Úspěch vesmírné mise DART
Pakliže se lidstvo do té doby nezničí samo, je dobré vědět, že vůbec poprvé v historii disponujeme prostředky, které by nás a naši planetu mohly zachránit před potenciálně apokalyptickou srážkou s jiným vesmírným tělesem. Vděčíme za to NASA a několika dalším kosmickým agenturám, jež v rámci mise DART vyslaly vloni na podzim k dvojici planetek Didymos a Dimorphos sondu s cílem narazit do druhé jmenované a vychýlit ji tak z její oběžné dráhy.
K samotnému nárazu došlo letos 26. září, přičemž o pár týdnů později americká agentura potvrdila, že se vystřelené družici trajektorii pohybu Dimorphosu skutečně změnit podařilo – nyní obíhá zhruba kilometrový Didymos o více než půl hodiny rychleji. Původní odhady NASA přitom počítaly s tím, že úspěchem bude, když se doba oběhu zkrátí i jen o 10 minut. „Pokud bychom nalezli planetku, která by mohla ohrozit Zemi, mohli bychom tuto techniku, za předpokladu, že ji objevíme v dostatečné vzdálenosti, využít k tomu, abychom ji odklonili,“ potvrdil v říjnu šéf NASA Bill Nelson.
Nutno zdůraznit, že mise DART nese i českou stopu. A to poměrně tučnou. Ostatně, byl to právě pracovník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Petr Pravec, jenž Dimorphos v roce 2003 objevil. Další zásluhy by si pak v tomto ohledu mělo Česko na své konto připsat v horizontu příštích pěti let, kdy k dvojici planetek dorazí evropská družice HERA, jejímž úkolem je dopady srážky detailněji prozkoumat. S tím jí pomůže i technologie, kterou vyvinuly právě firmy v tuzemsku.
Zprovoznění teleskopu Jamese Webba
Jak vypadá vzdálený vesmír, ví lidstvo díky Hubbleovu teleskopu a několika dalším družicím a sondám docela dobře. Nikdy předtím však nemělo k dispozici tak detailní obrázky a fotografie jako nyní. Zasloužil se o to zbrusu nový dalekohled, který v NASA pojmenovali po jednom ze svých bývalých ředitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) byl do kosmu vynesen ještě vloni koncem prosince pomocí evropské rakety Ariane. K jeho zprovoznění ve vzdálenosti zhruba 1,6 milionu kilometrů od Země však došlo až letos. A hned poté začal na svoji domovskou planetu zasílat dechberoucí snímky hvězd, exoplanet, mlhovin či třeba Saturnova měsíce Titanu.
Otevření největšího visutého mostu na světě
Pozoruhodné věci byly pochopitelně k vidění nejen ve vesmíru, ale také dole na Zemi. Konkrétně třeba v tureckém Istanbulu byl letos v březnu otevřen nejdelší visutý most na světě. Stavba nese jméno 1915 Canakkale, kterým odkazuje na jednu z bitev války o Gallipoli, v níž osmanské námořnictvo právě roku 1915 porazilo vojska Francie a Velké Británie, a na délku měří úctyhodných 3,6 kilometru. Pakliže by se do celkové délky měly navíc počítat nájezdové viadukty, protáhla by se o dalších zhruba tisíc metrů.
Výstavba tohoto technického zázraku, jenž překlenuje úžinu Dardanely, vyšla Ankaru na dvě a půl miliardy eur. Avšak zatímco dle tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana bude země z této a další podobných staveb, které jsou v plánu, profitovat ještě velmi dlouho, běžným obyvatelům se takovéto megalomanské projekty příliš nelíbí a otevřeně je kritizují. Turecká opozice v souvislosti se stavbou 1915 Canakkale poukazuje například na to, že náklady na výstavbu mostu šly ze značné části ze státní kasy a na úkor financování jiných veřejných služeb. To vše navíc v době, kdy se země potýká s inflací dosahující v meziročním srovnání hranice 85 procent.
Důlní průmysl se stane díky novým náklaďákům zelenější
Přestože se lidstvo snaží od uhlí a dalších fosilních paliv dávat v posledních letech čím dál více ruce pryč a vyvíjí technologie, díky nimž si při výrobě energií vystačí pouze s obnovitelnými zdroji, zdá se, že povrchových (a pochopitelně i hlubinných) dolů se v nejbližší době tak či tak nezbaví. I ty se ovšem mohou stát ,zelenější‘ – pakliže se v nich začne používat ta správná technika.
Za tímto účelem se americká firma First Mode již několik let snaží vyvinout obří důlní náklaďák poháněný ekologicky vyrobeným vodíkem. No a letos jej pak konečně začala testovat. Využila k tomu přitom speciálně navržené vodíkové palivové články s bateriovým napájením, jež jsou schopny generovat dva megawatty elektřiny – takové množství získané energie stačí na pokrytí spotřeby 1,5 tisíce amerických domácností.
Inkriminovaný vůz si svoji premiéru odbyl v květnu, kdy jej těžební společnost Anglo American nasadila v dole Mogalakwena nacházejícím se v Jižní Africe. Jestli se tento navenek žlutomodrý, leč uvnitř ,zelený‘ kolos osvědčí a učiní důlní průmysl o něco ekologičtějším, se však teprve dozvíme.
Senzor od Applu, který nikdy nebudete chtít použít
Americký Apple letos vytasil novinku, jež se může osvědčit v situacích, do kterých se žádný člověk nechce dostat. Konkrétně při dopravních nehodách. Svůj nový iPhone 14 Pro a hodinky Apple Watch 8 totiž vybavil speciálně navrženým senzorem schopným měřit třítisíckrát za vteřinu nenadálé změny tlaku (způsobené například nafouknutím airbagů) a okamžité přetížení. A to až do hodnoty 256 g.
