Každé opuštěné místo má tajemnou minulost a zajímavý příběh. V dnešní době tyto staré zchátralé objekty lákají stále více dobrodruhů, kteří se do takových prostor vydávají hledat vzrušení, pořizovat dechberoucí snímky nebo prostě jen nasát tu zvláštní tajemnou atmosféru. Podívejte se s námi na další zajímavá místa, které lidstvo ponechalo napospas přírodním živlům.
V době největší slávy přijíždělo do rozlehlého zábavního parku jménem Spreepark, který se nachází v Berlíně nedaleko nádraží Ostkreuz, ročně okolo půl druhého milionu nadšených návštěvníků. Dnes už zde ale cukrovou vatu nedostanete, všechny megalomanské atrakce jsou již dávno zchátralé a na místo se vydávají pouze milovníci tajemných opuštěných prostor.
Spreepark, který byl původně známý jako Kulturpark Plänterwald, vznikl roku 1969 a sjížděli se sem návštěvníci zdaleka. Tehdy se totiž jednalo o největší zábavní park v celém východním i západním Německu. K dispozici byla celá řada nejrůznějších atrakcí od ruského kola až po oblíbené labutě.
Místu se nicméně dařilo i po roce 1989, kdy se jeho majitelem stal Norbert Witte s rodinou a začal ho provozovat jako soukromník. Stávající atrakce byly doplněny o megalomanská lákadla, mezi která patřily třeba horské dráhy, westernové městečko nebo také anglická vesnička. Později však park začal upadat a k problémům se přidaly také značné dluhy, které dosáhly až na neuvěřitelných 11 milionů eur.
V roce 2002 byl Spreepark nakonec uzavřen a rodina majitelů odjela do Peru. S sebou si vzali dokonce i několik atrakcí včetně divoké řeky a celou situaci zamaskovali tím, že je posílají pouze na opravu. Park mezitím začal chátrat, atrakce pokryla bujná vegetace a nefunkční ruské kolo, které bývalo dominantou celého místa, se pro návštěvníky již nikdy neroztočilo.
Norbert Witte se později pokusil rozjet také Lunapark v Limě, tento projekt byl však neúspěšný. Kromě toho se navíc zapletl také do obchodu s drogami a když chtěl roku 2004 propašovat do Německa 180 kilo kokainu v atrakci zvané Létající koberec, skončil za mřížemi. O dva roky později byl navíc za pašování drog odsouzen ke dvacetiletému odnětí svobody také jeho syn Marcel. Nešťastný příběh této rodiny inspiroval filmaře k natočení snímku Achterbahn.
Nadšené návštěvníky v ponurém prostředí zchátralého parku postupně vystřídaly žáby, kachny a různé druhy hmyzu. Jelikož omšelé atrakce přitahují milovníky záhad a dobrodružství, na místo se vydávají průzkumníci, fotografové i filmaři. Nějakou dobu zde dokonce probíhaly také komentované prohlídky, místní nadšenci zde otevřeli kavárnu a jednou za čas se zde pořádaly různé kulturní akce. Roku 2014 však zbytky zchátralých atrakcí i místní bujnou vegetaci poničil velký požár.
Omšelý zábavní park
Elektrárna, na kterou lidé zapomněli
Jestliže se vydáte do belgického města Charleroi a navštívíte malé sousedství známé jako Monceau-sur-Sambre, najdete tam odstavenou elektrárnu známou také jako Power Plant IM. Její součástí je kromě jiného také chladící věž, která sice již nějakou dobu není v provozu, stále se však majestátně tyčí nad městem a stala se oblíbeným místem pro dobrodruhy a průzkumníky.
Místní elektrárna, která byla slavnostně uvedena do provozu roku 1921, po dlouhá desetiletí působila jako hlavní zdroj energie pro celou oblast Charleroi. V době své největší slávy kolem roku 1977 byla schopná ochladit údajně až 480 000 galonů vody během jedné minuty. Není divu, byla to totiž jedna z největších uhelných elektráren v celé Belgii.
