Mágové managementu radí Bushovu Bílému domu, jak chytit druhý dech
Josh Bolten měl sice na starost státní rozpočet v období rekordního schodku, po několika týdnech v nové funkci šéfa Bushovy kanceláře mu však ta doba možná bude připadat jako dovolená. Dokonce i řada stoupenců Bushovy koncepce nyní připouští, že první americký prezident, který se pyšní titulem MBA, ve výkonu své funkce zklamal.
Mezi nově zaváděnými projekty propadl prezidentův plán reformy národního pojištění. Neúspěšná nominace poradkyně Bílého domu Harriet Miersové na místo předsedkyně Nejvyššího soudu vyvolala protesty pravice. Republikáni se spojili s demokraty, aby překazili pokus o prodej klíčových amerických námořních přístavů společnosti z Dubaje. Prezident se o akci zjevně dozvěděl až ve chvíli, kdy se objevila v tisku. K tomu se přidala pomalá reakce na hurikán Katrina a zmatky v Iráku. Bolten, elegantní workoholik s titulem bakaláře narozený v Beltway, známý svými působivými výsledky v bowlingu a loajalitou, toho má na práci opravdu dost.
BusinessWeek požádal několik předních manažerských mozků v zemi, aby jednapadesátiletému Boltenovi daly pár tipů, které mu 15. dubna mohly usnadnit první kroky v novém úřadě. Manažeři ponechali stranou své vlastní politické tendence a zhodnotili, jak co nejlépe zvládnout to, co Justin Menkes, autor populární knihy Executive Intelligence, nazval „jedním z nejtěžších povolání na planetě“. Menkes je přesvědčen, že Bolten může svému obleženému šéfovi pomoci vylepšit reputaci tím, že získá na jeho stranu více hlasů zvenčí a přiměje ho, aby svá rozhodnutí promýšlel o něco déle. „Nejlepší šéf klade otázky,“ prohlašuje Menkes.
Kde tedy začít? Vůdcovský guru Noel M. Tichy říká, že prvním Boltenovým krokem bude muset být jasné vymezení práce. Někteří ze šéfů kanceláře Bílého domu se chovají spíš jako lepší vrátní či speciální asistenti, zatímco z druhých se stanou ekonomičtí náměstci. Tichy se domnívá, že Bolten bude „svému šéfovi aktivně pomáhat a že bude podávat takové návrhy zákonů, které budou maximálně sloužit ku prospěchu země“. Ke klíčovým úkolům patří třeba tyto: pomoci rozhodnout, kteří členové sboru patří k úzkému kruhu spolupracovníků a kteří jsou již mimo něj, či jak si poradit s nevyhnutelnou příští krizí.
Bush má jeden velký problém. Vnitřní okruh spolupracovníků ho nejen obdivuje, ale dokonce i myslí jako on, říká Jeffrey A. Sonnenfeld, děkan na Yale School of Management. „Panuje tu příliš velká shoda názorů, neúspěch si neumějí představit.“ Je čas předložit i kritické názory.
Anne M. Mulcahyová považuje za jeden z nejlepších tahů, který udělala poté, co se stala výkonnou ředitelkou společnosti Xerox, něco jiného. „Skutečnost je taková, že jakmile jednou překročíte práh ředitelské kanceláře, věci se změní,“ poznamenává a dodává, že nestačí jen vybrat si lidi, kteří říkají věci tak, jak jsou. Vůdci si „na ně musí najít i čas. Nesmí nic ponechat náhodě“.
Různorodé pohledy zvenčí.
Pokud se vnitřní okruh spolupracovníků s daným úkolem nevyrovná, bude se Bolten muset zaměřit na budování ohromného okruhu vnějších spolupracovníků, prohlašuje Michael Useem, profesor z univerzity Wharton. Tvrdí, že cílem je získat širší spektrum solidárních autorit se skutečně různorodými filozofickými postoji a životními zkušenostmi. „Následně je třeba přivést vzorek takových lidí co nejčastěji před prezidenta,“ říká Useem. Účelem je povzbudit George Bushe, aby zvážil použití nových prostředků při uskutečňování svého programu.
Jedná se pochopitelně o prezidentovo poslední období ve funkci. „Stále ještě je ale dost času na to, aby výsledky byly vidět,“ myslí si Sydney Finkelstein z obchodní školy Tuck School v Dartmouthu. Aby dal příklad možných změn v prezidentských postojích, poukazuje na skandály, které sužovaly druhé funkční období Ronalda Reagana, kdy do Bílého domu přišel jako šéf kabinetu respektovaný bývalý senátor Howard Baker Jr., či na Kennedyho administrativu. Invaze v Zátoce sviní z roku 1961 byla naprostou pohromou, mnozí obviňovali kabinet ze „skupinového myšlení“. Kennedy se poučil, kritiku si vzal k srdci, a byl lépe připraven na kubánskou krizi v roce 1962. „Dojde-li k vypjaté situaci, je přirozenou reakcí stavět vozovou hradbu,“ říká Finkelstein. Dobrý šéf kanceláře však hosty u táborového ohně přivítá.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
