ZMĚNY OD 1. ZÁŘÍ - Pravidla pro placení nemocenské se letos změní už potřetí. Úprava, která bude platit od 1. září do 31. prosince, je znovu jen dočasná. Jaké novinky přináší?
Od 1. ledna letošního roku přestala být v rámci vládní reformy veřejných financí (takzvané stabilizace veřejných rozpočtů) vyplácena nemocenská za první tři dny pracovní neschopnosti (nebo nařízené karantény). Současně došlo ke snížení dávek vyplácených od čtvrtého dne trvání pracovní neschopnosti.
Nevyplácení nemocenské za první tři dny pracovní neschopnosti – takzvanou karenční dobu – však shledal Ústavní soud v rozporu s ústavně zaručenými sociálními právy občanů. Proto některé restriktivní kroky s účinností od 30. června 2008 zrušil. V důsledku toho začala být nemocenská vyplácena znovu i za první tři dny pracovní neschopnosti. Současně od 30. června došlo ke zvýšení nemocenských dávek za tyto první tři dny – a to nejen oproti jejich výši v období od 1. ledna do 29. června 2008, kdy byly na nulové úrovni, ale i oproti původní výši, která se uplatňovala v období do 31. prosince 2007.
Čím déle, tím více
Od 1. září do konce letošního roku však budou opět platit jiná pravidla. Výše nemocenské v době prvních tří dnů pracovní neschopnosti dosáhne za jeden kalendářní den 25 procent redukovaného denního vyměřovacího základu zaměstnance.
Od 4. do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti bude nemocenská činit 60 procent redukovaného denního vyměřovacího základu. Od 31. do 60. dne dosáhne nemocenská 66 procent redukovaného denního vyměřovacího základu, od 61. kalendářního dne pak 72 procent.
Zjednodušeně řečeno se tak právní úprava nemocenské za dobu prvních tří dnů pracovní neschopnosti, pokud jde o její principy, vrací ke stavu účinnému do 31. prosince 2007, tedy před změny provedené zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů.
Stanovení denního vyměřovacího základu
Denní vyměřovací základ zaměstnance se spočítá tak, že vyměřovací základ (započitatelné příjmy podle § 5 zákona č. 589/1992 Sb., v platném znění) zjištěný z rozhodného období vydělíme počtem kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období. Aby nedocházelo k nespravedlivému snižování denního vyměřovacího základu, tak se do uvedeného počtu kalendářních dnů nezahrnují:
- dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci, za které mu nenáleží náhrada příjmu, včetně dnů, za které mu bylo poskytováno nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství;
- dny, za které zaměstnanci náleží náhrada příjmu při výkonu služby v ozbrojených silách;
- dny po skončení zaměstnání.
Rozhodným obdobím je zásadně doba 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla pracovní neschopnost. Jestliže pracovní neschopnost vznikla v období, kdy od vstupu zaměstnance do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla.
Jestliže pracovní neschopnost vznikla v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce tohoto kalendářního měsíce.
Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období stanoveném podle výše uvedených pravidel započitatelný příjem nebo není-li v rozhodném období žádný kalendářní den, jímž se dělí vyměřovací základ, prodlužuje se rozhodné období vždy o tři kalendářní měsíce tak, aby v takto prodlouženém rozhodném období byl započitatelný příjem a alespoň jeden kalendářní den, jímž se dělí vyměřovací základ. Toto rozhodné období však může začít nejdříve dnem vstupu zaměstnance do zaměstnání.
Jestliže v rozhodném období nemá zaměstnanec započitatelný příjem nebo není-li v rozhodném období žádný kalendářní den, jímž se dělí vyměřovací základ, nemocenské se stanoví ze započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl za kalendářní den v kalendářním měsíci, v němž pracovní neschopnost vznikla. Takto zjištěný pravděpodobný započitatelný příjem za kalendářní den se považuje za denní vyměřovací základ.
Stanovení vyměřovacího základu u OSVČ
U (dobrovolně nemocensky pojištěných) osob samostatně výdělečně činných se denní vyměřovací základ zjišťuje obdobným způsobem jako u zaměstnanců. Rozhodným obdobím je zásadně kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla pracovní neschopnost. Denním vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění vydělený počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.
Do počtu kalendářních dnů se nezahrnují dny, které připadají na kalendářní měsíce, za které se neplatí zálohy na pojistné na důchodové pojištění.
Jestliže v rozhodném období není ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové pojištění, je rozhodným obdobím doba od 1. ledna kalendářního roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, do konce kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost. Není-li v takto stanoveném rozhodném období ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové pojištění, je rozhodným obdobím kalendářní měsíc, v němž vznikla pracovní neschopnost.
Redukce denního vyměřovacího základu
Zjištěný denní vyměřovací základ (čili zjednodušeně řečeno zjištěný hrubý příjem připadající na jeden kalendářní den) se však pro stanovení nemocenské nepoužívá celý. Zákon stanoví pásmový způsob jeho omezování, a to prostřednictvím dvou takzvaných redukčních hranic. Ty byly od 1. ledna 2007 zvýšeny na hodnoty 550 korun (první neboli dolní redukční hranice) a 790 korun (druhá neboli horní redukční hranice), jež zůstaly v platnosti i pro rok 2008 a ani pozdější změny se jich nedotkly.
