Kdysi jsem nadšeně vykládal známé televizní moderátorce, jak je ten internet úžasný. Lze si naplánovat cestu, půjčit auto, zajistit hotel, získat informace - všechno z obýváku. Po chvíli mi odpověděla: „Až někam pojedu, určitě vás zavolám.“ Kolem internetu koluje i mezi jeho uživateli řada nerealistických bludů. Týkají se svobody, neomezeného užívání, neomezených možností, neomezených informací, a to vše zadarmo.
Jaká je realita?
Žádný oběd není zdarma. Platíme za služby, připojení, reklamu i obsah. Něco přímo, něco je z naší kapsy vytahováno trochu rafinovanějším způsobem. Jen dodavatelé služeb se perou o marže – poskytovatelé infrastruktury s vlastníky obsahu, informací a služeb. Všichni internet provozují pochopitelně jako business, ne jako charitu.
Zvýšení bezpečnosti je placeno uživatelským komfortem. Alespoň částečné odfiltrování spamů, virů, nechtěných cookies, trojských koní je za cenu kompromisu ve ztíženém přístupu a ovládání.
Transformace dat v informace je obtížná. Internet připomíná cestu do vysněného Himálaje zasypanou spotřebovanými nebo polootevřenými konzervami. Najít něco čerstvého a užitečného v záplavě dat je často velmi náročné. Obecnější dotazy vracejí vyhledávače jako desetitisíce referencí.
Internet nemá morálku. Užívají jej efektivně pedofilové, teroristé, exhibicionisté, bulvár. Největší business na internetu je porno, erotika a kriminální útoky na finanční instituce a jejich zákazníky.
Internetovské standardy a protokoly jsou v podstatě staré 35 let a brání dalšímu rozvoji.
Po tomhle proslovu je těžko přiznat a obhájit, že i já využívám internet v průměru přes hodinu denně. A to si nehraji, nekoukám klíčovou dírkou a nestahuji hanbaté obrázky. Využívám prostředky komunikace, stýkám se s komunitami, hledám reference, dokonce občas nakupuji. Zřídkakdy si kladu otázku, co z toho je moje skutečná potřeba a jak jsem ji uspokojoval dříve. Je nás hodně, a bude nás víc. Přicházejí Číňané, Indové, důchodci, tisíce nových virtuálních existencí a další.
Zdá se, že nastal čas přejít z chaosu k drastickým systémovým změnám. Ale jak, když internet nikomu nepatří a o jeho případné standardy se vedou války? Přiznám se, že odpověď neznám. Třeba přijde velký třesk a přinutí nás jej řešit. Zatím asi nezbývá než vítat každé zlepšení, identifikovat v záplavě poskytovatelů informací ty solidní a aktualizované. Brát internet jako nástroj, byť nedokonalý, a ne být jím posedlý. Je možné, že někomu změnil život, ale já bych se do toho nehnal. Je dobře, že existuje, ale klidně si od něj na dovolené čtrnáct dní odpočinu. Naštěstí existují i knihy, příručky a přátelé.
