poté, co v roce 2001 slíbili William a Claudia Colemanovi věnovat Coloradské univerzitě 250 milionů dolarů, hodnota jejich akcií ve společnosti BEA Systems – kterou Coleman spoluzakládal – klesla o 87 procent. Předpokládá se, že Colemanovi svůj slib splní, ovšem za delší čas. Ve snaze o důslednost jsme vždy brali v potaz hodnotu přislíbených darů v době jejich původního oznámení. Vyřadili jsme pouze ty, které byly oficiálně odvolány. Možná nám některé velké dary unikly. Náš žebříček však souhrnně postihuje velkorysost dárců, kteří se pokusili obstát v nelehkém úkolu, před který Andrew Carnegie postavil majetné osoby ve své eseji Evangelium bohatství z roku 1889. Napsal, že cílem bohatých by mělo být navrátit „přebytečný majetek daleko početnějším spoluobčanům způsobem, o němž se přesvědčí, že jim nejlépe zajistí trvalé dobro.“ Na žebříček časopisu BusinessWeek čítající padesát největších amerických filantropů by byl Carnegie jistě hrdý.
Překlad: Hana Synková, www.LangPal.com
