Pane Pavlečko, řekněte mi prosím na úvod, jak vy sám pojem startup chápete. Co všechno musí firma splňovat, aby se takto dala označovat? Protože co si budeme povídat, toto označení se snaží užívat čím dál větší počet podniků ve snaze, že se tak stanou pro potenciální zákazníky či investory lákavější…
Já to vidím vlastně úplně stejně. Není nic špatného na tom, když je firma prostě „jen“ firma. Když člověk podniká, vytváří pro společnost velkou přidanou hodnotu. A nemusí kvůli tomu hned zakládat startup.
Co se definice týče, startup je z mého pohledu firma, která většinou používá rizikový kapitál k tomu, aby rychle rostla na trhu, v rámci něhož se díky svému produktu snaží vyřešit nějaký zásadní problém. V praxi takový startup může růst třeba trojnásobně nebo i víc hned několik let za sebou. Běžná firma něčeho takového schopná není.
Samozřejmě každé odvětví má trochu jiná pravidla, ale v podstatě se dá říct, že startup disponuje technologií, díky které se dá velmi dobře a velmi rychle škálovat. Je to firma, která dokáže relativně rychle expandovat do zahraničí a která si umí relativně rychle získat velké množství zákazníků. Je to firma, která dokáže vytvořit velkou tržní hodnotu s relativně malým počtem pracovníků. Je to firma, která zkrátka dokáže být v tom, co dělá, maximálně efektivní.
Jak se letos českým startupům dařilo? K jakým nejzásadnějším událostem na zdejší startupové scéně došlo?
Komunita českých startupových founderů se neustále zvětšuje, což je samozřejmě jedině dobře. Je potřeba se ale na vše dívat v kontextu. Počet startupů roste i ve zbylých ekosystémech, avšak si nemyslím, že bychom zcela využívali potenciálu, který v Česku máme. Mohli bychom se dostat třeba na úroveň Estonska, které se může pyšnit daleko větším počtem úspěšných founderů, než je napříč Evropou běžné.
Jak toho dosáhnout? No, například tak, že tu budeme mít víc lidí, totiž zakladatelů, kteří se nebudou bát vydělané peníze reinvestovat do dalších startupů. Spousta founderů to již dělá, ale spousta také ne. V tomhle tedy Česko má určitě rezervy.
Opět nás budu srovnávat se zmíněným Estonskem, kde v minulosti vznikla jakási „Skype mafie“. Lidé, kteří tam založili Skype, firmu po čase vyexitovali a peníze z prodeje hromadně „nalili“ spolu s vlastními zkušenostmi do dalších nadějných firem, jejichž zakladatelé pak po čase udělali to samé a tak dále. A i díky tomu je na tom Estonsko dnes tak dobře.
Myslím, že rozumím. A pokud jde o ty highlighty letošního roku?
Určitě sem musíme zařadit Mews, kterým se povedlo zrealizovat další investiční kolo a nabrat další velké peníze. Viděli jsme ale i například exit Webglobe, Inventoro a dalších, přičemž velká investiční kola za sebou mají třeba i Rohlík a Cloudtalk. Kromě toho se podařilo uzavřít řadu pre-seed investic do začínajících firem, o kterých za pár let jistě uslyšíme a které budou psát příběh byznysového úspěchu „Made in Czechia“.
Abych to shrnul, rok 2023 byl v rámci celého středoevropského regionu z pohledu investic do startupů slabý. Byl zde celkem evidentní propad. Letos se to ale už naštěstí trochu oživilo, a proto věřím, že jsme se už odrazili od pomyslného dna.
Stát musí přestat překážet
Jak by samotný stát mohl českým startupům pomoci k ještě rychlejšímu rozvoji? Aby Česko v tomto ohledu jednoho dne dohnalo třeba právě zmíněné Estonsko, odkud kromě Skypu pochází i Bolt, Pipedrive a další významné společnosti?
Velkým tématem je rozhodně problematika zaměstnaneckých akcií. To rozvoj zdejší startupové scény rozhodně brzdí. Úplně zbytečně tu jedeme se zataženou ruční brzdou.
