Nelehká cesta dlužníka k osobnímu bankrotu

1. 5. 2008

Oddlužení zřejmě ještě letos čekají změny

Již více než čtyři měsíce existuje v České republice možnost zbavit se tíživých dluhů pomocí takzvaného oddlužení, jemuž se někdy přezdívá osobní bankrot. O možnost vyhlásit úpadek se podle úřadů zajímá velké množství lidí a od začátku roku dostaly české soudy 617 žádostí o jeho povolení. Soudy jsou ale přísné a většinu žadatelů odmítají pro nesplnění podmínek. Oddlužení tak bylo podle nejnovějších statistik do konce března letošního roku povoleno jen 135 lidem. „Vysoké procento odmítnutých žadatelů vyplývá z poměrně velkých nároků, jež na ně zákon klade. Lidé, co o oddlužení žádají, navíc většinou nemají právníky, kteří by jim se složitou žádostí pomohli,“ řekl týdeníku EURO Ivan Barabáš z advokátní kanceláře Havel & Holásek.

JEN KDYŽ DLUŽÍTE VÍCE LIDEM

Právo vyhlásit osobní bankrot dává běžným lidem, kteří nepodnikají, možnost vyváznout z hluboké finanční krize podobně, jako to v minulých letech mohli dělat pouze podnikatelé a firmy. Dlužník, jenž není schopen své závazky splácet, může soud požádat o oddlužení a po několika letech splácení dluhu, případně prodeji části majetku, mu mohou být zbylé dluhy prominuty. Jedná se přitom pouze o osoby, které nepřišly k dluhům nějakou obchodní činností. Tedy o „adepty“, kteří se do problémů dostali nesplácením běžných úvěrů, jako jsou hypotéky nebo jiné druhy půjček. „Většinou se jedná o spotřebitele, kteří mají větší počet úvěrů a jiných splátek, například leasing,“ domnívá se Jiří Markvart z advokátní kanceláře Ambruz Dark. Podmínkou podle zákona také je, že musejí mít více než jednoho věřitele. Půjčky, které nesplácí, také musejí být po lhůtě splatnosti nejméně 30 dní.

BANKROTÁŘE ČEKÁ NESNADNÝ ŽIVOT

Dlužník, jemuž soud oddlužení povolil, se svých závazků zbaví, splatí-li alespoň třicet procent z dlužné sumy, případně i méně, když s tím souhlasí jeho věřitelé. Má v zásadě dvě možnosti, jak půjčené peníze vrátit, a to buď prodejem majetku, nebo splácením po dobu nejméně pěti let. Zbavení se závazků pomocí oddlužení je pro dlužníka obvykle lepší alternativou než čekat, až se nespokojený věřitel obrátí na exekutora.
Jakým způsobem ale bude dlužník své závazky splácet, si ovšem nemůže rozhodnout sám, nýbrž rozhodují o tom takzvaní nezajištění věřitelé, tedy ti, kteří nemají své pohledávky zabezpečené nějakým majetkem, například nemovitostí v případě hypotéky nebo automobilem, pokud jde o leasing. „Nezajištění věřitelé si vyberou tu z možností, která je pro ně výhodnější,“ uvedl jeden ze spoluautorů zákona Petr Kuhn z advokátní kanceláře White & Case. Závazků vůči zajištěným věřitelům, jako je například banka, která poskytla půjčku na bydlení, za nějž se ručí domem nebo bytem, se osobní bankrot nedotkne. Takoví věřitelé totiž nechají dlužníkovi zabavit předmět, kterým ručil, a uspokojí se z výnosu z jeho prodeje.

PRÁCE JE POVINNOSTÍ

Nezajištění věřitelé jsou na tom hůře. Ti totiž v případě, že dlužník vyhlásí bankrot, dostanou obvykle pouze třicet procent z půjčených peněz. V případě, že si zvolí uspokojení prodejem majetku dlužníka, přijde neplatič prakticky o vše s výjimkou toho, co bezprostředně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb sebe a své rodiny. V praxi mu často zůstanou pouze osobní potřeby, což je například oblečení. Když dlužník nemá žádný majetek, který by mohl prodat a věřitele vyplatit, nastupuje splátkový kalendář. V případě oddlužení pomocí tohoto kalendáře odevzdává dlužník věřiteli po dobu pěti let podstatnou část svých příjmů. Musí také po tuto dobu vykonávat nějakou práci a snažit se tak o to, aby alespoň část svých dluhů poctivě splatil. Věřitelům musí odevzdávat také všechny mimořádné příjmy. Na to, jak svědomitě tuto povinnost plní, přitom dohlíží takzvaný insolvenční správce. Po pěti letech potom soud zváží, zda dlužník plnil všechny povinnosti, a zbylých dluhů ho zbaví.

