Prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel hodnotí uplynulé období v české ekonomice a podnikatelském sektoru a přibližuje své představy, jaká podpůrná opatření by bylo třeba v současné situaci provést. Navrhuje třeba možnost platit DPH ze zaplacených faktur či tzv. Rašínovu kartu.
Vrátil bych se trochu dál, do let 2008 a 2009, kdy odstartovala finanční krize. Moc jsme ji v té době nepocítili. V bankách bylo dostatek finančních prostředků, měli jsme práci a téměř nic nám nechybělo. Až teprve roky 2011 a 2012 přinesly českému byznysu hubenější období. Podnikatelé museli znovu sáhnout do kapsy, znovu zanalyzovat své výsledky. Mělo to ovšem jedno obrovské pozitivum, které si podnikatelé přinesli právě ze zmíněné krize v letech 2008 a 2009. Mluvím samozřejmě o produktivitě práce. Majitelé vzhledem k tehdejší situaci, kdy nevěděli, co bude zítra, své firmy zredukovali, mimo jiné i z hlediska zaměstnaneckých smluv, často nepotřebných. Obrovský kus práce, který v této době vykonali, jim přinesl odměnu v předloňském a loňském roce. Například exportéři začali své obchody kouskovat a získávali sice menší zakázky, ale větší počet než dříve. Takže jim to paradoxně přineslo zvýšení celkových objemů zakázek.
Začátek nového roku je příležitostí pro bilancování. Jak jste vnímal rok 2012 z hlediska dění v podnikatelském sektoru?
Minulé období ale nepřineslo jen pozitiva, jaké hlavní problémy vidíte?
Především stavebnictví, které se neustále propadá. Jde o problém přehřátí trhu z let 2005 až 2006, k němuž došlo v důsledku tehdy chystané první velké změny daně z přidané hodnoty. Stavebnictví dnes nejede. Stát před časem v rámci úsporného balíku prakticky přestal nabízet možnosti účastnit se výběrových řízení. Stačí uvést příklad krajských úřadů, které dnes mají k dispozici o 50 procent méně peněz na různé zakázky než dříve. To se samozřejmě výrazně projevuje na ekonomice malých firem v obcích. Stavebnictví se za poslední dva roky propadlo o zhruba 750 miliard korun, což je obrovské číslo.
Co s tím?
Je nutné vytvořit nový potenciál zejména v rámci dopravní infrastruktury a bydlení pro mladé lidi. Například rozhodnutí státu zastavit stavební spoření pro mladé lidi považuji za špatný krok. Rozuměl bych, kdyby se stanovilo, že není možné za ty peníze koupit třeba auto, když jsou určené na bydlení. Jsem ale přesvědčen, že by bylo velmi dobré poskytnout lidem do 35 či 40 let nějaké finanční povzbuzení a zapojit do toho podnikatele i banky. Jde totiž i o to, abychom mladé lidi udrželi v České republice, protože oni začínají odcházet.
Vraťme se ještě k loňskému roku.
Významné nepochybně bylo zvýšení DPH. A také bych zmínil vyhlášení, že podpora malých a středních firem bude v určité podobě pokračovat, byť teď byla velmi omezená. Především v důsledku toho, že malí živnostníci neměli možnost odpočtů ze základu daně v paušálech. Je jasné, že v období ekonomické krize je třeba šetřit, ale zároveň se ukazuje, že některé věci se neudělaly dobře. Loňský rok byl také bohužel bohatý na řadu nových zákonných norem, z mého pohledu v některých bodech naprosto zbytečných. I tady je třeba myslet na nápravu. Uvedu příklad. Kdysi dávno míval zákon okolo pěti až sedmi tisíc slov, zatímco dnes už jich má od 50 tisíc třeba i do 150 tisíc. Když přijde na lámání chleba, soudce, stejně tak jako podnikatel, musí zákon znát. To ale podle mě dnes už není v moci ani jednoho z nich. Také je třeba si uvědomit, že 84 miliard korun stát vybere na daních od právnických osob, necelých 80 miliard od fyzických osob občanů, ale jenom 2,7 miliardy od živnostníků fyzických osob. Je zřejmé, že tady je něco špatně a je to nutné změnit. A ještě jednu důležitou věc k loňskému, a vlastně i novému roku bych chtěl říct. Podnikatelé v letošním roce očekávají nějaké zásadnější prohlášení politické reprezentace. Po Řecku, Itálii a Španělsku už víme, co a jak, takže někdo teď musí říct: „A dost, krize už není.“ Očekávám, že se tohle stane začátkem roku 2013.
Popsal jste současný stav a největší problémy. Co by mohl a měl dělat stát, aby ulehčil podnikatelům a podpořil ekonomiku země?
