Komentář
Cílem hnutí OWS je učinit ze světové ekonomiky Wikipedii, kterou každý smí bezplatně užívat, jakož do ní dle možností i přispívat
Guy Fox, komiksová postavička z letáků dobročinných spolků, se stal maskotem hnutí Occupy Wall Street (OWS). Masky tohoto šviháckého supermana kryjí tváře účastníků protestů stejně spolehlivě jako černé kukly. Ideologie hnutí už tak jednotvárná není – je to populistická směska z levicového reformismu a bohémské frondy. Omezení nadvlády trhu, vymazání rozdílů mezi bohatými a chudými, mezi vlastníky podniků a námezdní silou, transformace kapitalismu v něco spravedlivějšího, ekologičtějšího a humánnějšího. Maximálním cílem je učinit ze světové ekonomiky jednu velkou Wikipedii, kterou každý smí dle libosti bezplatně užívat, jakož do ní dle možností i přispívat. Protestující bolestně pociťují deficit životně důležitých práv. Patří k nim právo neprodávat svou práci (rozuměj nepracovat), ježto životní minimum a bydlení by měly být zaručeny všem bez rozdílu. Právo na bezplatné vzdělání všech stupňů. Právo svobodně volit místo svého pobytu, tzn. zrušení veškerých vízových povinností. Právo na stejný věk dožití, který může zaručit jen bezplatné zdravotnictví pro všechny.
K těmto bazálním principům dodává každá z protestních buněk dílčí požadavky jako zrušení práva na duševní vlastnictví (anticopyright), zákaz soukromých aut ve městech, schvalování rozpočtů elektronickým hlasováním nebo zdanění burzovních spekulací, jehož výtěžek je údajně schopen nakrmit všechny hladovějící na planetě. Nejčastěji používaný plakát „okupantů“ zobrazuje baletku tančící na hlavě bronzového býka před hlavní burzou světa. Má prý ztvárňovat otázku, zdali není na čase vybudovat nad tržní základnou novou, mnohem spravedlivější, ale také mnohem elegantnější nadstavbu. Pro obyvatele stanových táborů důležitější než hesla je prý existenční zkušenost, kterou v té pospolitosti zažívají: přímá demokracie místo zastupitelské, sdílení poznatků místo arogance expertů, zespolečenštění příjmů místo majetkové hierarchie, tvůrčí aktivismus místo plnění cizích rozhodnutí.
Klíčem k pochopení hnutí OWS je doba jeho vzniku. Ve Spojených státech se nestalo zhola nic, co by donutilo lidi vyjít do ulic zrovna v září 2011. V období posledních tří let, jež uplynuly od začátku krizových turbulencí, se ekonomická nerovnost v zemi, v rozporu s tvrzením aktivistů, podstatně snížila – v důsledku znehodnocení aktiv nejbohatší části společnosti. Nezaměstnanost (zhruba devět procent všech Američanů a 18 procent mezi mládeží) je sice tíživá, na pozadí dlouhodobého průměru (šest až sedm procent v posledních 30 letech), nikoli však závratná.
Levicoví myslitele vysvětlují dobu propuknutí OWS krachem antikrizového programu prezidenta Obamy a vidí v něm reakci na ideologické vzduchoprázdno. Jelikož patosem sociální nespokojenosti je požadavek ještě většího přerozdělování, musí to prý znamenat, že se americká společnost ve 20. století posunula hrubě doleva a krizové jevy tento posun jen zrychlují. Otcové – zakladatelé zdejšího politického systému vždy chápali hrozbu populismu, jež leží v základech každé demokracie založené na všeobecných volbách. Proto do Ústavy Spojených států zabudovali ustanovení o majetkovém cenzu pro účast ve volbách a zákaz federální daně z příjmu. Obě opatření omezovala účast ekonomicky bezvýznamných obyvatel na volebním rozhodování a zamezovala přerozdělování příjmů směrem k nemajetným. Obě však byla postupně zrušena, což časem posílilo pozice stoupenců přerozdělování, příjemců různých dotací a podpor a vyznavačů všenápravné úlohy státu.
Ještě před třiceti lety většina Američanů vítala výrok Ronalda Reagana pronesený při inauguraci: „Vláda není řešením vašich problémů, vláda je jedním z těchto problémů.“ Americký sen je cokoli jiného, jen ne sen o rovnosti. Vidí-li dnes mnozí Američané ve státě svého chlebodárce a ochránce před bohatými, musí to asi reflektovat širší proces jejich odpadnutí od historického vyznávání ekonomického liberalismu neslučitelného s demokracií.
Ti z vykladačů, kteří činí tento závěr, brečí na špatném hrobě. I přes zarážející přízeň médií celkové počty účastníků OWS v Americe nepřekročily 30 tisíc. Podle všech průzkumů zdrcující většina Američanů nadále podporuje spíše snižování než zvyšování daňové zátěže. Sociální spravedlnost chápou jinak než „okupanti“: spravedlivé je, když ten, kdo podává lepší výkon, je odměňován lépe než povaleč, i kdyby se mezi nimi rozevíraly majetkové nůžky. I přes nástrahy všeobecného volebního práva ideál „tvrdé práce“ mezi nimi ještě zcela nevyčpěl. Letošní „Černý pátek“, den slevových výprodejů po Dni díkůvzdání, názorně ukázal, koho je v Americe víc, kupujících, nebo okupujících.
