Václav Klaus prý kdysi prohlásil maso za pravicové a zeleninu a saláty za levicové. Jeho gastronomický poradce Miroslav Macek prý zas někde vysvětloval, že pivo je nápoj levicový, zatímco víno a tvrdý alkohol jsou pravicové. Dovoluji si jejich údajné – a rozhodně netolerovatelné – gastronomické předsudky uvést na pravou míru. Neexistuje totiž žádná kategorie jídla a pití, která by byla absolutně a všeobecně levicová, nebo pravicová, nýbrž v každé kategorii se dá vystopovat stupnice pravicovosti a levicovosti.
Tak se můžeme všemi masy probírat od levicového karbanátku, sekané a vepřoknedla po pravicový chateaubriand, tournedos, wellington a involtini. Tak si také můžeme klestit cestu kategoriemi salátů od pravicového niçoise až po levicové strouhané okurky zalité cukrovou vodou. Nebo se prodírat zeleninami od pravicově grilovaného baklažánu a v páře vařeného chřestu po levicově z plechovky vykydnutou míchanou mrkev s hráškem a celerem.
Z hlediska gastropolitologie je třeba klást si takovéto otázky: Jestliže veškerá zelenina je levicová, jak to, že za komunismu zmizela z jídelníčků a nebyla často k dostání ani v obchodech? Jestliže veškeré víno je pravicové, co naděláte s víny typu ostravského kahanu? Jestliže jsou pravicové všechny tvrdé drinky, kam zařadíte tuzemák?
Pravicová jídla si na těchto stránkách rozebíráme už delší dobu a budeme v tom pokračovat. Dovolím si však nyní ale krátké intermezzo nápojové.
Nejprve si vyřiďme stručně nápoje nealkoholické. Tam můžeme spolehlivě a s nestydatou generalizací do levicové mísy vylít všechny nápoje s příměsemi cukru a umělých příchutí, od všech col a kol po sprity a sevenupy. A spláchnout je. Napravo si naopak postavíme nápoje z čistého ovoce a čisté minerální vody. Vody si navíc můžeme téměř spolehlivě klasifikovat od pravicového balení ve skle po levicové balení v plastiku. A jak správně připomíná Miroslav Macek, nepít je levicově přímo z láhve, nýbrž pravicově rozlívat do skleniček! Noblesnější vody, jako jsou San Pellegrino, Vichy nebo čistá Ondrášovka, vám navíc budou chutnat pravicověji z vinné sklenice na stopce než z válcového stakanu.
U piva najdeme pravicové aristokraty, jako jsou belgický světlý Duvel nebo Trappiste, německý Löwenbräu, alsaský Kronenbourg nebo český královský Litovel.
Pravicovost a levicovost nápojů je třeba hodnotit nejen podle jejich kvality, nýbrž i podle toho, k čemu se pijí. Kombinace silně levicová by byla pít kvalitní víno k ostrým jídlům indickým. Ta totiž přerážejí u vína všechny chutě, takže víno je zde promrhané. K indickým jídlům raději pivo, jakékoli. S ostrými jídly thajskými, která mají větší chuťovou pestrost a jemnost než jídla indická, se promarní víno červené, ale dobře se k nim hodí suché bílé nebo i růžové. Rovněž zde však dobře obstojí pivo. Podobně i u mírnějších jídel čínských, s nimiž se rovněž chutě červeného vína v ingrediencích poztrácejí, tedy s výjimkou pokrmů po pekingsku či mandžusku grilovaných. K chuťově výrazným jídlům arabským a tureckým – chceme-li k nim připíjet něco neislámského – se nejlépe hodí anýzovka zvaná arak (obdoba řeckého ouza) silně ředěná vodou.
Ve vínech se sice traduje zásada bílé s rybou, červené s masem a sýrem, ale je to zásada velice zjednodušená a nenechte se jí terorizovat. Toskánci si s klidem popíjejí chianti k rybě, Francouzi chablis k některým sýrům, Alsasané ryzlink k masům. Porušovat zavedená klišé a zkoušet nezvyklé kombinace je velké dobrodružství. Na jedné zásadě se ale shodují kulináři všech vinařských zemí: Kolik vína, tolik vody. Ne smíchávat, nýbrž zapíjet.
Litovel
Pravicový
Český královský litovel si troufám klasifikovat ještě napravo od Plzeňského Prazdroje, Budvaru a Staropramenu, která jsou všude ve světě pokládána za piva pravicová ve stejné kategorii jako belgický Duvel a německý Löwenbräu. Litovel je totiž jedno z mála piv, která na půnebí mění chuť podle toho, k čemu je připíjíte. Schválně si jej jednou zkuste se šestichodovou večeří, od dršťkové polévky přes smaženici z lišek, smaženou brokolici, tatarák na česnekové topince a kuře na paprice po nepřichucovaný tvarůžek.
