„Zákon o léčitelství je potřeba. Nebude ale jednoduché ho napsat,“ říká Julius Špičák, gastroenterolog a poslanec.
Zákon o léčitelství mě zajímá, a nejen mě. Domnívám se, že je potřebné, aby nějaký vznikl, ovšem nikoliv za každou cenu. Lepší je žádný zákon, než špatný. Nebude jednoduché ho zformulovat, protože se vlastně dosud touto oblastí nikdo systematicky nezabýval a například léčitelství není ani nijak definované. Názory se budou různit a bude obtížné dosáhnout konsensu. Považuji ovšem za opodstatněné, aby každé zabývání se lidským tělem a lidským zdravím bylo nějakým způsobem podchyceno.
Sněmovna by měla řešit zákon o léčitelství. Co budete k tomuto tématu říkat?
Co konkrétně je třeba podchytit?
Měly by se určit jednotlivé kategorie, typy léčitelství a měly by se vymezit základní povinnosti léčitelů. Například by měla být zakotvena povinnost základní znalosti legislativy, což je podle mého názoru klíčové. V některých zemích mají léčitelé také povinnost absolvovat kurz zdravovědy. Naopak by se léčitelství nemělo nadměrně svazovat, protože by ztratilo část své přitažlivosti a nevyhnutelně by se částečně přesunulo do šedé zóny mimo jakoukoliv kontrolu.
Stejně bude vždycky existovat jako nevěstince…
Samozřejmě, to je vcelku dobrý příklad, a podobně to bude s problémy kolem. A stejně tak je nutné definovat problémy, které mohou pacienta či klienta zásadně ohrozit a toto riziko minimalizovat.
A vyřeší tohle zákon?
Léčitelství má v různých oblastech lidského stonání různý potenciální význam. Patrně se málo může uplatnit u akutních stavů jako je například traumatologie. Jinak je tom ale například u chronických zánětů nebo v onkologii. Zde si nemoc můžeme zjednodušeně představit jako výsledek patofyziologických pochodů. Podstatou standardní léčby je definovat nějaký bod či proces, který léčba s dostatečnou mírou spolehlivosti zablokuje. Úspěšnost může být 90 procent, ale také 60 procent.
Dokonce může být ve srovnání s placebem poměrně malá a relativně nedostatečně předvídatelná. Pokud je úspěšnost léčby podložena výsledky nejlépe formou srovnávacích studií jedná se o medicínu založenou na vědeckých důkazech („evidence based medicine“) a ta by měla být hrazena ze zdravotního pojištění. Nicméně existuje obrovský prostor, kde nemoc sice je, ale vědecké důkazy nejsou a je obtížné až nemožné je získat, například protože nemoc trvá tak dlouho, že systematické sledování dostatečného množství nemocných je nereálné. Také platí, že se chorobné procesy mohou zastavit či dokonce zvrátit bez prokazatelně účinné léčby při tzv. placebovém efektu a jistě významný podíl hraje psychika.
Ověřte si:
Kdy mám nárok na lázeňskou péči?
Teď se bavíme také o homeopatii nebo o čínské medicíně?
To jsou poměrně jasně vymezené druhy alternativní medicíny, ale patří sem i jiné tzv. přírodní postupy včetně našeho bylinkářství, případně podávání potravinových doplňků. Do značné míry ale také probiotika a jednotlivé principy se navíc mohou kombinovat. Samozřejmě mimo jakýkoliv systém stojí zázraky, ale všichni, kdo se v medicíně pohybujeme delší dobu, jsme je zažili.
Jak často jste se za svoji kariéru potkal s medicínou zázraků?
Čas od času člověk skutečně zažije nepochopitelný případ, bohužel ale často v negativním slova smyslu. Ale sleduji pacienta po operaci pro karcinom pankreatu přežívajícího 25 let, to je svým způsobem unikát.
