Štěstí nepřijde samo, říká mezinárodní šachový velmistr
Perex místo podtitulku
„Šachy považuji za něco mezi sportem, vědou, hrou a uměním. Pro každého je to asi trochu něco jiného,“ přemýšlí nahlas nejúspěšnější současný český šachista, teprve dvaadvacetiletý mezinárodní velmistr David Navara. „Hodně v nich vidím ten sportovní prvek, protože se snažím dosáhnout co nejlepších výsledků. Šachy jsou pro mě také hrou, která mě baví. A občas, ve vzácných momentech, se mi podaří stvořit na šachovnici něco, co má cosi společného s uměním,“ rozvíjí svou myšlenku. Navarra minulý týden v rámci šachového festivalu ČEZ Chess Trophy 2007 sehrál v Praze zápas s bývalým vicemistrem světa Nigelem Shortem.
Vyhrál jste nyní velmi silně obsazený turnaj v rapid šachu v německém Mainzu, v němž hrálo i několik hráčů z první světové desítky. S jakými ambicemi jste tam odjížděl?
Spíše jsem odjížděl s ambicemi uspět v turnaji ve Fischerových šachách, kde jsem doufal v umístění v první desítce, pokud by se mi dařilo. Byl jsem si vědom toho, že nemusím mít takovou formu jako v červenci v Pardubicích, kde jsem turnaj ve Fischerových šachách vyhrál. V rapid šachu jsem úspěch nečekal.
Fischerovy šachy, ve kterých je úvodní postavení figur nalosováno, někteří šachisté ostře odmítají. Například mistr světa Vladmir Kramnik je vůbec nehraje. Čím si vás získaly?
Nejsou to úplně normální šachy, ale velmi se jim podobají a mně se na nich líbí právě ta originalita. To, že výchozí pozice se náhodně mění, takže neexistuje teorie zahájení v takové podobě, jako je u normálního šachu. Soupeř se na mě nemůže připravit, rozhoduje opravdu jen to, co člověk vymyslí za šachovnicí, a ne to, co vymyslel v přípravě nebo co v přípravě vymyslel jeho počítač a trenér. I normální šachy se snažím hrát relativně různorodě a hrát různá zahájení, ale ve Fischerových šachách je pestrost pozic mnohem výraznější. Objevují se v nich ideje, které v normálním šachu nebývají příliš typické. Ta hra mě prostě velmi baví. Asi nikdy se nestanou tak populární jako normální šachy, nebo přinejmenším ne v následujících deseti letech, ale to mi nevadí.
Tempo šachové hry se stále zkracuje. Někteří šachisté si na to stěžují, jiní by naopak byli rádi, kdyby se hrálo téměř výhradně rapid tempem (partie trvá maximálně 30 minut), či dokonce bleskový šach (na partii je maximálně pět minut). Jaké tempo hry vám nejvíc vyhovuje?
To, při kterém vyhrávám.
To znamená, že teď to budou rapid šachy?
Těžko říci, protože záleží také na formě. Právě v těch rychlejších tempech se mnohem více projeví aktuální výkyvy formy. Jednak proto, že celý turnaj trvá třeba jeden nebo dva dny, a tak není-li člověk jeden den ve formě, tak nemá kdy to dohnat. A za druhé proto, že v normálních partiích je toho času relativně dost, a když zrovna počítám o trochu pomaleji než obvykle, tak ještě mám času pořád dost. Ale v bleskových partiích nelze pomaleji počítat.
Co považujete za důležité, abyste na turnaji uspěl? Obecně se dá jmenovat psychická pohoda, dobrá herní úroveň a štěstí. I když s tím štěstím to je taková trochu zavádějící poznámka, protože hráč mu musí umět napomoci, musí se ve špatné pozici snažit hrát vynalézavě a stále klást před soupeře na šachovnici překážky. Není to tak, že by bylo nějaké abstraktní štěstí, které přijde samo od sebe. Já tomu možná říkám štěstí, ale když se člověk takhle snaží, tak je naprosto zákonité, že mu to někdy vyjde. Že zachrání nějakou těžkou pozici. Pokud jde o mě, tak potřebuji hlavně nedělat hrubé chyby, nebo alespoň jich nedělat mnoho, protože to je hlavní důvod mých porážek.
Někteří šachisté tvrdí, že je pro ně důležité se před partií hodně a dobře se vyspat. Má vliv na váš výkon, kolik hodin před partií spíte?
