STAVEBNÍ FIRMY: Patnáct let podceňování učňovského školství, nepříznivý demografický vývoj, špatná státní koncepce zaměstnanosti a malá prestiž odvětví. To jsou základní důvody současného stavu, kdy se stavební firmy doslova přetahují o dělníky. Někdy navíc způsobem, který lze jen těžko označit za férový.
STAVEBNÍ FIRMY:
Patnáct let podceňování učňovského školství, nepříznivý demografický vývoj, špatná státní koncepce zaměstnanosti a malá prestiž odvětví. To jsou základní důvody současného stavu, kdy se stavební firmy doslova přetahují o dělníky. Někdy navíc způsobem, který lze jen těžko označit za férový. „V celém stavebnictví je nedostatek především kvalifikovaných dělníků v základních stavebních profesích. Techniků, kalkulantů a stavbyvedoucích sice dostatek není, ale zatím se nám daří naše potřeby naplňovat,“ říká mluvčí společnosti Skanska CZ Ondřej Šuch.
NENÍ UŽ KDE BRÁT
V tuzemských stavebních firmách s dvaceti a více zaměstnanci oficiálně letos v lednu pracovalo více než 152 tisíc lidí. Podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václava Matyáše si však v celém stavebním odvětví vydělává celkem 450 tisíc lidí, včetně zaměstnanců velmi malých podniků. Kolik je z toho cizinců, si Matyáš netroufá odhadovat. Do Čech přichází podle něj pracovat hodně kvalifikovaných řemeslníků ze Slovenska. I s cizími pracovníky ale začínají být problémy.
Přísun Slováků po oživení slovenského stavebnictví končí, Ukrajinci míří do Ruska, Bulhaři a Rumuni mají svou mentalitou blíže k Itálii či Španělsku, kde se jim po vstupu obou zemí do Evropské unie otevírají nové možnosti. Nedostatkem lidí ve stavebnictví trpí prakticky celá Evropa. Reálnou se tak stává například vize Turků pracujících na českých stavbách.
CHYBÍ PODPORA VZDĚLÁNÍ
Podle ředitele Institutu vzdělávání Svazu podnikatelů ve stavebnictví Pavla Bendy není učňovské školství podporováno, protože jsou u něj vyšší náklady na výuku technickoodborných předmětů než u jiných oborů, a také proto, že má špatnou vládní propagaci. „Dochází tak k tomu, že se kvalifikovaní řemeslníci ve stavebnictví nahrazují nekvalifikovanými ze zahraničí,“ tvrdí Benda.
Dalším rizikem je to, že nebude mít v budoucnosti kdo stavební obory vyučovat. Tyhle všechny aspekty mají podle něj negativní dopad na pracovní trh. Benda také říká, že chybí celková strategie směřování ekonomiky, z níž by se daly odvodit budoucí potřebné profese. Koneckonců ani stavební fakulty českých vysokých škol nezaznamenávají zrovna velký zájem budoucích studentů.
Dalším problémem je celoživotní vzdělávání. V Německu či Rakousku je přitom možné po deseti letech praxe v oboru získat státem uznanou kvalifikaci, která je na úrovni školského vzdělávání. Například jestliže se vystudovaný ekonom věnuje deset let programování, je po těch deseti letech státem uznaný programátor, jako by vystudoval v tomto oboru vysokou školu.
Pokud si chce v Česku někdo změnit kvalifikaci, musí jen zpátky do školy, nebo navštěvovat nepříliš úspěšné rekvalifikační kurzy.
FIRMY SPOLÉHAJÍ NA SEBE Stavební firmy se zatím snaží pomoci si samy a to i aktivní podporou učebních oborů. „V zásadě lze buď přimět mladé lidi k většímu zájmu o stavební učební obory, nebo umožnit administrativně jednoduché zaměstnávání cizinců i ze vzdálenějších zemí,“ pokračuje Šuch. Obojí řešení se ale pravděpodobně neobejde bez nárůstu mezd a tím i ceny stavebních prací.
„Snažíme se budoucím zaměstnancům nabídnout zajímavou práci, dobře ohodnocenou, v prostředí příznivém pro jejich další rozvoj,“ popisuje kroky své firmy obchodní ředitel společnosti Hochtief Ivan Havel. Také Metrostav v současné době připravuje řadu kroků, aby zvýšil zájem mladé generace o dělnické profese. „Předpokládáme, že postupně se této role ujme stát, ale do doby, než se tak stane, si zkusíme pomoci sami,“ upozorňuje generální ředitel Metrostavu Jiří Bělohlav.
