Zahraničními firmami otřásají doma skandály, v Česku však nikoli
Jednou z největších kuriozit české a slovenské postsametové ekonomiky je absence mezinárodních skandálů podobných těm, které čas od času otřásají etablovanými ekonomikami na západ od nás a jež vedou k tomu, že ti, co je způsobili, v lepším případě rezignují na své funkce a v tom horším si jdou posedět za mříže. Zdá se, že krachy a problémy nadnárodních společnosti s dopadem na českou a slovenskou ekonomiku neexistují a místní pobočky prestižních nadnárodních společností vesele prosperují. Po krachu místních bank a tunelech firem jako by se naše ekonomika dokázala těmto problémům úplně vyhnout.
Hlasité ticho.
Proč tomu tak může být? Díky perfektnímu systému dohledu nad těmito firmami například na burze nebo kvalitními daňovými úřady? Odvaze ředitelů místních poboček těchto firem, kteří nedovolili svým nadřízeným „importovat“ zlé praktiky z USA, Německa nebo Itálie? Kvalitnímu dohledu policie nad zločiny bílých límečků? Jestli tomu tak doopravdy je, schází mi dostatečná publicita těch, kteří svojí prací a přemýšlením dokázali takovým činům zabránit. Tito lidé a instituce ušetřili státu miliardy korun a jistě si zaslouží veřejnou pochvalu, prémie a v případě politiků znovuzvolení. Ticho kolem těchto otázek je však příliš hlasité na to, aby tomu tak opravdu bylo. Kde je tedy problém?
Stagnace, či pokles.
Začněme pohledem zvenku. Česká republika i Slovensko už několik let v lepším případě stagnují na globálním žebříčku korupce sestavovaném Transparency International. Z diskusí s podnikateli mám však dojem, že budou spíše klesat, když se samozřejmě zároveň nezhorší situace v zemích, které jsou na něm ještě níže než ČR a SR. Vzhledem k tomu, že velká část ekonomiky je v rukách zahraničních investorů, lze očekávat, že nějaká „prohnilá jablka“ se mezi nimi najdou.
Problematické oblasti.
Pokračujme identifikací potenciálně citlivých oblastí. Státní a veřejné zakázky, dodávky služeb a nákupy zboží v armádě, oblasti s velkým vlivem státních úředníků a zdravotnictví jsou sektory, v nichž se při bližším pohledu dají najít nesrovnalosti v hospodaření a kde je transparentnosti často pomálu. Když máme identifikované potenciálně problematické oblasti, je asi vhodné se podívat na ty, kteří do těchto sektorů dodávají.
Práce pro politiky.
Když publikují detailní výroční zprávy, zeptat se jich, jak se jim tyto zakázky daří získávat. To je práce pro politiky, kteří chtějí svým voličům dokázat, že jim jde nejen o moc, ale také o to, aby se jejich voliči měli lépe. Je jasné, že to nebudou ti, kteří dnes o takových zakázkách rozhodují. Kdyby bylo rozhodnutí o vánočních večeřích na kaprech, asi bychom jedli krůty.
Hledání odpovědí.
Asi jsem naivní nebo snílek, ale představa, že v Chicagu, Miláně nebo Mnichově se krade a korumpuje ve velkém a Praha je přitom čistá a průhledná, mi nesedí. Schází mi někdo, kdo se začne ptát firem typu Siemens, jak je možné, že mají problémy v Mnichově, a ne v Praze nebo Bratislavě. Když nedostane správné odpovědi, nastane čas je hledat samostatně v těchto firmách. Osobně bych se skoro vsadil, že při detailním srovnání jejich podivných praktik doma s tím, co dělají u nás, se odhalí tolik problémů, že mohou do deseti let z inteligentního řadového policisty udělat šéfa policie a z běžného politika premiéra nebo prezidenta země.
