Na základě doporučení Světové banky vznikla další novela
Přes nedávnou novelizaci je zákon o konkursu a vyrovnání stále předmětem různě ostré kritiky jak domácích ekonomů, tak zahraničních institucí. Naposledy české úpadkové právo analyzovali experti Světové banky a v jejich studii Dokončení transformace bank a podniků v ČR z loňského prosince lze nalézt jak identifikaci kritických bodů našeho úpadkového práva, tak doporučení pro konkrétní změny. Za pomoci legislativních expertů i praktiků z Konsolidační banky vznikl na základě podnětů Světové banky návrh další novely konkursního zákona. Návrh, který má týdeník EURO k dispozici, by se měl již v nejbližších týdnech objevit ve sněmovně jako poslanecká iniciativa. Lze očekávat, že vyvolá mnoho diskusí a především masivní odpor lobby soudců a konkursních správců, neboť zřetelně posiluje postavení věřitelů v konkursním řízení. Náměstek ministra financí Ladislav Zelinka iniciativu vítá, nicméně podle jeho názoru je třeba připravit kromě dílčí novely i systémové řešení. Podle jeho představ by se mohlo využít pomoci Komise spojených národů pro obchodní právo a INSOL, což je zastřešující organizace komor likvidátorů. Tyto dvě instituce mohly připravit pro českou vládu na míru šitý návrh konkursního zákona, který by odrážel jak česká specifika, tak mezinárodní doporučení i prvky eurodirektivy pro konkursy přesahující hranice. To je však otázkou spíše let než týdnů. Dnes ale v Konsolidační bance erodují aktiva ve stamiliardových hodnotách a legislativní úpravy, které by mohly pomoci zachránit z nich co největší díl, nelze odkládat. Žádné vyčkávání. Diskuse vyvolá nepochybně návrh, aby bylo opět zpřísněno posuzování platební neschopnosti. Při poslední novelizaci byla její definice změkčena. Do věty, kde se říká, že dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky, byla vložena fráze „po delší dobu . Podle Světové banky je třeba tento dodatek opět vypustit, neboť věřitelům ztěžuje naléhání na prohlášení konkursu a vede k udržování nedisciplinovaného chování v podnikovém sektoru, neboť věřitelé mají méně účinnou hrozbu proti dlužnému managementu. Nový návrh novely tudíž vrací znění tohoto paragrafu do původní přísnější podoby. Studie Světové banky však v této souvislosti také upozorňuje, že systém spuštění konkursu by měl být chráněn před zneužitím věřiteli, kteří by pomocí bankrotu chtěli nespravedlivě položit životaschopnou firmu, nebo by bankrotový zákon používali jako prostředek vydírání. V paragrafu 2, odstavci tři se tak navrhuje vložit větu, že by měla být šetřena možnost zachování podnikatelské činnosti a pracovních příležitostí, co nejvíce chráněno životní prostředí nebo jiný zvláště významný veřejný zájem. Ochrana velkých. Ochranu dlužníka i dalších věřitelů před pokusy zneužít konkursní zákon by mělo i zamýšlené rozšíření poskytování ochranné lhůty. Především by ji mohl soudu navrhnout nikoli pouze dlužník jako doposud, ale i jakýkoli věřitel. Cílem je ochrana před drobnými věřiteli, kteří mohou ze spekulačních důvodů podnikat kroky poškozující ostatní věřitele. Příkladem mohou být nedávné zkušenosti z Královopolské či z ČKD holdingu, kde drobní věřitelé vážně poškodili zamýšlenou restrukturalizaci obou firem. Soud by měl podle návrhu ochrannou lhůtu povolit do deseti pracovních dnů ode dne doručení žádosti. Skutečnost, že soudci dosud povolují ochrannou lhůtu jen velmi neradi, by mělo prolomit ustanovení, kde se říká, že naděje uspokojivého řešení dlužníkových problémů v rámci ochranné lhůty je odůvodněná, pokud se k návrhu připojí prostá většina věřitelů počítaná podle výše pohledávek. Zejména bankám by se tak otevřela možnost účinně chránit své restrukturalizační projekty v problémových podnicích. Podstatné je, že zároveň s povolením ochranné lhůty soud stanovuje předběžného správce. Cílem je zastavení splácení jednotlivých dluhů, při němž by mohli být někteří věřitelé poškozeni. Studie Světové banky poměrně naléhavě upozorňuje na nutnost uvalení moratoria na dluhy vzniklé před podáním návrhu na konkurs, zejména v souvislosti s případnou restrukturalizací krachující firmy. Nelze restrukturalizovat firmu, pokud v ní nezbyla žádná aktiva, píše se ve studii. Zrychlit by se mělo i samotné prohlášení konkursu. Desetidenní lhůta, v níž musí soud rozhodnout, dosud platila pouze pro konkursy navrhované samotným dlužníkem. Nově by měla platit i v případě, kdy se na soud obrátí věřitel. Krátké prsty soudců. Podstatné jsou změny, které podřizují správce konkursní podstaty věřitelskému výboru v případech, kdy měl dosud rozhodující slovo soud. Příkladem je třeba povolování záloh, který by měl nadále činit věřitelský výbor, a nikoli soudce. Na věřitelský výbor by měla přejít rovněž pravomoc snížit nebo zvýšit odměnu konkursního správce. Také výměna správce by podle návrhu měla podléhat schválení věřitelského výboru. Soud by přitom měl ztratit možnost zamítnout kandidaturu