Reportáž o tom, jak se prodává jmelí, vánoční stromek a živý kaprVe světě obchodu představuje vánoční advent více než svátky tichého rozjímání neklidné žně. Na trzích se objeví i ty největší ležáky - a lidé nakupují a nakupují. Jak se ale v takové vřavě daří štědrovečením stálicím a jak moc lukrativní podnikání to je.
Reportáž o tom, jak se prodává jmelí, vánoční stromek a živý kapr
Ve světě obchodu představuje vánoční advent více než svátky tichého rozjímání neklidné žně. Na trzích se objeví i ty největší ležáky - a lidé nakupují a nakupují. Jak se ale v takové vřavě daří štědrovečením stálicím a jak moc lukrativní podnikání to je…?
Ačkoliv jsme po otevření hranic na Západ převzali celou řadu předvánočních rituálů, víceméně jsme si uchovali šupinatého kapříka ve vaně, vánoční stromeček a jmelí pro štěstí. Ovšem i tyto štědrovečerní stálice prožívají svůj marketingový vývoj. Po vzoru západních sousedů se stále víc českých rodin spokojí s už naporcovaným kaprem v celofánu nebo dávají přednost smrčku v kontejneru, který na svůj velký svátek čeká celý rok na balkoně či zahradě. Ekonomicky řečeno, obchodníci nabízejí své výrobky se stále větší přidanou hodnotou a zákazníkům to vyhovuje. Přitom staromilci a konzervativci vytýkají, že právě spotřebitelskou uniformitou ony „české vánoce“ se svými osobitými tradicemi lidových obyčejů, obřadů a folklórních projevů ztrácejí svůj specifický kulturní význam. Vánoce s adventem a Štědrým večerem u nás totiž podobně jako u většiny evropských národů patří mezi největší a nejoblíbenější svátky v roce. Už od středověku až do dnešní doby se vánoční motivy objevují ve výtvarném umění, v dílech významných osobností české literatury. A v neposlední řadě mají koledy, pastorely i jiné skladby inspirované Vánocemi pevné místo v dějinách české hudby. Vánoce patří k historickému a kulturnímu povědomí českého národa. Proto jsme se zajímali, jak si na trhu vedou tradiční české vánoční rity a jestli o ně tak nějak potichu nepřicházíme.
Jmelí je a není dobrý obchod
Protože se v čase adventním dokořán otevřou i peněženky těch největších škudlilů, snaží se v tuto dobu celá řada lidí, zaměstnaných po zbytek roku jinak, brigádně-podnikatelsky si přivydělat. Zkoušeli jsme tedy zjišťovat, jestli se ještě dnes obchodníkovi vyplatí držet se staročeských tradic a zvyklostí. A jakou šanci člověk má, když se rozhodne postavit si stánek na nějakém tom vánočním trhu. Jednou z tradičních adventních záležitostí je jmelí, zlaté nebo zelené. Přinášející podle pověr sňatky, štěstí, bohatství. Rozhodnete-li se prodávat jmelí, asi se z vás Onasis nestane. Opatřit si jmelí jako zboží nepředstavuje vážnější problém, v tom vám pomohou lesníci nebo větší zahradnictví. Jmelí totiž dorůstá až do osmdesáti centimetrů, je rozšířeno po celé Evropě jako cizopasník v korunách stromů jehličnatých i listnatých. Semena roznášejí ptáci na stromy trusem, kde rostlina zapouští kořínky do kůry stromu a živí se jeho mízou. Jinými slovy, je to plevel, kterého se lesníci ve svém revíru rádi zbaví. A zároveň s ním se dostanete i ke chvojí, které patří vedle jmelí ke stejně vyhledávanému artiklu. Ovšem potíže budete mít při samotném prodeji. Velkou konkurencí jsou supermarkety, hypermarkety a na tržištích a obvyklých zónách „dřevění“ prodejci ovoce a zeleniny. „Je to dobrý obchod, jmelí nám dělá skoro polovinu tržby,“ svěřuje se prodavač z obchodního prostoru u metra Budějovická v Praze. „Lidi to tady hodně kupují, protože máme nejlevnější jmelí. A taky jsou tady zvyklí nakupovat.“ A přesně o tom to je. Jmelí je dobrým artiklem v obvyklých místech nákupu, tam, kde zákazník nakupuje celý rok a teď si tady koupí i to jmelí. V tomto ohledu se tedy všem těm zelinářům, květinářstvím, velkým obchodním řetězcům nedá konkurovat. Jako podnikatelský záměr pro příští vánoční svátky jmelí nedoporučujeme, to byste také mohli prožít Štědrý večer v hluboké depresi.
