PRŮMYSLOVÉ ZÓNY Jsou si většinou podobné jako vejce vejci - větší prostranství, zčásti zatravněné, posázené moderními budovami. Z poněkud sterilně-univerzálního vzhledu těchto areálů lze jen stěží hádat účel. Skrývají výrobní linky, skladové prostory všeho druhu, balicí kapacity - v tuzemských průmyslových zónách lze najít snad všechna odvětví.
PRŮMYSLOVÉ ZÓNY Jsou si většinou podobné jako vejce vejci - větší prostranství, zčásti zatravněné, posázené moderními budovami. Z poněkud sterilně-univerzálního vzhledu těchto areálů lze jen stěží hádat účel. Skrývají výrobní linky, skladové prostory všeho druhu, balicí kapacity - v tuzemských průmyslových zónách lze najít snad všechna odvětví. Celkem je jich v České republice zhruba sto padesát a pravděpodobně neexistuje větší město, kde byste na ně nenarazili. Nikoli vzácné jsou naopak případy, kdy v jedné lokalitě existuje zón hned několik. V Chomutově na severu Čech, těžce postiženém ekonomickým útlumem a vysokou nezaměstnaností, musejí zájemce odmítat. V Benátkách nad Jizerou, kterým konkurují jak metropole, tak nedaleká Mladá Boleslav, budou zónu pro podnikatele rozšiřovat. Naopak v žateckém Trianglu se na investora dosud čeká. A v Kolíně, kde zakotvila automobilka TPCA, nad přínosy zóny panují rozpaky. Každá z průmyslových zón, kterých je u nás více než sto padesát, žije svým vlastním životem. Zkušenosti jsou s nimi spíše dobré, a tak se stále budují. Tím spíše, že hlavně v malých rozměrech nejde o nezvládnutelnou záležitost. Ve skromnějších případech se zakladatelé - obvykle obce - obejdou i bez cizí pomoci. Což většinou znamená bez asistence agentury CzechInvest. K těmto menším patří například průmyslová zóna v Benátkách nad Jizerou, městečku se sedmi tisíci obyvateli na dálničním tahu Praha-Liberec. Zdejší areál úspěšně funguje už přes pět let. ZAČALO TO BOMBAMI „Skutečnou specialitou budování naší průmyslové zóny byl pyrotechnický průzkum,“ říká Karel Krinwald, vedoucí odboru podnikání na benátecké radnici. Zóna totiž leží na asi dva kilometry na východ od města (a dálnice Praha-Liberec), kde byl odjakživa vojenský prostor. Vystřídaly se tady armády Rakouska-Uherska, předválečného Československa, hitlerovského Německa, komunistického režimu i Sovětského svazu. Celý pozemek, který celkem představuje plochu 27 hektarů, bylo tedy nejdříve nutné prověřit a vyčistit od zbytků munice a dalšího vojenského materiálu. A nutné byly i demolice vojenských objektů - betonových ploch či plechových hal. Přípravy přesto netrvaly dlouho. „Měli jsme štěstí. Majetkoprávní pozadí projektu bylo velmi jednoduché. Pozemky patřily městu, které je převzalo počátkem devadesátých let,“ popisuje Krinwald. Benátky tak měly s bezesporu největším problémem zakládání průmyslových zón - vypořádáním majetkoprávních záležitostí - jen málo potíží. I díky tomu šly věci rychle kupředu. „O projektu jsme začali uvažovat někdy koncem devadesátých let. Pak se připravila projektová dokumentace a v roce 2000 se začalo stavět,“ vzpomíná Krinwald. Nejdříve vznikly silnice a pozemní komunikace v samotné zóně - není to nic neobvyklého, ve všech průmyslových zónách je dopravní dostupnost vždy zásadní věcí. Základní přístupová komunikace město stála 9,7 milionu korun, z toho přes sedm milionů pokryla státní dotace. Bohužel, otázka dopravy se vyřešila jen napůl. K zóně sice vede kvalitní vozovka, ale ta nenavazuje na dálnici - z ní automobily sjíždí do samotných Benátek a do zóny vede silnice skrze jejich okrajovou čtvrť. Voda, plyn a elektřina se do zóny přivedly během několika