V první řadě je třeba upozornit na chybné zavedení tzv. blacklistu podnikatelů, kteří nebudou sledovat dva servery ministerstva financí obsahující neplatiče DPH. Stát místo toho, aby si sám sjednal nápravu, tak problém hodí na firmu, která s neplatičem uzavře obchod, a obviní ji z porušení zákona. Je jasné, že k tomu bude docházet, protože pro malé a střední firmy bude problém tyto věci sledovat, a snadné to nebude ani pro velké podniky. Doufám, že tento zákon bude zrušen.
Je podle vás myšlenka zavést jakýsi blacklist neplatičů DPH špatná jako taková, samozřejmě bez přenášení odpovědnosti na třetí osobu?
Hospodářská komora ČR (HKČR), její daňová skupina i naše právní orgány s tímto návrhem absolutně nesouhlasily. Myšlenka vznikla už před zhruba pěti lety, kdy jsme s ministerstvem financí diskutovali úplně jiný problém. Šlo o možnost vrácení daně z přidané hodnoty ve chvíli, kdy jste zaplatil daň a váš obchodní partner zkrachoval. Tohle bylo schváleno. A při této příležitosti chtělo ministerstvo řešit také problém provazování firem obchodujících s pohonnými hmotami. Na konci řetězce několika desítek společností bylo téměř nemožné určit, kdo má daň zaplatit a také zda ji skutečně zaplatil. Proto se úředníci ministerstva ptali, jestli by nám nevadilo, kdyby v rámci novely zákona o dani z přidané hodnoty (DPH) bylo schváleno, že v tomto jediném případě má firma povinnost sledovat, zda neobchoduje s neplatičem. My jsme řekli, že se nám to nelíbí, nicméně že jejich obavám rozumíme, a požádali jsme je, aby předložili konkrétní návrh zákona. Jenže jak je bohužel v Česku obvyklé, žádný návrh nikdo nepředložil.
Vraťme se k tomu, co by podle vás v současné situaci bylo třeba s ekonomikou a podnikatelským sektorem dělat především.
Navrhli jsme, aby bylo možné platit DPH ze zaplacených faktur. Prosadili jsme to v Bruselu a Česko mělo možnost toto opatření od 1. ledna 2013 testovat na vzorku malých a středních firem. Ministerstvo financí bohužel dělá všechno proti tomu, přitom ekonomové dnes začínají říkat, že to vůbec není špatný nápad.
Co dalšího pro zlepšení ekonomiky navrhujete?
Především předpokládám, že jak slíbil předseda vlády, stát odbrzdí pomyslnou ekonomickou brzdu. Je totiž potřeba nalít do ekonomiky určité množství peněz, ovšem tak, aby stimulovaly růst a vytvořily pracovní místa. Snaha dosahovat zadlužení ve výši maximálně tří procent HDP je chvályhodná, ovšem nesmí se to stát modlou za každou cenu, zvlášť když jsme si v minulosti způsobili několik vážných problémů. Jedním z nich jsou obnovitelné zdroje, resp. fotovoltaika. Takže místo toho, abychom zvýšili důchody, platíme 44 miliard korun na něčí nápad, který schválila Poslanecká sněmovna v roce 2005. S tím se teď už nedá nic dělat. Nicméně doufám, že se za rok 2012 podaří lépe než v předchozích obdobích vybrat daně, alespoň to slibuje ministerstvo financí. Takže bychom mohli mít k dispozici nějaké peníze, které by bylo možné do ekonomiky napumpovat. A když se to nepodaří, měli bychom sáhnout do jiných zdrojů, například do majetku Lesů ČR, jak už několikrát od ekonomů zaznělo. Ekonomiku je prostě potřeba podpořit.
Mluvil jste také o podpoře bydlení.
Ano. Ovšem vůbec bych nemluvil o malometrážních bytech, jak to vždycky zmiňuje Státní fond rozvoje bydlení. To je hloupost, protože když se narodí dítě, rodina potřebuje něco většího než garsonku a její nároky postupně rostou. Je tedy třeba nastavit podmínky, za jakých se tyto byty budou prodávat, a stát musí garantovat výši úrokové sazby pro ty, které si vybere do svého portfolia podporovaných. Dále je nutné co nejrychleji transformovat Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD) na akciovou společnost podle rakouského modelu, aby bez jakýchkoli politických zásahů mohlo řešit dopravní infrastrukturu naší země. Tak aby ministerstvo dopravy nabídlo řešení, například jaké páteřní komunikace na deset či dvacet let dopředu stavět, schválila to vláda i Poslanecká sněmovna a pak už by to měl na starost ředitel ŘSD. Dopravní infrastruktura se ovšem musí rozvíjet rozumně, tak jak to díky tomuto modelu, který mimo jiné přináší pracovní příležitosti, funguje právě v Rakousku. Nesmí to dopadnout jako ve Španělsku, které dostalo peníze z evropských fondů, ovšem stavělo za ně zbytečné a nesmyslné silnice. Je třeba to koordinovat s Evropou, aby došlo k propojení páteřních sítí apod.