Jakmile ony hodinky či inkriminovaný chytrý telefon pomocí zabudovaného gyroskopu a barometru zjistí, že došlo ke srážce – a jejich uživatel nepotvrdí, že je v pořádku –, vyšlou na místo nehody složky integrovaného záchranného systému. Funguje to ale i opačně: dotyčný, jenž zůstal po bouračce při vědomí, si může jejich prostřednictvím pomoc přivolat i sám.
Apple vyvinul funkci, jež sama upozorní záchranáře na dopravní nehodu. Autor: Apple
Nutno podotknout, že ačkoliv je novinka vývojářů z kalifornského Cupertina na první pohled působivá, má své mouchy. Zjistilo se totiž, že se funkce automaticky aktivuje například při jízdě na horské dráze nebo, jak ukázalo následné testování na vrakovišti, se v některých případech vůbec nezapne, přestože by naopak měla.
Mayflower znovu přeplula Atlantik. Tentokrát zcela sama
K významnému milníku na poli vědy a technologií došlo kromě vesmíru a souše i na moři. Konkrétně v Atlantiku, jehož zrádné vody zdárně zdolala loď Mayflower. Jasně, k takové události už jednou došlo, a sice před dlouhými 402 roky, nyní je ale vše trochu jinak. Nejedná se totiž o žádnou dřevěnou galeonu přivážející do Nového světa poutníky, nýbrž o elektronikou prošpikované plavidlo naváděné umělou inteligencí a poháněné energií ze slunce.
Mayflower 400, jak zní oficiální název tohoto novodobého korábu, se na svoji pouť přes Atlantský oceán vydala zcela bez posádky. Stalo se tak v rámci projektu, který má otestovat, jestli bude podobným způsobem v budoucnu možné takovéto lodě vypravovat do míst, na nichž mohou získat cenná data ke studiu klimatu a oceánografie samotné, avšak která jsou pro lidi z důvodu velkých vzdáleností a silných mořských proudů považována za velice nebezpečná.
První pokus o přeplutí Atlantiku inženýrům z IBM, kterážto firma za lodí stojí, vloni nevyšel. Ten letošní už ale byl navzdory několika menším problémům přeci jen úspěšný. Mayflower 400 zvládla oceán přeplout pouze s dvěma zastávkami na Azorech a v Kanadě a utvrdila vedení IBM v tom, že jejich plánovaný záměr rozhodně uskutečnitelný je. V rámci dalšího kola testovacího provozu čeká na plavidlo ještě delší štace – povede z Velké Británie do Antarktidy a zpět přes Falklandské ostrovy, což znamená urazit vzdálenost nějakých 12 tisíc kilometrů.
,Zázračná‘ pilulka proti covidu
Covidová pandemie je, zdá se, po bezmála třech letech již definitivně na ústupu. Pomoci s naplněním této skutečnosti by měl i nový, hojně diskutovaný lék. Dostal označení paxlovid a za jeho vývojem stojí americká společnost Pfizer.
Paxlovid je určen pacientům starším 18 let, kterým test potvrdí onemocnění SARS-CoV-2, jejichž příznaky jsou mírné, avšak patří do některé z ohrožených skupin, u kterých existuje reálné riziko toho, že by mohli být hospitalizováni. Podle dostupných klinických testů dosahuje jeho účinnost 90 procent, pakliže se užije do pěti dnů po objevení prvních příznaků.
Lék se podává v tabletách, nikoliv nitrožilně jako v případě jiných medikamentů určených proti covidu, a má být účinný vůči všem jeho aktuálním variantám. Nevýhodou je jeho vyšší cena a také fakt, že může interagovat s některými dalšími léčivy a způsobit například částečnou ztrátu chuti, průjem či vysoký krevní tlak.
Vědcům se podařilo provést jadernou fúzi s kladným ziskem energie
V polovině prosince se v médiích zčista jasna objevila zpráva o zcela zásadním vědeckém průlomu na poli s jadernou energetikou. Učinili jej američtí výzkumníci pracující v zařízení Lawrence Livemore National Laboratory při tamní National Ignition Facility. Vědcům se v rámci jejich experimentu podařilo za pomoci 192 laserů provést vůbec poprvé nukleární fúzi s větším ziskem energie, než kolik se jí na její realizaci spotřebovalo.
Během pokusu bylo vytvořeno 3,15 megajoulu energie, onen kladný zisk tak byl zhruba třetinový. To teoreticky znamená, že lidstvo nyní umí vyvolat reakci, která mu zajistí v podstatě neomezené množství čisté energie. Teoreticky proto, že k uvedení pokusu do praxe – tak aby z něj mohli těžit všichni – ještě zbývá ujít pořádný kus cesty. Experti mluví v tom lepším případě o horizontu několika dalších let.
Jaderná fúze je proces, který je běžně ,k vidění‘ ve vesmíru, a to konkrétně na Slunci a dalších hvězdách. Provází jej spojování lehkých atomů, například atomů vodíku, v jádra těžších prvků – třeba helia. To vše se přitom děje za extrémně vysokých teplot dosahujících řádově 15 milionů stupňů Celsia. V zemských podmínkách je každopádně potřeba dosáhnout ještě mnohem vyšších teplot – jde o stovky milionů stupňů -, neboť nelze využít obrovskou hmotnost naší nejbližší hvězdy, která by palivo (ionizovaný plyn složený z různých nabitých částic), jež celý proces pohání, dostatečně stlačila.
