Na každého obyvatele republiky přibližně osmnáct cest vlakem za rok
Na každého obyvatele České republiky včetně nemluvňat a seniorů připadá přibližně osmnáct cest vlakem za rok. Češi si proto drží se značným náskokem první místo mezi novými zeměmi unie v počtu jízd vlakem na jednoho občana před Maďary a Slováky. Češi přitom nasedají do vlaků přibližně stejně často jako sousední Němci, a dokonce častěji než Britové či Francouzi. „České dráhy přepravily v loňském roce téměř 179 milionů cestujících. Je to o sedm milionů osob více než v roce 2003,“ uvádí náměstek generálního ředitele pro osobní dopravu Jiří Kolář. Podle statistik drah se v roce 1999 zastavil trvalý pokles zájmu o železniční dopravu a od té doby se počet cestujících pohybuje stabilně kolem 175 až 180 milionů. K tomu Kolář uvádí: „V 90. letech se změnil životní styl, rozšířila se nabídka automobilek a lidé hodně přešli od veřejné dopravy k individuální silniční dopravě. V posledních letech je ale situace stabilní a veřejná doprava včetně železnice dnes nabízí mnohem lepší spoje a více služeb. V mnoha případech je výhodnější cestovat vlakem než autem a mezi Prahou a Ostravou je vlak dokonce výhodnější než letecká doprava.“ V této souvislosti připomíná nové vagony a železniční koridory. „Díky koridorům se doba jízdy na mnoha vzdálenostech výrazně zkrátila, například z Prahy do Ostravy chceme jezdit od příštího roku za tři hodiny a 20 minut, a to ještě není celá trať opravená. V nových soupravách pak naši zákazníci najdou i stoly a elektrické zásuvky, takže mohou během cesty třeba pracovat nebo se dívat na počítači na film.“ Těchto téměř 180 milionů cestujících prochází více než 1100 nádražími a několika stovkami zastávek Českých drah. Větší počet osob se pohybuje především na stanicích vybraných do projektu Živé nádraží. Jsou to obvykle stanice v krajských a bývalých okresích městech nebo tam, kde jsou významné železniční křižovatky, jak uvádí Kolář: „Stanice v krajských a okresních městech fungují podobně jako stanice metra v Praze. Koncentruje se tam velké množství lidí, kteří jsou také potenciálními uživateli služeb a kupujícími v obchodech. Řada z nich přijíždí a odjíždí vlaky, chodí s nimi přátelé, kteří je vyprovázejí, již dnes tam mnoho zákazníků vyhledává služby, jako jsou kadeřnictví nebo internetová kavárna.“ Kolář však připomíná, že nesmíme zapomenout ani na tisíce dalších cestujících městské a autobusové dopravy. “Velký počet našich stanic slouží také jako zázemí pro cestující městské a autobusové dopravy. Například v Sokolově nebo v Havlíčkově Brodě mají vzniknout nové dopravní terminály u našich vlakových nádraží. To může zvýšit pohyb potenciálních zákazníků až na dvojnásobek.“ Například v Havlíčkově Brodě by se mohlo kolem nádraží pohybovat denně až deset tisíc lidí. Půjde proto zřejmě o nejfrekventovanější místo v regionu. Na mnoha stanicích zařazených do projektu Živé nádraží je však pohyb osob podstatně vyšší. Velkou část těchto zákazníků přitom tvoří pravidelní cestující. Přibližně polovina všech cestujících využívá různé formy předplatních jízdenek. Zanedbatelný není ani počet klientů, kteří cestují dražší první třídou. Přestože tyto vagony nejsou zařazeny ani ve všech rychlících, počet cestujících v nich dosahuje přes půl milionu. Podle průzkumu jedné z dceřiných společností Českých drah je z obchodního podhledu zajímavá i věková skladba cestujících, doplnil Kolář: „Zatímco v běžné populaci je mladých lidí do 29 let jen asi 32 procent, mezi pravidelnými zákazníky železnice je jich asi 45 procent. Vysoký je přitom i podíl mládeže do 19 let, studentů a žáků. Během několika let to budou lidé v produktivním věku, kteří budou zvyklí chodit na nádraží za službami a obchody, pokud podnikatelé využijí současnou šanci v podobě projektu Živé nádraží.“ Jejich záměrům může nahrát i další zajímavý údaj, který byl při průzkumu zjištěn: třetina cestujících na železnici se nechá ovlivnit reklamou a téměř dvě třetiny z nich rády nakupují v obchodních centrech.