NÁŠ TIP:
Přehled všech zdravotních pojišťoven
Vraťme se ale zpět k léčitelství, jak je to u něj se zdravotním pojištěním?
Metody léčitelství nemohou být hrazeny zdravotním pojištěním, pokud nejsou jednoznačné důkazy o jejich prospěšnosti. Pak se ovšem přesouvají do oblasti standardní medicíny.
Takže to vy se jako lékař přesouváte do té kategorie mimo vědecké důkazy.
Musím říct, že v určitých případech ano, a nikdy to v komunikaci s nemocným nezapírám.
Aha, takže vy se stáváte takovým léčitelem.
Nikoliv, alternativní medicínu neprovozuji, ale v určitých případech o jejích principech a možnostech nemocné informuji. Informace musí být vyvážená, což je věc velmi těžko definovatelná, ale koneckonců v medicíně jsou nuance komunikace lékaře s pacientem obecně obtížně definovatelné.
Třeba bylinky?
Mohou to být určité byliny, látky s protizánětlivým či antioxidačním působením jako některé vitaminy, selen, kurkumin a podobně.
A vy to na pacientovi, kterému nemáte co jinak nabídnout, vyzkoušíte?
Určitě bych neřekl, že bych na pacientech něco zkoušel. Pouze jim sdělím, že tato alternativa existuje. Nazval bych to hypoteticky smysluplnou nabídkou. Stává se to například u nemocného ohroženého rekurencí nádoru po léčbě, kdy jednoznačné léčebné postupy neexistují. Konkrétní ohrožený pacient všechny ostatní, u kterých jsme v minulosti k této alternaci nepřistoupili, již přežil a je ve výborné kondici. Ale znovu musím zopakovat, že je velmi těžké, až nemožné provést metodicky hodnotnou studii, která by statisticky významnou účinnost těchto v podstatě preventivních postupů potvrdila.
Zabiják, nebo přírodní produkt? Cukrovarníci se brání tažení proti sladkému
Takže vy těm lidem s podobnou perspektivou řeknete, hele, mám tady radu, neznamená to, že na vás to zabere, ale můžete to zkusit.
Přibližně ano, nemocný by měl mít opodstatněnou naději. Opět, velice záleží na rétorice a ta nesmí vyznít umanutě, nicméně musí dát naději a v žádném případě nesmí znevažovat principy medicíny postavené na vědeckých důkazech. Alternativní postupy mohou být jen doplňkem, nikdy náhradou. Kdysi jsem zaslechl větu od věhlasného holandského chirurga Obertopa: V překladu – „vždy je dobré mít v záloze klinické studie“. A toto je podobný princip – neprokázané, ale dává to naději.
Nekoukají na vás kolegové trochu divně? Myslím, že alternativní medicína není mezi bílými plášti právě uznávaná...
Názory se pochopitelně různí, i pohledy na působení různých faktorů se mění. Například stále přežívá názor, že káva je do určité míry škodlivá. Vředy, hypertenze. To se nepotvrdilo, naopak v posledních letech se zjistilo, že káva působí protinádorově, a například čtyři šálky kávy denně významně snižují riziko vzniku karcinomu jater.
Jak velkou roli hraje podle vás u nemocných psychika?
Nevím, nakolik je rozhodující, to bych se pustil do vyslovených spekulací, ale naděje, a naopak beznaděj významnou roli hrají. U chorob dutiny břišní, klasicky při zánětlivých onemocnění, je u významné menšiny průběh nepředvídatelný. Na sofistikovanou biologickou léčbu někdy nezaberou, naopak tzv. placebo vykazuje efekt i přes 20 procent i při těžkém průběhu. Speciálně u zánětlivých chorob dutiny břišní je prostor pro spekulace ale v pozitivním slova smyslu i pro smysluplné uplatnění alternativních metod.
Gastro- entero, tzn. trávící soustava, střeva, játra, slezina, slinivka… který z těch orgánů, které máte v tom svém portfoliu, jsou nejčastěji nemocné nebo nejohroženější?
