V Česku působí více než 400 minilabů a dvě velké fotolaboratoře
Každý Čech nafotografuje v průměru ročně jeden kinofilm. O zpracování se stará na 430 minilabů rozmístěných po celé republice a dvě velké fotolaboratoře společností Fotolab a FotoStar Südcolor. Každá z nich má více než čtvrtinový podíl na trhu, zbytek pokrývají minilaby pod značkou Kodak, FujiFilm, Agfa, Konica a desítky samostatných provozoven nezařazených do žádné ze sítí.
Cenově ostré drogerie.
Pokud by v roce 1989 někdo tvrdil, že za několik let bude barevná fotografie stát méně než korunu, byl považován za naivního blázna. V té době se snímky formátu devětkrát třináct centimetrů, který v Česku jednoznačně vítězí, prodávaly zhruba za deset korun. Boj o zákazníka v nově budované tržní ekonomice však stlačil ceny komerčních fotografií ještě hlouběji než pod korunovou hranici. Zástupci zpracovatelů shodně tvrdí: konkurence je mezi námi samozřejmě velká, ale za pád cen mohou především drogistické řetězce. Právě nabídka levných fotografií je nejvíce inzerovaným produktem drogerijních sítí, atraktivní cena láká do obchodů tisíce lidí, peníze nakonec neutratí jen za fotografie. Nejníže s cenou se zatím dostaly drogerie Rossmann, které nabízejí snímek devětkrát třináct centimetrů za osmdesát haléřů.
Dotují, ale netratí.
Drogistické řetězce však vyvolávání filmů ani výrobu fografií samy neprovádějí, o servis se starají dvě domácí velkolaboratoře. Zatímco sítě DM a Droxi si nechávají dělat snímky u společnosti FotoStar, konkurenční Fotolab zpracovává kinofilmy zákazníků drogerií Teta a Rossmann. Smlouvy s drogistickými řetězci jsou většinou dojednávány na nadnárodní úrovni a prakticky kopírují spolupráci mateřských firem velkolaboratoří s drogisty i v jiných zemích.
Šéfové největších zpracovatelů tvrdí, že drogistické sítě výrobu snímků dotují. „Fotografii lidem prodají za méně, než za kolik ji koupí od nás, ale vezme-li se cena celé zakázky, pod cenou nejsou,“ říká generální ředitel společnosti Fotolab Pavel Schreiber. Atraktivní cena totiž platí jen pro prvozakázky, tedy současně i na vyvolání filmu, které drogistům ztrátu z fotografií pokryje a „rozpustí“ se do celé zakázky. „Lidé se čím dál více dívají na cenu fotografie, ne na vyvolání,“ dodává Schreiber.
Podivil se i úřad.
Možnost dotování velkozpracovateli vylučuje ředitelka firmy Konica Czech Blanka Jíšová. „Jejich mateřské firmy by nedovolily, aby na nějaké službě delší dobu tratily. Možné by to bylo maximálně v rámci nějaké akce, a to pouze přechodně. Spočítám-li náklady na fotopapír a potřebnou chemii, tak by ani s cenou 80 haléřů by neměli tratit,“ soudí Jíšová. Je názoru, že velkozpracovatelé případnou ztrátu z fotografií pohodlně vyrovnají tržbou za vyvolání filmu. „Tady náklady dosahují maximálně pár desítek korun. Rozhodně to není 60, či 70 korun, které nakonec zaplatí klient,“ vypočítává.
Stále klesající cena komerčních fotografií již také zaujala Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který zjišťoval, zda nejede o dumping. „Byly snahy antimonopolního úřadu to nějak napadat, ale myslím, že by měl spíše hlídat vysoké ceny, ne nízké,“ je přesvědčen generální ředitel společnosti FotoStar Südcolor Ladislav Koštíř. On i jeho kolegové se shodují: v cenách již nelze jít níže. „To, co se nyní děje na trhu, musí být stop-stav, to je degradace fotky. Nedokáži si představit, kam dál by to mohlo klesnout. Boj o zákazníka je logický vývoj v tržní ekonomice, ale musí mít určité mantinely,“ říká Ivan Cigoš ze společnosti Foto-World, jež v České republice zastupuje Kodak.
