Neměl na to nervy

Příroda dala vládě příležitost k reformám

Pravicově opoziční bajka praví, že Pán Bůh usedl na obláček, nechal si přinést budvar a řekl: „Ti Češi už mě serou“. A seslal na nás potopu. Ale ne kvůli českému pivu – s tím jsou v nebi spokojeni – ale kvůli užívání státních financí. Shůry jsme byli vybídnuti, abychom s těmi výdaji něco udělali. I stalo se. Například názor premiéra Vladimíra Špidly, že „ministr Tvrdík musí nalézt řešení jak co nejlaciněji zajistit přiměřenou ochranu vzdušného prostoru“, je toho dokladem. Dosud se zdálo, že bychom bez nových stíhaček zahynuli jako bídní červy. Teď by možná na ten náš vzdušný prostor stačily i olétané stroje. A nemuselo by jich být zrovna 24, ale jenom polovička.

První ctnost.

Vedle materiální destrukce mělo řádění živlu i příznivý psychologický vliv na hodnocení priorit státního rozpočtu a veřejných rozpočtů vůbec. Přičemž vládu není nutné přehnaně kritizovat, ale spíše chválit za to, že s touto revizí, která by postupně mohla vyústit i ve strategičtěji pojaté změny, začala promptně, byť pod tlakem vnějších okolností.
Na rozdíl od zpočátku chaotického přístupu vlády před pěti lety reagoval Špidlův nově sestavený kabinet na živelnou pohromu až překvapivě pružně. Den poté co se ukázalo, že druhá povodňová vlna bude ničivější než ta první, bylo ministerstvo financí schopno najít dodatečně v rozpočtu 1,15 miliardy korun. Na případnou připomínku, že rychle nalezené peníze jenom ukázaly, jaká „vata“ v rozpočtu je, lze uvést, že jde o půldruhou desetinu procenta výdajů plánovaných na letošní rok.

Prozíravost.

Hlavní část těchto peněz určených na prvotní, operativní výdaje spojené se záchranou lidí a majetku, už byla utracena, lépe řečeno rozdělena. Další rozpočtové zdroje, které budou - s požehnáním parlamentu – použity na odstraňování následků povodní, měla vláda dosud zašité v podšívce a nebýt povodní, byly by v souladu se zákonem použity na snížení pasivního salda letošního státního rozpočtu. Jde o tři miliardy korun, které ministerstvo financí vydělalo coby prémii při emisích státních dluhopisů. Další miliardu korun na povodně „vytvořilo“ restrukturalizací svých rozpočtových zdrojů ministerstvo pro místní rozvoj. To jsou, alespoň jak praví dosavadní informace, veškeré zdroje mobilizované na odstraňování následků povodní přímo ze státního rozpočtu. Sociální demokracie se nyní může chlubit, jak prozíravé od ní bylo, že nemalé prostředky má dislokovány v mimorozpočtových fondech, zejména ve fondu bydlení a dopravy. V nich jsou soustředěné miliardové prostředky, které - jak se vyjádřila vláda - budou přednostně užité na zajištění bydlení pro oběti povodní a na opravu infrastruktury. Oba fondy jsou živeny z privatizačních peněz a měly by získat část prostředků z prodeje Českého Telecomu, případně dalších privatizačních akcí.
Mimo rozpočet - a zatím i mimo dosah - je přislíbená pomoc Evropské unie. Konkrétně 58 milionů eur, které slíbil předseda Evropské komise Romano Prodi jako příspěvek na rekonstrukci infrastruktury, a nabídka úvěru od Evropské investiční banky ve výši 200 milionů eur. O přijetí této půjčky vláda zatím nerozhodla, ale první náměstek ministra financí Eduard Janota označuje nabízené podmínky za velmi příznivé: splatnost 25 až 30 let, odklad splátek sedm až deset let.

Bude to víc?

Tyto prostředky se však pravděpodobně budou čerpat až příští rok, kdy se také bude odstraňovat největší kvantum povodňových škod. Vláda se zavázala najít na ně ve státním rozpočtu na rok 2003 dodatečných 20 miliard korun, a to při dodržení oznámeného deficitu 157 miliard. Tento závazek se opírá o předběžný odhad škod ve výši 60 až 90 miliard korun. V současné době se ale objevují zprávy svědčící o tom, že by celkové škody mohly překonat horní hranici uvedeného intervalu.
Moudřejší budeme v září. Zákon o státní pomoci při živelných pohromách, platný od letošního roku, ukládá krajských úřadům do sedmi dnů od ukončení stavu nouze (počítá se s koncem srpna) vyčíslit škody na majetku zabezpečujícím základní funkce území. Na základě toho bude vypracována strategie obnovy postižených území.

Všechny varianty.

Vláda proto požádala parlament o posunutí lhůty pro odevzdání návrhu státního rozpočtu na příští rok z konce září na konec října. Hlavní konstruktér státních rozpočtů Eduard Janota i šéf resortu financí Bohuslav Sobotka tvrdí, že ve hře jsou zatím všechny možnosti nebo jejich kombinace. Tedy rychlejší realizace plánovaných daňových úprav, zavedení povodňové daně, vydání povodňových dluhopisů, harmonizace nepřímých daní, odložení zvýšení platů státních zaměstnanců, odložené profinancování ztráty konsolidační agentury za rok 2002 na rok 2004.

