Nemá smysl zmatkovat

O dluzích rozhodnou voliči, říká autor programu ODS a její ekonomický expert

ODS představila ekonomický program ve formě ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti. Má být rámcem, do nějž se zasadí ostatní krátkodobá opatření, aby stát během osmi let dosáhl vyrovnaného rozpočtu. O dalších opatřeních chystaných ODS a o tom, jak se je pokusí prosadit, hovořil týdeník EURO s autorem programu a ekonomickým expertem strany Martinem Kocourkem.

EURO: Rámec ekonomického volebního programu ODS tvoří váš návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti. Definuje schodek ve výši tří procent jako standard. I v dobách konjunktury budou mít vlády sklon považovat tříprocentní deficit za úspěch. Neměl by však být z dlouhodobého hlediska považován za úspěch spíše vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet? KOCOUREK: Mysleli jsme na to. Centrální bod křivky poměru deficitu k růstu HDP sice leží v bodě tří procent obou veličin, ale při desetiprocentním růstu musí dle stejného výpočtu vláda dosáhnout 0,5procentního přebytku. Při pětiprocentním propadu ekonomiky by vláda mohla vytvořit sedmiprocentní deficit. Hranice tří procent je konsensuální. Navíc by měl systém motivovat, aby si díky nižšímu deficitu poslanci a vláda platově přilepšili. Platí to samozřejmě i obráceně.

EURO: Pro dobu konjunktury je takto nastavené hodnocení vlády příliš měkké. Nemotivuje ministry, aby vytvářeli přebytky. Navíc ústavní zákon lze změnit jen ústavní většinou. Z toho vyplývá, že jednou schválený poměr tři ku třem bude platit dlouhá léta. Nemělo by být takové zásadní opatření ambicióznější? KOCOUREK: Možná máte pravdu. Teď jsme však v krizi a tři procenta jsou v nedohlednu. Navíc o číslech lze diskutovat. Důležitý je rámec pro veřejné finance, který vytvoří odpovědnost vlády za fiskální politiku.

EURO: Domníváte se, že pro tento zákon získáte podporu? KOCOUREK: Chtěli bychom vyvolat diskusi o podstatě věci. Tedy chceme-li mít veřejné finance dlouhodobě vyrovnané, daně čitelné a takový schodek státního rozpočtu, aby nezatěžoval ekonomiku.

EURO: Nyní Česku hrozí důsledky krize ve formě mohutných výpadků inkasa daní a pojistného. Z toho vyplývá buď obří deficit příští rok, nebo stejně vysoké škrty, které se nutně dotknou mandatorních výdajů. Jakými nástroji chcete řešit aktuální situaci? KOCOUREK: Z našeho hlediska musejí krátkodobá opatření pokrýt tři prioritní oblasti – za prvé udržet lidi v práci, za druhé ekonomiku v chodu, aby byla schopná absorbovat konjunkturu. A za třetí zjistit, jakým způsobem lze ozdravit veřejné finance. To však musíme udělat tak, aby veškeré kroky na příjmové i výdajové straně měly dopad na jiné makroagregáty, které pak přinesou profit do veřejných rozpočtů. Nelze to považovat za účetní záležitost. Jde o makroekonomický problém. Nikdo z nás neví, co se bude dít v následujícím půlroce. Hledat za takové situace zoufale krátkodobé jednorázové nástroje považujeme za předčasné.

EURO: Škála možností se však příliš nezmění ani za půl roku. Na jedné straně budete muset snižovat mandatorní výdaje, na druhé, příjmové straně, zase můžete pouze pracovat s výší daní. Existují i jiné způsoby? KOCOUREK: Vyberete víc daní, nebude-li je nikdo platit? I současný hluboký pokles tlumí nějaká spotřeba. Co když ji vyšší spotřební daně podváží? Jaký dopad bude mít růst DPH na inflaci? Neříkám, že to jsou nepoužitelné nástroje. Ale je nutné mít hlubší analýzu, do jakých agregátů se promítnou důsledky. A co to zpětně udělá například s mandatorními výdaji a jejich zákonnou valorizací. Existují takové analýzy? Nevím. Od ministra financí Eduarda Janoty jsem je neviděl. Řešíme teď dilema. Je Janotův údaj tím nejhroznějším, který nás může potkat? V jaké jsme fázi cyklu? Jaká opatření můžeme udělat, abychom neutlumili zárodky růstu? Proto říkám, že lepší bude nic neuspěchat a ponechat si čas na důkladné analýzy než zmatkovat a snažit se o ad hoc krátkodobá řešení.

EURO: Nebude čekání na další vývoj nakonec dražší než Janotovy návrhy? KOCOUREK: To si nemyslím. Počkejme si na přesnější údaje. Ministr Janota musí mít exkluzivní data, která nemá nikdo jiný. Oficiální materiály z ministerstva financí prozatím žádnou takovou katastrofickou situaci nenaznačují.

