Uznávaný německý novinář a odborník na arabský svět, třiaosmdesátiletý Peter Scholl-Latour, vydal esej s poněkud šokujícím názvem Německo potřebuje atomovou zbraň. Tento muž, který stále ještě cestuje po světě a jako novinář je velice aktivní, se domnívá, že žádná německá zahraniční politika neexistuje a v eseji vyžaduje, aby se Německo emancipovalo od Spojených států a začalo konečně prosazovat svou vlastní politiku. Pan Scholl-Latour navíc soudí, že Německu nechybí jen zahraniční politika, ale i strategický koncept. Vinu však nepřičítá jen německým politikům a poslancům, ale i rozšíření Evropské unie na 27 států, která vzhledem tomuto kroku a bez evropské ústavy ztratila schopnost cokoliv konat. A něco podobného se stalo podle něj i z NATO. Z vojenské instituce, která měla jasného nepřítele v Sovětském svazu, se stala organizace, jež po celém světě honí teroristy.
Scholl-Latour tvrdí, že kdo tohle řekne v Německu nahlas, stane se nepřítelem USA, média ho napadnou. Nastal proto čas začít odlišovat mezi spojenectvím Evropy a Spojených států, které má existenciální a kulturní opodstatnění, a na druhé straně mezi strukturou NATO, která po rozpadu Sovětského svazu má na jednotlivé státy jen negativní účinky.
Za tragédii staré Evropy Scholl-Latour považuje i to, že Spojené státy nemají skoro žádnou důvěru ve vojensky vykastrovanou a zadluženou Evropu. A od té doby, co kromě Izraele a Indie je členem atomového klubu i velice labilní Pákistán, je zřejmé, že dlouhodobě není možné současný stav udržet. A to je realita, kterou si musíme připustit.
Základní otázka, kterou si autor klade, zní: Co se stane, když v Berlíně nebo v Hamburku explodují bomby nebo když Evropská unie bude vydíraná z východu nebo z jihu? Scholl-Latour navrhuje, aby se Německo od přestárlých myšlenkových šablon NATO rychle odpoutalo a reagovalo po svém nebo se spojilo s Francií a postaralo se o svou obranu, ale hlavně aby neposlouchalo „americké pudlíky“, kteří se dívají na Evropskou unii jen jako na zónu volného obchodu a zcela podceňují budoucí obranu svých obyvatel.
To jsou slova, která dle mého odhadu budeme slýchat čím dál častěji. Proto bychom o nich měli přemýšlet. Nevykážeme-li dostatečnou vůli se podílet na obraně, nikdo nás nebude brát vážně.
