V komentářích k platební bilanci se objevují dva mýty, které matou veřejnost. Prvním je často citovaný vysoký deficit běžného účtu. Ten zahrnuje bilanci obchodu, služeb, platby z investovaného kapitálu a transfery a dosáhl 7,4 procenta hrubého domácího produktu. Hranice pěti procent je přitom považována za kritickou.
TREFA
Statistika však na rozdíl od Maďarska či Polska zahrnuje rovněž reinvestované zisky, které nesmyslně nafukují běžný i finanční účet, respektive přímé zahraniční investice. Bez reinvestovaných zisků dosáhl schodek běžného účtu jen 3,8 procenta hrubého domácího produktu. Pokud odečteme platbu 11 miliard za prohranou arbitráž v případě Nova, která odešla z devizových rezerv České národní banky, tedy mimo devizový trh, činil deficit běžného účtu pouhá dvě procenta HDP. Není tedy pochyb, že domácí ekonomika jako celek se s kurzem koruny dokázala vyrovnat. Druhým mýtem je často citovaný příliv přímých zahraničních investic. Zhruba dvě třetiny PZI totiž činí zmiňované reinvestované zisky. Příliv skutečných přímých investic tak v prvním čtvrtletí sotva vyvážil odliv jiného kapitálu, v druhém však nikoliv. Slabý příliv přímých investic a nízké úrokové sazby tak zůstávají fundamentálním důvodem relativně slabé koruny.
