Kandidát na šéfa Mezinárodního měnového fondu je workoholik
Skvělý vyjednavač, který je schopen tvrdě pracovat, je–li přesvědčen o smyslu toho, co dělá. Workoholik, ale také blízký přítel Helmuta Kohla. Tak hovoří spolupracovníci i bývalí nadřízení o novém kandidátovi na post šéfa Mezinárodního měnového fondu, sedmapadesátiletém Horstu Köhlerovi. Současný ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj se stal minulý týden dalším německým adeptem na nejvyšší post v Mezinárodním měnovém fondu po Caiu Kochu–Weserovi. Ten poté, co nezískal absolutní důvěru akcionářů MMF při nedávném zkušebním hlasování ve Washingtonu, kancléři Gerhardu Schröderovi oznámil, že se o tuto funkci už nebude ucházet.
Köhler stanul v čele Evropské banky pro obnovu a rozvoj v září 1998, v době začínající ruské krize. Ke střední a východní Evropě, kam finanční pomoc z této banky směřuje, má bankéř hned dvojí vazbu. První je zcela osobní: matka je Rumunka, on se dva roky před koncem druhé světové války narodil v polském Skierbieszowu. Druhým poutem je jeho působení v Treuhandanstaltu, německé agentuře dohlížející nad privatizací ve východním Německu. Významnou roli sehrál i při výměně východoněmeckých marek za západoněmecké, když na ministerstvu financí tvrdě prosazoval jako tajemník vedení resortu směnu jedna ku jedné.
Svou profesní kariéru zahájil Köhler jako úředník zemské vlády ve Šlesvicku-Holštýnsku. Od roku 1982 působil na německém ministerstvu financí. Na významných mezinárodních setkáních byl „pravou rukou ministra financí Thea Waigela, mnohokrát vystupoval jako vyslanec Helmuta Kohla při setkáních G7, MMF i Hospodářské a měnové unie. Vedl německou skupinu pro vyjednávání Maastrichtské smlouvy. S Kohlem má dodnes velmi přátelské vztahy. Theo Waigel o něm hovoří jako o velmi schopném člověku, který má díky předchozím zkušenostem ty nejlepší předpoklady pro vyjednávání mezi Evropou a USA.
Köhler je pevným zastáncem myšlenky, že západní země musí udělat pro státy bývalého sovětského bloku vše, co je v jejich silách. A především jim otevřít vlastní trhy. Usiluje o to, aby západní investoři v těchto zemích neváhali s investicemi, protože tato oblast se podle něj stane dynamickým trhem budoucnosti. Zároveň je nabádá, aby se zajímali hlavně o malé a střední podniky, které považuje za klíč k „ekonomické demokracii .
Ruská krize velmi výrazně poznamenala Köhlerovo dosavadní působení na postu šéfa finanční instituce, jejímž úkolem je pomoci zemím střední a východní Evropy v transformaci. Evropskou banku pro obnovu a rozvoj označila agentura Reuters za největšího investora v soukromém sektoru šestadvaceti zemí, v nichž operuje. Její šéf se proslavil nemilosrdnou kritikou zkorumpovanosti ruské vlády a tamního nerespektování právních norem a závazků. „Rusko má naprosto specifický problém, který bych nazval korupce ve velkém – znamená to, že silné firmy a soukromé zájmy rozdrtily významnou část státu jako instituce, a tím se postupně propojily zájmy politiků se zájmy soukromými, uvedl Köhler minulý týden.
Během působení v EBRD vždy dával přednost přímé spolupráci s ruskými malými a středními podniky než s kolosy, které byly po léta spojeny s garniturou kolem Borise Jelcina. „Myslím si, že většina Rusů je neobyčejně pilná a poctivá. Neměli bychom zapomínat na to, že obyčejné lidi zkorumpovanost jejich vůdců jen sráží ke dnu.
Horst Köhler stále usiluje o to, aby banka přestala operovat pouze z Londýna a přemístila více lidí do zemí, jimž poskytuje finanční pomoc. Tato snaha pramení z jeho nesmiřitelného postoje vůči velkým bankám, který uplatňoval již na postu prezidenta Německé asociace spořitelen.
Otec dvou dětí, který vystudoval politické a ekonomické vědy v Tübingenu, řadí ke svým oblíbeným tématům globalizaci a stav světového hospodářství. Platí za jednoho z nejuznávanějších evropských finančních manažerů. Právě na to sází Gerhard Schröder, když ho navrhuje jako nového kandidáta na šéfovský post v Mezinárodním měnovém fondu. Podporu mu zatím zřetelně deklarovala pouze Francie a předsedající země Evropské unie Portugalsko. Ostatní státy zatím nikoho jiného nenavrhly.
Rozhodovat bude opět to, zda Köhlera uznají akcionáři fondu – a především Američané – za dostatečně výraznou osobnost, schopnou stanout v čele tak významné instituce. V jeho prospěch hovoří blízké vztahy s americkým ministrem financí Lawrencem Summersem. Odpůrci ovšem poukazují na to, že Köhler není v mezinárodním měřítku o nic výraznější než Koch–Weser.