správce navrhovaného věřiteli. Dosud tak může učinit, pokud má o změně správce závažné pochybnosti. Autoři proti tomuto ustanovení argumentují, že člověk, vůči němuž mohou být závažné výhrady, nemá na soudem vedeném seznamu správců co pohledávat. Zároveň by z ustanovení zákona měla zmizet skutečně absurdní pravomoc soudu odvolat na návrh některého z věřitelů či na návrh správce celý věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a jmenovat nový výbor. Expert Světové banky Gordon Johnson přitom v této souvislosti doporučuje zvážit, zda by soud přece jen neměl mít možnost nařídit doplňující volbu nebo pozastavit členství členu věřitelského výboru v případech hrubé nedbalosti či důvodného podezření ze spáchání trestného činu. Dosavadní praxi, kdy soudy svolávají schůze věřitelů v dlouhých, někdy i půlročních lhůtách, by mělo vyřešit ustanovení povinnosti soudu svolat schůzi do šesti týdnů ode dne vyvěšení rozhodnutí o konkursu na úřední desce. Věřitelský výbor by měl mít nově pravomoc vyžadovat od správce zprávy a vysvětlení nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Kdo platí, má přednost. Významnou pomoc konkursním správcům by měla přinést nově navrhovaná ustanovení, týkající se financování zbankrotovaného podniku. I po prohlášení konkursu by podnik měl mít možnost přijímat úvěry na financování provozu, dosud mohl přijímat jen exportní úvěr. Banka, která poskytuje provozní financování podniku v konkursu, přitom podle návrhu může získat zástavní právo na majetek v konkursní podstatě a jako oddělený věřitel se potom uspokojuje do výše sta procent své pohledávky. Věřitel poskytující nové financování je tak výrazně zvýhodněn. To by usnadnilo udržení výroby ve zkrachovalém podniku, a tím zvýšilo hodnotu prodávané konkursní podstaty. Na konsolidační míru. Zásadní posun přináší návrh do nuceného vyrovnání. V zamýšlených změnách se zjevně projevuje posílení role velkých věřitelů na úkor těch menších. Poměrně revoluční změnou je, že ze zákona zcela vypadává ustanovení určující minimální uspokojení věřitelů. Dosud mohl soud povolit vyrovnání, jen pokud by existovaly předpoklady, že věřitelé druhé třídy dostanou nejpozději rok po podání návrhu na vyrovnání patnáct procent své pohledávky. Nyní fakticky zůstává na věřitelích, aby posoudili, zda je pro ně vyrovnání výhodnější než konkurs. Pro schválení vyrovnání bylo dosud nutné přesvědčit polovinu věřitelů disponující třemi čtvrtinami celkového objemu pohledávek. Nově by nemělo záležet na počtu věřitelů, ale pouze na tom, zda s vyrovnáním souhlasí věřitelé představující dvě třetiny pohledávek. To v praxi může znamenat, že v některých podnicích by k rozhodnutí o vyrovnání stačil pouze souhlas Konsolidační banky, která během poslední doby kumulovala špatné úvěry z Komerční banky, České spořitelny a čeká na úvěry z IPB. Autoři návrhu rovněž rozšiřují možnosti forem, jimiž mohou být věřitelé uspokojeni. Přibyla například možnost nabídnout vyrovnání formou emise akcií novým subjektem, na nějž bude v rámci vyrovnání převeden majetek a práva dlužníka. Prakticky tak při vyrovnávacím řízení bude možné udělat to, co učinila Konsolidační banka ve Škodě Plzeň, kdy kapitalizovala svůj dluh vůči této firmě kapitalizací na nově vytvořené Škodě Holding, do níž byly vyvedeny výrobní společnosti původní Škody včetně práv z ochranných známek. To však bylo možné jen díky tomu, že se Škoda vyhnula konkursnímu i vyrovnávacímu řízení. Návrh nově zavádí lhůty pro soud. Na zamítnutí má soudce deset pracovních dní. Neučiní–li tak, musí do šesti týdnů nařídit jednání o nuceném vyrovnání a odložit zpeněžování konkursní podstaty. Pokud věřitelé souhlasí s vyrovnáním, má soud na potvrzení třicet pracovních dnů. Prakticky úplně přitom soudce ztrácí právo vyrovnání schválené věřiteli zamítnout. Nově by ve vyrovnávacím řízení měli získat hlasovací práva i věřitelé, kteří se rozhodli pro kapitalizaci dluhu, která je nově považována za majetkovou újmu. I to je ochrana zájmů těch největších věřitelů, kteří mají životní zájem na restrukturalizaci zbankrotované firmy. Nejsou lidé. Navrhované změny mohou nepochybně posílit postavení věřitelů, nicméně i studie Světové banky upozorňuje, že vážné potíže přetrvávají v instituční kapacitě systému. Soudců je málo a mohou být vystaveni lobbování a korupci. Obvyklý případ leží bez vyřízení zhruba dva roky. Pro kvalifikaci konkursních správců a likvidátorů neexistuje žádný regulační rámec. Až donedávna mohli jako správci fungovat pouze jednotlivci vybraní ze soudního seznamu správců. Na tomto seznamu bylo zhruba 1600 jmen včetně řady lidí bez jakéhokoli právnického, účetního nebo obchodního vzdělání. Správcové stále nejsou licencováni a dohlíží na ně pouze soud. I když existuje komora správců konkursních podstat, členství v ní je nepovinné a sdružuje jen polovinu lidí uvedených na soudních seznamech. Na zlepšování celého systému úpadku je stále ještě mnoho práce.
