Premiér Sobotka měl v Bruselu najít odvahu a vetovat uprchlické kvóty, tvrdí politolog Petr Robejšek
Spoluzakladatel Institutu 2080 Petr Robejšek sice stále žije převážně v Hamburku, německá vstřícnost k uprchlíkům proudícím do Evropy z něj ale nesálá.
Česko podle něj má odmítnout bruselský diktát uprchlických kvót, hlídat státní hranice a bojovat za národní zájmy. Zlínský rodák má pro své politicky poněkud nekorektní názory jednu výhodu: nikdo z něj snadno neudělá xenofoba nenávidějícího uprchlíky, sám byl totiž kdysi jedním z nich, když emigroval do západního Německa. Po současných imigrantech proto chce, aby se dnes přizpůsobili Evropě jako kdysi on Německu.
* Co znamená v názvu vašeho institutu číslovka 2080? Vizi až do takhle vzdáleného letopočtu?
Tou číslovkou jsme trochu klamali tělem, abychom lidi zaujali. Jedná se o poměr vycházející z teorie, podle níž dvacet procent důležitých příčin způsobuje osmdesát procent důsledků. Vztahuje se to k tzv. Paretovu pravidlu, které znají i mnozí podnikatelé. Já se jeho platnost snažím rozšířit do politiky a do společnosti.
* Začněme téma uprchlické krize, kterou Evropa v současnosti zažívá, vaší osobní zkušeností. V roce 1975 jste emigroval z Československa do tehdejšího západního Německa; byl jste politický, nebo ekonomický uprchlík jdoucí za lepším životem, jak se dnes snažíme uprchlíky rozlišovat?
Byl jsem politický migrant a jako všichni ostatní jsem skončil v uprchlickém táboře, kde jsem žádal o azyl a také absolvoval všechny příslušné procedury. Až po nějaké době jsem byl uznán jako cizinec, který smí pobývat na německém území. Teprve po mnoha letech jsem dostal německé občanství.
* Jaké jste měl tehdy v Německu podmínky coby uprchlík z Československa?
Jako každý jiný: musel jsem se postarat sám o sebe. Samotná přijímací procedura fungovala jako všechno v Německu – až donedávna – bezchybně: vše bylo připravené a promyšlené. Když mě uznali jako politického azylanta, zůstal jsem ve městě, kam mě přidělili, načež jsem absolvoval nařízený jazykový kurz. Poté mi nabídli školu, kde můžu studovat, protože mé české vysokoškolské tituly Němci neuznali.
* Mohl jste německou vysokou školu studovat zadarmo, nebo jste studium musel zaplatit?
Tehdy se za studium neplatilo, úvaha o privátních vysokých školách v Německu ještě neexistovala. Dokonce jsem během studia dostával i stipendium. To jsem ale musel poté splatit.
* Jak vás tehdy v západním Německu vítali? Jako současné uprchlíky?
Věcně. Ta dnešní německá vítačka je téma samo pro sebe, třeba pro lidi, jako je psychiatr Cyril Höschl. Tehdy bylo vše velmi věcné a technokratické: chápeme, odkud přicházíte a proč přicházíte, teď se ale musíte podřídit našim pravidlům. To pro mě ani nebylo žádnou otázkou; samozřejmě jsem vycházel z toho, že se naprosto podřídím zemi, která je ke mně natolik přátelská, že mě přijme, smím v ní žít a hledat štěstí.
* Z vašeho tónu i slova „vítačka“ cítím ironii. V Německu žijete čtyřicet let a dobře ho znáte. Vysvětlete mi onu „vítačku“.
Předem je třeba říct, že zčásti šlo o spontánní a poctivou reakci. To nechci zesměšňovat. Jen se těm lidem, kteří to dělali, trošku divím a taky se za ně bojím. Obávám se totiž, že si brzy uvědomí, že vítání je sice humánní a hezké, jenže situace, která tím vznikla, protože se k vítání připojila i německá kancléřka Angela Merkelová, způsobila, že do Německa přišlo naráz příliš mnoho lidí z příliš rozdílné kultury. A to se později dotkne i těch, kteří je vítali a chtějí jim pomoct. Časem většinou zjistí, že tito lidé přicházejí z jiného civilizačního okruhu a se zcela jinými představami, než o nich mají ti, co je vítali. Většina z nich jsou ekonomičtí uprchlíci očekávající v Německu lepší život, což se pozná i podle toho, že kdyby jim šlo o holý život, stačila by jim Itálie nebo Řecko. Utíkat za lepším životem je sice legitimní, stejně tak je ale legitimní, aby země, které jsou cílem jejich útěku, řekly: už dost.
