Mírný pokrok v mezích zákona představil pro daně z příjmu ministr financí
Mírný pokrok v mezích zákona představil pro daně z příjmu ministr financí Miroslav Kalousek. O tom, že bude zrušena superhrubá mzda Vlastimila Tlustého, bylo rozhodnuto v okamžiku podepsání koaliční smlouvy, kdy zejména Věci veřejné požadovaly zrušení odvodové degrese pro vysoké příjmy. Vlivem zastropování pojistného na zdravotní a sociální zabezpečení vznikla totiž v roce 2008 situace, kdy u velmi vysokých příjmů klesalo odvodové zatížení s výší příjmu. Celkově však k velkým změnám v daňovém zatížení nedojde. Jenže ďábel je skryt v detailech.
Řada navržených změn je poměrně překvapivá a jistě vyvolá hodně ostrou diskusi. Tou nejzajímavější je zřejmě snížení efektivní daně z příjmu, která přes deklarovanou patnáctiprocentní sazbu kvůli superhrubé mzdě dosahovala 23 procent. Pokles této sazby je v systému kompenzován zřejmě navýšením zdravotního pojištění placeného zaměstnancem ze 4,5 procenta hrubé mzdy na 6,5 procenta. Má to jisté kouzlo. Zdaňují se tak lidé, kteří dosud daně neplatili, protože se na ně vztahovaly a dále budou vztahovat slevy na dani a odpočty od základu daně. Zdravotní pojištění však žádné slevy nemá a platí se v plné výši. Výrazně se proto doplní dnes vysychající zdroje zdravotních pojišťoven bez toho, že by stát zvyšoval platbu za státní pojištěnce.
To je elegantní řešení, ale chtělo by to zároveň představit kroky, které povedou k zefektivnění financování zdravotnictví, a tedy k tomu, že poplatníci nenasypou z průměrné mzdy dalších sedm stovek do černé díry. To, že na tom nízkopříjmové a středně příjmové kategorie zaměstnanců vydělají pár stokorun, zajistí zřejmě paušální odečet nákladů pro zaměstnance ve výši tří tisíc korun.
Jenže ten by měl zaměstnancům spíše kompenzovat přiškrcení, které čeká firmy. Odstranění četných výjimek je jistě správné a nevyhnutelné. Současný systém umožňuje spoustu podvodů a triků. Jenže faktické zachování celkové výše odvodů z mezd zaměstnanců a omezení daňové podpory stravenek či režijních jízdenek znamená, že firmy budou státu platit více než dosud. Lze tedy čekat, že benefity pro zaměstnance projdou důkladnou dietou a pořádně zhubnou a lidé o ně přijdou. Dá se dosti pravděpodobně očekávat, že odbory spustí dramatickou kampaň za zachování režijních jízdenek i miliardových zisků stravenkářských firem z Francie. A vzhledem k tomu, jaké s tím má česká politická scéna zkušenosti, nelze vyloučit, že tahle kampaň bude úspěšná. Možná proto je ministr Kalousek tak opatrný, aby peníze z likvidace daňových výjimek napočítal k efektům daňové reformy a jinde třeba o tento výnos daně snížil. Dokonce ani nehovoří o tom, kolik by tyhle změny daní mohly vynést.
Zajímavější a ještě ostřejší diskuse ale možná bude o Kalouskově návrhu na zrušení odpočtu úroků ze splácené hypotéky od daňového základu pro nové půjčky. To může mít velmi dramatický dopad na náklady středně příjmových domácností na hypotéky a citelně se zvýší nároky hypotečních bank na solventnost klientů. Lze čekat, že celý bankovní sektor bude proti tomuto záměru intenzivně lobbovat.
Z národohospodářského hlediska je asi nejzajímavějším momentem faktické zrušení daní z dividend. Kalousek ho konstruuje tak, že daň z dividend stále existuje, ale výplatu dividendy lze uplatnit jako daňový odečet v následujícím roce. To je velmi masivní investiční impulz, protože se dramaticky snižuje zdanění výnosů z kapitálu. Na Slovensku se tento krok setkal se silnou odezvou a je nesporně jedním z hlavních faktorů investičního boomu, který i v současné době táhne slovenskou ekonomiku nahoru. Proč Kalousek jednoduše nezrušil dividendovou daň, ale použil tuto složitější konstrukci, není zatím příliš jasné. Snad proto, že výpadek v příjmech zaznamená státní rozpočet až s ročním zpožděním a ministerstvo financí může lépe kalkulovat. A také to bude firmy více motivovat k vyplácení dividendy místo toho, aby kupříkladu optimalizovaly daňovou povinnost různými triky s úvěry vlastníkům.
Pozoruhodné je, že Kalousek, ač se tím moc nechlubí, směřuje daňový systém k celkem citelnému poklesu daňové kvóty zhruba o jedno procento HDP. Vzhledem ke znatelnému růstu DPH a zřejmě i majetkových daní by se dalo očekávat, že se to odehraje v daních z příjmu. Někdo asi docela dost vydělá. Kdo to bude, ale nejspíše teprve uvidíme, až experti převedou deklarované změny do řeči čísel.