Česká čtvrtmiliarda.
Zjistit kolik fotografií se v Česku ročně vyprodukuje, je prakticky nemožné – zpracovatelé zatím o vytvoření nějaké komory či asociace spíše mluví, než by jednali. Čísla lze tak získat jen od jednotlivých výrobců (kteří je většinou považují za interní a nepublikovatelné) nebo odvodit z počtu prodaných filmů. I v tomto údaji se však zástupci největších hráčů na trhu rozcházejí. Zatímco Schreiber mluví o osmi milionech, tedy o 0,8 prodaných filmech na každého Čecha ročně, Koštíř odhaduje více než devět milionů, a Jíšová dokonce deset milionů kinofilmů prodaných v České republice. „Jen Konica v loňském roce prodala v Česku více než 2,5 milionu filmů, podobně jako Kodak, s kterým se dělíme o první místo. Silné jsou v České republice i FujiFilm a Agfa, na trhu je navíc řada menších a méně známých značek. Je to hrubý odhad, ale na jeden film na hlavu jsme se vloni určitě dostali,“ tvrdí Jíšová.
Češi tak výrazně zaostávají za Západoevropany, například každý Němec ročně nafotografuje průměrně dva a půl kinofilmu, ve Švýcarsku je číslo ještě vyšší, dosahuje zhruba 2,7 filmu na občana. Jíšová soudí, že Češi přecházejí od fotografování na delší filmy ke kratším. „Stále nejprodávanějším je zatím film s 36 snímky, ale posun ke kratším, zejména filmům s 24 poli, je zřetelný,“ říká šéfka Konica Czech. Pokud bychom tedy vynásobili deset milionů prodaných filmů sedmadvaceti snímky, které u průměrné prvozakázky evidují FotoStar i Fotolab, dostaneme se k množství přesahující čtvrtmiliardu vyrobených snímků v Česku za rok.
Paskvil východního bloku.
Oproti světu se Češi odlišují i formátem zpracovávaných fotografií. Zatímco na západ od našich hranic je jednoznačně nejrozšířenější snímek o rozměrech desetkrát patnáct centimetrů, v bývalém východním bloku vede rozměr devětkrát třináct. „To je takový paskvil, pozůstatek z minulosti. Tento formát se tak hojně jako v Česku užívá snad jen na Slovensku a v Maďarsku,“ soudí Cigoš, který má ve společnosti Foto-World na starosti síť minilabů Kodak Express. „V západní Evropě se formát devětkrát 13 vůbec neuchytil, 95 procent snímků se dělá na desetkrát patnáct,“ dodává.
Zpracovatelé se však snaží klienty k většímu formátu přilákat, zdá se, že speciální akční nabídky a marketingová podpora zabírají. „Lidé postupně přicházejí velkým fotografiím na chuť, nárůst zájmu o ně v poslední době představuje až 400 procent. Hodně populární je také formát 20 krát 30 centimetrů,“ říká Koštíř. On i jeho kolegové připouští hlavní důvod: velký formát, dosud nepoznamenaný ostrou cenovou politikou, nám může hodně pomoci. „Vzhledem ke zkažené ceně chceme lidi od formátu devětkrát třináct odtáhnout. Snaha o zvětšování fotek je ale obdobná i v sousedním Německu. V loňském roce se tam poměrně úspěšně dařilo novému formátu jedenáctkrát sedmnáct centimetrů,“ podotýká Schreiber.
Černobíle, s rámečkem.