Co konkrétního komora navrhuje na podporu malých a středních firem, které jsou páteří ekonomiky?
Tyto firmy je nepochybně třeba podpořit a jsem přesvědčen, že na tom bychom měli pracovat neustále. Konkrétně tu například dnes (rozhovor se uskutečnil pět dní před Štědrým dnem – pozn. red.) budeme diskutovat o řešení tzv. Rašínovy karty. Je to velmi jednoduchý systém, jak za pomoci státu motivovat malé firmy k dalšímu růstu. Diskutujeme o něm už dva či tři roky, a dokonce jsme to už představili v Bruselu. Byli bychom totiž rádi, aby bylo možné systém propojit s využíváním evropských peněz.
Můžete Rašínovu kartu více přiblížit?
Malé firmy, které se do programu chtějí přihlásit, musejí splnit jednoduché podmínky. Jsou opravdu jednoduché, protože je zapojen stát a jeho garance. Firmy tedy nemusejí ručit svým majetkem apod. Důležitým hráčem by měly být tři až čtyři banky, které dostanou od státu garanci do výše 80 procent půjčky. Do systému by podle naší představy mělo být vloženo půl až tři čtvrtě miliardy korun. Což není závratná suma, ale ty peníze jsou určeny na zajištění. Půjčky jsou spláceny s velmi nízkým úrokem, o jehož konkrétní výši zatím nemůžu mluvit. Mohlo by to být nastavené třeba tak, že firma získá 100 tisíc eur na tři roky. Nemůže ale využít celou částku najednou, ta bude rozdělena na několik částí. Každou další část si firma může vzít až poté, co splatí 80 procent té předchozí. Představitelé firmy tedy nemusejí chodit do banky a zdlouhavě řešit, zda dostanou úvěr, či ne. Peníze mohou použít na cokoli, tzn. na nákup barev, materiálu apod.
A proč se to jmenuje Rašínova karta?
Pojmenovali jsme ji podle významného ministra financí první republiky Aloise Rašína. Jde o to, že firma si v případě potřeby jednoduše vybere peníze z banky pomocí bankovní karty. A díky tomu, že se takto jednoduchým způsobem může dostat k penězům ve chvíli, kdy získá zakázku, se skutečně z některých malých postupně stávají střední firmy. Což je dobré pro všechny, protože se z nich tím pádem stávají noví plátci DPH, víc platí na přímých daních a pomáhá to růstu zaměstnanosti.
Do jakých dalších projektů by stát měl po slibovaném odbrzdění, ve které doufáte, investovat peníze?
Myslím si, že není třeba řešit export, ten je na roky 2013 a 2014 nastaven dobře. Systémové řešení, kdy došlo k podpoře České exportní banky ze strany státu, slučování CzechInvestu s CzechTradem, vybudování 78 regionálních informačních míst, bylo podle mého jednoznačně krokem vpřed. Nutné je podle mě především nastartovat stavebnictví, protože tenhle obor má neuvěřitelnou schopnost táhnout s sebou další odvětví. Jak už jsem říkal, měly by tu začít fungovat různé pobídky, které ale vůbec nemusí platit stát. Požádali bychom banky, aby se o to postaraly. Tedy aby udělaly výběrové řízení, aby se podívaly, za kolik bude postaven metr čtvereční bytu atd. Z mého pohledu mladé lidi netrápí, že mají zaplatit, vždyť většina jich žije v nájemním bydlení. Jde o to, že v nájmu jim nic nezůstává, oni potřebují žít ve svém. Další důležitou věcí je uvolnění trhu s nemovitostmi. Aby tam byly lepší možnosti investování, větších daňových odpisů atp. To se samozřejmě nebude líbit ministerstvu financí, jenže podívejme se na to z pohledu firmy: je lepší alespoň nějaká zakázka, byť to není nic moc, nebo je lepší žádnou zakázku nemít? Vím, že to není snadné, ale tohle se stát musí naučit.
HKČR je velkým kritikem současné podoby zákona o veřejných zakázkách a je v této věci hodně aktivní. Co vám vadí?