Stromky: slušná brigáda
Naproti tomu je docela slušným přivýdělkem prodej vánočních stromků. Ale pouze brigádou, na které si přijdete tak na pět set korun denně. Od začátku prosince tedy vyděláte tak kolem jedenácti tisíc korun. T o je spíš pro někoho, kdo má zrovna měsíc volný a nechce se mu nečinně sedět doma nebo courat městem. A kdo je smířený, že bude stát celý den na mrazivém povětří a zahřívat se tak maximálně rumíkem. Zkusit podnikat v tomhle segmentu na vlastní živnost nemáte moc šancí. Na trhu se totiž pohybují skuteční plantážníci, kteří vás do svého ranku zřejmě nebudou chtít pustit. Vlastní po republice plantáže jehličnatých stromků, které jsou pěstovány jen a pouze na vánoční prodej. Mladé jehličnany jsou přihnojovány, mají lepší podmínky pro růst, a proto je mezi nimi a stromky z tzv. lesního prořezu viditelný estetický rozdíl. „Stromky z lesa nemají tolik světla, jsou na sebe různě namačkány, navzájem se omezují v růstu, takže ty přesleny nejsou tak rovnoměrně a hezky rozvětvené,“ vysvětluje student Vysoké lesnické školy v Praze-Suchdole Radek Lípa, který si ve stánku firmy Abies Vysočina přivydělává právě prodejem vánočních stromků. Prodej se odehrává u Intersparu v pražské Hostivaři. Dostal se sem na inzerát, který společnost vyvěsila u nich na škole. „Určitě je lepší, když tady prodává student lesnictví. Takový právník by přece nevěděl, co těm lidem říkat,“ komentuje to s úsměvem Radek Lípa. Jedna taková jehličnatá ohrada prodá denně stromky za zhruba dvacet tisíc korun. Sice se zde také prodává i jmelí a chvojí, ale v tržbě to představuje zanedbatelné procento. Lidé si sem totiž chodí pro vánoční stromeček. Cena metru se pohybuje od sto třiceti do tří set padesáti korun. „Nejdražší jsou kavkazské jedle. Pro ty se jezdí až do Dánska, protože u nás pro ně není to správné povětří,“ říká skoromyslivec Lípa a tvrdí, že lidé za hezký stromek klidně sáhnou i hloub do kapsy. A také potvrzuje trend, že víc lidí už si pořizuje stromeček v kontejneru. Před Štědrým ustrojí, na Tři krále odstrojí a pak ho přemístí třeba na balkon nebo zahradu. Jehličnaté stromy totiž tak rychle nerostou a jejich roční přírůstek je jen několik pár centimetrů. Pro ilustraci, oněm dvoumetrovým, které si koupíte u stánku, je podle druhu od čtyř do šesti let. Tedy dnešní půlmetrový budete strojit ještě za pět let.
Černý prodejce stromků…?
Nicméně jistou šanci, přivydělat si vedle plantážníků na prodeji stromků, mají nejrůznější zahradnictví na perifériích města a obcí. Tam jsou lidé zvyklí pro podobný artikl jezdit po celý rok. Jedno takové jsme objevili ve Všestarech, nedaleko Prahy. Tady se pan majitel rozhodl dokonce prodávat i ryby. Jenomže. V době adventním jej někdo okradl, škoda dobře přes padesát tisíc. Vcelku pochopitelně neměl náladu povídat si pro „nějakou“ reportáž. „Celý život jsem se zabýval pěstováním stromečků, keřů, a pořád jsem to rozdával zadarmo. Tak jsem si jednou řekl, že to začnu prodávat. A teď je všechno pryč, manželka se zlobí, protože jsem jí na Vánoce nedal ani korunu. Byli jsme zvyklí jezdit o Vánocích na hory, teď nikam nepojedeme,“ komentoval si to smutně spíš sám pro sebe. Začal s podnikáním na podzim, když se předtím živil jako kuchař a číšník v místních restauracích. Plánoval si, že se bude konečně věnovat něčemu, co jej baví a přitom ještě vydělávat peníze. Jenomže. Těžko předpokládat, že by policie viníka tak „bezvýznamné a drobné“ krádeže někdy našla. Že by se onomu začínajícímu podnikateli peníze vrátily. Když jsem ho tak poslouchal, vypadalo to, že by s tím nejraději seknul. Být v Čechách podnikatelem znamená být psychicky připraven i na nespravedlivé karamboly. Na druhou stranu celá řada lidí se u nás ještě nezbavila pocitu, že okrádáním „někoho“ vlastně nikomu neubližuji. Zastavil jsem na výpadovce mezi Uhříněvsí a Říčany u stromečkové ohrady. „My to máme povolený, my to máme povolený,“ drmolil dokola asi sedmnáctiletý mladík, aniž bych se ho ptal. Možná vypadám jako úřední kontrola z obecního úřadu. Možná. Nicméně jsem se stačil dozvědět, že to tady prodává tatínek, který zrovna jel něco řešit do obce. Ale že se určitě vrátí. „Tak já se zastavím zítra, to nespěchá,“ řekl jsem mládenci a vyrazil. Ani druhý, ani třetí, a dokonce ani čtvrtý den už tam stromky neprodávali. Možná nalezli lepší místo.
