VÝRAZNĚ VYŠŠÍ POČET UKONČENÝCH NEBO PŘERUŠENÝCH ŽIVNOSTÍ PROTI PŘEDCHOZÍM LETEM ZAZNAMENÁVAJÍ ŽIVNOSTENSKÉ ÚŘADY. BĚHEM PRVNÍHO MĚSÍCE V ROCE BÝVÁ REZIGNACÍ NEJVÍCE. LETOŠNÍ LEDEN ALE JEJICH MNOŽSTVÍ VZROSTLO PŘINEJMENŠÍM O POLOVINU.
Daňové změny přinášejí zvýšení nákladů
Zvýšený zájem bývalých živnostníků a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) zaznamenaly také úřady práce. Zdaleka ne každý, kdo své samostatné podnikání ukončil nebo přerušil, však přichází vzápětí také na Úřad práce. Živnosti totiž v největší míře ruší lidé, kteří sice vlastní živnostenské oprávnění nebo registraci OSVČ, neměli však tyto činnosti jako hlavní zdroj příjmů nebo si takto dokonce ve skutečnosti ani nevydělávali. Počet OSVČ klesl v lednu podle informací České správy sociálního zabezpečení o 18 tisíc na 981 tisíc. V prosinci loňského roku se přitom počet OSVČ snížil o necelé tři tisíce.
ZAVEDENÍ MINIMÁLNÍ DANĚ BYLO POSLEDNÍ RANOU
Podle ředitele finančního úřadu v Hradci Králové Jana Vorlíčka se počet lidí, kteří v regionu během prosince a ledna ukončili podnikání, pohybuje v řádu stovek. Meziročně se zvýšil dvojnásobně. V kraji Vysočina se v lednu na úřady práce přihlásilo asi 550 živnostníků. Ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku je to o 39 procent více. „Ve vyšších číslech nezaměstnaných živnostníků se promítla především horší hospodářská situace. Někteří malí obchodníci končí kvůli rostoucímu tlaku velkoobchodních řetězců. Zavedení minimální daně pro ně bylo asi jen poslední ranou,“ říká analytik jihlavského úřadu práce Pavel Literák. Zlínský region byl vždy v rámci ČR baštou podnikatelů. V prosinci se na úřady práce v regionu ale přihlásilo 101 bývalých osob samostatně výdělečně činných, v lednu už 206 lidí. Českobudějovický živnostenský úřad zaznamenal v lednu přes 400 žádostí o zrušení živnosti, což je dvojnásobek oproti lednu 2003, stovky lidí zrušily živnost například také v Libereckém kraji. V okrese Brno-venkov se na úřad práce zaregistrovalo téměř 100 bývalých podnikatelů, což je oproti loňskému lednu dvounásobné množství. V samotném Brně se na úřad práce v lednu přihlásilo 200 osob, kteří si dosud vydělávali jako OSVČ, což je zhruba o čtvrtinu více než vloni. Díky nově zaregistrovaným živnostem však celkový počet živnostníků v Brně dokonce mírně roste. Podle úředníků je zatím předčasné hodnotit vztah mezi reformou a počtem odhlašovaných živností. Jednoznačně největší vliv mělo zavedení minimální daně. Nejvíce se dotklo právě lidí, kteří si samostatnou podnikatelskou činností pouze přivydělávají. Příkladem je Jakub Šlambora z Hradce Králové, který studuje vysokou školu a na živnostenský list si přivydělával jako programátor. „Jsem opravdu drobný živnostník a hodně mne zasáhlo například už samotné zdražení telekomunikačních služeb včetně připojení k internetu v důsledku přeřazení do vyšší sazby DPH,“ říká mladík. Úplnou pohromou pro něj ale je zavedení minimální daně. „Jelikož podnikám, abych si při studiu přivydělal, zavedení minimální daně je pro mne opravdu zásadní a pravděpodobně brzy povede k zrušení živnosti. Během měsíců, kdy jsem zaneprázdněn zkouškami a odevzdáváním projektů do školy, jsou mé příjmy minimální - přesto budu platit fixní částku, ať už bude výdělek minimální, nulový či dokonce půjdu do ztráty.“
DOUFAJÍ, ŽE DAŇOVÉ ZMĚNY PŘEŽIJÍ