Podle nás se musí změnit podstata zákona a máme pro to několik důvodů. Především by se do něj měla vrátit klíčová věc, a sice možnost vyžádat si od účastníka tendru informace o tom, jestli podobnou zakázku už někdy dělal. Prostě švec z Horní Dolní nemůže stavět dálnici a velká stavební firma, která staví dálnici, nemůže šít boty. Ze zákona také vypadly požadavky na certifkáty ISO, do nichž přitom české firmy investovaly obrovské finanční prostředky a které mimo jiné napovídají, že se firma může zúčastnit veřejné zakázky. Také by bylo třeba, aby se začal jednodušeji používat rating, který například doporučí, zda někdo může dostat zálohu dopředu. Z našeho pohledu je také zcela nesmyslné snižování finanční hranice pro vypisování výběrového řízení, ta by měla být vrácena na původní hodnoty, snižování se totiž naprosto neosvědčilo.
Co by tedy v zákoně mělo pomoci napravit problém, kvůli kterému především došlo ke změnám, a sice korupci při zadávání veřejných zakázek?
Tohle by samozřejmě vyžadovalo mnohem větší prostor, ale pokusím se to vysvětlit. V první řadě jsme říkali lidem z ministerstva financí, že nechápeme, proč v době elektronizace státní správy v zákoně zůstává nutnost do výběrového řízení přinést papírový dokument, prohlášení, že jsem ten či onen. Přitom v zákoně 300 se mimo jiné říká, že to, co je na obrazovce státního monitoru, je to správné. Stát je zadavatel, ať si tedy ty informace ověří sám. Zadruhé, stejně jako u DPH nabídla HKČR řešení, a to přijetí směrnice o opožděných platbách, kterou mimo jiné schválil Evropský parlament. Ministr financí to odmítl s tím, že tahle věc musí být zpracována formou zákona. Na to se teď čeká, ale já jsem skeptický, že se v dohledné době podaří normu schválit. Další věcí, kterou jsme navrhovali, je dokončení procesu, kterým se dnes všichni ohánějí, a to dávání informace o výběrovém řízení, popř. o vítězi na web. My říkáme, že v procesu chybí konec. Měla by totiž existovat zákonná povinnost do určité doby informovat, zda bylo dílo předáno, jestli k tomu došlo řádně a včas, jestli byla dodržena cena, a pokud ne, tak proč, jestli tam nejsou nějaké nedodělky atd. A tahle informace by na webu měla být umístěna po dobu 10 či 15 dní.
Pokud se nepletu, také jste kritizovali fakt, že by se mělo ve výběrových řízeních soutěžit jen o výši ceny.
Na to už přišla i Evropská komise a dává v tomto smyslu příslušná doporučení zadavatelům. I my jsme za uplynulý rok zjistili, že je to nutné změnit. Smutným výsledkem toho, když se soutěží pouze v ceně a součástí nejsou příslušné technologické postupy, jsou například české dálnice, které na řadě míst vypadají tak, jak vypadají. Poslední věcí je technologie výběru. Podle nás není možné, aby byl úředník, když opomene jedno slovo, obviněn z úmyslného činu a zavřen do vězení. I z tohoto důvodu se dnes nevypisují výběrová řízení na veřejné zakázky. Z mého pohledu jsou úředníci vesměs slušní lidé a je třeba si uvědomit, že všichni jsme omylní. Je tedy pochopitelné, že se úředníci v této situaci bojí veřejné zakázky vypisovat.
Karel Havlíček z Asociace malých a středních podniků ČR pro časopis Obchod & Finance mimo jiné řekl, že se v současnosti u nás vytváří atmosféra strachu z toho, co bude, a že to považuje za velký problém. Podle něj role státu spočívá také v tom, aby udržoval jistý optimismus a tím podporoval investice atd. Jak tohle vidíte vy?
Karel je moudrý muž. A musím říct, že během roku se tohle nedalo přebít. Když jste něco optimistického řekl, hned druhý den média zaplavila nějaká poplašná zpráva. Ovšem nový rok je vhodná chvíle to změnit a my máme připravené optimistické prohlášení pro roky 2013 a 2014. Na základě několika argumentů jsme totiž přesvědčeni, že během letošního roku přijde zlepšení, a možná ho zaznamenáme už po prvním čtvrtletí. Myslím si, že tento rok pro nás bude jakýmsi startem k opětovnému dlouhodobějšímu ekonomickému růstu.
Petr Kužel (50): Vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze a v roce 2008 absolvoval manažerský vzdělávací program na A&W Business School, kde získal titul MBA. V minulosti pracoval u Československých automobilových opraven, Pragoinvestu a Bytového podniku Praha. Na začátku 90. let minulého století začal soukromě podnikat. Byl zastupitelem MČ Praha 13, zastával zde též funkci radního. Mezi lety 2005 až 2010 vykonával funkci zastupitele hlavního města Prahy. Od roku 1995 je činný v orgánech Hospodářské komory České republiky, v roce 2008 a 2011 byl na tři roky zvolen jejím prezidentem. Petr Kužel je ženatý a má tři děti. Mezi jeho záliby patří četba, historie, myslivost, lyžování, golf a motosport.