Přes síť.

Janota předpokládá, že všichni zainteresovaní stráví ještě nad rozpočtem mnoho zajímavých dní a nocí. Přes impozantnost ohlášené sumy je ale menší poroblém k ní dospět, než jak k ní dospět. Účetně nejjednodušší cestou by byla odložená úhrada letošní ztráty konsolidační agentury, která by měla dosáhnout zhruba 70 miliard korun. To by ale vytvořilo enormní tlak na rozpočet v roce 2004. Ministerstvo financí nadále navrhuje o rok odložit rozšíření počtu tarifních tříd pro státní zaměstnance, což by příští rok ušetřilo ve státním rozpočtu deset až jedenáct miliard korun. Problém je v tom, že vláda tento krok už jednou odložila. Efektní byla Sobotkova připomínka po jednání vlády minulou středu, že to bude třeba ještě „probrat s odbory“. Ať Falbrův nástupce Milan Štěch a svazoví odborářští bosové ukážou, jak umí být solidární s lidmi v nouzi…

Solidarita mnoha tváří.

Sociální demokracie se deklaruje jako strana sociální solidarity, tudíž solidární formy zapojení občanů a firem do odstraňování povodní – například zvláštní daň nebo povodňové dluhopisy – by jí neměly být proti mysli. Povodňové dluhopisy mají ještě tu výhodu, že obsahují prvek dobrovolnosti. Mimo toho v roce 1997, kdy vláda emitovala dluhopisy za celkem pět miliard korun, byly úrokové sazby zhruba pětinásobné ve srovnání s dneškem, takže jejich financování by bylo pro vládu podstatně levnější. Nadto institucionální investoři ani fyzické osoby nemají mnoho možností k výhodnému investování.
Leccos ovšem napovídá Sobotkovo vyjádření z minulého čtvrtka, že by osobně dával přednost tomu, aby povodňové škody zaplatili všichni občané. To ještě konkretizoval tím, že jednou z možností nalezení rozpočtových zdrojů by bylo uspíšené zavedení některých už plánovaných daňových změn. Nastoluje se tak možnost zvýšení nepřímých daní, patrně spotřební daně na pohonné hmoty a kuřivo, možná i DPH u některých služeb. Vláda by současně plnila i svůj úkol harmonizovat nepřímé daně s poměry v Evropské unii. Konkrétní představy kabinetu nejsou týdeníku EURO známy, ale lze si dost dobře představit, že odložené zvýšení platů státních zaměstnanců plus úpravy nepřímých daní by dohromady daly právě těch potřebných dvacet miliard.

Vhodný čas.

Jestliže v roce 1997 vydal stát přímo ze svého rozpočtu na povodně 17 miliard korun při celkových škodách přes 60 miliard, není nyní deklarovaná částka 25 miliard při škodách určitě výrazně vyšších nijak impozantní. Navíc tehdy byla ekonomiky v krizi, nyní roste. Důležitým faktorem zvyšujícím účinnost vynaložení finančních prostředků je ale rychlost jejich mobilizace. Pokud by byla nynější čísla konečná, dospějeme při 25 miliardách ze státního rozpočtu (v nichž se ovšem soukromé zdroje tak či onak stejně projeví), 20 miliardách od pojišťoven a dvou miliardách ze zahraničí ke zhruba 50 miliardám. Toto číslo je třeba zvýšit o peníze z fondů – kromě dopravy i bydlení především z Fondu životního prostředí a Pozemkového fondu – a o prostředky získané rekstrukturalizací výdajů v jednotlivých resortech. Od boku střelme deset miliard. Zbytek připadá na soukromé zdroje občanů a investice podniků včetně pojistného plnění od pojišťoven. Přitom je třeba počítat s tím, že některé škody nebudou odstraněny vůbec nebo až za mnoho let.
Po zkušenostech z minulosti i ze zahraničí se odborníci shodují v tom, že dopady povodní na ekonomickou situaci země nebudou výrazné a po čase negativa vyváží přínos ze zvýšené poptávky. V tomto vydání týdeníku EURO (str. 50) analyzuje tuto problematiku hlavní ekonom Raiffesenbank a. s. Pavel Merlík, místopředseda a ministr financí v předchozí sociálně demokratické vládě. Mertlík mimo jiné tvrdí, že to, jak si vláda poradí s financováním povodňových škod, bude důležité spíše z hlediska dlouhodobé fiskální stability než z hlediska samotného rozpočtu na rok 2003. Konstatuje, že situace „povodňového“ přepracování rozpočtu tak „přímo vyzývá“ k tomu, aby tento úkol byl pojat systémově a znamenal trvalé škrty některých tradičních, leč zbytných veřejných výdajů. To je zajímavý názor uvážíme-li, že Mertlík je v současné době externím poradcem ministra financí.