To se to v čase mění. Například výrazně klesá riziko rakoviny žaludku.
Kde se zabít jídlem: pár tipů pro nenapravitelné stravovací dinosaury
Čím to je? Viděla jsem studii, že jíme zdravěji než za socialismu, protože jsou tu supermarkety, takže máme čerstvější jídlo.
Souvislosti s příjmem potravy se velmi těžko prokazují. Sledování by mělo probíhat velmi dlouho a po dobu sledování se návyky člověka nevyhnutelně mění, takže vztahovat závěry k požívání potravin se musí s velkou opatrností. Pokud jde o rakovinu žaludku, důvodem poklesu je úbytek infekce bakterií Helikobacter pylori, čímž se snižuje výskyt chronického zánětu žaludku.
Jak se ta bakterie ztratila?
Je to jednoduše zlepšená hygiena a ta vede k tomu, že výskyt helikobakteru poklesl z přibližně 50 procent na dnešních asi 15 procent. Naopak výrazně stoupá rakovina jícnu.
To je dané čím?
Opět patrně zánětem jícnu. Univerzálně platí, jak jsem řekl, že chronický zánět zvyšuje riziko karcinogeneze a zvýšený výskyt zánětu jícnu souvisí patrně s narůstající nadváhou. Takže my jíme zdravěji a tloustneme?
My nejíme jednoznačně zdravěji, my jíme pouze jinak. Vlastně nejdůležitějším ukazatelem toho, jak jíme, je váha. Jakmile máme nadváhu, jíme špatně.
Takže když budu hubená, budu mít mnohem nižší pravděpodobnost, že se vám dostanu do péče?
Mnohem. A skutečně se nadváha a styl života obecně stávají naprosto zásadním problémem. Například selhání jater, pro které se provádí transplantace jater, je důsledkem několik diagnóz a za posledních 15 let se jejich poměr podstatně změnil.
Už to není alkoholismus?
Alkoholismus je stále častý, ale ubývá následků virových hepatitíd a naopak vzrůstá výskyt nealkoholového tukového postižení jater souvisejícího s obezitou. Ještě před deseti lety to byla relativně bezvýznamná diagnóza, dnes je každý třetí pacient transplantován právě z tohoto z důvodu.
Co se s tím dá dělat?
Nejíst. Zajímavé je, jak obezita ztrácí negativní nálepku. Když byla dívka před dvaceti lety tlustá, vadilo to, dnes už tolik ne.
Myslíte, že je obezita společensky akceptovatelná?
Ztratila stigma. Už i mezi dětmi. Před dvaceti lety byl tlouštík ve třídě vysmívanou raritou. Dnes je pětina dětí tlustých a společnost to začala tolerovat, stejně jako je tomu u adolescentů. Je poněkud „politicky nekorektní“ veřejně kouřit (viz kuřák prezident Obama), naopak obezita se veřejně neodsuzuje. Sladké pokrmy jsou příjemné a vniká na ně návyk. Výrobci a prodejci jsou motivovaní a platí daně.
Obezita se stává společensky akceptovanou. Patrně není jiná cesta než systematická propagace zdravého způsobu života a nabídka dostatečného spektra chutných, zdravých a finančně dostupných potravin. Není náhodou, že obezita postihuje příjmově nižší skupiny populace, samozřejmě vedle, jak zjišťuji nyní s úsměvem, poslanců.
Asi se zeptám trochu hloupě, ale proč ty lidi nenaučíte správně jíst a sportovat místo balónků do žaludku a hadic do střev?
Obezita jakýkoliv pohyb omezuje a endoskopická léčba s úbytkem na váze umožňuje jakýsi restart. Léčba obezity je ovšem během na dlouhou trať a návyk na jídlo je snad horší než na alkohol. Kdysi dávno jsem byl na dovolené s jednou korpulentní dámou, která velmi usilovně žvýkala. Po nějaké době se svěřila že se snaží přejíst balonek zavedený do žaludku.