Od 1. ledna letošního roku se částka denního vyměřovací základu (DVZ) redukuje následovně:
- z částky do 550 korun se počítá 90 procent (tedy nejvýše 495 korun),
- z částky nad 550 do 790 korun se započte 495 korun + 60 procent z rozdílu zjištěného DVZ a částky 550 korun (tedy nejvýše dalších 144 korun),
- k částce nad 790 korun se nepřihlíží.
Nejvyšší možný denní vyměřovací základ tak činí 639 korun. (Částka se – po úpravě podle redukčních hranic – zaokrouhluje na celé koruny nahoru.)
Specifika důchodců
U zaměstnanců, kteří jsou poživateli starobních nebo plných invalidních důchodů, zůstává doba poskytování nemocenské omezena na 81 kalendářních dnů při téže pracovní neschopnosti a v rámci jednoho kalendářního roku. Takové omezení podpůrčí doby na 81 kalendářních dnů se vztahuje na skutečnou dobu pobírání nemocenského. Proto se do ní započítávají pouze kalendářní dny, za které podle právní úpravy náležela nemocenská. V době od 1. ledna do 29. června 2008 se tedy nepřihlíželo k prvním třem dnům pracovní neschopnosti.
Příklad: Poživatel starobního důchodu (který má sjednán pracovní poměr na dobu určitou od 1. ledna do 31. prosince 2008) byl uznán práce neschopným od 1. března do 30. dubna 2008. Pracovní neschopnost
tedy trvala 61 dnů, nemocenská mu náleželá až od čtvrtého dne pracovní neschopnosti, byla tak poskytována po dobu 58 dnů.
Zmíněný zaměstnanec byl znovu uznán práce neschopným od 1. července do 5. září 2008. Nemocenská mu (již) náleží od prvního dne pracovní neschopnosti – od 1. července 2008 po dobu 23 dnů, t. j. do 23. července. Den 23. červenec je letos 81. (a tedy posledním) dnem pracovní neschopnosti, za kterou mu byla nemocenská poskytována (58 + 23 = 81), a proto od 24. července pojištěnci již nemocenské nenáleží.
Příklad: Poživatel plného invalidního důchodu byl uznán práce neschopným od 1. července do 31. října 2008. Pracovní neschopnost tedy trvala 123 dnů, nemocenská náležela již od prvního dne pracovní neschopnosti po dobu 81 dnů, t.j. do 19. září. Den 19. září je letos 81. (a tedy posledním) dnem pracovní neschopnosti, za kterou je nemocenská poskytována, a proto od 20. září 2008 mu už nemocenská nenáleží.
Příklad: Poživatel starobního důchodu (který má sjednán pracovní poměr na dobu určitou od 1. ledna do 30. září 2008) byl uznán práce neschopným od 1. srpna do 31. října 2008. Nemocenská mu náleží již od prvního dne pracovní neschopnosti (ovšem jen) do 30. září 2008, t. j. po dobu 61 dnů, neboť nemocenská se v takovém případě poskytuje nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání.
Příklad: Poživatel starobního důchodu (v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou od 1. ledna do 31. prosince 2008) byl práce neschopen od 15. do 31. ledna 2008, takže mu nemocenská náležela za 14 dnů, a znovu od 1. do 21. dubna 2008, takže mu nemocenská náležela za 18 dnů. Dne 1. července pojištěnci vznikla další pracovní neschopnost trvající do 30. srpna 2008. Nemocenská při této pracovní neschopnosti náleží pojištěnci od 1. července do 18. srpna 2008, tedy po 49 dnů podpůrčí doby (81 minus 32 dnů, za které již byla poskytována nemocenská v roce 2008).
Zcela nově od 1. ledna 2009
Další významné změny v nemocenském pojištění nastanou od 1. ledna 2009, kdy začne být uplatňován zcela nový systém. Vstoupí totiž v účinnost nový zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb., jehož původní účinnost byla dvakrát odložena (a jeho znění několikrát novelizováno oproti původní podobě).
Zmíněný nový zákon stanoví, že nemocenská náleží teprve od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Zákoník práce proto upravuje nový typ náhrady mzdy, platu či odměny z dohody o pracovní činnosti, kterou bude zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci v období prvních od 4. do 14. kalendářního dne pracovní neschopnosti namísto nemocenského. Tuto náhradu mzdy však zaměstnanec dostane (jen) za dny, které jsou pro něj dny pracovními, a dále za svátky, za které mu jinak přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí.
Zaměstnanec tedy (podobně jako tomu bylo v případě nemocenské od ledna do června letošního roku) nemá zákonný nárok na náhradu mzdy během prvních tří dnů nemoci. Se zaměstnavatelem si však může dohodnout (či to lze stanovit vnitřním předpisem nebo kolektivní smlouvou), že náhradu mzdy dostane i za tyto první tři dny nemoci.
