Zdá se, že se finanční krize přenesla z finančních trhů do politických vod.
A často je to na škodu věci. V této souvislosti si pak nejde nevšimnout zejména dvou věcí.
Zaprvé si někteří politici a novináři pletou pojmy a především pak nástroje, jakými jsou pojištění vkladů na straně jedné a garance státu za bankovní vklady na straně druhé. To první, byť je na základě zákona, je ze zdrojů bank, které povinně přispívají do Fondu pojištění vkladů. Aktuálně je v České republice pojištěno 90 procent vkladů, maximálně však do výše 25 tisíc eur. Příspěvky do fondu platí banky z veškerých vkladů (včetně úroků) každý rok. Současný příspěvek, který je mimochodem nejnižší v naší historii, je 0,1 procenta z každé vložené koruny.
Podle výroční zprávy Fondu pojištění vkladů za rok 2007 bylo koncem loňského roku na účtu fondu 8,1 miliardy korun. Z tohoto fondu by pak případně byly hrazeny bankovním klientům prostředky v momentě, kdy by jejich banka nemohla dostát svým závazkům. Naproti tomu to druhé, tedy garance státu za vklady občanů, je něco zcela jiného. Je to politický příslib a nutno podotknout, že poněkud laciný a nesmyslný. Případné prostředky by neplatil žádný fond, ale stát. Tedy daňoví poplatníci. Evropští politici tak dospěli k úžasnému návrhu – garantují daňovým poplatníkům jejich vklady v bankách jejich vlastními daněmi.
Zadruhé se šílenost evropských politiků (mezi které se tentokrát ti čeští nezařadili) projevila ve vskutku spravedlivém postoji, tak typickém pro Evropskou unii. Na jednání ministrů financí v Lucemburku se například dohodli na tom, že pomoc vlád problémovým bankám nebude považována za veřejnou podporu. Báječné. Když se před časem měly v Česku prodávat nájemní obecní byty jejich nájemníkům za zvýhodněnou cenu, Unie se ozvala, že by šlo o zakázanou veřejnou podporu. Totéž bychom zřejmě slyšeli i v momentě, kdyby se stát pokusil podpořit například firmu Sklo Bohemia, která se dostala v poslední době do potíží. Zkrátka jednou hot, podruhé čehý.
