Lidé z ministerstva informatiky se dostali na „černou listinu“
Michal Frankl, první náměstek ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, a Jana Vohralíková, ředitelka správní sekce tamtéž, se chovali neeticky. Alespoň si to myslí ústřední výbor křesťanského sdružení YMCA, který je na konci dubna zbavil činného členství pro porušení slibu. Už v únoru se vedení této neziskové organizace pečující o děti a mládež vyjádřilo v tom smyslu, že jednání Frankla, Vohralíkové a některých dalších nebylo v souladu s posláním YMCA. „Svými činy poškodili zájmy a dobré jméno YMCA,“ prohlásil ústřední výbor v usnesení. V polistopadových dějinách české pobočky celosvětově organizace, založené 1844 v Anglii, se něco takového stalo poprvé. Tvrdou odplatu si Frankl a Vohralíková vysloužili tím, že si z neziskové organizace „odnesli“ peníze. Svůj obchodní podíl ve firmě Palác YMCA, s. r. o., prodali sdružení za desetinásobek původně vložených prostředků.
Poklad Na Poříčí.
Věc je ale trochu složitější. YMCA (Young Men‘s Christian Association), která má blízko k protestantským církvím, se do českých zemí vrátila po roce 1989. Oproti jiným nevládním organizacím měla začátky o dost snazší, protože se jí podařilo restituovat část historického majetku, který sedmi tisícovkám členů přináší do pokladny ročně kolem dvanácti milionů korun. Většinu z těchto peněz generuje jediný objekt – pražský Palác YMCA v ulici Na Poříčí - šestipodlažní polyfunkční dům z roku 1928. Dnes je z větší části pronajímán komerčním subjektům. Asi nejznámější částí domu je Sportcentrum YMCA s bazénem, tělocvičnou a tak dále, hojně využívané i firmami z centra Prahy.
Aby bylo odděleno nakládání s majetkem od činnosti nonprofitní organizace, byla v roce 1993 založena Ústřední správa YMCA, spol. s r. o., později přejmenovaná na Palác YMCA. Úkolem firmy je o dům Na Poříčí řádně pečovat. Jejími společníky původně byly pouze fyzické osoby, samozřejmě z řad „ymkařů“. Firma však nevykazovala očekávané výsledky a dostala se do problémů se splácením úvěru poskytnutého HypoVereinsbank na rekonstrukci téměř vybydleného objektu.
Střídání stráží.
Právě z těchto důvodů se v roce 1997 prostřídali vlastníci – původní společníci byli až na jednu výjimku finančně vypořádáni (Jana Podroužková, která pokračovala, je dnes taktéž na ministerstvu informatiky), 51procentní majoritu převzalo občanské sdružení YMCA v ČR a do firmy přišla čtveřice nových, odborně zdatnějších osob – Michal Frankl, Jana Vohralíková, Karol Böhm a Zdeněk Josefus s úkolem zkvalitnit správu majetku. „Pod naším vedením se výsledky společnosti nepochybně zlepšily. Od počátku jsme také měli dohodu, že si nebudeme vyplácet odměny a veškerý zisk se bude reinvestovat,“ říká Jana Vohralíková, nyní mimo jiné i členka pražského zastupitelstva a první místopředsedkyně Evropských demokratů Jana Kasla.
Na internetových stránkách této politické strany je stále uváděna s funkcí ředitelka Paláce YMCA, což sice od roku 2000 byla, ale dnes už není. Předtím, v letech 1997 až 2000, byla generálním sekretářem sdružení YMCA a souběžně i jednatelem a společníkem Paláce YMCA. Michal Frankl byl pět let společníkem a asi čtyři měsíce ekonomickým náměstkem firmy.
Pětice spolumajitelů původně vložila do firmy po dvaceti tisících korunách, později každý přidal ještě pět na celkových 25. Na konci loňského roku, když své podíly sdružení YMCA odprodali, si za ně nechali vyplatit desetinásobek - 250 tisíc korun. Dohromady 1,25 milionu korun. Kritici říkají, že se tak obohatili na úkor dětí, letních táborů a dalších aktivit YMCA.
Ztráta majority.
Každou organizaci tvoří lidé, a to, že se označí za křesťanskou, ji od sváru neuchrání. Jednu z příčin sporů vidí Michal Frankl v rozdílném pohledu na činnost YMCA. „My jsme ji chtěli více otevřít veřejnosti, zejména pro takzvané děti ulice. Dnes jsou v organizaci i oddíly, které téměř výhradně tvoří rodinní příslušníci. Chtěli jsme, aby peníze šly i na jiné aktivity, ale neuspěli jsme,“ uvádí.
Klíčový konflikt se ale nepochybně odehrál kolem pražského paláce. Z představitelů sdružení YMCA a vedení firmy Palác YMCA se postupně stali protivníci. V polovině roku 2000 se navyšovalo základní jmění firmy. Zatímco fyzické osoby se zúčastnily, sdružení YMCA nikoliv (bývalý předseda Jaromír Čašek byl kvůli tomu, že o navyšování zbytek vedení neinformoval, také nedávno zbaven činného členství). Frankl, Vohralíková a spol. tímto získali ve firmě majoritu.
„Sdružení ovšem neztrácí hlasovací majoritu. V dalším kroku YMCA v ČR získává majetkovou majoritu za cenu hlasovací majority,“ popisuje v dubnovém čísle časopisu Protein člen ústředního výboru YMCA Jiří Měska trochu nepřehledný sled událostí. „Většinový majitel neměl vinou změn ve způsobu hlasování žádnou možnost ovlivnit řízení společnosti. Především nebylo možno odvolat stávajícího jednatele Janu Vohralíkovou, která byla současně jedním z minoritních vlastníků,“ píše Měska. Nastala patová situace.
