Němci diskutují, v Česku je to na úřednících

Systém paušálních odměn za přístroje určené k rozmnožování je zpochybňován

Nedávno vstoupila v platnost - a týž den i v účinnost - novela autorského zákona, která mimo jiné modifikuje současnou úpravu platby odměny za přístroje určené k rozmnožování (EURO 24/2006 a 26/2006). Principem této úpravy je kompenzace odměny autorů, která jim uchází v souvislosti s možností zhotovování kopií autorských děl pro osobní potřebu, což je zákonem povoleno. Výběrem a přerozdělováním takto vybrané odměny jsou pověřeni takzvaní kolektivní správci (OSA, Dilia). V této souvislosti je velice zajímavý návrh novely německého autorského zákona předložený prozatím spolkovou vládou k diskusi. Tento návrh je vyústěním vleklých sporů mezi německými kolektivními správci, především spolkem VG Wort, a výrobci zejména výpočetní techniky.

Současná německá úprava.

Dle dosavadní německé úpravy jsou vybírány paušální odměny z přístrojů bez ohledu na jejich cenu, výši paušálních odměn jsou v zákonem stanoveném rámci oprávněni určit kolektivní správci. V případě sporu o jejich výši mezi kolektivním správcem a postiženými výrobci či dovozci probíhá nejdříve jakési smírčí řízení u patentového úřadu (obdoba českého Úřadu průmyslového vlastnictví - pozn. autora) a poté připadá v úvahu samozřejmě i soud.
Tato úprava platí v Německu od roku 1985, v posledních letech se však v souvislosti s rychlým rozvojem technologií a rozšířením počítačů do domácností začaly vyskytovat opakované spory o to, na jaké přístroje se daná úprava vlastně vztahuje. Soudy proto řešily otázku, zda je takovým přístrojem i scanner, tiskárna i samotný osobní počítač. V daných případech se vždy soudil VG Wort o částky, které měly být uhrazeny na základě jím stanovených paušálů, zatímco žalovaní se snažili dovodit, že uvedená zařízení vůbec nespadají do kategorie „přístrojů k zhotovování rozmnoženin“, a paušální odměny určené kolektivním správcem vůbec neplatili. Nutno říci, že dosud všechny soudy vyhrál kolektivní správce a soudy dovodily, že kolektivní správci jsou oprávněni určit paušální odměny i z prodaných scannerů, tiskáren, multifunkčních zařízení a osobních počítačů.
V případě osobních počítačů se poté, co VG Wort vyhrál soudní spor, přihlásil začátkem tohoto roku o svůj podíl i další kolektivní správce, který zastupuje výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů a jemuž jsou přitom už odváděny odměny z takzvaných vypalovaček CD a DVD nosičů. Z osobního počítače se má dle německých kolektivních správců vybírat vlastně dvojí odměna, další platby následují za vypalovací mechaniky a samostatně jsou zpoplatněna periferní zařízení.

Důvody novely.

Shora uvedené nároky kolektivních správců nezůstaly bez odezvy a v současné době je možné na jejich internetových stránkách vidět dramatické výzvy a upozornění, ve kterých se hovoří dokonce o vyvlastňování autorů. O co vlastně jde?
V současnosti se v Německu diskutuje o návrhu novely autorského zákona, který poměrně podstatným způsobem mění způsob určování odměn za přístroje. Předkladatelem této novely je spolková vláda. Důvodová zpráva k novele poukazuje na neustálé a opakující se soudní spory o to, z kterých přístrojů se má paušální odměna odvádět, a rovněž spory o výši paušálních odměn, která není nikde upravena. Procentuální poměr paušálně určené odměny v důsledku rychle se snižujících cen výpočetní techniky se neustále zvyšuje, což v konečném důsledku vede často k tomu, že pro německého spotřebitele se stává navzdory snížení cen výpočetní techniky její nákup v Německu stále nevýhodnější proti nákupu v ostatních zemích. Velká část spotřebitelů využívá on-line obchodů a rovněž dochází k nelegálním importům. Vláda dále poukazuje na problematiku DRM technologií (digital rights management, terminologií českého autorského zákona „účinné technické prostředky ochrany autorských práv“ - pozn. autora), které požívají ochrany autorského zákona – jejich prolamování je nepřípustné – a přitom znemožňují zhotovení kopií pro osobní potřebu, ačkoliv spotřebitel zaplatil za toto své právo při nákupu jednotlivých zařízení paušální odměnu.

Zásady přiměřenosti.