Až donedávna jsem měl pocit, že výrazně záleží na tom, jak dobře se před partií vyspím. Teď už si to pomalu nemyslím a mám pocit, že když spím málo a potom říkám, že proto jsem hrál špatně, že to je trochu výmluva. Tentokrát v Mainzu jsem zdaleka nejlépe a nejdéle spal před prvním dnem turnaje ve Fischerových šachách, kdy jsem měl nejhorší výsledek. Naopak před turnajem v rapid šachu jsem tolik nespal a mou hru to nijak negativně neovlivnilo. Samozřejmě věřím, že je lepší spát déle, ale třeba to není tak zásadní, jak se obecně soudí.
Dodržujete na turnajích speciální diety? Upravujete si nějak stravovací rytmus, abyste třeba nejedl velké jídlo krátce před partií? Snažím se stravovat poměrně zdravě obecně, na turnaji to nijak neměním. Jím klidně i krátce před partií. Jen pitný režim mám na vážných turnajích výrazně upraven, a to tak, abych neodcházel od partie a nezdržoval se tím. Takže když se hraje odpoledne, piji pouze dopoledne a pak až po partii. Nicméně toto nemohu nikomu doporučovat, mohu si to dovolit, protože nemám zdravotní problémy.
Má nějaký vliv na výkon v šachách fyzická kondice?
Myslím, že má, ale trpím zvláštním pocitem, že sám jsem v tomhle ohledu výjimka. Nijak pravidelně nesportuji, jen běhám do schodů. Věřím, že fyzická kondice pomáhá a že bych asi měl sportovat, ale vymlouvám se sám sobě, že na to nemám čas. Nicméně spíše než nějakou sílu potřebuje člověk u šachovnice výdrž.
Na turnaje většinou jezdíte sám. Změnu jste udělal letos v lednu, když jste si na superturnaj do Wijk aan Zee vzal sekundanta. Jak a čím tam byl pro vás důležitý?
Udělal jsem to poprvé a význam to mělo. A nejen při přípravě na partii, ale také proto, že jsem nebyl na turnaji až tak úplně izolovaný, jak se mi leckdy stává. Vstávám velmi brzo, takže snídám v jinou dobu než ostatní, a obědvám a večeřím většinou jinde než ostatní. Do Wijk aan Zee jsem se rozhodl vzít si sekundanta, protože to byl můj první takto silně obsazený turnaj. Nevěděl jsem, zda ještě někdy dostanu takovou příležitost, a tak jsem se rozhodl vzít ten turnaj opravdu vážně.
A pomohlo to? Myslím, že pomohlo, že jinak bych uhrál tak o bod méně.
V mládežnických kategoriích jste byl vicemistrem světa. Na žebříčku mezi dospělými jste se už podíval i mezi patnáct nejlepších hráčů světa. Jaké máte ambice? Ambice spíše nemám. Spíše se chci dlouhodobě pohybovat okolo určitých míst žebříčku než se krátkodobě dostat hodně vysoko. Dříve jsem říkal, že mám ambice hrát okolo 40. místa na světě. Samozřejmě to přizpůsobuji trochu tomu, jak se mi daří. Ale jsou to vždy jen odpovědi na otázku po mých ambicích, sám se o tohle nestarám. Záleží mi na kvalitě mé hry, snažím se odstraňovat nedostatky ve své hře, konkrétní aktuální místo na světovém žebříčku není tak podstatné. Pokud se totiž budu věnovat šachům správně, tak se to na výsledcích projeví.
Kdy jste začal šachy hrát?
V šesti letech
Kdo vás je naučil?
Naučil jsem se je sám, z knížky, kterou mi půjčila babička. Byla to knížka z edice Oko a zaujala mě. Pak mě rodiče přihlásili do šachového kroužku, kde se projevilo, že asi mám šachový talent.
S rodiči jste hrával?
S otcem, když jsem byl malý, ale ne nějak zvlášť dlouho. My jsme z nešachové rodiny, jen dědeček z otcovy strany trochu hrál.
V kolika letech jste začal otce pravidelně porážet?
Když jsem měl třetí výkonnostní třídu, tak už jsem ho určitě porážel. To mi mohlo být tak osm let.
Bavíte se s otcem ještě o šachách?
Občas ano. Mám zlozvyk bavit se o šachách téměř s každým a až příliš často. Samozřejmě srozumitelnější jsou pro něj spíše společenské informace ze šachového světa než nějaké šachové pozice. Ale občas mu ukážu i nějaký pěkný taktický úder, něco efektního a přitom srozumitelného s určitým výkladem.
Na rozdíl od většiny šachových velmistrů, kteří hrají na vaší úrovni, se ale šachům nevěnujete zcela profesionálně. Studujete logiku na filozofické fakultě. Chcete se živit logikou, nebo šachy?
