Největší asijská ekonomika dlouhá léta půjčovala své peníze velkému množství rozvojových zemí. Peking chtěl pomocí těchto financí podpořit především výstavbu rozsáhlých infrastrukturních projektů, jež byly součástí jeho iniciativy Nová hedvábná stezka (Belt and Road). V Latinské Americe a jihovýchodní Asii se díky tomu postavilo mnoho nových silnic, letišť, železnic či elektráren. Zároveň to pak vedlo ke sblížení Číny se zeměmi, kterým půjčky poskytla.
Po zhruba 10 letech od startu zmíněného projektu ale nastal čas splácet. Potvrzuje to i analýza společnosti AidData, podle níž nyní vstoupilo 55 procent oficiálních čínských půjček rozvojovým zemím do doby splatnosti. To ovšem pro mnoho zemí představuje závažnou komplikaci, a to především kvůli aktuální situaci na finančních trzích, které jsou charakteristické vysokými úrokovými sazbami, problematickým vývojem vybraných měn a zpomalujícím globálním růstem.
„Mnoho z těchto půjček bylo poskytnuto díky projektu Nové hedvábné stezky. Často byly už od počátku domluveny s pěti-, šesti-, nebo sedmiletými obdobími odkladu, přičemž kvůli pandemii covidu se doba splatnosti odložila ještě více. Nyní se ale situace mění a z největšího věřitele na světě se stává největší vymahač dluhů na světě,“ řekl CNN výkonný ředitel AidData Brad Parks. Celková hodnota čínských půjček podle něj aktuálně dosahuje zhruba 1,1 bilionu dolarů (asi 25 bilionů korun).
Problémy má už 57 zemí
Údaje AidData jsou založeny na její vlastní databázi. Ta sleduje veškeré úvěry a grantové přísliby od čínské vlády i dalších státem vlastněných věřitelů poskytnuté zahraničním subjektům z veřejného a soukromého sektoru. Tato data shromážděná na základě informací z veřejně dostupných zdrojů tvoří poměrně vzácný vhled do jinak neprůhledného systému čínských financí.
Informace od AidData jsou ale poměrně přesné i podle dalších institucí. Třeba švýcarská Bank of International Settlements nedávno zveřejnila údaje, které ukazují, že různé subjekty z rozvojových zemí dluží čínským věřitelům zhruba 1,1 až 1,5 bilionu dolarů (až 34 bilionů korun).
Situace ohledně splátek se ovšem v poslední době výrazně zhoršuje. Například před rokem 2008 musel Peking řešit problémy týkající se nesplacených dluhů s maximálně deseti zeměmi naráz, zatímco před dvěma lety už takových států bylo sedmapadesát.
To už pro největší asijskou ekonomiku představuje problém a podle analytiků z AidData se zdá, že země svůj přístup k zahraničním půjčkám začíná postupně měnit. Týká se to především financování velkých infrastrukturních zakázek – ještě v roce 2014 tvořily úvěry na tyto projekty přibližně 65 procent veškerých čínských půjček rozvojovým zemím, předloni už ale jejich podíl byl ani ne poloviční.
Nové půjčky zachraňují i samotnou Čínu
I přes mírné omezení půjček zůstává Peking největším oficiálním zdrojem pro financování projektů v rozvojových zemích. USA i další státy skupiny G7 sice v posledních letech své investice do rozvíjejících se ekonomik zvýšily, čínské půjčky ovšem stále dosahují mnohem vyšší úrovně.
Čína se navíc stále častěji soustředí na poskytování nouzových záchranných půjček. Ty pomáhají zemím v problematické finanční situaci tak, že podporují jejich zahraniční rezervy a úvěrové ratingy nebo jim pomáhají splácet stávající dluhy u jiných mezinárodních věřitelů. Podle AidData tedy Peking stále častěji vystupuje coby jakýsi mezinárodní krizový manažer.
Zda dlužníci záchrannou půjčku získají, však závisí především na rizicích, která pro čínský bankovní sektor představují. „Ne každý, kdo je v dluhové tísni, nouzovou záchrannou půjčku od Číny dostane. Zjistili jsme, že tyto balíčky směřují pouze k největším dlužníkům iniciativy Nová hedvábná stezka. Čína tedy sice pomáhá zahraničním dlužníkům, přeneseně ale zachraňuje především své vlastní banky,“ vysvětlil Parks.
Ba co víc, dle analytiků AidData platí, že i když se zadluženým zemím podaří nakonec půjčku získat, ani tak ještě nemají zcela vyhráno. Z dlouhodobého hlediska totiž mohou narazit na problémy způsobené nepříznivými podmínkami u nově uzavíraných záchranných úvěrů, v důsledku čehož se podle nich vystavují nebezpečí „výměny levnějšího dluhu za dražší“.
Vzestup syndikovaných půjček
Kromě omezení půjček na infrastrukturní projekty Čína podnikla i další kroky, které mají do budoucna zmírnit problémy s nesplacenými dluhy. Země proto stále častěji poskytuje takzvané syndikované půjčky, na nichž spolupracuje se západními bankami a multilaterálními institucemi. Ty se podílí na prověřování jednotlivých projektů, což má vést ke snížení budoucího rizika.
Skrze syndikované půjčky je údajně poskytována až polovina všech čínských nenouzových úvěrů. Platí přitom, že více než 80 procent z nich zahrnuje podle AidData právě také subjekty ze Západu.