Do módy se postupně vrací - v Evropě i v Česku - černobílá fotografie, „Zájem o černobílé snímky začal před třemi lety znovu narůstat, teď je to hodně módní záležitost. V současnosti je přibližně každá dvacátá zakázka dělaná černobíle,“ říká šéf FotoStaru Koštíř. V konkurenčním Fotolabu dosahuje produkce černobílých fotek zhruba dvou procent. Podobně se do obliby vracejí i bílé rámečky kolem fotografií, populární jsou zejména v Nizozemsku a Francii. Mezi zpracovávanými povrchy fotografií stále vítězí lesklý nad matným, například v sítích Kodak Express se zhruba 70 procent produkce vyrobí v lesku. „Je to čistě subjektivní pocit, ale lidé mají často pocit, že na lesklé fotce je více barev, více informací,“ vysvětluje šéf Fotolabu Schreiber.
Jednoznačným trendem, který zřejmě do budoucna výrazně vytlačí klasickou kinofilmové snímky, je fotografie z digitálního fotoaparátu. „Například v Norsku se digitální fotoaparáty podílejí 90 procenty na všech prodaných fotopřístrojích, meziměsíční nárůsty v Německu dosahují více než 300 procent,“ tvrdí Schreiber. Výrazný zájem o digitální fotoaparáty již dorazil i do Česka, řada značek nestačila na změnu trendu reagovat a měla problémy s dodávkami. Cigoš předpokládá, že možná již v letošním roce se v České republice prodá více digitálních fotoaparátů než klasických analogových.
Pětiprocentní digitál.
V souvislosti s rozšířením digitálních fotoaparátů roste pochopitelně i podíl laboratořemi vyrobených „digitálních“ snímků. „Podíl digitální fotografie neustále roste, na celkových tržbách mají v současnosti pětiprocentní podíl,“ říká Schreiber. V teplickém FotoStaru je zhruba každý patnáctý zpracovávaný snímek pořízen digitálním fotoaparátem, přičemž tři procenta všech vyrobených fotek firma přijímá v elektronické podobě přes internetovou sběrnu.
Vzhledem k nástupu digitálních fotoaparátů se počítá, že celosvětově ubude až 30 procent zpracovávaných fotografií. „Nám počty zatím stoupají, rosteme jak v digitálu, tak mezi analogovými fotografiemi. Momentální finanční efekt z prodeje digitálních aparátů je sice příjemný, ale do budoucna bude nutné najít službu, na kterou nalákáme zákazníky do našich prodejen,“ uzavírá Koštíř.
České fotky, německý kapitál Nechat si udělat fotografie je v současnosti možné v jakémkoli z více než 400 minilabů, kde se kinofilmy zpracovávají přímo v prodejně specializovaným zařízením, nebo v jedné ze dvou velkolaboratoří společností Fotolab či FotoStar. Každá z nich ovládá zhruba 30 procent. Trojkou mezi českými zpracovateli je společnost Foto-World, která franšízovou formou spravuje 153 minilabů Kodak Express. Systémem franšízingu se vydaly i další minilaby na českém trhu – FujiFilm, Agfa či Konica se svou sítí Photo Expres. Vedle několika desítek nezařazených minilabů funguje v České republice i systém fotozpracovatele přes poštu. Jihočeská společnost HappyFoto přijímá a rozesílá zakázky v balíčcích či dopisech. Nákup nového stroje na vyvolávání fotografií přijde nejméně na dva a půl až tři miliony korun.
FotoStar Südcolor
Teplickou společnost založil v roce 1991 její současný generální ředitel Ladislav Koštíř, který je i třicetiprocentním vlastníkem. Zbylých 70 procent drží společnost Südcolor Holding z německého Amberku, která rovněž působí na trhu zpracování fotografií v Německu, Polsku a na Slovensku. Předchůdcem teplické velkolaboratoře byl podnik Color Servis, který v roce 1965 jako první v Československu zavedl hromadný způsob zpracování barevných filmů. Před třemi lety koupila firma konkurenční velkolaboratoř Q-foto, ještě předtím Foto Star pohltil společnost Eurocolor. Firma provozuje síť 65 franšízových prodejen, do budoucna se počítá se stovkou obchodů pod značkou FotoStar. Kromě toho má společnost několik stovek sběrných míst po celé republice, všechny zakázky jsou zpracovávány ve velkolaboratoři v Teplicích, svozová služba firmy najede denně zhruba 17 tisíc kilometrů. Zhruba 250 zaměstnanců FotoStar také zpracovává fotografie pro zákazníky obchodních řetězců DM drogerie, Droxi nebo Makro.
