Jedním
z nejvíce nepřehlédnutelných rysů českého ministerského předsedy je touha
promlouvat do věcí, o nichž ví jen málo a které by měl nechat odborníkům nebo
se o nich nejdříve s někým poradit. Protože efekt takových povrchních a velmi
krátkodobých prohlášení může být nedozírný. Aktuálně kvůli tomu několik
uniforem propotili generálové české armády.
Jen pro připomenutí pár výroků Andreje Babiše z poslední doby.
17. března: „Asi dnes okamžitě nepotřebujeme ta BVP, ale potřebujeme jiné věci na tuto válku (s čínskou chřipkou, pozn. red.).“
17. dubna: „V této chvíli asi není situace na to, abychom kupovali BVP za 50
miliard. Víceméně jsme se domluvili s resortem obrany, že to přibrzdíme.“
28. dubna: „Já si myslím, že
kdyby pan ministr Metnar našel možnost financování dodávky těchto vozidel, tak
si to naše armáda zaslouží. Samozřejmě je to obrovská suma, ale já myslím, že
armáda už konečně potřebuje obnovu.“
13. května: „Nemůžeme si dovolit modernizaci armády zastavit. A nemůžeme si dovolit
neplnit naše spojenecké závazky.“
22. května: „Armáda je zásadní pro bezpečnost našeho státu. Podporuji proto její
modernizaci.“
24. května: „Zkrátka je to absolutně špičkové vozidlo. A proč to BVP potřebujeme? Potřebujeme to pro naši těžkou brigádu.“
Než
se posuneme dál, dovolil bych si připomenout ještě jednu myšlenku, které se
Babiš dopustil ve svém traktátu O čem
sním, když náhodou spím. Ten vyšel už před třemi roky: „Takže by bylo dobré rychle vyřadit starou ruskou nebo sovětskou výzbroj
a budovat obranný průmysl.“
Sesumírované premiérovy citace týkající
se armádních nákupů - především pořízení 210 pásových bojových vozidel pěchoty
(BVP) za předpokládaných 53 miliard korun - působí jako pořádný zámotek nebo
změť silně rozvařených nudlí. Andrej Babiš jakoby zapomněl, že se svých úsudků
dopouští na veřejnosti a že jej někdo poslouchá. A zapomíná také na svá
dřívější slova.
Kromě toho jsou zarážející i velmi podivné změny. Jeho přestřelení bylo nejviditelnější v polovině dubna, kdy nejdříve oznámil, že už se ministrem obrany Lubomírem Metnarem domluvil na určitém přibrždění (co tím vlastně mohl myslet?) nákupu obrněných transportérů, aby resort hned druhý den vydal dementi, že k žádné takové dohodě nedošlo.
Aby do budoucna k takovým lapsům a
problematickým vyjádřením ze strany premiéra nedocházelo, armáda jej narychlo
vybavila jakýmsi vojenským přidělencem, podplukovníkem Petrem Matoušem, o němž
nedávno informoval Deník N. Jenže zatím žádný armádní poradce - řeč je třeba o
Jiřím Šedivém či Miroslavu Žižkovi, zkušených generálech - s Babišem nenašel
společnou řeč.
Těžko říct, jak Matouš ze své kanceláře
na ministerstvu obrany bude korigovat neřízenou střelu jménem Andrej Babiš.
Jestli dokáže připravit tak jasné podklady, aby z nich premiér vyčetl, co ještě
říkat může a co už je za čarou. O čem se ještě může diskutovat, co je před
podpisem a na čem armáda pracuje mnoho let.
Svými slovy totiž nejenže Babiš zhoršuje vyjednávací pozici ministerstva obrany před zahraničními dodavateli, ale navíc shazuje mnoho let připravované projekty. Jakoby české armádě nevěřil, že se zastaralou a nevyhovující technikou už skutečně začíná připomínat vojenské muzeum. I přesto, že svá slova poté několikrát upřesní, do světa jde jasný signál: Česko neví, co chce.
Vysvětlit Babišovy veletoče příchodem čínské chřipky nejde. Jeho názory na vojenské tendry se kroutí dlouhodobě. I proto každému z jeho ministrů obrany tak dlouho trvá, než něco konečně schválí a podepíše. I proto je modernizace armády tak zdlouhává a nákupy se tak vlečou. Vše záleží na tom, v jakém rozpoložení premiér právě je.
Teď to ovšem opět vypadá, že nových obrněných bojových vozidel se vojáci v příštích letech dočkají. Tedy do té chvíle, než se premiér opět nahlas zamyslí. Anebo zapomene, že má k dispozici podplukovníka Matouše, s nímž se má o vojenských věcech radit.