Mým cílem je školu dostudovat. Vím, že logikou se živit nemohu, protože na to nemám dostatečný talent. To říkám naprosto objektivně. Jsem si naprosto jistý, že pro kariéru vědce logika nemám dostatek předpokladů. Mohl bych třeba někde logiku učit, ale nevím, jestli na to mám pedagogické nadání. Spíše bych řekl, že ne. Evidentně něco s mým studiem logiky není úplně v pořádku a myslím si, že vlastnosti, které mi pomáhají hrát dobře šachy, mi při studiu logiky prostě chybějí. Nevím, čím to je.
Jaké vlastnosti vám pomáhají hrát dobře šachy? Samozřejmě mám poměrně dost konkrétních znalostí, ale na šachy mám i nějaký talent. Dokážu vymyslet něco nového, dokážu být kreativní a rozumět novým nebo mně neznámým pozicím poměrně dobře. Za to když skládám nějaké zkoušky z matematické logiky, tak mi někdy chybí nejen konkrétní znalosti těch definic, ale i když je umím, tak z nich obvykle nic nového nevymyslím. Když se v šachách dostanu do ohrožené pozice, tak začínám hrát vynalézavěji než normálně a začínám klást tuhý odpor. Zatímco když se mi nedaří u zkoušky, tak ztratím hlavu a začnu být spíše odevzdaný.
Proč jste se rozhodl pro studium logiky?
Rozhodování nebylo snadné, protože jsem úspěšně složil zkoušky na více fakult. Kromě na logiku na filozofické fakultě jsem se dostal ještě na matematicko-fyzikální fakultu, na Vysokou školu ekonomikou a také na demografii a sociologii na Přírodovědecké fakultě UK. Dlouho jsme se o tom doma bavili a nakonec jsme s otcem usoudili, že matfyz by asi byla příliš náročná. To bych musel podstatně omezit hraní šachů nebo bych musel tu školu po roce změnit. Na VŠE se mi nechtělo, protože mi připadalo divné, jak snadno jsem tam udělal zkoušky. Říkal jsem si, že nemám zapotřebí jít na školu, kde přijímací zkoušky byly tak lehké.
A baví vás ta škola?
Pokud zrovna rozumím učivu, tak mě baví. Snažím se učivu rozumět, ale zdaleka ne vždy se mi to daří. Mně vyhovuje kolektiv, jaký tam je, ať už jde o vyučující nebo studenty a studentky. Ale raději bych studoval se stejnými lidmi něco jiného, což je samozřejmě nesplnitelné.
Kolik hodin denně se věnujete šachům?
Nevím. Zkoušel jsem to spočítat, ale vyšla mi taková nesmyslná čísla, kterým nevěřím.
Co vám vyšlo?
Vyšlo mi, že věnuji průměrně čtyři hodiny denně šachům a čtyři hodiny škole. Jenže si nedovedu představit, jak může být celý den pryč, když kromě šachů a školy nic jiného nedělám. Jestli spím osm hodin, pak zbývá ještě šestnáct hodin a přece nemohu celý den strávit tím, že věnuji osm hodin šachům a škole a po celý zbytek dne jím, piji, vařím si čaj, případně utírám nádobí a třeba hodinu se dívám na televizi. To není možné.
Šachy se hodně rozvíjejí na internetu. Mnoho lidí stráví hodiny „blicáním“ na šachových serverech. Hrajete také bleskové partie na internetu?
Nehraji, za celý život jsem na internetu nesehrál více než třicet nebo čtyřicet partií. Sice mě šachy hodně baví, ale zahraju si dost normálně, nevím, proč bych je měl ještě hrát na internetu. Možná také mám pocit, že bleskové šachy nejsou ty vážné šachy a že spíše mám hrát něco vážnějšího, a pokud možno za družstva.
Předpokládám ale, že počítač v přípravě využíváte.
Ano, opravdu hodně.
Jak počítače změnily strategii hry? Hrají přece jinak než lidé.
Hrají trochu jinak, ale v posledních letech se lidskému stylu přiblížily. Počítače rozhodně zlepšily techniku obrany obtížných pozic, protože vše vykalkulují hrubou silou a je pro ně snazší než pro člověka hrát nebezpečnou pozici, kde musejí hledat jediné tahy. Také ukázaly, že se dají hrát i zahájení, která se dříve považovala za pochybná, například slovanskou obranou dámského gambitu s 4…a6. Nebo našly remízové cesty v koncovkách, které by každý silný šachista považoval za prohrané.
Co vás konkrétně počítače naučily?
Neumím říct přesně jak, ale je jasné, že mě musely ovlivnit. Těžko si představit, že by mě můj sparingpartner neovlivnil. V podstatě jsem člověk, který vyrostl v době nástupu počítače, a upřímně řečeno jsem rád, že počítače do šachu nenastoupily třeba o pět let dříve. Ještě jsem totiž dostal to klasické šachové vzdělání, což mnoho dnešních mladých hráčů už nemá. Sám s počítačem nyní rozebírám nějaké své partie, dříve jsem s ním sehrál mnoho volných partií.
