Předběžné odhady Českého statistického úřadu uvádějí, že hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí letošního roku vzrostl o 2,5 procenta. Již pátý kvartál v řadě se však růstová dynamika snižuje. V prvním čtvrtletí byla hlavním tahounem růstu domácí efektivní poptávka, respektive její komponenty - tvorba hrubého fixního kapitálu a soukromá spotřeba. Vliv zahraničního obchodu na růst HDP byl mírně negativní (-0,2 bodu), což bylo - vzhledem k vývoji zahraničního obchodu v běžných cenách - mírně pod všeobecným očekáváním. Nicméně vezmeme-li v úvahu meziroční růst domácí efektivní poptávky (4,8 procenta), vývoj zahraniční poptávky (import ve stálých cenách zemí OECD klesl ve čtvrtém čtvrtletí 2001 zhruba o 5,2 procenta, což je nejhorší výsledek za posledních téměř 20 let) a apreciaci kursu koruny vůči euru (za prvních šest měsíců letošního roku je to meziročně v průměru asi deset procent), lze považovat meziroční stagnaci schodku výkonové bilance ve stálých cenách za dobrý výsledek. Vzhledem k výsledkům zahraničního obchodu (ale i k průmyslové produkci) se však začíná diskutovat o otázce, nakolik je český export citlivý na vývoj devizového kursu a zahraniční poptávky.
Ne import, ale export.
Je dobré připomenout, že nejvyšší tempa růstu produkce jsou realizovány dlouhodobě v oborech, kde je velké množství firem pod zahraniční kontrolou – gumárenský průmysl, výroba dopravních prostředků, výroba elektrických a optických přístrojů… – což je v současné době skutečnost tlumící citlivost naší proexportně orientované produkce na fluktuace v zahraniční poptávce. V podstatě dochází k tomu, že výpadek v exportu například do Německa je překryt vývozem do ostatních členských zemí Evropské unie.
Tento fakt lze velmi jednoduše dokumentovat na vývoji ve skupině SITC 7 (stroje a zařízení), která se podílí na celkovém exportu České republiky necelými 48 procenty. Roční kumulovaný přebytek v této skupině se v případě Německa v květnu meziročně zvýšil pouze zhruba o pět miliard korun, ale v případě zbytku Evropské unie došlo k velmi dynamickému nárůstu o více než 46 miliard. Zdá se, že současný vývoj zahraničního obchodu podporuje hypotézu některých ekonomů, že český export ve své podstatě vytváří „subdodavatelskou“ úlohu pro zahraniční obchodní partnery a reaguje tedy spíše na vývoj evropského exportu než importu. Tento názor můžeme doplnit korelačním koeficientem mezi meziročními tempy českého exportu a exportu ze zemí unie, který činí asi 0,6 a je podstatně vyšší než korelační koeficient mezi českým exportem a importem do Evropské unie (0,4).
Strašák kurs.
Vzhledem k tomu, že exportně orientovaná produkce je výrazně importně náročná (na jednu korunu získanou na tržbách z exportu připadal v roce 2001 výdaj asi sedmdesát haléřů na dovoz surovin), zhodnocení koruny nepůsobí pouze na straně exportu, ale snižuje zároveň korunové dovozy surovin a komponent ze zahraničí. Vezmeme-li v úvahu importní náročnost jednotlivých odvětví zpracovatelského průmyslu a váhu těchto odvětví na celkovém zpracovatelském průmyslu, dojdeme k závěru, že asi 80 procent zpracovatelského průmyslu má importní náročnost vyšší než 0,5. Z tohoto důvodu je zřejmé, že krátkodobé posílení koruny nemusí mít bezprostředně výrazně negativní účinky na ekonomickou aktivitu v Česku, tím spíše v situaci, kdy roste poměrně rychle produktivita práce v průmyslu..
Co dál?