* Kvůli nemožnosti rozlišit dnes politické a ekonomické uprchlíky navrhujete omezit všem práva. Jak moc? Zejména ohledně místa pobytu a pravidelných kontrol. A také ohledně kroků, které musejí udělat jako první: začít se učit příslušný jazyk a přizpůsobovat se zemi, která je přijala. I já jsem měl v Německu omezená práva.
Tamní aparát se o mě dočasně staral, ale také mě řídil.
* A pokud jde o právo pracovat? Česko je v EU jednou z mála zemí, které odmítaly uprchlické kvóty, někteří čeští podnikatelé ale říkají, že mají pro uprchlíky až pět tisíc volných pracovních míst. A nic neintegruje tak jako existenční nutnost a práce. Země EU však imigrantům často znemožňují pracovat a místo toho je uplácejí dávkami.
Nechci těmto podnikatelům sahat do svědomí, ale mám silný dojem, že je zajímá hlavně levná pracovní síla. Že nemají ani tak problém obsadit volná pracovní místa, ale spíš jen chtějí hodně levnou pracovní sílu.
* Není i levná pracovní síla lepší než žádná pracovní síla? Neukazují to také zkušenosti z USA, kde imigranty integrují tím, že jim nic nedají, takže se hned musejí zabývat hlavně zajištěním vlastní obživy? Na nudu ani džihád pak nezbývá moc času.
Chci hlavně říct, že mi jde o to, aby podnikatelská elita nepřemýšlela pouze o zisku, ale také o tom, co příchod těchto lidí znamená pro zemi, kam se dostali. Protože část z nich určitě nepřišla hledat lepší život, ale škodit. Až v budoucnu uvidíme, že se někteří z nich nebudou schopni přizpůsobit naší hypermoderní společnosti a obstát v ní. Na zklamání svých snů pak budou reagovat agresí. Rušivým prvkem ale můžou být i ti, kteří k nám nepřišli škodit, ale hledat štěstí, jenže selžou a nenajdou ho. A mimochodem: v Německu se nyní pohybuje 300 tisíc lidí, kteří nejsou nikde registrovaní.
* Proč podle vás Angela Merkelová uprchlíky tolik vítala? Nevyužila jen cynicky situaci k řešení nepříznivé německé demografie? Největší evropská ekonomika v následujících letech ztratí přes milion lidí v produktivním věku.
To bych také rád věděl. Jen myslím, že v jejím případě nešlo o „vítačku“, ale rozhodnutí. Ona je spíš analytická, méně emocionální žena, takže za jejím rozhodnutím vidím úvahu, i když pro mě méně pochopitelnou. Je to kancléřka, která se vždycky snaží dlouho nerozhodovat a z vlastního machiavellistického kalkulu vše delegovat na vládní ministry. Vlastních rozhodnutí udělala ve své funkci jen málo a v mých očích jde o rozhodnutí chybná. Německé tajné služby dlouho varovaly, že se schyluje k migrační krizi, kancléřka je ale ignorovala. Až teď je najednou překvapená a všechny vítá.
* Německé vítání často muslimských uprchlíků je překvapivé i proto, že země stále řeší problémy s několikamilionovou tureckou komunitou. Její část se v Německu nedokázala integrovat ani za padesát let.
Pro tuto „vítačku“ by existovalo analytické vysvětlení, které ovšem nemohu akceptovat. Totiž to, že příchod více než milionu lidí bude znamenat impulz pro stavební průmysl a stavební boom, který podpoří i jiné obory. To je pro mě jediné možné racionální vysvětlení. Protože demografii nemůžeme řešit tím, že prostě dolijeme lidi, když nějací chybějí. To nejsou spojité nádoby, musí jít o určité lidi. Náklady na to, že Německu nominálně přibude přes milion lidí, jsou tak vysoké i z hlediska bezpečnosti, že takový způsob řešení demografického problému určitě není dobrý.
* Neleklo se teď navíc Německo samo sebe? Proti kancléřce vystoupil bavorský premiér Horst Seehofer, podle něhož ani velké a bohaté Bavorsko nezvládá masivní příliv uprchlíků. K němu se přidalo i 34 činitelů CDU, tedy strany Angely Merkelové, kteří kancléřce vzkázali, že politika otevřených hranic není program CDU ani ve prospěch Německa.
Dřív nebo později Německo zavře hranice. To je naprosto jasné, i když kancléřka tvrdí, že ne. Navíc vůči politice Merkelové sílí odpor i uvnitř CDU, protože podle mě neměla k tak zásadnímu rozhodnutí mandát. A i kdyby ho měla, tak to bylo chybné rozhodnutí, které je nutné korigovat.
* Podle vás má i Česko chránit své hranice. Tu s Rakouskem nyní hlídá 700 policistů, kteří během dne chytili sedm uprchlíků. Vychází z toho poměr sto policistů na jednoho uprchlíka, velmi slušná převaha. Nejde v případě Česka, kam uprchlíci nechtějí, o politický populismus?