Když nějakou partii prohrajete, máte pak problémy s usínáním? Já mám problémy s usínáním, i když nějakou partii vyhraji. A někdy mám problémy s usínáním, i když žádnou partii nehraji…
Výsledky partií vás tedy moc nezasahují? Až tolik zase ne, ale možná že na šachových turnajích spím o trochu hůře než normálně. Těžko však říct, jestli na tom nesou vinu výsledky partií.
Co se vám na šachách nejvíc líbí? Co vás k nim přitahuje?
Možná jejich nevyčerpatelnost, ta hra mě baví a její ideje mě zajímají. Nicméně prakticky mě k nim nyní přitahuje hlavně to, že v šachovém světě žiji přes patnáct let. Někdy mám sice pocit, že šachy nejsou příliš užitečné, ale přestat s něčím, čemu se věnuji patnáct let a v čem navíc jsem úspěšný, to se mi nechce.
CV:
David Navara (22)
složil po gymnáziu úspěšně zkoušky na čtyři vysoké školy a rozhodl se pro studium logiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Žije doma s rodiči a mladším bratrem. Zajímá se o sociologii. Rád sleduje historické dokumenty v televizi. Sport kromě šachů ho nikdy nezajímal.
Letos v lednu hrál na svém prvním superturnaji, kde dokázal černými kameny remizovat s mistrem světa Vladimirem Kramnikem, s nejvýše postaveným hráčem na světovém žebříčku Višim Anandem i se světovou dvojkou Veselinem Topalovem. Před čtrnácti dny vyhrál turnaj v rapid šachu, při němž mají hráči na celou partii méně než půl hodiny, v německém Mainzu, kde startovalo 762 šachistů včetně velmistrů z první světové desítky. Tímto vítězstvím se kvalifikoval k boji o titul mistra světa v rapid šachu pro příští rok. Na světovém žebříčku byl nejvýše na třináctém místě (od 1. ledna do 30. června 2007), nyní je na 54. místě.
Box:
Stoletý turnaj
Přesně sto let uplynulo od konání prvního mezinárodního šachového turnaje v českých zemích. V roce 1907 zajistil karlovarský radní a velký šachový nadšenec Viktor Tietz bohatý cenový fond a v srpnu a září se sjela do nejstaršího českého lázeňského města tehdejší šachová špička. Turnaj, na němž hrál i mladičký český mistr Oldřich Důras i stařičký zakladatel ruské šachové školy Čigorin, nakonec vyhrál Akiba Rubinstein. Konal se v budově dnešních Lázní III, tedy nedaleko od místa, kde se letos od 7. do 15. září bude toto stoleté jubileum slavit.
V hotelu Carlsbad Plaza se na uzavřeném turnaji Czech Coal Carlsbad Chess Tournament 2007 sejde osm mezinárodních velmistrů. Nejlepší český šachista David Navara bude bojovat s nejlepším českým juniorem Viktorem Lázničkou, s nejlepším slovenským hráčem Sergejem Movsesjanem, se dvěma bývalými vicemistry světa Viktorem Korčným a Janem Timmanem i se třemi hráči současné světové špičky Alexejem Širovem, Vladimirem Akopjanem a Ruslanem Ponomarjovem. Prezident Šachového svazu ČR Igor Němec potvrzuje, že půjde o nejsilněji obsazený turnaj v klasickém šachu v historii České republiky i Československa.
Turnaji, který pořádá občanské sdružení Pražská šachová společnost, dal svoji záštitu prezident České republiky Václav Klaus. Mezi pozvanými hosty jsou například nejstarší žijící velmistr, šestadevadesátiletý Andre Lilienthal, prezident mezinárodní šachové federace FIDE a prezident Kalmycké republiky Ruské federace Kirsan Iljumžinov, předseda správní rady Global Chess, bývalý předseda velmistrovské asociace GMA a bývalý šéf Českého Telecomu Bessel Kok, generální ředitel Global Chess a viceprezident FIDE Geoffrey Borg, jeden z nejlepších světových šachistů sedmdesátých let minulého století GM Lajos Portisch, nebo dvě legendy československého šachu velmistři Vlastimil Hort a Lubomír Kaválek.
Mimořádnost tohoto turnaje, jehož hlavním sponzorem je společnost Czech Coal, potvrzuje i příležitostné poštovní razítko, které k němu připravila Česká pošta.
Popisek:
Takto zvěčnil dnes již neznámý fotograf účastníky karlovarského šachového turnaje, který se konal právě před sto lety
