Cílem je do roku 2050 získávat v Německu energii především z obnovitelných zdrojů
O Energiewende – obratu v energetice – se hovoří po celém Německu a na jejím úspěchu je závislá do jisté míry i další energetická politika Evropské unie. Ale co vlastně přesně znamená? Jaké jsou její cíle v Německu a jaké výzvy před Německou energetikou stojí?
Již na podzim roku 2010 se spolková vláda shodla na výrazném snížení emisí ze skleníkových plynů do roku 2050 – tedy krok po kroku upouštět od spotřeby uhlí, ropy a zemního plynu. Po havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě bylo jasné, že většina občanů odmítá riziko této technologie, a rozhodlo se tak o úplném vyřazení využívání jaderné energie do roku 2022. Bylo rozhodnuto o obratu v energetice. V energetické koncepci z roku 2010 a v rozhodnutích o urychlení přeměny energie z léta 2011 se zakotvily definice a cíle Energiewende.
Cílem je do roku 2050 získávat v Německu energii především z obnovitelných zdrojů, jako větrnou, vodní, solární, geotermální energii a podobně. Druhým pilířem je redukce spotřeby energie jejím šetrným a hospodárným využíváním. Aktuálně se průměrné pokrytí denní spotřeby elektřiny obnovitelnými zdroji v Německu pohybuje kolem 30 procent.
Obnovitelné zdroje předběhly v prvním pololetí roku 2015 výrobu energie z hnědého uhlí, před které se dostaly díky podílu 12,4
procenta, což je podle loňských údajů zvýšení o 0,6 procenta. V Německu se obnovitelné zdroje těší přednostnímu přístupu při dodávání elektřiny do soustavy a zároveň dotacím za výrobu obdobným jako v ČR. Především tyto příčiny ovlivňují jejich rapidní rozvoj. Zatímco v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) se Německu plány na dosažení stanovených cílů poměrně daří, o podílu OZE ve vytápění a v dopravě se to zdaleka říci nedá. Nedaří se například zvyšovat prodej elektromobilů, kterých by podle plánu měl v roce 2020 jezdit po Německu rovný milion. Od teorie k praxi
Jak vypadá Energiewende v praxi? Pokud chce Německo zvyšovat dodávky energie z obnovitelných zdrojů, musí přepracovat celý svůj energetický systém. Je třeba postavit nové elektrárny, účelně je navzájem propojit a přizpůsobit se příslušným energetickým požadavkům. Bude potřeba vyvinout a zabudovat nové rozvodné sítě a stanovit nové technologie skladování energie. V budoucnu musí být elektřina v Německu transportována beze ztráty na velké vzdálenosti, jako například z větrných elektráren na severu do místa spotřeby na jihu a na západě. V současné době je při vysoké produkci elektráren na severu země nemožné přenášet dostatečný výkon na jih do míst spotřeby. Výkon je proto exportován přes Polsko, ČR a případně i do Dánska.
I přes veškerou snahu nepostupuje výstavba přenosové sítě tak rychle, jak by si energetici přáli. V Německu je totiž silný odpor regionálních skupin, který se výstavbám energetické infrastruktury brání.
Aby bylo možné vyrovnat výkyvy větrné a solární energie, musí být systém napájení schopen pružně reagovat; pokud se v daném okamžiku více energie vyprodukuje, než spotřebuje, musí být ukládána na tu dobu, kdy právě nevane vítr a nesvítí slunce. Skladování elektrické energie dnes není v takové fázi, aby bylo možné skladovat větší množství energie v řádech GWh. Jednou z metod je budování přečerpávacích vodních elektráren, které jsou svým charakterem schopné uchovávat energii po neomezenou dobu. Výstavba přečerpávacích vodních elektráren je ale velkým zásahem do krajiny a lokalizace vhodných prostor pro výstavbu je značně komplikovaná.
Rozvoj obnovitelných zdrojů energie doprovází přechod od centralizované k decentralizované výrobě energie menšími fotovoltaickými nebo bioplynovými elektrárnami.
Důsledkem pak je mnohem složitější struktura zásobování. Tu mají zajišťovat stále se rozšiřující inteligentní sítě, takzvané smart grids, elektrocentrály, úložiště energie, spotřebitelé a systém napájení ovládaný nejmodernějšími technologiemi, které se vzájemně propojí.
Energiewende se projevuje i v dalších odvětvích. V oblasti dopravy budou dále vyvíjeny elektromobily, staré budovy budou energeticky renovovány a nové budovy postaveny s ohledem na energetickou efektivitu. Spadá sem i výzkum nových energetických technologií a integrace různých součástí evropské energetické politiky.
Ja ké jsou cíle? • Vyřazení využívání jaderné energie do konce roku 2022. • Zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě energie na 18 procent do roku 2020, do roku 2030 na 30 procent, do roku 2040 na 45 procent a do roku 2050 na 60 procent. • Zvýšení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě elektřiny na 35 procent do roku 2020, do roku 2030 na 50 procent, do roku 2040 na 65 procent a do roku 2050 na 80 procent. Nejdůležitějším předpokladem pro to je od ledna 2012 platná novela zákona o obnovitelných zdrojích (EEG). • Snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 40 procent, do roku 2030 o 55 procent, do roku 2040 o 70 procent a do roku 2050 o 80 až 90 procent (ve srovnání s výchozím rokem 1990). • Snížení spotřeby primární energie do roku 2020 o 20 procent a do roku 2050 o 50 procent. • Zvýšení energetické produktivity na 2,1 procenta ročně, co se týče spotřeby energie. • Snížení spotřeby elektřiny do roku 2020 o deset procent a do roku 2050 o 25 procent (ve srovnání s rokem 2008). • Snížení spotřeby energie v budovách do roku 2020 o 20 procent a snížení spotřeby primárních energetických zdrojů o 80 procent do roku 2050. Rychlost renovace budov by se měla zdvojnásobit z jednoho na dvě procenta.