To určitě ne. Stát, který nechrání své hranice a území, fakticky neexistuje.
* Vzhledem k schengenskému prostoru podle této definice neexistuje většina států EU, ne?
Vy samozřejmě víte, že mluvím o uprchlících, a ne o pohybu občanů z jedné země EU do jiné, ta otázka nebyla přiměřená. Jde o to, že v momentě, kdy k nám pustíme lidi, kteří k tomu nemají oprávnění, ztrácíme autoritu nad vlastním územím. A i kdyby šlo jen o dva uprchlíky, je to důležitý signál, který se rychle roznese. Právě na tomhle se ukazuje problém ekonomizace našeho myšlení, kdy má cenu jen to, co se vyplatí, takže vidíme jen náklady na ochranu hranice. V případě zachování státnosti a společnosti se ale takhle počítat nedá, i když se to dnes v politice často děje.
* Nedávno jste v rozhovoru vybídl Čechy, aby zaplavili kanceláře poslanců a přiměli je hájit národní zájmy. Jaké národní zájmy jste myslel?
Kontrolovat své území a rozhodnout, koho a za jakých podmínek jsme ochotni přijmout.
* Mohla ale česká vláda udělat víc? V Bruselu Česko ohledně uprchlických kvót přehlasovali, když se vzhledem k závažnosti problému výjimečně hlasovalo většinově, a ne jednohlasně.
Česká vláda mohla udělat mnohem víc. Premiér Sobotka mohl rozhodnutí vetovat, tu odvahu bych mu přál. Ocitl by se tak ve výjimečné situaci pro každého politika, kdy by měl celý národ za sebou. Když už to neudělal, měl by výsledek hlasování aspoň odmítnout s tím, že není v našem národním zájmu a Česko se jím nebude řídit. Nebyli bychom první, kdo by v EU nedodržel nějakou rezoluci. Irská vláda takhle například nedodržela výsledek většinového hlasování ohledně daní pro investory a Irsku se také nic nestalo.
* Není v našem ekonomickém zájmu podřídit se ohledně kvót Německu, které dnes vládne celé EU jako nikdy předtím a na němž jsme ekonomicky závislí? My si vezmeme pár tisíc uprchlíků, když nám Němci v Bruselu neseberou evropské dotace a nesníží platy v mladoboleslavské Škodovce. Co je v dnešní situaci vlastně náš hlavní národní zájem?
Jsou jen dva typy národních zájmů: blahobyt a bezpečnost. Malému státu, jako jsme my, nezbývá než vyvažovat různé vlivy. Často jde pouze o defenzivní reakci na externí šoky. Jenže u nás často postrádám i tyto defenzivní reakce.
* Takže bychom podle vás neměli vystoupit z EU?
To bych nedělal. Ono se totiž může klidně stát, že EU vystoupí sama ze sebe. Co dnes zažíváme, to není nic jiného než rozpad EU, která už není schopná plnit ani elementární funkce státu.
* Kritizujete úroveň elit i politiků a sedíte ve vedení institutu, který se politicky profiluje. Poslední dobou jste také mediálně hodně viditelný. Budete kandidovat ve volbách v roce 2017?
Nejsem člověk, který chce do politiky. Vždycky mě víc zajímalo poznání. A to platí dodnes.
* Za sebe tedy říkáte nikdy?
Člověk by nikdy neměl říkat nikdy, to se často vymstí.
* Přetvoří se Institut 2080 na politickou stranu nebo hnutí?
Naší vizí je spíš inspirovat politiky. Jestliže se za naše názory postaví komunisté, nebudeme ani je odhánět od našeho prahu.
Utíkat za lepším životem je legitimní, stejně tak je ale legitimní, aby země, které jsou cílem útěku, řekly: už dost.
Stát, který nechrání své hranice a území, fakticky neexistuje.
PETR ROBEJŠEK (67)
Český politolog, ekonom a publicista. ????Na Karlově univerzitě vystudoval sociologii a po emigraci do tehdejšího západního Německa v roce 1975 studoval v Hamburku ekonomii.
Poté pracoval v tamním vzdělávacím Mezinárodním institutu pro politiku a hospodářství, který do roku 2007 vedl.
Od té doby působí jako poradce a komentátor na volné noze. „Měl jsem to udělat mnohem dřív,“ komentuje Robejšek odchod z čela hamburského institutu.
Nyní vede pražský Institut 2080, za nímž stojí i někdejší šedá eminence ministerstva vnitra a bezpečnostních agentur Michal Moroz, jehož manželka Dagmar je ředitelkou organizace.
O autorovi| Petr Holec holecp@mf.cz