Nájemníci chtějí slevu.
Krizi na začátku loňského roku prý způsobil požadavek pěti společníků snížit měsíční odvody nájemného do pokladny sdružení z 850 na 600 tisíc korun. Frankl a Vohralíková to vysvětlují změněnou situací na realitním trhu. Nájemci za objekt, v němž nejsou garážová stání, už nebyli ochotni platit tolik jako v dobách, kdy v Praze nebyla žádní moderní administrativní budova, což i druhá strana uznává.
„Jednostranné přijetí požadavku na snížení nájemného nebylo ale společníky a vedením paláce YMCA kompenzováno snahou o snížení nákladů. Na jednání společníků byly požadavky sdružení YMCA v ČR systematicky shazovány ze stolu. Hrozilo nebezpečí, že v následujících letech budou problémy společnosti řešeny na úkor YMCA v ČR,“ uvádí Jiří Měska. Druhá strana namítá, že náklady nijak výrazně snižovat nelze, protože palác vyžaduje další investice a hovoří o „neodborných zásazích“ současných představitelů sdružení YMCA.
Krize byla na konci loňského roku vyřešena odkoupením podílů fyzických osob za zmíněných 250 tisíc korun. Od letoška už Palác YMCA stoprocentně ovládá mateřská nezisková organizace.
Pokušení nadité peněženky.
Měska v časopise Protein na doplnění uvádí, že na zasedání ústředního výboru YMCA se objevil dokument – smlouva mezi pěti fyzickými osobami, v němž se „navzájem zavazují dbát nad křesťanským posláním YMCA a teprve v okamžiku, kdy YMCA bude dostatečně zralá a 'křesťanská' jí vrátit majoritní podíl ve společnosti Palác YMCA. „Nevím tedy, čemu zabránili, vím jen, že se neubránili pokušení odejít s naditou peněženkou. Pro mne je však podstatné, že nepřijali legitimitu volených orgánů YMCA a pokusili se nestandardními prostředky prosazovat svůj vliv v YMCA. To nelze tolerovat, pokud chceme zůstat demokratickou organizací v demokratické zemi a v tomto duchu vést mládež,“ dodává. O prodeji obchodních podílů se vyjádřil, že byl v rozporu s řadou deklarací, na jejímž základě je společnost Palác YMCA pouze služebnou organizací YMCA v ČR a společníci chápou svoji práci jako nezištnou službu.
Pouze minimální mzda.
„Do tohoto řešení jsem je nijak nenutil, nechtěl jsem prodávat. Nic nebránilo, abych zůstal dále společníkem. Za celou dobu ale firma nerozdělovala žádný zisk, a tak mi nepřipadá nijak problematické, že jsem podíl odprodal za 250 tisíc. Zkuste si třeba zjistit, kolik normální akciovka, která má roční obrat 40 milionů, vyplácí měsíčně členům dozorčí rady,“ říká Michal Frankl. Dodává, že společnost Palác YMCA je normální firmou, není neziskovou organizací. Částku 250 tisíc korun odvodili od minimální mzdy a doby, po kterou ve firmě jako společníci působili. Navíc prý společníci, kteří odešli v roce 1997, dostali přibližně stejnou částku, což ale současné vedení rezolutně popírá. Někteří si nechali zaplatit čtvrt milionu, ač byli v YMCA zaměstnáni a pobírali normální mzdu. Není to v rozporu s principy dobročinnosti? „Kdybych si myslel, že to nepředávám do rukou lumpům, tak bych ty peníze nechtěl, ale protože vím, že je předávám do rukou lumpům, tak proto jsem je chtěl,“ řekl Frankl doslova. V rozhovoru o etice bylo potrestanými členy opakovaně naznačeno, že současný generální sekretář YMCA Štěpán Hejzlar má daleko větší morální problém - údajně prý dluží ze své podnikatelské činnosti Komerční bance po lhůtě splatnosti přes deset milionů korun. „Není to pravda. Cosi tam dříve bylo, ale tohle ne,“ reaguje ale Hejzlar.
Většinu jsem vrátila.
„Na rovinu říkám, že jsem většinu z těch 250 tisíc – které nám určitě právem náležely - obratem vložila zpět do YMCA a myslím, že jsem nebyla jediná,“ říká ke svému počínání Jana Vohralíková. Jiří Měska o tom však hovoří jako o „kupování odpustků“. Vohralíková, ač byla zbavena činného členství, zůstává nadále takzvaným běžným členem (stejně i Frankl,) a dokonce šéfuje přípravnému výboru, který chystá v Praze obrovskou akci: Na Letenskou pláň se v srpnu sjede 6500 „ymkařů“ ze 40 evropských zemí. Slet ale připravuje víceméně na vlastní pěst. „Sdružení YMCA v ČR se od toho distancovalo, stejně jako od projektu na vybudování evropského tréninkového centra v Litomyšli, který rovněž řídím,“ dodává s trpkostí v hlase.
Exilová vláda.
Spojitost bývalých pracovníků YMCA s ministerstvem informatiky je silnější, než se zdá. V úřadě našlo „exil“ kromě Vohralíkové a Frankla ještě dalších pět bývalých zaměstnanců z paláce Na Poříčí. Ke kontraktu tam přišla i letitá auditorka sdružení YMCA a firmy Palác YMCA Hana Doležalová (Franklova bývalá obchodní partnerka z brněnské firmy Main Audit, viz EURO 4/2004). Ministerstvem byla loni delegována do představenstva Českého Telecomu.
