Nepřikládám velkou váhu českému předsednictví v EU, říká český prezident
Prezident České republiky Václav Klaus poskytl minulé úterý pro polský deník Rzeczpospolita rozhovor, jehož část týdeník EURO exkluzivně získal. Celý rozhovor si můžete přečíst na www.euro.cz.
Rzeczpospolita: Od velkého rozšíření EU uplynuly čtyři roky. Myslíte si, že nové členské státy jsou už rovnoprávními členy, nebo se zde stále projevují paternalistické sklony staré Evropy? KLAUS: Na jednu stranu platí to, co platí o členství v každé organizaci: jsme „junior members“. Respektuji, že když vstoupím do golfového klubu, ve kterém jsou lidé, kteří tam hrají golf už 40 let, budu akceptovat své postavení nováčka a nebudu se snažit měnit všechna tam platná pravidla. Postavení nováčka v EU mne tedy neuráží, mne na unii urážejí úplně jiné věcí. Moje kritika EU je daleko hlubší než otázka, zda jsme za čtyři roky dosáhli postavení plnoprávných členů. Naopak považuji tuto kritiku za falešnou: některé nové členské země se neodvažují kritizovat unii zásadně, do hloubky, ale kritizovat ji chtějí, a odtud se bere takový laciný argument, že ještě nejsme rovnoprávními členy. Ale to mne téměř nezajímá.
Rzeczpospolita: Co je tedy největším problémem? KLAUS: Největší problém EU je neustálý přenos kompetencí od jednotlivých států k Bruselu. Ten se týká jak starých zemí, tak těch nových. To je pro mne naprostá tragédie. Dále dochází k posilování „evropského“ vidění světa a potlačování vidění světa jednotlivých členských států. Zkratka pro mne je nepřijatelný cíl EU vytvořit nadnárodní entitu a potlačit národní státy. Heslo „Evropa regionů“ je pro mne konec světa. Já chci Evropu států, Evropu Polska, České republiky, Portugalska, nikoli Evropu Dolního Slezska, Severní Moravy a Jižních Čech. Chci, aby stavebním kamenem Evropy byl národní stát.
Rzeczpospolita: Příznivci Lisabonu říkají, že jen díky němu bude moci Evropa být globálním hráčem… KLAUS: Lisabonská smlouva je špatná z mnoha důvodů. Je to primárně otázka přesunu kompetencí. A v oblasti, kterou zmiňujete: Já nemám ambice být globálním hráčem. Žádný normální obyvatel Polska či České republiky si nepřeje být globálním hráčem. Kdo má takové touhy, jsou špičkoví politici na evropské úrovni, kteří by rádi byli kamarády s americkým či čínským prezidentem. Ale normální Čech či Polák si to určitě nepřeje.
Rzeczpospolita: Premiér Topolánek z vám blízké politické strany smlouvu chce podepsat. Co vy? KLAUS: Já nechci. Nesouvisí to pouze s irským „ne“. Jsem dlouhodobým kritikem evropské ústavy, jejíž je Lisabon pouze kosmeticky upravenou verzí. Byl jsem nadšený, když euroústavu zamítli Francouzi a Nizozemci. Byl jsem nadšený, když Lisabonskou smlouvu zamítli Irové. A jaká bude strategie na nejbližší dny a měsíce, nemá teď cenu spekulovat. Lisabonskou smlouvu zatím neratifikovalo Německo, kde se jí zabývá ústavní soud, nepodepsal ji polský prezident, český Senát ji poslal k prozkoumání Ústavnímu soudu, Irové jí odmítli v referendu. Takže myslím, že nemá teď cenu řešit, co udělá Klaus, když bude jeho podpis posledním chybějícím podpisem pod Lisabonskou smlouvou.
Rzeczpospolita: Od 1. ledna začíná Česko předsedat EU. Zesílí to tlaky na ratifikaci: jaká bude vaše odpověď? KLAUS: To, že budou někteří tlačit na přijetí smlouvy, je samozřejmé. Ale je zřejmé také to, že mnozí, včetně mne, budou proti. Ale hlavně – nepřikládám takovou váhu českému předsednictví v EU. To rotující předsednictví je taková evropská hra na demokracii, ale vážná věc to opravdu není. Přesvědčujeme se o tom každý den.
Rzeczpospolita: Je vám připisováno tvrzení, že Lisabonská smlouva může být základem pro návrat majetkových nároků odsunutých sudetských Němců. KLAUS: Byl jsem na tuto věc tázán a odpověděl jsem, že to nevím přesně, že tu záležitost musejí vyřešit právníci. Ale osobně tam problém vidím.
Rzeczpospolita: V Polsku se široce diskutovalo o vašem přístup ke krizi v Gruzii – vybízel jste, abychom za viníka konfliktů považovali spíše Gruzii, v Polsku naopak převažovalo obviňování Ruska. KLAUS: Považuji Polsko za mně osobně – kromě Slovenska, s nimž jsme existovali ve společném státě – nejbližší národ a zemi světa. Myslím, že Polsku rozumím a v 95 procentech s polskými názory na svět souhlasím. V těch pěti procentech, s kterými nesouhlasím, je nepřetržitá polská démonizace Ruska, která je podle mne omylem. Znám polskou historii a znám důvody, proč se obává této velké země na východě, ale myslím si, že dnes bojovat proti komunismu a Sovětskému svazu je pomýlená věc.
Rzeczpospolita: Jsou to samozřejmě dvě různé země, ale existuje zde kontinuita imperiální politiky? KLAUS: Nevidím zde imperiální politiku. Myslím, že někteří ji tam zkratka chtějí vidět. Rusko bylo prvních 15 let po pádu komunismu potlačené, zastrašené, nesuverénní, nesmělé. A když se teď jenom nadechlo a začíná hrát politiku svých národních zájmů, které jsou stejně legitimní jako národní zájmy Polska či Česka, tak se tomu okamžitě začíná říkat imperialismus. Myslím si, že je to velké zjednodušení a neseriózní myšlení.
Rzeczpospolita: Radarová základna v Česku, protiraketový štít v Polsku: Je to výsledek obavy, že Evropa sama není postačující zárukou naší bezpečnosti a potřebujeme speciální vztahy s USA? KLAUS: Myslím, že tomu tak je. Považujeme transatlantickou vazbu za klíčovou věc. Nejenom v otázkách bezpečnostních hrozeb. Pro mne je důraz na vazbu se Spojenými státy motivován i tím, abychom nestáli pouze na jedné – evropské – noze a měli ještě tu druhou nohu – americkou. Anglické přísloví říká, že se nesmí dávat všechna vejce do jednoho košíku, já nechci všechna vejce dát do košíku evropského.
Rzeczpospolita: Jak vnímáte současnou kritiku kapitalismu, kterou generuje ekonomická krize a v níž se ozývají hlasy, že je třeba více státu? KLAUS: To je hloupost. Nelze to brát vážně. Velmi se mi nelíbí, jak média naskakují na tuto kritiku a šíří paniku. Myslím si, že naším zemím nic zásadního nehrozí, nesmíme si pouze tu krizi vyvolat sami.
