Velký senát Nejvyššího soudu přijal zásadní rozhodnutí (31 Cdo 3986/2009), ve kterém mění ustálený výklad k § 196a obchodního zákoníku.
Foto: Profimedia.cz
Rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu přináší změnu do ustálené judikatury konstatující absolutní neplatnost převodů majetku mezi majetkově propojenými osobami (např. převody majetku mezi společnostmi v koncernu), pokud cena takového majetku nebyla stanovena znalcem jmenovaným soudem.
Nejvyšší soud v tomto novém rozhodnutí obchodní zákoník interpretoval tak, že byla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a sjednána tržní cena (v daném místě a čase obvyklá), popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem.
Předpokladem pro absolutní neplatnost smlouvy o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a tedy nově není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale (současně) i zjištění, že cena sjednaná ve smlouvě je pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá.
Komplikace v praxi
V praxi přináší absolutní neplatnost smluv o převodu z důvodu kogentního ustanovení § 196a nemalé komplikace. Například v případě neplatného převodu nemovitosti je nutné vrátit veškeré platby nájemného, které inkasoval neoprávněný nabyvatel, což dále vyvolá nutnost podat dodatečná daňová přiznání. Při akvizicích se často jedná o zásadní zjištění v průběhu due diligence, které může mít výrazný dopad na cenu, kterou je kupující ochoten zaplatit nebo kupujícího od koupě i zcela odradit, a to zejména v případě, že se jedná o zásadní majetek sloužící k hlavní podnikatelské činnosti předmětu akvizice. Zhojení absolutní neplatnosti bohužel není možné a nezbývá, než provést nový převod, který je již plně v souladu s ustanovením § 196a. Může se ovšem stát, že díky například vlastnickým změnám na straně původního prodávajícího a/nebo kupujícího nebude k novému převodu vůle.
Z výše uvedených důvodů je vhodné, aby převodům, které by mohly podléhat ustanovení §196a byla věnována náležitá pozornost. Lze jen doporučit, aby byly provedeny konzultace s renomovaným právním zástupcem a znaleckým ústavem, kteří jakákoliv rizika neplatnosti převodu ošetří. Role právníka spočívá ve správné identifikaci případů podléhajících § 196a a zajištění řádného jmenování znaleckého ústavu, pokud bude jmenování nutné. Znalecký ústav musí vhodnými způsoby odhadnout tržní hodnotu převáděného majetku tak, aby společnost mohla rozhodnout o nastavení ceny převodu, která podle nového judikátu může být i vyšší než hodnota podle znaleckého posudku. Nově může být znalecký ústav po konzultaci s právníky pověřen pouze k provedení indikace tržní hodnoty a nevypracovávat kompletní znalecký posudek v souladu s § 196a na základě jmenování soudem. Tato indikace může sloužit společnosti k prokázání skutečnosti, že cena sjednaná ve smlouvě není pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá. Odůvodněnost a správnost odhadnuté tržní hodnoty ať v rámci indikace nebo kompletního znaleckého posudku má v této souvislosti tedy zásadní význam pro posouzení splnění podmínek ustanovení § 196a ve světle nového judikátu.
Díky tomuto rozhodnutí a novele § 196a účinné od 1.1.2012 přináší tento rok významné posílení právní jistoty nabyvatelů majetku od osob, které je získaly od společnosti v rozporu s § 196a. Zároveň nový judikát akcentuje podstatu věci před formálním pojetím tím, že se zaměřuje na posouzení ekonomické výhodnosti převodu pro převádějící společnost.
Autor pracuje jako znalec a senior manažer znaleckého ústavu v mezinárodní poradenské společnosti TPA Horwath.