Generální ředitel FotoStar Südcolor Ladislav Koštíř zdůrazňuje, že společnost neměla žádné problémové období, po celou dobu existence se hospodaření firmy nedostalo do červených čísel. Databáze Ariadna uvádí, že FotoStar dosáhl v roce 2001 zisk 24 milionů korun, rok předtím představoval profit 34 milionů. Za loňský rok společnost zpracovala 3,8 milionu zakázek (objednávkových sáčků), z kterých vyrobila zhruba 80 milionů fotografií. Z loňského obratu firmy ve výši 630 milionů tvoří zhruba polovinu tržby za zpracování fografií, zbytek připadá na prodej fotoaparátů, fotomateriálu a zařízení. Současnou hodnotu firmy Koštíř odhaduje minimálně na půl miliardy korun, tržní podíl v segmentu zpracovatelů fotografií zhruba na 30 procent.
Fotolab
Společnost byla založena v roce 1991 Michalem Bayerem a Danielem Mikšovským, ale obchodní známka Fotolab byla zaregistrována již 17. listopadu 1989. V roce 1993 vstoupila do Fotolabu společnost První investiční a uskutečnila ¨se transformace na akciovou společnost. O dva roky později byly podíly akcionářů odprodány společnosti CeWe Color, která je největším evropským zpracovatelem fotografií. V současnosti drží firma z německého Oldenburgu 99,64 procenta akcií, zbytek ovládá generální ředitel Pavel Schreiber. Fotolab se s konkurenčním FotoStarem dělí o pozici největšího zpracovatele fotografií v Česku. Podíl firmy odhaduje Schreiber na 30 procent, informace na webových stránkách hovoří o podílu 27 procent na trhu fotografií a 25 procent na trhu prodejců fototechniky. Z obchodních řetězců spolupracuje Fotolab především s drogeriemi Rossmann a Teta. Firma má vybudovánou síť zhruba 2000 sběren po celé zemi, navíc provozuje 104 prodejen pod značkou Fotolab, které ale na rozdíl od teplického FotoStaru drží ve vlastní režii. Schreiber uvádí, že centrální laboratoř, nově vybudovaná před dvěma lety v pražském Chodově, v loňském roce zpracovala asi 70 milionů fotografií. Databáze Ariadna tvrdí, že firma vykázala v roce 2001 ztrátu 23 milionů korun, rok předtím třímilionový zisk. Za loňský rok očekává Schreiber obrat ve výši 700 milionů korun, hodnotu firmy její šéf odhaduje minimálně na půlmiliardu korun.
Čtvero ročních období Duben a květen považují zpracovatelé fotografií za nejhorší měsíce roku. „To je těžké období, především z pohledu finančních toků. Musíme nakoupit zásoby na letní sezónu, přičemž tržby začínají růst až od prázdnin,“ vysvětluje šéf FotoStaru Ladislav Koštíř. Naopak, nejúspěšnější období mají zpracovatelé fotografií na konci léta, v srpnu a září, kdy se většina Čechů vrací z dovolených. „Tehdy se dělá celoroční výsledek,“ komentuje letní sezónu ředitel Fotolabu Pavel Schreiber. „Fotograficky silným obdobím je i doba Vánoc či Velikonoc a začátek roku, kdy lidé jezdí na hory. Vezmeme-li v úvahu, že průměrný Čech vyfotí jeden film ročně, zvládne na něm letní dovolenou, nástup dětí do školy i Vánoce. Je to takové čtvero ročních období,“ dodává Koštíř.
