Ministerstvo financí se vzepřelo Úřadu vlády
Česká republika souhlasí s převedením části státních pohledávek vůči Rusku na podnikovou úroveň. V rámci listopadového jednání dvoustranné mezivládní komise pro obchodně ekonomickou a vědeckotechnickou spolupráci premiér Miloš Zeman při přijetí vedoucího ruské delegace, šéfa Úřadu vlády Ruské federace Igora Šuvalova, překvapil svého partnera tím, že ho sám vybídl k jednání o této otázce. Přitom ještě v září, při jednání s ruským vicepremiérem a ministrem financí Alexejem Kudrinem, Zeman obdobnou iniciativu ruské strany smetl se stolu (viz Vývrtka na ruskou láhev, EURO 43/2000). Kudrin tehdy „oprášil návrh svého někdejšího předchůdce v obou funkcích Anataloje Čubajse. Nabídl, že by monopolní ruská energetická společnost JES (Jednotný energetický systém) vyměnila své daňové závazky vůči ruskému státu za dodávky elektřiny do Česka a o jejich hodnotu – mělo jít o několik set milionů dolarů – by se snížil ruský státní dluh vůči České republice. Ze státu na podnik. „Vy jste byli u toho? reagoval na otázku týdeníku EURO hlavní český vyjednávač o deblokaci pohledávek vůči Rusku, náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, a odmítl toto téma jakkoli komentovat. Týdeník EURO sice na mezivládní jednání kupodivu pozván nebyl, nicméně informace, kterými disponujeme, jsou vysoce spolehlivé. Korporatizace ruského státního dluhu by spočívala v tom, že dluhy vytypovaných ruských podniků vůči státní pokladně by se staly podnikovými dluhy vůči České republice. Současně by se pochopitelně české mezistátní pohledávky staly podnikovými. Dluh by byl splacen dodávkou zboží – třeba už zmíněnou elektřinou, ale i ropou, plynem nebo dalšími komoditami – podle dohody s českou stranou. Český importér by zboží prodal na našem trhu, nebo je reexportoval a výnos by byl po odečtení marží prostředníků odveden do státní kasy. Přednost této metody spočívá v tom, že se ze státního závazku, respektive pohledávky, stává závazek podnikový. Ten už nepodléhá regulaci Pařížského klubu věřitelských států, takže objem splátek ruského dluhu by se mohl zvýšit, aniž by Rusko porušilo požadavky věřitelského klubu (Česká republika jeho členem není). Nevýhodou je to, že podnikový závazek je podstatně méně jistý než dluh státu. To by mělo být kompenzováno vyšší výtěžností. V tom je ale podle informací týdeníku EURO problém, který vyvolal spor mezi ministerstvem financí a Úřadem vlády, konkrétně některými členy sboru premiérových poradců. Málo procent. Zelinka se nezvykle ostře odmítl bavit i o této skutečnosti. To si lze vykládat jako nepřímý důkaz toho, že napětí mezi dvěma institucemi výkonné moci v této otázce skutečně existuje. Týdeník EURO má informace, že s okruhem premiérových poradců navázala úzkou spolupráci v Česku registrovaná akciová společnost Falkon, která hodlá při korporatizaci pohledávek sehrát roli prostředníka a opírá se o kontakty na zájmovou skupinu v ruské exekutivě, která dává tomuto řešení přednost. Zeman byl při jednání se Šuvalovem patrně vyzbrojen podklady svých blízkých spolupracovníků a diametrální změnou stanoviska údajně nepřekvapil jen ruskou stranu, ale také členy české delegace. Týdeník EURO získal informace, že dosavadní vyjednávání o korporatizaci pohledávek se měla zatím zastavit na osmnácti procentech výtěžnosti. Přičemž ministerstvo financí se domnívá, že dalším jednáním by bylo možné dosáhnout třiadvaceti, možná pětadvaceti procent. Falkon a lidé z premiérova okolí však údajně měli vyvíjet na ministerstvo tlak, aby jednání byla uzavřena ještě do konce minulého roku. Divný spěch. Faktem je, že osmnáctiprocentní výtěžnost je zhruba tolik, kolik v současné době nabízí jiná metoda transformace dluhu, která také má v Rusku své zastánce: státní bondy. Přičemž v průběhu loňského roku byly bondy i nad dvaceti procenty. S bondy, respektive s opcemi na ně, se běžně obchoduje, jejich cena je tedy objektivizovaná trhem. Představují státem uznanou, a tudíž poměrně jistou pohledávku. Nejsou však klasickým veřejnoprávním, nýbrž soukromoprávním závazkem. Stejně jako u podnikových pohledávek tedy ani v tomto případě nehrozí, že by Rusko vyšším objemem splátek České republice porušilo své závazky vůči Pařížskému klubu. Máme informace, že ministerstvo financí v současné době jedná se společností Lazard Brothers o jejím případném zprostředkovatelském angažmá při transformaci části jistiny ruského dluhu do bondů. Už z tohoto hlediska je spěch na co nejrychlejší převedení části dluhu do podnikových závazků málo pochopitelný. Vysloveně divná je pak ochota akceptovat zmíněnou osmnáctiprocentní výtěžnost. Odborníci obeznámení se situací na mezinárodních kapitálových trzích tvrdí, že při současné ceně ruských bondů by méně jistým podnikovým pohledávkám musela odpovídat výtěžnost dvaceti pěti procent. Snížení o jeden či dva procentní body by podle jejich názoru mohlo být kompenzováno dodatečnými dohodami například slevou za rychlost. „Jít na osmnáct procent je buď bláznovství, anebo na tom má někdo dobrý zájem, zní komentář odborníků. O tom, v jakých řádech by se případný „dobrý zájem mohl pohybovat, svědčí triviální zjištění, že jedno procento z miliardy je deset milionů. Jistina ruského dluhu přitom překračuje tři miliardy dolarů… Do vlády. Nevýhodnost takovéto transakce zřejmě vedla ministerstvo financí k razantnímu odporu. Protitah Mertlíka se Zelinkou má podle informací týdeníku EURO spočívat v přenesení sporu na úroveň vlády. Té by měl být v průběhu ledna předložen komplexní materiál o současné fázi vyjednávání o ruském dluhu a alternativní návrhy na další řešení. Toto zviditelnění celého sporu by bylo možné hodnotit jako taktické vítězství ministerstva financí, jehož pozice bude u většiny ostatních členů vlády zřejmě dostatečně silná. Poté, co si loni na jaře Mertlík „vytáhl Zelinku na náměstkovský post, zaznamenala jednání o deblokaci pohledávek v Rusku zřetelný pokrok. Jednak je záležitost oproti minulosti podstatně transparentnější nejen ve vztahu k veřejnosti, ale i v rámci samotného ministerstva. Jednak – a to samozřejmě i díky lepší ekonomické situaci Ruska – se zvýšily částky, které se daří z Ruska získávat na umořování úroků. Loni to bylo kolem šedesáti milionů dolarů, letos na to Rusko vyčlenilo ve státním rozpočtu zhruba dvojnásobek.