Kapry plánujte už v září
Jediným skutečně dobrým a poměrně snadno realizovatelným podnikatelským záměrem adventu je prodej živých kaprů, byť se tomuto neobvyklému způsobu prodeje diví snad celá Evropa. A dlužno dodat, že právě na zabíjení živých kaprů uprostřed náměstí budeme muset zřejmě požadovat se vstupem do Evropské unie nějakou výjimku. Stejně tak se stále víc bouří ochránci přírody, kteří požadují alespoň humánnější zacházení s rybami při samotném usmrcení. Což má u veřejnosti už určitý ohlas, protože u jedné z kádí jsem si vyslechl stesk prodejce: „Byla tady jedna ženská a ta mi vyčítala, že prej bych je mohl líp řezat.“ Nicméně, rozhodnete-li se vydělávat si týden před Štědrým dnem prodejem živých kaprů, musíte na to myslet s dostatečným předstihem. Už na začátku září je třeba kontaktovat vám blízké rybářství a předložit tam živnostenský list (pro Prahu a jih středních Čech to je třeba Společnost Líšno z Konopiště). Oni si ověří spojení a teprve pak od vás přijmou potvrzení, že jste schopen prodávat kapry. T o znamená, že musíte mít zajištěné místo, na které jsou kladeny určité požadavky. „Podle předpisů je potřeba káď, přívod průtokové vody a v blízkosti kanálek, kam může odtékat krev ze zabitých kaprů. Aby se někde na chodníku nebo na silnici nevytvářely zmrazky. A také nám musí udat, jaký způsob dopravy zvolí. Jestli si to odveze sám, nebo jestli mu ryby máme přivézt my,“ vypočítává ředitel Společnosti Líšno František Kalous a dodává, že všechny potřebné propriety si můžete zapůjčit u nich. „Ale pokud vím, tak funguje celá řada firem, které vám to také na ten týden pronajmou.“ Tohle všechno je potřeba mít v pořádku do začátku výlovů, které se realizují tak od poloviny září do konce listopadu. V průběhu listopadu už jsou podle celkových nákladů rybářů určeny ceny, za něž by se mělo prodávat. Ale velkoobchodní ceny se veřejně neříkají, je to obchodní tajemství.
