Osmnáct let žila spokojeně ve Vídni, do níž se v roce 1979 vdala za Itala. V roce 1994 jí nabídla německá pojišťovna D. A. S. Rechtschutz manažerské místo v Praze, a tak se opět dostala do České republiky. Od roku 1995 vede Jitka Pokorná-Chizzola jako členka představenstva a výkonná ředitelka pojišťovnu D. A. S. Praha, která je členem evropské pojišťovací skupiny ERGO Versicherungsgruppe. S týdeníkem EURO si povídala nejen o své pozici, ale také o flexibilitě Čechů a Moravanů či o Evropské unii.
EURO: Jak se vám po letech strávených v Rakousku stěhovalo do postkomunistické Prahy?
POKORNÁ-CHIZZOLA: Nebyla jsem emigrant. Na Západ jsem se vdala a do Československa jsem mohla stále jezdit, takže pro mě Čechy nebyly žádným překvapením. Jen vlastní tempo té změny bylo zdrcující. Se šéfy pojišťovny jsem tehdy před devíti lety absolvovala čtyři kola rozhovorů, z nichž poslední se konalo v Mnichově. Pak mi řekli, že jsem zvítězila a mám 24 hodin na rozmyšlení, zda místo přijmu. Když jsem kývla, bez průtahů jsem začala zařizovat pobočku v Praze. Licenci jsme dostali v roce 1995, měla jsem se proto za pět měsíců naučit všechno, co se v Německu učili majitelé firmy 56 let.
EURO: Co je pojištění právní ochrany a jak se tento produkt prodává v Česku?
POKORNÁ-CHIZZOLA: Hradíme náklady za poradenství, za mimosoudní jednání až k soudnímu řízení. Pokud se klienti dostanou do situace, která si žádá právní služby, mají zajištěno jejich proplacení. Hodina času průměrného právníka dnes vyjde na 550 korun a jsou lidé, kteří podstupují značné riziko, že budou právní ochranu potřebovat. Třeba profesionální řidiči, dopravní firmy, ale i rodiny. Poměr firem a soukromníků v našem portfoliu je v současnosti vyrovnaný. Na Západě je náš produkt běžnou součástí života, v Česku se prodává s dřinou. Lidé si myslí, že ho nepotřebují, že se s právníkem nepotkají. Už se to však obrací. Výhodu pojištění právní ochrany pochopili například řidiči autobusů nebo některé velké firmy. Našimi klienty jsou třeba Phillip Morris nebo Četrans. I proto nás mnichovská mateřská firma musela dotovat jen první tři roky, pak už jsme byli soběstační.
EURO: Pracuje se vám s místními zaměstnanci dobře?
POKORNÁ-CHIZZOLA: Před lety jsem začínala se šesti lidmi v centrále a osmi obchodními zástupci v terénu, nyní máme 75 zaměstnanců. Českých pracovníků si vážíme. Ne vždy ale šlo všechno snadno. Byla jsem z Vídně zvyklá na rakouské tempo práce a na lidi schopné samostatného nasazení. Tuto představu ne všichni splňovali, takže v začátcích jsem musela tři lidi propustit. Hodně mě zarazilo, že se tu lidé bojí říci, že mají nějaký problém nebo že něco zkazili. Je pravda, že nemám slovo problém ráda, ale je lepší se o něm od podřízených dozvědět dříve než později. Hodně se může vyřešit ihned a bez emocí.
EURO: Máte zkušenosti s pověstnou nízkou flexibilitou Čechů a Moravanů?
POKORNÁ-CHIZZOLA: Mohu rozhodně potvrdit, že se velmi neradi stěhují za prací. Několikrát jsem nabízela svým podřízeným výnosné posty v Praze, ale odmítli s vysvětlením, že se nechtějí stěhovat. Flexibilita místních pracovních sil je, co se týče přesouvání z místa na místo, velmi malá. Lidé jsou hodně orientovaní na rodinu a bydliště. Rodné místo je pro ně často důležitější než výhodná práce.
EURO: Mnoho let jste žila ve Vídni a stále máte rakouské občanství. Jak vnímáte jako dlouholetý občan Západu na porevoluční vývoj České republiky?
POKORNÁ-CHIZZOLA: Pozitivně. Hodně lidí stále ukazuje na chyby, ale asi už zapomněli, že nedávno existovalo něco jako výjezdní doložka a další záležitosti spojené s komunismem. Také mě třeba štve, že tu musím na jedné straně platit zdravotní pojištění a pak stejně u doktora zaplatím v hotovosti. Celkově je to však obrovský pokrok. Jenom když člověk jezdil z Vídně do Prahy autem, mohl sledovat, jak města a vesnice ožívají, vybarvují se. Před zhruba dvaceti lety jsme v Rakousku diskutovali o spojené Evropě jako o nějaké chiméře a za rok to bude realita.
EURO: Vy jste euroobčanka už delší dobu, k čemu vám unie vlastně bude?
POKORNÁ-CHIZZOLA: Osobně mi to ulehčí řadu věcí, třeba budu moci v Česku pracovat na rakouský důchod. Celkově vidím unii jako cestu k možnosti starého kontinentu konkurovat velmocem, jako jsou Amerika, Rusko či velké státy Asie.
EURO: Kde chcete žít natrvalo: v Rakousku, nebo v Čechách?
POKORNÁ-CHIZZOLA: Tam, kde bude práce a dobré podmínky k životu. To může být v Praze, v Ústí nad Labem, nebo v zahraničí. Místo není důležité. Důležité je, jak se rozhodne můj syn. Je sice Rakušan, ale perfektně mluví česky a studuje v Praze. Na rakouskou školu se mu nechtělo, toužil zůstat v Praze, protože se mu tu líbí a je spokojen. Myslím si, že v Praze už zůstanu, je to nádherné město.