následujících měsíců. A už v prosinci roku 2001 přivítala svého prvního obyvatele. Šlo o německou společnost Bilsing Automation, mimo jiné působící ve sféře „automatizované přísavkové lisovací mechanizace“. Lidsky řečeno, dodává manipulační zařízení pro výrobní provozy, včetně nedaleké mladoboleslavské škodovky. Moderní výrobní budova s více než stovkou zaměstnanců byla pro zónu jakýmsi happy-endem fáze výstavby a dobrým základem pro budoucnost. Za zmínku stojí i způsob náboru: mediální inzerce. „Nyní máme dohodu se zprostředkovatelskou agenturou, která by měla přivést další investory,“ říká Krinwald. HONBA ZA INVESTOREM
Sehnat kupce na pozemek v zóně, to je pro jejího zakladatele totéž co získat zákazníka pro jakoukoli firmu. Zdá se, že klientela budovaných areálů je však stále poměrně široká. „Atraktivních a vhodně připravených pozemků pro investory je u nás v současnosti spíše nedostatek,“ tvrdí Ivo Semerák z agentury CzechInvest, pro níž je příprava zón a hlavně jejich obsazování klíčovou činností. Podle něj je sice v průměru obsazeno 70 procent plochy domácích zón, v řadě míst by ovšem areály mohly být doslova nafukovací. Pozemky pro podnikatelské aktivity například permanentně rozšiřují v moravském Vyškově. O tom svědčí už názvy - Sochorov II, Nouzka II. Posledním projektem je právě Nouzka II, určená především malým podnikům, kterým Vyškovští nabídnou plochy už od poloviny hektaru.
Také ve zdánlivě neatraktivním Chomutově je zájem investorů obrovský. Fungující zóny jsou tam však zcela zaplněné, takže radnice pro zájemce hledá pozemky u soukromých majitelů ve městě i okolí. Lépe na tom nejsou ani některá větší města. „Nejsou tady plochy, na kterých by investoři mohli začít zítra stavět fabriku,“ oznámil nedávno náměstek ostravského primátora Petr Kajnar. Podle něj je na tom stejně celý region - potřebu nových zón odhaduje na závratných pět set hektarů.
ÚŘEDNÍCI NEUMĚJÍ OBCHODOVAT
Proč vlastně investoři přicházejí? Lákají je zasíťované pozemky, kde územní plán počítá s průmyslovou výstavbou, dále bezproblémové dopravní spojení (právě tento faktor bývá často zásadní) a samozřejmě nejrůznější pobídky a výhody. Nemusí tedy vždy jít o daňové prázdniny nebo milionové dotace na vytvoření pracovních míst, jak tomu bývá ve skutečně velkých zónách. Vytvořit atraktivní podmínky může zakladatel i v malém areálu.
„Samozřejmě, že se pozemky lépe prodávají, když už někdo v zóně je. První kupce proto dostal slevu. V zásadě ale prodáváme tak, aby město neprodělalo. Cena se v průměru pohybuje kolem 500 korun za metr,“ líčí prodejní politiku v benátecké zóně Karel Krinwald. Prvním investorem byla už zmíněná firma Bilsing. Proč se rozhodla právě pro Benátky? Její zástupce Roman Iltis říká, že díky nejlepším podmínkám včetně kompletního vybavení zóny. K tomu dodává: „Svou roli sehrál i přístup vedení města k celé záležitosti.“
Při obsazování zóny mají tedy význam i manažerské schopnosti zakladatele. „Úředníci ale neumějí obchodovat,“ tvrdí starosta Ivo Šalátek z Kutné Hory. Řada měst se proto obrací na odborníky. Také v Kutné Hoře se spolehli na soukromý sektor - vybudování i obsazení průmyslové zóny, na kterou město vyčlenilo 35 hektarů, dostala na starost liberecká společnost Investorsko-inženýrská. Zatím zde ale věci nefungují podle předpokladů - neplní se hlavně harmonogram, protože zakladatel zatím nenašel vhodné investory. Město ovšem netrpělivě očekává hospodářské přínosy. „Nejsme spokojeni hlavně v oblasti termínů, s naším partnerem nás čekají složitá jednání,“ popisuje situaci starosta Šalátek.