Začátečník platí hotově
Rybářům z Líšna je prakticky lhostejné, jestli jste na trhu začátečník, nebo protřelý matador. Když splníte veškeré náležitosti, počítá se s vámi. Jedinou, vcelku pochopitelnou výjimkou je, že stálá klientela platí fakturou, nový prodejce si musí připravit počáteční kapitál. I tak se podle ředitele Kalouse jedná o velmi slušný výdělek. „Obchodník má tak zhruba pětadvacet až třicet procent z prodeje. A záleží na něm, kolik ryb prodá, na jeho marketingové strategii. Důležité je prodávat na místě, kde se lidé kříží. U zastávek autobusů nebo tramvají. Také je dobré tak týden předtím obejít všechny obchody v okolí a vylepit tam nějaké plakátky: tady si budete moci koupit třeboňského kapra,“ popisuje Františček Kalous jak zefektivnit své podnikání. Z vlastní zkušenosti. Jejich společnost sama několik stánků provozuje, i když spíše z jakéhosi sentimentu a také proto, že jde o tradiční místa. Proto si také může dovolit tvrdit, že postavit si káď s rybami u supermarketu není právě nejšťastnější nápad. Lidé totiž jezdí do velkých obchodních center za úplně jiným účelem - udělat si veliký předvánoční nákup. A na živého kapra nemají tak nějak v autě místo. „Lepší je to vážně u těch zastávek, kde se přestupuje. Člověk koupí kapra a pospíchá s ním domů. Při techhlě teplotách mu vydrží i delší cestu, když ho nepoloží k nějakému topení,“ říká ředitel Kalous. Že jde o byznys ve velkém stylu, svědčí prodejnost právě Společnosti Líšno. Ze zhruba sedmi set hektarů rybníků vyprodukují ročně kolem tří set tun ryb, když z toho celá jedna třetina se prodá během prosince. Kilogram kapra stojí od šedesáti do sedmdesáti korun, to už záleží na samotném obchodníkovi, jakou cenu svým zákazníkům nabídne. Vyšší cena už je podle Františka Kalouse přemrštěná.
Větší zájem o „lysáče“
Zároveň ale ředitel rybářů z Konopiště upozorňuje na trend, že se v příštích letech v prodeji ryb budeme víc přibližovat západní Evropě. Kde se živá ryba, zabíjená na ulici, neprodává, protože krvavý odpad z ryb patří k velmi rizikovým odpadům. „To si málokdo uvědomuje. Vždyť to známe, u popelnic psi, kočky, krysy. T o asi není v pořádku,“ pohoršuje se František Kalous a tvrdí, že dnešní technologie dokážou zachladit nebo zamrazit choulostivé rybí maso tak šetrně, aby se nepoškodila struktura jemné rybí svaloviny. Právě tuto technologii ve Společnosti Líšno mají, protože třetina jejich rybí produkce putuje do zahraničí. Stejně tak vyvrací další mýty o českém kaprovi. Podle něj totiž často lidi vyhledávají velké, a tedy tučnější ryby. Čím větší kapr, tím větší radost v domácnosti. Opak je ale pravdou. „Nejlepší je tříletá ryba, která má tak od kila osmdesáti do dvou dvaceti. T o je čisté maso, bez zbytečného tuku,“ vysvětluje ředitel Kalous a na závěr dodává, že jejich firma už dnes chová ze tří čtvrtin hladké ryby, protože je o ně čím dál tím větší zájem. T o by znamenalo, že by tak postupně vzal za své jeden z mnoha českých obyčejů. Kapří šupina do peněženky, aby v ní držela peníze. Vyděsil jsem se. Ale pak mně uklidnil jeden ze zaměstnanců rybářství, který mě měl provést po provozu. „Naši lidi budou pořád chtít šupináče. Ten nezmizí,“ řekl jen, když jsme kráčeli kolem nádrží, ze kterých rybáři „odpouštěli“ kapry, aby se vydali na svou štědrovečerní cestu.
Pověry o jmelí
Vánoční sny mají prý kouzelnou moc. Předpovídají budoucnost a ukazují cestu ke štěstí. Patří k nim i sny o jmelí. Kdo vidí ve snu jmelí zelené, se spoustou bílých bobulí, určitě se dočká štěstí. A kdo zlaté, rychle a bez namáhy zbohatne. Naopak kdo vidí jmelí suché, znamená to smrt. Komu jmelí ve snu hoří, měl by si dávat pozor na své přátele. Jejich přátelství není opravdové. A tak dále a tak dále. Ovšem co je na takových pověrách pravdy, těžko říct. Zvlášť, když „pod jmelím se líbati s osobou starou, ošklivou či nemocnou“ znamená křesťanské milosrdenství…
Jmelí
Tato věčně zelená rostlina připadala tajemná již našim předkům. Roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. Od nepaměti se věří, že jmelí chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek. Podle Keltů zajišťuje plodnost, proto se pod ním dodnes líbáme. Navíc přináší do domu štěstí, odvahu a lásku. Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze. O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si je koupí sám.