V čem konkrétně je v případě zaměstnaneckých akcií takový problém? Rozumím tomu tak, že to má souvislost s jejich zdaněním, ale raději si to nechám vysvětlit od odborníka…
Jasně, určitě jde o zdanění toho příjmu jako takového. Neříkám, že by to snad mělo být úplně osvobozeno od daně – i když i to je určitě jedna z variant –, ale bylo by fajn, kdyby člověk musel tuto daň platit až ve chvíli, kdy z těch akcií má skutečně finanční prospěch. Tedy v okamžiku, kdy firma exituje.
Když si tu situaci představíte, je hned jasné, že tak, jak to teď je, tak to nedává smysl. Proč by měl zaměstnanec platit daň hned poté, kdy se se šéfem dohodne, že na něj za jeho dobré pracovní výkony část akcií převede? Vždyť nikde není dáno, že se firmě bude dále dařit a že se ji skutečně jednoho dne podaří prodat. Proto by o zdanění měla být řeč až úplně na konci.
Druhou věcí je, jak na tento dodatečný zaměstnanecký příjem nahlížet. Za mě by se o něm mělo uvažovat jako o běžném kapitálovém zisku (capital gain, chcete-li) a ne jako o náhradě výplaty. Protože v tu chvíli se na to dají aplikovat i odvody na sociální a zdravotní pojištění a v tu chvíli z toho člověk najednou státu odvede tolik peněz, že to zcela ztrácí svoji atraktivitu, a tedy i účel.
Proto se pak řada podnikatelů rozhodne založit firmu ne v Česku, ale v zahraničí. Což je samozřejmě problém jednak z toho hlediska, že stát zbytečně přichází o dodatečný příjem, a zároveň proto, že se jako česká společnost nikam neposouváme.
Svítá se v tomto ohledu na lepší časy?
Určitě ano. Existuje spousta iniciativ, které na tu změnu tlačí – ať už je to Czech Founders Org, ESOP ASAP, nebo třeba Česká startupová asociace. Problémem je, že většinou naráží u státní správy na řadu byrokratických překážek. Skoro bych až řekl, že Češi jsou v tomto ohledu ve skutečnosti extrémními byrokraty, což je samozřejmě špatně.
Těch témat, které mohou zdejší startupovou scénu posunout dál, je ale mnohem víc. Jako zářný příklad mě třeba teď napadá otázka, proč penzijní fondy nemohou investovat do venture kapitálu. To přeci také nedává smysl, tím spíš když na Západě to možné je. Stát by měl v tomto ohledu přestat překážet.
Je jasné, že stát tady startupovou scénu nevybuduje. To musí zařídit podnikatelský sektor. Ale přinejmenším by jim tuto snahu neměl ztěžovat. Když jim bude překážet, tak se vše zpomalí, vzniknou zbytečné problémy a nám ve srovnání s ostatními zeměmi ujede vlak. Což by byla hrozná škoda, protože výzkumy jednoznačně ukazují, že u nás máme například jedny z nejšikovnějších vývojářů na světě. Máme tady spousty talentovaných lidí, kteří se v rámci univerzit věnují materiálovým vědám, biotechnologiím a tak podobně. A stát rozvoj této startupové scény strašně moc a hlavně zbytečně brzdí.
A jaké konkrétní kroky by stát měl učinit, aby se startupistům u nás podnikalo lépe?
Mělo by být mnohem snazší, respektive mnohem méně byrokratické firmu zakládat, ale stejně tak i zavírat. Mělo by být snazší shánět talenty ze zahraničí – to by v podstatě měla být skutečně triviálnost, ba dokonce by to stát měl i vyžadovat vzhledem k té nelichotivé křivce porodnosti, jakou zde v posledních letech máme.
Chci říct, těch kapitol, které v dnešní době nedávají smysl, je opravdu celá řada a je opravdu načase, aby nás někdo začal poslouchat. Stát řeší věci, které hýbou voličskou základnou. Ve skutečnosti je ale potřeba si uvědomit, že musíme v první řadě řešit, jakou ekonomickou cestou se máme dále vydat.