S ohledem na jednoznačnou pozici Německa jako leadera v rámci Evropské unie je otázkou, do jaké míry zůstane zbytek Evropy německým vývojem nezasažen. Z tohoto pohledu je velmi důležité začít směřovat detailnější pozornost nejen na Německo (jako na nejdůležitějšího obchodního partnera Česka), ale na Evropskou unii jako celek včetně jejich obchodních partnerů. Budoucí ekonomický vývoj v České republice (vývoj zahraničního obchodu, průmyslové produkce, HDP …) je tedy spojen s otázkou, jak rychlé a stabilní bude očekávané oživení v unii (či Německu), respektive ve Spojených státech. Jednou z možností, jak můžeme na tuto poměrně komplikovanou otázku odpovědět, je využití předstihových ukazatelů. Problémem ale zůstává, do jaké míry se na ně můžeme spolehnout. V USA se pro tento účel nejčastěji využívá index spotřebitelské důvěry publikovaný pravidelně Michiganskou univerzitou či index podnikatelské (obchodní) důvěry ISM (dříve NAPM). V Německu jsou velmi využívané indexy důvěry institutu IFO. Z většiny těchto předstihových ukazatelů či konjunkturálních průzkumů je patrné, že americká, ale i evropská ekonomika překonala dno kontrakční fáze „hospodářského cyklu“. NBER (National Bureau of Economic Research) odhaduje, že tato fáze v případě USA započala již v březnu 2001 a trvala tak necelý rok.
Spojené státy.
Aktuální (revidované) údaje uvádějí, že HDP v USA vzrostl v prvním čtvrtletí meziročně přibližně o 1,7 procenta. Hlavním tahounem americké ekonomiky byla soukromá spotřeba (3,2 procenta) a vládní výdaje (4,4 procenta). Naopak největší propad zaznamenaly investice do strojů a zařízení (-5,9 procenta) a export (-10 procent), což se promítlo pochopitelně i do průmyslové produkce, která poklesla v prvním čtvrtletí o necelá čtyři procenta. Míra nezaměstnanosti i míra využití kapacit však stagnují. Vezmeme-li navíc v úvahu vývoj podnikatelské důvěry (index manažerů – NAPM) či spotřebitelské důvěry (například Michiganský index), dojdeme k závěru, že ekonomickou situaci můžeme považovat pouze za stabilizovanou a další vývoj je v určitých směrech nejistý. Americká ekonomika je totiž ve značné míře tažena domácí, respektive spotřebitelskou poptávkou, o jejíchž stabilitě můžeme vyjádřit určité pochybnosti.
Velmi zřetelně to dokládá index spotřebitelské důvěry publikovaný Michiganskou univerzitou, který v posledních několika měsících výrazně kolísá. Relevantnost tohoto indexu pro vývoj HDP můžeme doložit opět poměrně vysokým korelačním koeficientem (0,8), jenž svědčí o těsné lineární závislosti. Vzhledem k tomu, že americké domácnosti mají alokovány své úspory v různých podobách na finančním trhu, můžeme nestabilitu spotřebitelské důvěry dát do souvislostí především s účetními skandály velkých amerických firem, jež se odrážejí v propadu hlavních světových akciových indexů. Současný růst HDP je sice stále ještě „držen“ soukromou spotřebou, v jejím pozadí však stojí krátkodobě nastavená cenová politika firem. Předpokládám sice, že konjunktura v USA bude pokračovat, avšak bude charakteristická pravděpodobně pozvolným růstem HDP s možnými výkyvy krátkodobého charakteru.
Německo.