Advent
Pravá vánoční nálada se však začíná projevovat již na počátku adventního období, které začíná první ze čtyř adventních nedělí před Štědrým dnem. Letos připadla první adventní neděle na 1. 12. Dodnes je stále živý prastarý předvánoční obyčej, kdy na svátek sv. Barbory (4. 12.) se trhají větvičky třešní, višní či zlatého deště a jsou dávány do tepla, aby do Štědrého dne rozkvetly. Města jsou během adventu slavnostně vyzdobena, výlohy obchodů se třpytí vánoční výzdobou a na mnoha místech jsou již vztyčeny vánoční stromy jako hlavní symboly nadcházejících svátků. Největší vánoční strom bývá tradičně na Staroměstském náměstí a na Pražském hradě, kde amatérští i profesionální umělci po celé adventní a vánoční období zpívají koledy a lidové písně. Pod vánočními stromy jsou obvykle umístěny pokladničky, kam lidé mohou přispívat na dobročinné účely. V historických částech měst probíhají vánoční trhy, kde je možné nakoupit typické vánoční zboží - ozdoby, svíčky, prskavky, betlémy, adventní věnce, keramiku, vánoční přání, hračky, sladkosti, jmelí, čokoládové kolekce, vizovické pečivo apod. Je možné zde spatřit i ukázky výroby tradičních lidových řemesel - kováře, skláře, rytce, výrobce ozdob.
Vánoční stromeček
Zdobení vánočního stromečku u nás do hluboké historie nezasahuje. Traduje se, že první vánoční stromek v Praze postavil v Libeňském zámečku pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich teprve v roce 1812. Velmi brzy pak vánoční stromek začala strojit česká šlechta a v měšťanských rodinách zcela zdomácněl ve čtyřicátých letech 19. století. Dříve se vánoční stromeček zdobil cukrovím, lidovými výtvory ze dřeva, perníku či pečiva, které se na něj dnes po éře třpytivých ozdob z foukaného skla opět vracejí. Vánoce jsou rodinnými svátky, kdy by nikdo neměl zůstat doma sám. Na Štědrý večer se proto schází u večeře celá rodina, a pokud je někdo osamělý, obvykle ho zvou sousedé či známí do svých rodin. Po slavnostní večeři nastává nejočekávanější chvíle, na kterou se celý rok těší zejména děti. Rozbalují se totiž dárky, které Ježíšek nadělil pod vánoční stromeček, na němž rozsvítil svíčky a tajemně zmizel, než dozněl cinkot vánočního zvonku. U rozsvíceného stromečku se dodnes zpívají koledy. Mezi nejznámější a nejoblíbenější stále patří Narodil se Kristus Pán (15. století), Chtíc, aby spal (17. století), Veselé vánoční hody (2. polovina 17. století), Nesem vám noviny (z r. 1847) a Tichá noc (původem rakouská z r. 1818, u nás záhy zdomácněla).
Staročeské zvyky
Štědrý den býval kdysi postním dnem, doprovázeným řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Například během dne se měl dodržovat přísný půst. Rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Lidé také věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Večeře byla vždy bohatá a měla obvykle několik chodů. Typickým pokrmem byl kuba (kroupy s houbami), hrachová nebo čočková polévka, hubník (nákyp s houbami); někdy se jedla také ryba, ale nebyla příliš oblíbena, protože platila za postní jídlo. Kapr se stal pokrmem vánočních tabulí teprve v 19. století. Štědrý den býval podle lidové víry nejvhodnějším dnem roku pro předvídání budoucnosti. Ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má jaderník podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí, majetek. Do vody se lije rozžhavené olovo a vzniklý tvar napovídá, co se stane, anebo se po vodě pouštějí lodičky z ořechových skořápek, aby naznačily, který člen rodiny se dostane nejdále do světa.
FOTO 1 - I když za metr a půl vysoký vánoční stromek dnes necháte u obchodníků klidně i pět stovek, na tomto artiklu lidé obvykle nešetří.
FOTO 2 - Jestli podlehneme evropskému trendu, budeme na šupinaté kapříky moci už jen vzpomínat. Západ Evropy totiž stále víc dává přednost tzv. hladkým kaprům.
FOTO 3 - Ze sádek se začne vypouštět voda. Tak začíná cesta vánočních ryb na štědrovečerní stůl.
FOTO 4 - V této speciální přepravce putují kapři k obchodníkům.
FOTO 5 - Prodávat jmelí se vyplatí jen v kombinaci s jiným zbožím, přestože může tvořit až polovinu tržby.
FOTO 6 - Stromek v kontejneru: trend, na který si čeští zákazníci začínají zvykat.
