Příklad Energiewende ukazuje, jak jsou tradiční politické přístupy v demokratické zemi nevhodné k řešení tak složitých problémů. Těmito ostrými slovy se pustil do kritiky německé energetické politiky prominentní ekonom Heiner Flassbeck, který v minulých letech zastával funkce státního tajemníka na ministerstvu financí a hlavního ekonoma v OSN.
Zatímco Zelení chtějí cíle ještě zpřísnit a hovoří o konci spalování uhlí do 20 let a zákazu prodeje aut se spalovacím motorem, ostatní strany začínají brzdit. Dokonce i vládní křesťanští demokraté čím dál hlasitěji hovoří o přijatelné nákladovosti změn a o udržení tržního prostředí v energetice.
Více větrníků neznamená více elektřiny
Problémem nejsou jen vysoké náklady, ale také nejistá vazba mezi instalovaným výkonem a elektřinou vyrobenou ze slunce a větru. Podle Flassbecka se stačí podívat na data o objemu výroby elektřiny v zemi během chladných zimních dní. Tolik preferované větrné a solární elektrárny totiž nevyrábějí téměř žádnou elektřinu.
Tak například v pondělí 16. ledna ve večerní špičce vylétla spotřeba elektřiny v Německu na 73 tisíc megawattů. Větrné elektrárny dodávaly do sítě pouhých 3425 megawattů (při instalovaném výkonu 49 tisíc megawattů), příspěvek solárních panelů byl nulový. Spotřebu musely pokrýt hlavně tradiční uhelné, plynové a jaderné bloky.
Nejedná se pouze o problém zimních měsíců. V loňském roce zaznamenalo Německo zvláštní paradox. Objem výroby elektřiny ze sluneční energie klesl o 3,3 procenta a větrné o 1,5 procenta. Stalo se tak navzdory pokračující výstavbě těchto alternativních zdrojů energie. Nad rostoucím výkonem však převážil vliv méně příznivých přírodních podmínek.
Německo bude nuceno podle Flassbecka udržovat v záloze zdroje o výkonu nejméně 50 tisíc megawattů, aby zajistilo bezpečnost a spolehlivost dodávek elektrické energie. Vzhledem k politickému rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren do roku 2022 budou muset tuto funkci vykonávat zdroje spalující uhlí a zemní plyn.
Čtěte o sousedské výpomoci v energetice:
Německý proud pomohl zažehnat „blackout“ ve Francii
V loňském roce došlo v Německu ke skokovému nárůstu výroby elektřiny z plynu o 46 procent. Radost z toho mají až v Kremlu. Ruský plynárenský koncern Gazprom se již pochlubil, že loni dodal do Německa rekordních 49,8 miliardy metrů krychlových. Výstavba dalších plynovodních potrubí na baltské trase mezi Petrohradem a Meklenburskem se zdá pouze otázkou času.
Nulový pokrok ve vytápění a dopravě
Z jiného úhlu se na věc v loňském roce podívali analytici Deutsche Bank. Upozornili, že elektrárny představují jen zlomek problému - na celkové spotřebě energetických zdrojů v Německu mají pouze pětinový podíl. Nejvíc energie se spotřebuje na vytápění domů a v dopravě.
Jak uvádí analýza Deutsche Bank, téměř polovina domácností v Německu je vytápěna zemním plynem a jedna čtvrtina topnými oleji. Třetí místo patří centralizovaným teplárnám, které až na výjimky taktéž „jedou“ na fosilní paliva. Zájem o tepelná čerpadla a elektrické vytápění zůstává poměrně nízký a od roku 2009 navíc klesá; s ohledem na vysoké ceny elektřiny pro domácnosti se tomu nelze příliš divit.
Podobná situace je v dopravě, kde více než 98 procent aut stále pohání nafta či benzin. Ani povinné přidávání biopaliv příliš nepomohlo. Připomenout lze šest let starou „vzpouru“ proti benzinu s desetiprocentním podílem biolihu. Němci jsou sice ekologicky citliví, ale současně nechtějí krmit své plechové miláčky pochybným palivem, které méně táhne a rychleji opotřebuje motor. Přínos biopaliv ke snižování emisí skleníkových plynů je navíc velmi sporný.
Závěr studie Deutsche Bank je k plánům vlády kancléřky Angely Merkelové velmi skeptický - téměř úplný odklon od fosilních paliv do roku 2050 nebude možný z technických ani ekonomických důvodů. „Je velmi snadné hovořit o dlouhodobém cíli dekarbonizace ekonomiky, když žádný z politiků nebude v roce 2050 ve funkci,“ dodal ekonom Deutsche Bank Eric Heymann.
Dále čtěte:
Cena elektřiny stoupla nejvýše za 9 let. Kvůli počasí a odstávkám