Shora uvedené úvahy vyústily v návrh zmíněné novely, ve které jsou obsaženy dva velice významné prvky. Novela v podstatě upouští od paušálních odměn a zavádí odměnu procentuální, přitom stanoví hranici pět procent z prodejní ceny jako maximální možnou výši odměny. Z této odměny budou uspokojeny veškeré nároky všech kolektivních správců, nelze tedy jeden přístroj zatížit odměnou vícekrát. Zachování odměny z přístrojů navzdory rozšiřujícím se DRM technologiím odůvodňuje vláda tím, že ještě zdaleka ne všechny díla jsou DRM technologiemi opatřena a úplné zrušení odměny z přístrojů by vedlo k jednostrannému postihu velké část autorů. Návrh novely rovněž předchází sporům o to, které přístroje je možno považovat za přístroje k zhotovování rozmnoženin a výslovně se uvádí, že jde i o přístroje, které lze k rozmnožování použít pouze ve spojení s jinými přístroji a příslušenstvím. Naopak ze spotřebního materiálu, například tonerů, se odměna nevyměřuje vůbec.
Ještě závažnějším prvkem je ovšem prvek přiměřenosti, podle kterého by mělo být při stanovení skutečné výše odměny přihlíženo k obvyklému užívání konkrétního přístroje. Vyplývá-li z povahy přístroje, že je užíván výlučně či téměř výlučně k zhotovování rozmnoženin, připadá v úvahu maximální pětiprocentní hranice. Naopak tam, kde je míra využití přístroje k rozmnožování pouze menší, je nutno stanovit i nižší odměnu. Konečně v případech, kdy je přístroj využíván k rozmnožování pouze bagatelním způsobem, nelze jej zatížit odměnou vůbec – jako bagatelní je v důvodové zprávě uváděna hranice deseti procent. Důvodová zpráva poukazuje na to, že skutečné užívání jednotlivých druhů přístrojů je možno zjistit empirickými metodami, jako jsou studie a ankety, které již jsou u současných přístrojů k dispozici a u nových druhů přístrojů budou k dispozici záhy.
Zároveň je při stanovení výše odměny nutno přihlédnout k zatížení jednotlivých částí přístroje, například při stanovení odměny za PC k odměně za DVD vypalovačku, a rovněž k odměnám stanoveným za ostatní přístroje sloužící obvykle jako jeden funkční celek (periferní zařízení). Výslovně je rovněž uvedeno, že výše odměny nesmí nepřiměřeně zatěžovat výrobce a musí být v přiměřeném poměru k ceně přístroje nebo nosiče.

Námitky proti novele.

Bouřlivou reakci vyvolal návrh novely pochopitelně u kolektivních správců, kteří považují navrhovanou úpravu za protiústavní zejména proto, že dochází ke snižování cen přístrojů určených k zhotovování rozmnoženin, a obávají se závislosti autorů na cenové politice výrobců. Poukazují rovněž na fakt, že hlavní zisky přináší výrobcům nikoliv samotný prodej kupříkladu tiskárny, ale zejména následné prodeje spotřebního materiálu, jako jsou tonery, které však zůstávají odměnou nezatíženy. Pravdou je, že návrh novely narazil na částečný odpor v horní komoře německého parlamentu, která se přiklání k některým námitkám kolektivních správců a autorů a přijala v tomto duchu usnesení, jež je adresováno vládě. Poukazuje na možnost sporů ohledně takzvané bagatelní hranice a rovněž zpochybňuje maximální pětiprocentní hranici z ceny přístroje. Přitom však souhlasí s principem přiměřenosti odměny a ochrany zájmů výrobců. Osud novely je proto nejistý, nicméně je zřejmé, že dojde k výraznému odklonu od současné úpravy.

Poučení pro Českou republiku?

Je zajímavé, že systém paušálních odměn z přístrojů ke zhotovování rozmnoženin je v Německu zpochybňován jako nevyhovující. Přitom shora uvedené výhrady k systému paušálních odměn, jak je zformulovala německá spolková vláda, mají jistě své opodstatnění. Za zmínku stojí také to, že nad oficiálním vládním návrhem se vede už řadu měsíců odborná i veřejná diskuse.
V České republice je naopak současný systém paušálních odměn z přístrojů ke zhotovování tiskových rozmnoženin (nikoliv zvukových a zvukově-obrazových, kde je procentuální sazba ve výši tří, popřípadě jednoho a půl procenta) zmiňovanou novelou dále rozvíjen. Jak ovšem u nás bývá zvykem, k návrhu novely českého autorského zákona neproběhla žádná veřejná diskuse a důvodová zpráva problematice odměn z přístrojů věnuje asi čtyři odstavce. Novela přitom nabyla účinnosti dnem vyhlášení a prováděcí vyhláška k paušálním sazbám se připravuje jako obvykle až v době, kdy zákon platí. Podle české úpravy sice budou paušální odměny stanoveny pevně ve vyhlášce, a nehrozí proto vleklé spory s kolektivními správci, nicméně tvorba vyhlášky není v zákoně vymezena žádným rámcem a stanovení odměny je prakticky bez jakýchkoliv mantinelů na vůli Ministerstva kultury ČR.
Ačkoliv to zatím vypadá, že výše paušálních odměn nebude nikterak dramatická, může být tato vyhláška bez jakékoliv veřejné diskuse a kontroly kdykoliv měněna nebo doplňována, ať už ve prospěch autorů a kolektivních správců, nebo ve prospěch výrobců a dovozců. Nezbývá proto než vyčkat, jak se tento systém osvědčí, nakolik bude flexibilně reagovat na pohyby ceny a zda bude spravedlivý a přiměřený.