Proč je do Kolína blíž ze Žiliny než z Mostu
Růst české ekonomiky tažený zahraničními investicemi byl v loňském roce rekordní. Je však možné podobnou strategii uplatňovat i nadále? Hospodářské noviny si minulý týden z údajů zveřejněných státní agenturou CzechInvest spočítaly, že vytvoření jednoho pracovního místa měřeno náklady na budování průmyslových zón a výší přímo poskytnutých pobídek stojí 1,38 milionu korun. Škoda že nespočítaly, kolik je průměrná mzda v těchto firmách a kolik jejich zaměstnanci odvedou státu. Bylo by to poměrně jasné měřítko pro diskusi mezi odpůrci a příznivci masivní podpory zahraničních investic.
Jedno je však jasné. Ani rozsáhlé investice v jinak velmi zajímavém automobilovém průmyslu nijak významně neovlivňují lokální nezaměstnanost. Velké množství míst vytvořených za miliardy z kapes českých daňových poplatníků slouží totiž často mnohem více občanům sousedních států, především Slovenska, Polska, ale také Ukrajiny. Je to sice hezká sousedská rozvojová pomoc, ale trochu nad naše poměry.
Dotace investorům přitom stále rostou a dávky také. Za chvíli se při této praxi vyplatí vozit do Aše zaměstnance z Mongolska a Kyrgystánu. Jak dlouho tenhle český sociální systém zvládnou financovat malé a střední podniky zatěžované stále větší byrokracií, omezované vnitroevropským ochranářstvím a likvidované nedomyšlenými reformami nemocenského pojištění, je otázkou.
Co takhle položit otázku ministru Škromachovi, proč je Slovák či Polák ochoten jezdit do Kolína, když pro mosteckého nezaměstnaného je to neuvěřitelně absurdní nápad. O tom, že v nošovickém volebním taháku bude zastoupení českých zaměstnanců ještě horší, není třeba pochybovat. Proč tedy, pane ministře, vyplácíte dávky lidem, kteří by mohli zvednout zadek a začít chodit do práce? Nebo je to otázka před volbami nemístná?
