S t ř e l b a n a v ě ř i t e l e Č S S D
Skandály, které věrně doprovázejí figuru Iva Svobody v úředním, stranickém i soukromém životě, dostaly už i pachuť smrti, ale vládní strana se tváří jakoby nic. Premiér i politické grémium strany pevně drží ministra financí v sedle. Ministerský post podle sociálních demokratů s financováním strany nesouvisí, k odvolání rozhodně není důvod. Jeho vládní kariéru prý nemůže ohrozit ani to, že ho policie bude vyslýchat kvůli podivnému konci mělnické firmy Liberta, u nějž asistoval spolu se svou dlouholetou souputnicí Barborou Snopkovou. Ani to podle nich nevrhá na Iva Svobodu nepěkné světlo.
Na cestě k zatracení je tak pouze Snopková, až dosud šéfová poradců ministra financí. Ta podala výpověď - nikoli z pocitu viny, jak zdůraznil šéf státních financí, ale proto, aby tato bublina nebyla spojována ani s ministerstvem, ani s jeho osobou. Bublinou nazývá Svoboda fakt, že Snopkovou obvinila policie.
Z funkce hlavní pokladní ČSSD ovšem Snopková neodchází. Co na tom, že zdiskreditována je už celá sociální demokracie, až po toho nejnižšího člena, i celá vláda.
Premiér Miloš Zeman reagoval razantně. Jednu z oficiálních policejních verzí vyšetřování pokusu úkladné vraždy podnikatele Ivana Lhotského označil za tak bizarní, že ji nemůže obhájit ani sebepitomější novinář.
A šel ještě dál. Vyšetřování sice možná spojitost vraždy Lhotského s ČSSD nepotvrdí, ale povleče se. A tak je potřeba zastírací manévr, který by pozornost tisku v nejkritičtějších chvílích alespoň rozmělnil. Minulý čtvrtek, právě ve chvíli, kdy se schylovalo k jednání politického grémia ČSSD, se v ČTK objevily úryvky zprávy, kterou Zeman hodlá přednést na dubnovém sjezdu strany. Jen těžko si lze myslet, že šlo o indiskreci zcela náhodnou. Ve zveřejněných pasážích totiž lídr ČSSD vyjadřuje svou obavu z možného rozštěpení strany, vyzývá k diskusi o novém předsedovi a hned také za sebe nabízí nástupce - místopředsedu strany a vlády Vladimíra Špidlu. V textu je však jediná nová informace: Zemanova obava z možného rozpadu ČSSD. O svém nástupci, své opotřebovanosti i o tom, že chce v roce 2002 opustit velkou politiku a v roce 2001 se už nehodlá ucházet o funkci předsedy strany, Zeman již několikrát mluvil.
Jasnozřivost šéfa sociálních demokratů není zase až tak zázračná. Jen ignorant by si nevšiml, že prakticky ustal dialog mezi vedením strany a její nejvýznamnější částí, poslaneckým klubem. Poslanci o vládě, v níž jsou i čelní funkcionáři ČSSD, hovoří jako o partě uzamčené ve Strakově akademii, stěžují si, že v podstatě nemají příležitost o čemkoliv diskutovat. A kdo tak učiní veřejně, je označen za nepřítele. Samotnému Zemanovi pak stejnou měrou vyčítají, že zcela rezignoval na řízení vlády i strany.
Zemanovi jistě neušlo, že se jeho odbytí novinářů nestalo signálem pro obdobné chování některých dalších významných členů ČSSD. Přestože jednohlasně vyloučili možnou souvislost mezi střelbou na Lhotského a financováním ČSSD, mnoho z nich žádá, aby nejasnosti kolem půjčky byly vysvětleny, a to i veřejnosti. Například podle ministra dopravy a spojů Antonína Peltráma, který je ve stranické hierarchii pouze řadovým členem, navozuje chování aktérů finanční kauzy pocit, že lžou, a jestliže nemají co tajit, nemělo by jim vysvětlení nijak vadit. Zemana bezpochyby trklo, že podobné myšlenky se honí i v hlavě dalších obyčejných straníků. Varováním je i to, že na druhou stranu barikády se postavil ministr zahraničí Jan Kavan, který se může obávat o prestiž ČSSD i vlády za hranicemi země. I on považuje za správné, aby vedení strany rozptýlilo obavy, že je kolem stranických peněz cosi v nepořádku, a jako člen předsednictva je připraven požadovat objasnění nebo alespoň odzbrojující argumenty, proč není možné o celé záležitosti veřejně informovat. A že se ke kritikům postoje stranického vedení připojil také organizátor akce čisté ruce, ministr bez portfeje Jaroslav Bašta? Zeman si přece musí odpovědět jednoznačně. Není možné kázat vodu a pít víno. Zemanovi musí být zřejmé, že finanční skandály rozpoutané místopředsedou strany a hlavní pokladní by jeho osobně mohly stát krk a celou stranu případné příští volební vítězství.
Policejní vyšetřování možná nakonec - dojde-li k dopadení pachatele a jeho přiznání - ukáže, že útok na Lhotského je pouze extrémním výrazem džungle, která panuje mezi některými podnikateli. Nic to však nezmění na tom, že bude a musí být spojována se sociální demokracií. Nejen proto, že v aféře figurovali dva její čelní reprezentanti, ale i proto, že jiní špičkoví představitelé ČSSD celou kauzu neváhali využít k mocenským bojům uvnitř strany. Kdo tedy vlastně vypustil Krakena?
Spekulací, které se po zveřejnění informace o pokusu zabít Lhotského vyrojily v médiích, se okamžitě chopili odpůrci vlivné středočeské organizace ČSSD. Zemanovo křídlo v čele s šéfem premiérových poradců Miroslavem Šloufem nemůže totiž Svobodovi odpustit, že je připravil o klíčové ministerstvo. Kromě Svobody patří ke Středočechům také hlavní představitel protišloufovské platformy, předseda poslaneckého klubu Stanislav Gross. Silnou podporu středočeské organizace má i místopředsedkyně ČSSD Petra Buzková, která je vůči Zemanovi rovněž v opozici.
Gross musel již vloni tvrdě bojovat proti předsedovým stoupencům, kteří se pokusili Svobodu svrhnout z pozice místopředsedy pro hospodaření strany a dosadit za něj svého člověka. Tenkrát však byly jejich argumenty příliš slabé (tvrdili, že Svoboda jako ministr nebude mít na stranu čas) a Grossovo křídlo bylo na vrcholu vnitrostranické popularity. Dnes ale mají Šloufovi lidé v rukou daleko větší trumfy. Oslabí-li Svobodovu pozici, omezí i vliv středočeských sociálních demokratů, a na dubnovém sjezdu strany tak budou mít velkou šanci převzít moc.
Aféru, která v zemi dosud neměla obdoby, ovšem není možné sociální demokracii odpárat ani proto, že byť třeba nepřímo, může být důsledkem personálních praktik ČSSD. Není tajemstvím, že někteří straničtí funkcionáři před volbami různým lidem naslibovali hory doly. Říká se, že za to dokonce (snad) do stranické pokladny inkasovali nemalé částky. Šušká se, že po volbách zbylo příliš neuspokojených. A ne vždy jsou to osoby valné pověsti.