EURO: Premiér Jan Fischer informoval, že návrhy ministra financí Janoty pošle do sněmovny ještě před volbami. Neobáváte se jen částečného přijetí jednotlivých návrhů? Mohlo by to totiž paradoxně veřejným rozpočtům ještě více ublížit. KOCOUREK: Je to samozřejmě riziko. Pokud by se balík neudržel pohromadě a dopustilo se jeho rozdělení, pak by se mohly objevit určité předvolební prvky.

EURO: Velkou zátěží pro rozpočet je také protikrizový balík, který přijde zhruba na 40 miliard korun. Kdy vyhodnotíte jeho efektivitu? KOCOUREK: Měli bychom jej vyhodnotit, až bude jistota, že bude platit nějaký rozpočet pro rok 2010. Tedy během ledna až února příštího roku. Balík byl naplánován jako dvouleté opatření. Dle vyhodnocení se jeho jednotlivá opatření dají buď utlumovat, nebo nahrazovat jinými. Nyní se bohužel hodnocením protikrizových opatření nikdo moc nezabývá. ODS k tomu nemá data. Mají je jen ministerstva.

EURO: Mandatorní výdaje, zdravotnictví, běžný chod státu a další tvoří zhruba 80 procent rozpočtu. Vládě zůstává necelých dvě stě miliard korun. Nebojíte se, že i tyto peníze za několik let pohltí dluhová služba? KOCOUREK: Proto musíme vytvořit nějakou trajektorii, po níž by se měly veřejné finance ubírat. Musíme vytvořit výdajové stropy dle HDP a předpokládaných příjmů, řekněme, na osm let dopředu. A kdy růst HDP musí být vyšší než růst výdajů. To je jediná možnost, jak se dostat z dluhové pasti. Takové opatření tady nikdy nebylo. Vždy se výhled veřejných financí řešil jen na dva roky dle výdajových rámců. Proto v dobách růstu, kdy výdaje překrývala konjunktura, mohly natolik dramaticky narůst naše dluhy. Proto je třeba vytvořit střednědobou strategii, dle níž budeme směřovat k vyrovnaným veřejným financím.
Řečeno jinak, naše návrhy opatření vypadají následovně. Za prvé musíme přijmout zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti. Za druhé musíme vytvořit strategii na osm let s cílem vyrovnaného rozpočtu. Za třetí musí vzniknout novela rozpočtových pravidel, která mimo jiné změní možnost pozměňovacích návrhů v průběhu roku, aby každou změnu rozpočtu na straně výdajů musel doprovázet nějaký příjem. Za čtvrté musíme prosadit změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, abychom eliminovali porcování medvěda.

EURO: Co si myslíte, že z toho všeho prosadíte po volbách? Například ústavní zákon nemůže sněmovnou projít bez socialistů. Podaří se vám pro něj získat podporu? KOCOUREK: V tomto konkrétním případě si za jistých okolností umím představit, že budeme prosazovat tento zákon jako „prostý“, a nikoli ústavní.

EURO: Srovnal jste již programy potenciálních koaličních partnerů, tedy TOP 09 a lidovců, s vámi navrhovanými opatřeními? KOCOUREK: Měli bychom na toto téma zahájit diskusi. Položme si všichni stejné otázky: Souhlasíme s těmito principy? Souhlasíme, aby vláda nemohla předložit třikrát za sebou deficit vyšší než tři procenta? Souhlasíme, aby vláda musela žádat o důvěru, pokud by dvakrát po sobě předložila deficit vyšší než tři procenta? Prodiskutujme věcná ustanovení rozpočtové kázně a odpovědnosti. Ať se ukáže přístup každého k veřejným financím. O dluzích, které si politici budou moci v letech 2010 a 2011 dovolit, rozhodnou voliči. Pokud ve volbách vyjádří souhlas s enormními dluhy, určitě nebudeme mít mandát.

BOX:
Návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti

Návrh zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti stanoví za limitní deficit do tří procent HDP. Ke schválení takového schodku stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců. V případě vyššího deficitu musí hlasovat pro schválení nadpoloviční většina všech poslanců. Nadlimitní deficit nesmí vláda předložit třikrát po sobě. Při překročení schváleného schodku rozpočtu o pětinu musí kabinet požádat sněmovnu o vyslovení důvěry. O vyslovení důvěry musí vláda požádat, i pokud nadlimitní schodek předloží sněmovně dvakrát za sebou. O důvěře se bude hlasovat, i pokud poslanci dvakrát za sebou odmítnou Státní závěrečný účet či nově zavedenou Zprávu o rozpočtové strategii vlády, kterou sněmovna dostane vždy k 30. dubnu. V této zprávě kabinet nastíní cíle rozpočtové politiky na dalších pět let i s předpokládaným vývojem zadlužení a státních finančních aktiv a pasiv. Koeficient rozpočtové odpovědnosti vypočítaný z poměru deficitu k růstu nebo poklesu HDP stanoví vládě a poslancům hlasujícím pro daný rozpočet finanční sankce či bonusy.