Naše ekonomika je silně navázaná na tu německou, které se teď nedaří a která rovněž bude v brzké budoucnosti řešit i kvůli podobně nelichotivé porodní křivce řadu strukturálních problémů. Ale nepřijde mi, že bychom si to my plně uvědomovali. Skoro bych až řekl, že tak nějak spoléháme na to, že se Německu podaří tu ostrou zatáčku vybrat a že pak zase bude všechno v pohodě. Jenže ono to tak snadno nepůjde. A proto by bylo fajn, kdyby se podařilo dát našim politikům nějaký pořádný budíček. Budíček, který je i nás konečně opravdu probudí.
Školy neučí, jak správně prezentovat
Navzdory všem výše uvedeným neduhům se podařilo v Česku letos vychovat už v pořadí třetího jednorožce, tedy firmu s valuací jedné miliardy dolarů. Po Productboardu a Rohlíku se jím stala firma Mews. Kdo další by je mohl následovat?
Připomeňme, že na ně před časem navázal už i americký Shipmonk českého podnikatele Jana Bednáře nebo Cera Marka Sachy, která zase operuje ve Velké Británii. Jako perspektivní se v tomto ohledu dále jeví třeba startup GoodData, ale také Atacama, Kiwi, Rosum – je jich za mě opravdu hodně.
Dalo by se říct, že se české startupy na něco konkrétního specializují? Že tu u nás máme například skvělé podmínky pro firmy zaměřené na zdravotnické technologie, fintech či tak něco? Nebo je každá firma jiná a podniká zkrátka v tom, v co její zakladatelé věří?
Jak se to vezme. Jsme zemí, kde vznikl Avast, takže určitě tu máme talentované lidi v oblasti počítačové bezpečnosti. Máme šikovné vývojáře, daří se nám v některých vědecko-technologických oblastech, ale stejně tak zde vzniklo i několik zajímavých B2C startupů, jako například Rohlík. Takže těch oblastí je určitě více.
V čem jsou čeští foundeři dobří, jaké mají přednosti a kde naopak mají rezervy?
Vůbec si nemyslím, že bychom se měli bát se se zahraniční konkurencí srovnávat. Jestli v něčem vynikáme, tak je to schopnost umět si poradit a najít způsob, jak nějaký problém či překážku obejít. To je za mě určitě dobrá vlastnost.
V čem naopak podle mě máme rezervy, je schopnost umět to vše prodat. Což dle mého názoru pramení ze stylu výchovy. Nejsme moc vychováváni k tomu, abychom vyčnívali. Ve školách se příliš mnoho neučí prezentace – hodně lidí za mě neumí prezentovat. A hodně lidí tuto věc podceňuje. Přitom platí, že jedině tehdy, když člověk umí dobře prezentovat, tak dokáže ten svůj produkt, respektive firmu prodat a tím i oslovit potenciální investory.
Což mě přivádí k další myšlence, a sice že by se podle mě lidé neměli bát práce ve startupu. Sice tam třeba na začátku nebudou mít takové peníze jako ve velkých nadnárodních firmách, ale právě vzhledem k tomu, jak rychle se takový skutečný startup vyvíjí, tak se v relativně krátkém okamžiku dostanou ke spoustě zajímavých věcí. Mají možnost vidět firmu růst v přímém přenosu a získat mnoho cenných zkušeností, které třeba pak mohou zužitkovat právě v těch velkých nadnárodních společnostech. A to podle mě není na začátek kariéry vůbec špatné.
To zní velmi smysluplně. Napadá vás ještě něco, co by českým founderům v jejich rozvoji pomohlo?
Nejsme na tom úplně dobře, co se týče transferu technologií z univerzit, respektive zakládání spin-off firem. Ve srovnání se zahraničím jsme určitě pozadu. A proto si myslím, že by se začínající podnikatelé, totiž zakladatelé neměli bát vyhledávat pomoc ve specializovaných centrech, které se této problematice věnují a kde jim mohou poradit třeba právě s tím, jak svůj produkt efektivně prodat.
Od toho tu ostatně také jsou…
Přesně tak.
Na závěr mi prosím ještě povězte, zda se v rámci zdejšího startupového ekosystému chystá v nejbližších měsících nějaký zajímavý exit.
Co vím, tak se toho chystá hodně, ale bohužel nemůžu být v tuto chvíli nijak konkrétní. Co říct můžu, je, že se podle mě v roce 2025 dočkáme hned několika zajímavých exitů, které vyplodí další budoucí generaci snad úspěšných founderů.