Také do malé zóny ale může investory pomoci nalákat agentura CzechInvest. Té benátecké dodala zatím největšího - japonského výrobce zařízení pro autoklimatizaci, společnost Sumikei, která dává práci půldruhé stovce zaměstnanců.
NEKONEČNÝ PŘÍBĚH
Prodejem pozemků ale práce zakladatele nekončí. Zdokonalují a rozšiřují se sítě i komunikace. Například v Benátkách plánují prodloužit silnici uvnitř areálu, což bude stát necelých šest milionů korun. Také zde ale pomůže stát - 75 procent předpokládaných nákladů by měla pokrýt dotace z programu pro obnovu bývalých vojenských újezdů.
Samozřejmě se stále hledají další kupci-investoři. A také se řeší provozní problémy. Třeba s dopravou lidí do zóny. „Naší povinností je zajistit dopravní obslužnost celé lokality. Místní linky ovšem všude chronicky trpí nedostatkem pasažérů, lidi jezdí stále více auty. Navíc je naše zóna přesně na hranici dvou okresů, a to také vyvolává jisté potíže,“ popisuje benátecké problémy Krinwald.
INVESTOR NADE VŠE? Jinde mají zakladatelé zón zásadnější problémy. Především velké projekty často zaměstnávají soudy, policii i místní úřady. Ti všichni musejí řešit spory týkající se staveb nových továren v místech, kde příchod nových investorů vyvolává odpor části obyvatel. Například zatím jen pětileté působení společností Nemak v tuzemsku už provázelo téměř dvě stě padesát právních podání -mimo jiné i tři ústavní stížnosti, deset kasačních stížností, 21 občanskoprávních žalob a dvě trestní oznámení. V Dolní Lutyni na severní Moravě právě nyní probíhá jiný podstatný spor. Vláda zde schválila projekt nové průmyslové zóny, část občanů se ale ostře ohradila. Domnívají se, že tak zmizí poslední zbytky přírody na Ostravsku. Odpůrci areálu našli účinnou obranu - stížnost k Evropské komisi pro porušení unijních směrnic pro vyhlašování ptačích rezervací. JDE HLAVNĚ O PRACOVNÍ MÍSTA
Především v menších zónách jde zakladatelům hlavně o počet nových pracovních míst. „Když areál rozdělíme na menší pozemky, najde tam podle našich odhadů práci až dva tisíce lidí. Pokud jej ale prodáme jako celek velkému prestižnímu investorovi, bude přínos pro zaměstnanost výrazně menší. Jednali jsme například s automobilkou Toyota, která měla zájem o výstavbu logistického areálu. Tam by ale byly zaměstnány maximálně tři stovky pracovníků,“ popisuje nelehké dilema kutnohorský starosta Šalátek. Ve větším měřítku stojí před stejným problémem žatecká zóna Triangl (viz článek „Triangl stále čeká na investora“).
Podobné to bylo v Benátkách. Přestože hlavní zaměstnavatel ve městě - výrobce brusiv Carborundum Electrite - namísto někdejších 1700 lidí dává práci už jen třem stovkám zaměstnanců. „Šlo nám pochopitelně o vytvoření nových pracovních míst, byť nedaleká Praha i Mladá Boleslav nabízejí řadu příležitostí. Zároveň se jednalo o efektivní zhodnocení majetku města a řekl bych, že se nám to povedlo,“ říká Karel Krinwald.
Mít za humny provozy několika prosperitních podniků není k zahození. Průmyslová zóna v Benátkách se v brzké době rozšíří o nejméně deset hektarů. K současnému osazenstvu co nevidět také přibude další, tentokrát konečně místní podnikatel. „Pozemky jsme už koupili, co nevidět začneme stavět,“ říká Přemysl Hrůza z benátecké reklamní agentury GSP.