ZÁKON ASI ČEKAJÍ ÚPRAVY

Pravidla oddlužení se ale v budoucnu zřejmě změní. Stálá expertní skupina pro insolvenční právo, kterou zřídil ministr spravedlnosti, totiž již diskutuje a uvažuje o úpravách zákona. „Pravděpodobně dojde k nějakým změnám. Na první půlku tohoto roku je v pracovním plánu, že přijdeme s návrhem věcí, které je třeba upravit,“ řekl týdeníku EURO jeden z členů této skupiny Tomáš Richter z advokátní kanceláře Clifford Chance. „Insolvenční zákon není věcně špatný, ale úprava institutu oddlužení byl připravována narychlo a nebyl čas ji podrobně prodiskutovat, takže výsledek je trochu dílem improvizace,“ dodal Richter.

PROBLÉM PŘI HYPOTEĆNÍ KRIZI?

Se stávající právní úpravou osobního bankrotu je podle názoru některých odborníků několik problémů. Jedna z diskutovaných otázek vychází z toho, že častým důvodem pro osobní bankrot jsou problémy se splácením několika druhů půjček včetně hypotéky. Pokud dlužník v „bankrotu“ nesplácí hypotéku, tak o nemovitost, kterou za půjčku ručil, přijde. A to i v tom případě, že své závazky ostatním věřitelům splácí pravidelným měsíčním odvodem většiny svých příjmů, jak je to domluveno ve splátkovém kalendáři. Banka totiž nemá v praxi jinou možnost než „bankrotáři“ jeho dům nebo byt zabavit a následně prodat, protože všechny příjmy dlužníka jdou podle splátkového kalendáře ostatním věřitelům. „Zajištěný věřitel se tak vždy uspokojuje z výnosu prodeje,“ uvedl Richter. To přináší jedno velké riziko. V případě, že by na českém trhu s nemovitostmi došlo ke krizi a větší množství lidí by najednou nebylo schopno splácet své hypotéky, tak by se okamžitě na trhu ocitla záplava levných domů prodaných bankami. To by cenu realit ještě snížilo a mohla by se roztočit spirála ekonomických problémů podobných nedávné hypoteční krizi v USA. Tato obava ovšem není přijímána jednoznačně. Zcela opačný názor má například jiný z členů expertní skupiny, Petr Kuhn z White & Case. „Banka sice může zástavu dlužníka, třeba v případě hypotéky, zabavit, ale pokud nechce, tak to udělat nemusí. Záleží spíše na ekonomické logice. Když to pro banku bude výhodnější, tak to zajištění vykoná, a když ne, tak si s dlužníkem mohou domluvit jiný způsob splácení,“ uvedl Kuhn, který hodlá navrhovat v expertní skupině jiné změny, například vypuštění role insolvenčních správců při oddlužení. Podle Kuhna jsou náklady na insolvenční správce příliš vysoké a jejich funkci lze nahradit i jinak. „Možná by stačilo, aby peníze věřitelům posílali sami dlužníci a potom jednou za čas by to zkontroloval soudní úředník, uvedl.

BOX:
Možné změny v souvislosti s oddlužením - Větší prostor pro dohodu mezi dlužníkem v „bankrotu“ a zajištěným věřitelem
- Změna role insolvenčních správců nebo jejich zrušení
- Rozšíření pole působnosti i na fyzické osoby – podnikatele
- Prodloužení lhůty pro opravu vadných návrhů z jednoho na více týdnů
- Vyjmutí nadací, obecně prospěšných společností a podobných právnických osob z oddlužení
- Nastavení různých podmínek splátkového kalendáře pro různé příjmové skupiny

TABULKA:
Platební režim „bankrotáře“

Čistá měsíční mzda 10 000
Rodina Žádná
Měsíční splátka dluhu 3875
Zůstane 6125

Čistá měsíční mzda 15 000
Rodina Ženatý, čtyři děti
Měsíční splátka dluhu 3719
Zůstane 11 281

Čistá měsíční mzda 25 000
Rodina Ženatý, dvě děti
Měsíční splátka dluhu 15 579
Zůstane 9421