Reformní změny budou mít v praxi dopad zejména na lidi, kteří našli odvahu postavit se na vlastní nohy a celodenní prací si stěží vydělají částku, odpovídající alespoň průměrné mzdě. V menších obcích se navíc lidé živnostníky nestávali jen z nějakého nadšení pro soukromé podnikání, ale z nutnosti: Po krachu řady větších firem v regionu nenašli nikoho, kdo by jim dal práci - nezbylo jim tedy než si vydělávat sami. Místo aby stát jejich iniciativu ocenil, pomohl jim v růstu a ve vytvoření dalších pracovních míst, snaží se jim podnikání ztížit. „Náklady pochopitelně porostou, budu muset víc pracovat,“ reaguje na vyšší daňové zatížení pětadvacetiletá kadeřnice Kateřina Marešová, která si před dvěma lety zřídila v téměř stotisícových Českých Budějovicích privátní kadeřnictví. „Zatím jsem ještě nezdražila, takže nepozoruji úbytek zákaznic. Ale jestliže budu muset na daních odvést státu více peněz, budu je muset někde vydělat. Rozšířím tedy pracovní dobu a budu brát více objednávek. Těch je naštěstí dost,“ říká kadeřnice, která za pronájem prostor nedaleko historického centra platí měsíčně 4500 Kč, což tvoří 25 % jejího obratu. Dalších 30 % vydá za materiál, 8 % ji stojí režie. Zbytek rozdělí na daně a zisk. V živnosti chce pokračovat. „Budeme bojovat. Nic jiného nám nezbývá,“ říká odhodlaně. V to, že daňové změny přežije, doufá i Krystýna Profantová z Vodňan na Strakonicku. Podobně jako její vrstevnice z českobudějovického kadeřnictví chce situaci řešit intenzivnější prací. V současné době patří prý k těm levnějším v městečku. Zdražit služby zatím nechce. Nájem neplatí, protože pracuje doma. Náklady ale přesto stoupají. „Zatím se uživím, ale jak dlouho, nevím.“
MNOHA ŽIVNOSTNÍKŮM CHYBÍ PŘEHLED
V menších obcích jsou živnostníci hodně neinformovaní - vůbec netuší, jaké bude mít reforma dopady. Byli překvapeni i z toho, že v dubnu mají platit dvakrát DPH. „O dvojím DPH v dubnu netušíme nic. Jestli to je pravda, hodně to naruší toky peněz ve firmě,“ reagoval například před několika dny Václav Král, majitel firmy Autodoprava Donek Neurazy (okres Plzeň - jih).
ŠPIDLA BY MĚL RADOST
Vládní reforma se skutečně dotkla těch, kteří využívali možnosti nižších daní a odvodů pro živnostníky. „Dosud se mně výrazně více vyplatilo pracovat na živnostenský list. Zaměstnavatel nemusel platit odvody a já za práci dostala významně vyšší částku, než by mi zbylo po zdanění v případě pracovní smlouvy,“ vysvětlila Profitu absolventka právnické fakulty, která nastoupila do jedné pražské realitní kanceláře a měsíčně si tam vydělá zhruba 30 000 Kč. „Kromě šetření na vlastní byt pravidelně vydávám své vydělané peníze na kulturní akce nebo přispívám na charitu, ale věřím, že o jejich konkrétním osudu dokážu rozhodnout lépe, než by učinila vláda s mými daněmi,“ dodává. Za celý rok zaplatí na daních a odvodech zhruba 40 000 Kč, zatímco v případě pracovní smlouvy by to bylo téměř 100 000 Kč (a to ještě bez započtení částek, které by za ni na odvody musel platit zaměstnavatel). Práce na živnostenský list pro ni byla dosud výhodná i kvůli možnosti daňových odpočtů různých výdajů. Ty většinou přímo souvisejí s prací (každodenní dojíždění z České Lípy, reprezentativní oblečení, připojení k internetu a telefonní poplatky při nečekané víkendové nebo noční práci z domova) či s dalším vzděláváním (odborná literatura, jazykové kurzy v zahraničí). Obsahují ale také několikatisícové výdaje například za nákup fotoaparátu pro soukromé využití, mikrovlnné trouby nebo vysavače do bytu („kanceláře“). Dívka sice uznává, že stát tak přichází o výraznější zdanění jejích příjmů, upozorňuje však na výrazně menší ochotu zaměstnavatele uzavřít s ní pracovní smlouvu, zejména v začátcích její kariéry. Jen díky značně většímu čistému příjmu si také může dovolit nákup vlastního bytu nebo další vzdělávání.