Situace Německa jako jedné z nejdůležitějších ekonomik v rámci Evropské unie je ve srovnání se Spojenými státy podstatně horší. V prvním čtvrtletí letošního roku poklesl HDP o 0,2 procenta, a to zejména kvůli poklesu investic o 4,6 procenta a soukromé spotřeby (-0,3 procenta). Velmi pozitivně se v prvním čtvrtletí vyvíjel příspěvek zahraničního obchodu, který podpořil HDP o 1,7 bodu. Přestože některé předstihové indikátory (všeobecný či spotřebitelský sentiment institutu IFO) naznačovaly určité oživení, v průmyslové produkci se tento fakt ještě výrazněji neprojevil. Tři měsíce po sobě však indikátory spotřebitelské i všeobecné důvěry stagnují, což můžeme považovat za další signál nejednoznačného vývoje v Německu. Vzájemná shoda mezi vývojem HDP a indexem všeobecné důvěry je v případě Německa ještě o něco vyšší než v USA (korelační koeficient 0,85). Výsledky německé, respektive evropské ekonomiky by mohla negativně ovlivnit i možná další apreciace eura vůči dolaru. Je tedy zřejmé, že nelze očekávat v letošním roce rychlý růst německé ekonomiky. S ohledem na jednoznačnou pozici země jeko leadera v rámci Evropské unie nelze očekávat výrazný růst HDP ani v případě unie.
Spolehlivost.
Tabulka ukazuje průměrný a mediánový předstih bodu zvratu mezi složeným předstihovým indikátorem (publikovaným pravidelně OECD) a průmyslovou produkcí od roku 1981. Celkem bylo v tomto období identifikováno dvanáct bodů obratu (v případě Evropské unie jedenáct bodů). Z hlediska praktické použitelnosti je však nutné, aby bod obratu byl signalizován s předstihem minimálně tří měsíců. Můžeme tedy na základě těchto dat vypočítat spolehlivost, se kterou kompozitní předstihový ukazatel za posledních 20 let identifikoval bod obratu včas.
Zajímavé je, že ačkoliv výsledky v případě Německa nejsou nikterak uspokojivé (pravděpodobnost včasné identifikace je pouze 25 procent), výsledky za celou Evropskou unii jsou podstatně lepší (asi 55 procent). Průměrný i mediánový předstih je v posledních necelých sedmi letech zhruba čtyři měsíce, což svědčí o jeho stabilitě. Poměrně překvapivý je velmi krátký předstih v případě USA ve srovnání s Evropskou unií v posledních letech. To může být do určité míry způsobeno konstrukcí předstihového ukazatele – index zkonstruovaný pro USA se více opírá o „tvrdá“ statistická data než agregovaný předstihový index pro unii. Nestabilní předstih (velký rozdíl mezi průměrným a mediánovým předstihem) může být navíc spojen se strukturálními změnami v ekonomice – specifické řady, jež vystihovaly dobře bod obratu v osmdesátých letech či na počátku let devadesátých, se ukázaly na konci posledního destiletí minulého století jako méně účinné – USA. Lze tudíž říci, že předstihové ukazatele poskytují cennou informaci, nicméně předstih v čase nemusí být stabilní, a proto je nutné pracovat nejen s celou škálou těchto indikátorů, ale využívat jejich různých podob.
Jiný pohled.
Problém neostatečného předstihu kompozitního indikátoru je možné do určité míry řešit výpočtem takzvaného tlakového poměru (pressure curve). Jde o poměr mezi předstihovým indikátorem a indexem průmyslové produkce. S tímto indikátorem se pracuje nejčastěji v meziročním vyjádření. Meziroční změna se však nepočítá přímo, ale transformací šestiměsíční změny tlakového poměru. Tato procentní změna poskytuje obdobnou informaci jako meziroční tempo růstu předstihového indikátoru, ale navíc využívá a priory informace o vnitřní dynamice řady, což výrazně urychluje předstih daného kompozitního indikátoru a zvýrazňuje informaci o případném bodu zvratu. V případě průmyslové produkce Evropské unie i Spojených států došlo k poslednímu bodu obratu na přelomu let 2001 a 2002. Složený předstihový indikátor průmyslové produkce unie v tomto případě signalizoval bod obratu dva měsíce předem (v případě USA pouze měsíc předem), ale tlakový poměr signalizoval bod obratu s předstihem celých devíti měsíců (v případě USA dokonce 15 měsíců). Využívání tohoto přístupu však může být spojeno s nemalými riziky, protože tato transformace zvyšuje volatilitu řady a může vést až k mylným závěrům o bodech zvratu – viz graf. Každopádně jde o jiný a soudím zajímavý pohled na danou problematiku