Během 70. let 20. století byly do elektrárny dokonce přidány také nové komponenty, díky kterým mohla využívat také plyn. Po mnoha letech provozu se však ukázalo, že elektrárna v Charleroi je zodpovědná za 10 % emisí oxidu uhličitého v celé Belgii, na což upozornila organizace Greenpeace. Elektrárně se proto dostalo mnoho nechtěné pozornosti a roku 2007 byla zcela uzavřena.
Jakmile se brány elektrárny pro veřejnost zavřely, na místo se začali vydávat nejen průzkumníci, ale také zloději, kteří začali postupně rozkrádat místní kovové součástky. V dnešní době se zde většinu času pohybují bezpečnostní pracovníci, kteří elektrárnu hlídají. Ani zamčené prostory nebo částečná demolice tohoto místa však neodradily průzkumníky od návštěvy staré elektrárny, a především chladící věže s dechberoucím výhledem.
Mimozemské domy s temnou minulostí
Mělo se jednat o budoucnost lidstva, místo toho však resort Sanzhi na Tchaj-wanu krátce po zahájení výstavby upadl v zapomnění. Kvůli několika tragickým nehodám a problémům, které konstrukci neobvyklého komplexu doprovázely, se totiž začalo proslýchat, že toto místo je prokleté. Z oblasti označované jako Sanzhi Pod City se tak stalo město duchů.
Sanzhi District se nachází v severní části ostrova Tchaj-wan. Díky vhodné poloze a nedotčeným pobřežím si toto místo roku 1978 vybrala společnost Yu-Chou Co., která se zde rozhodla vybudovat speciální rekreační komplex. Malé městečko mělo sloužit boháčům, kteří se snaží uprchnout před shonem velkoměsta, i vyšším důstojníkům americké armády působícím právě ve Východní Asii.
Na místě začaly vznikat futuristické stavby, kterým díky jejich moderní architektuře nikdo neřekl jinak než UFO domy, a Sanzhi se brzy mělo stát oblíbeným dovolenkovým resortem. Po pouhých dvou letech však byla stavba zastavena a pracovníci komplex nadobro opustili. Oficiální zprávy uvádějí, že konec megalomanského projektu byl spojený s nedostatkem financí a nedostatečnou stabilitou budov, které nedokázaly čelit dramatickým změnám počasí.
Místní obyvatelé byli nicméně vždy přesvědčení o tom, že ukončení výstavby mělo zcela jiný důvod. Celý projekt totiž hned od začátku provázely velké problémy, a to nejen ty technické. Na místě došlo k několika nehodám, při kterých přišli o život tamní dělníci, nedokončené budovy si jako ideální místo pro poslední rozloučení se světem vybírali sebevrazi a zaměstnanci se na staveniště kvůli pověrám a obavám o život později odmítali vrátit.
Lidé začali přičítat nepříznivé okolnosti doprovázející výstavbu nového komplexu tomu, že nadpřirozené bytosti trestají tamní pracovníky za nedůstojné zacházení s posvátným územím. V průběhu výstavby byla totiž z důvodu rozšíření přístupové komunikace rozpůlena socha Čínského draka, který měl dané území chránit a odolávat silám zlých mocností. Na místě se navíc nacházel také hřbitov vojáků z II. světové války a mrtví údajně špatně nesli vyrušení z jejich věčného spánku.
Opuštěné futuristické budovy sice nebyly nikdy úplně dokončeny, později se však staly předmětem zájmu průzkumníků, milovníků záhad a samozřejmě také vandalů. Ačkoliv místní obyvatelé kvůli pověrčivosti varovali před likvidací zchátralého komplexu a lidé na internetu zuřivě vytvářeli petice za zachování tzv. trosek budoucnosti, roku 2008 byly zahájeny demoliční práce. O dva roky později byly všechny obytné buňky odstraněny a místo bylo srovnáno se zemí.
Čtěte také:
