JIŘÍ ŠRAJBER, ŘEDITEL VĚZNICE KYNŠPERK NAD OHŘÍ: V kynšperské věznici končí lidé, kteří se dopustili lehčích trestných činů. I proto je snazší hledat pro ně práci. Místní vězňové pracují třeba v nedalekém domově důchodců. Další kompletují pro německé podnikatele dárková balení.
JIŘÍ ŠRAJBER, ŘEDITEL VĚZNICE KYNŠPERK NAD OHŘÍ: V kynšperské věznici končí lidé, kteří se dopustili lehčích trestných činů. I proto je snazší hledat pro ně práci. Místní vězňové pracují třeba v nedalekém domově důchodců. Další kompletují pro německé podnikatele dárková balení.
Vaše věznice rozsáhle spolupracuje s podnikateli ze zahraničí. Co pro ně vězni dělají?
Máme tu výrobnu, kde odsouzení zpracovávají takzvanou papírovou konfekci. Kompletují v ní například materiály pro reklamní průmysl, převážně do Rakouska a Německa. Výjimkou nebyla ani práce pro severské státy nebo pro Anglii a Francii. Zakázky nám dodávají dvě na sobě nezávislé česko-německé firmy.
A co ryze české firmy, mají také zájem? Ano, na dalším pracovišti vyrábějí odsouzení pro českou společnost Cirus stavební betonové prvky: obklady, dlažbu a podobně. Tyto výrobky se pak prodávají ve velkých obchodních řetězcích i v maloobchodní síti. Možný je nákup i ve vlastní prodejně přímo ve věznici. Také se u vás recykluje textilní odpad z celé Evropy…
Odsouzení textilie zbavují knoflíků, zipů a třídí materiál podle druhu. Nejkvalitnější bílé textilie pak slouží jako čisticí tkanina při výrobě letadel, středně kvalitní materiál je dále využíván k výrobě rustikálních koberců. Ostatní textilie se hodí při výrobě izolačních hmot a ručního papíru.
Máte nějaké nové plány se zaměstnáváním svých chovanců? Chceme navýšit kapacitu věznice asi o dvě stovky odsouzených, proto hledáme spolupráci s dalšími firmami. V současnosti například jednáme se stavební společností, která bude v sousedství věznice stavět silnici. Máme představu, že by mohla zaměstnat až padesát vězňů. Naši chovanci také opravují areál nedalekého domova důchodců. Upravili tam parčík, vybudovali krásné chodníčky a fontánu. Nemají důchodci z vězňů strach? Naopak! Jsou nadšeni z toho, jak jim pěkně zrenovovali zahradu. Nutno říct, že na práci ven pouštíme samozřejmě jen způsobilého vězně, a to pod dozorem pedagogického pracovníka. Jak se rozhoduje o tom, který trestanec smí a který nesmí jít na práci ven? Tak prvním předpokladem samozřejmě je, že smíme pouštět jen pachatele méně závažných trestných činů. To jsou takoví ti drobní podvodníčci, defraudanti nebo řidiči, kteří způsobili dopravní nehodu. Ti nejsou mimo věznici nebezpeční. Vrah naopak nemá šanci. I ti lehčí delikventi ale procházejí určitým schvalovacím procesem. Jak ten proces vypadá? Každý vězeň je posuzován individuálně. Vyjádří se k němu psycholog, vychovatel i lékař. Všichni musí souhlasit. Nakonec já jako ředitel věznice schvaluji takzvanou propouštěcí knížku. O práci vašich chovanců mají zájem hlavně zahraniční firmy. Čím si vysvětlujete, že ty české se tolik nehrnou? Nedůvěřují vězňům?
Problém je jinde. Nemůžeme totiž mnohdy nabídnout českým firmám tak kvalifikovanou pracovní sílu, jakou požadují. Stále více se k nám totiž dostávají odsouzení, kteří nikdy předtím nepracovali. Nic neumějí, o školu nezavadili. Ale co je horší, nemají základní pracovní morálku. Teprve je učíme pracovat.
A jde to?
Jak u koho. Tvrdím, že nikdy úspěšně nezaměstnáte víc než tak 65 nebo 70 procent vězňů. Jsou mezi nimi totiž lidé, kteří se budou vždycky práci vyhýbat. Takoví vám budou pořád říkat, že jsou nemocní, že té a té práce nejsou schopni. Když je zaměstnáte, stejně budete muset firmě dříve nebo později nabídnout náhradního pracovníka.
Jak vidíte rozvoj spolupráce věznic a soukromých společností?
Velikou radost mi udělala třeba akce, kterou jsme zorganizovali ještě ve věznici v Drahonicích, kde jsem působil dříve. Už zhruba před půldruhým rokem jsme vyvolali zájem asi 24 podnikatelů z Podbořanska o vězeňskou pracovní sílu. Dvě tři firmy uzavřely smlouvu a dnes bezproblémově zaměstnávají vězně. To je jen jeden příklad z mnoha. Šance na spolupráci je i do budoucna veliká.
