Nejdřív chtěl být učitelem, později plastickým chirurgem. Ve finále je tak trochu obojím. Oba tyto sny se totiž částečně promítají v jeho kadeřnické profesi, v rámci které Tomáš Arsov učí své klienty, jak správně pečovat o vlasy. Zároveň si jejich záchrana někdy žádá i ,chirurgickou práci‘. „Stejně jako doktor i kadeřník může někomu pomoci, nebo naopak ublížit,“ říká s nadsázkou Arsov, kterého si řada lidí spojuje s přezdívkou kadeřník celebrit.
On sám se s tímto označením přitom neztotožňuje. Naopak by se zmíněné nálepky rád zbavil. Důvod je prostý: to, kdo je celebrita, je dle něj naprosto diskutabilní. Pro Arsova jsou to totiž často lidé, kteří vůbec známí nejsou. „Rozdíly v klientech nedělám. Je mi jedno, jestli v křesle sedí herečka, zpěvačka, otec od rodiny nebo neznámá paní z Ostravy. Pro mě jsou to lidé, kterým chci pomoci. Když jdete k lékaři, taky očekáváte, že dostanete tu nejlepší možnou péči. A je jedno, kdo jste,“ konstatuje Arsov, jenž jako první v České republice přišel s vlastní značkou vlasové kosmetiky. Tu kromě tuzemska představil také v Číně a Itálii.
Dětství pod drobnohledem lékařů
Ačkoli dnes patří k nejvýraznějším kadeřníkům a nejvyhledávanějším vlasovým poradcům v tuzemsku, jeho cesta k úspěchu nebyla zrovna přímá. Narodil se s vývojovou vadou pohybového aparátu známou pod zkratkou PEC, která se projevuje vyklenutím nohou směrem dovnitř. Jako dítě proto strávil mnoho času v nemocnicích a absolvoval celou řadu chirurgických zákroků – i díky nim je dnes schopný nejen chodit, ale také běhat. A co víc, nějakou dobu i závodně tančil.
„Doktoři mi zakazovali sportovat, aby se mi nic nestalo, ale já je neposlouchal. Jeden z lékařů mi pak řekl, že právě to mi ve finále zachránilo nohy,“ vzpomíná kadeřník. Zároveň dodává, že rozhodně nechce nikoho nabádat k tomu, aby neposlouchal lékaře: „Chci tím jen říct, že se občas vyplatí poslouchat své tělo.“
Dnes je kdysi těžkou životní zkušenost Arsov schopný vnímat i pozitivně. Výrazně se totiž podepsala na formování jeho osobnosti i pracovního života. „Určitě mohu říct, že mě to zocelilo. Už od malička jsem musel nad činnostmi přemýšlet a rozvrhovat si své možnosti. Ve finále jsem si ale vždycky řekl, že to dokážu. A stejně přistupuji i k byznysu,“ podotýká. Koneckonců i díky tomu Arsovův salon – k němuž nedávno přibyla i nová pobočka – letos oslaví už deset let od založení.
Milionový byznys? Bez vášně jen sotva
Pracovní zkušenosti po absolvování kadeřnického kurzu získával Arsov třeba ve Francii, za neméně důležitou pak považuje třeba dvouletou praxi v jednom z kadeřnických salónů v pražském obchodním centru. Během 17 let v oboru si ale uvědomoval, že stěžejní je pro úspěch hlavně vášeň. „Kadeřnický salón je dnes na každé ulici. Hodně lidí ale dělá tu chybu, že chce v první řadě vydělávat miliony. Jenže to bez pevných základů nejde. Člověk k té činnosti musí mít zkrátka nějaký vztah,“ konstatuje. Konkrétně Arsov má potřebu lidem především pomoci, tedy vyřešit problém, který je trápí, ne ho pouze zamaskovat a nechat si zaplatit. „Asi ze mě mluví vystudovaná ,zdravka‘,“ směje se.
Ačkoli je konkurence zdravá, právě velké množství salónů vede jednotlivé podniky k často až extrémně nízkému nacenění služeb. S tímto ,trendem‘ se Arsov setkal třeba při natáčení jednoho z televizních projektů: „Pamatuji si kadeřnici, která odbarvení vlasů nabízela za 300 korun. Za tuto cenu přitom nepořídí ani materiál. Nehledě na to, že celým procesem stráví minimálně tři hodiny.“
Opačným extrémem jsou pak služby za dvacet tisíc, jejichž výsledkem jsou flekaté či jinak zničené vlasy. „Přišla ke mně klientka s úplně pruhovanými vlasy s tím, že za to v Praze zaplatila 19 800 a že dalších devět tisíc prý dala za přeliv a vyfoukání. To je za mě naprostý extrém,“ vypráví Arsov.
Ten diverzitu kadeřnických služeb připodobňuje k obědu v restauraci. Člověk se může najíst za pár korun ve fastfoodu, nebo zajít do luxusní restaurace za dva tisíce s tím, že dostane kvalitní servis. Stejně tak se najdou kadeřníci, již klienty ostříhají do stovky. Pak je ale nutné akceptovat, že výsledek nebude stejný jako v kadeřnickém salónu, kde stejnou službu nabízejí za dvacetinásobek.
Typický zákazník? No přece „z ulice“
Za nedostatek některých svých kolegů z branže Arsov považuje také skutečnost, že zapomínají na podrobný průzkum trhu. „Já vždycky říkám: jděte na ulici a rozhlédněte se kolem sebe, jak lidé vypadají a jak se chovají. To jsou vaši typičtí zákazníci – střední a střední vyšší vrstva. Řada kadeřníků chce pečovat o modelky a herečky, ale na tyto lidi úplně zapomíná,“ říká a doplňuje, že ve vztahu kadeřník a zákazník je to 50 na 50: „Já potřebuji je a oni moji službu.“
Kromě péče o vlasy a vývoj vlasové kosmetiky se Arsov v poslední době soustředí také na edukaci české společnosti. Jak pečovat o vlasy, učí nejen skrze vlastní projekty, ale i formou přednášek na Metropolitní odborné umělecké střední škole. K tomuto kroku ho vedla skutečnost, že lidé utrácejí spousty peněz za nekvalitní přípravky a kadeřnické služby. „Jako kadeřník chci pracovat s hezkými zdravými vlasy, ale když ke mně pravidelně chodí klienti s nějakým problémem, připadám si spíš jako opravář televize. Pořád opravuji špatné střihy, nedržící barvy… Je to začarovaný kolotoč,“ míní s tím, že na práci ,psychologa‘ si jako kadeřník už naopak zvykl. K jeho branži tak trochu patří.
Ačkoli svoji práci miluje, byly doby, kdy se Arsov potýkal s naprostým vyhořením – z velké části proto, že nedokázal oddělit pracovní a soukromý život. V určitou chvíli si tak připadal spíše jako robot. „Byly doby, kdy jsem spal čtyři hodiny a dělal 18 hodin denně. Cestoval jsem tolik, že jsem prakticky žil na letištích. Jednou jsem se probudil v letadle a nevěděl jsem, kam letím,“ vzpomíná s tím, že dnes už se mu naštěstí podařilo najít v životě tolik potřebný balanc. „Pokud člověku něco vadí a necítí se dobře, nemůže to před sebou valit jako sněhovou kouli. Protože v takovém případě se problémy jen nabalují a je otázkou času, kdy přesáhnou snesitelnou mez a celé to praskne,“ uzavírá.