Dá se říct, že obezita je geneticky daná?
Individualita hraje samozřejmě roli, ale zásadní je přísun potravy a její složení. Na sladké totiž vzniká návyk. V chudých podmínkách jsou všichni hubení. Před sto lety se problém obezity neřešil.
Tři měsíce odříkání a tvrdé dřiny v posilovně. Čtěte reportáž Kláry Donathové:
Dvanáct týdnů potu a slz, a to bez chleba
Takže je to důsledek našeho blahobytu?
Obecně ano, na druhé straně je známé, že více postihuje nízkopříjmové skupiny obyvatel. Vyvážená strava je totiž dražší.
Jaký je vývoj u dalších onemocnění z vašeho oboru?
Nejvýznamnější jsou nádorová onemocnění trávicího systému. Zásadní otázka diagnostiky v oblasti trávicího ústrojí je, zda má vyšetřovaný nádor či nikoliv, což třeba v kardiologii nebo neurologii hraje malou roli. Všechny orgány trávicího systému mohou být postiženy nádory. Vedle nádorů prsu, plic a prostaty jsou jedny z nejčastějších. Dále jsou to chronické záněty, které opět zvyšují riziko nádorů.
Když jsme u těch zánětů, proč se v posledních letech tak zvyšuje výskyt Crohnovy choroby?
Zdá se, že určité faktory někdy mají pozitivní efekt a jinde naopak negativní. Obecně mizí různorodost bakterií ve střevě. Druhů bakterií je tam méně a je to opět důsledek té zlepšující se hygieny. Ale to, co má pozitivní vliv, v tomto případě tedy redukce rakoviny žaludku, má naopak v jiných oblastech negativní důsledek a jedním z nich jsou střevní záněty, tedy vámi zmíněná Crohnova nemoc.
Chytrý polštář má usnadnit usínání:
Robot, který vám pomůže usnout
To souvisí s oslabením imunity?
Je to složitější, ale snížená biodiverzita má zkrátka své důsledky a obecně stoupá výskyt všech autoimunitních onemocnění a nemluvím přitom pouze o oblasti trávicího traktu. Takže nejlepší je, aby dítě pěkně lezlo po zemi, pokud možno někde u chlíva. Je to nejlepší předpoklad, aby se bakteriální osídlení střeva rozvinulo v celé šíři a s tím i plně funkční imunitní systém.
Proč pojišťovny u Crohnovy choroby nebo revmatismu platí biologickou léčbu až ve čtvrtém stádiu nemoci, když už jsou pacienti téměř invalidní?
Úplně jednoduše se to takto nedá říct. Třeba ve střevních zánětech platí, že se tato léčba podá tehdy, jestliže selhala standardní léčba.
Standardní léčba jsou kortikoidy a ty vás hrozně devastují. Můj známý měl Crohnovu nemoc a musel skoro umřít, než mu dali biologickou léčbu.
To je problém toho centra, kde byl sledován. Pokud tomu tak je, je to selhání jednotlivce, nikoliv systému. Indikovaný pacient léčbu dostane, otázka je samozřejmě, jestli by ji pacient neměl dostat od samého počátku.
Cukr v limonádách už není sexy. Čtěte více:
Cukr je out. Coca-Cola hledá své místo v éře bio limonád
Třeba u artritidy ji dostane, když už má klouby nevratně poškozené.
Nebudu mluvit za revmatology, budu mluvit za vlastní obor. Obecně platí, že čím dříve se léčba nasadí, tím se dá čekat její lepší účinek. Dalo by se tedy spekulovat, že když jí nasadíte od samého počátku bez kortikoidů, výsledky budou vůbec nejlepší. Můžeme diskutovat, že léčbu můžete přerušit, když je pacient dlouhodobě v remisi, tzn. bez známek aktivity onemocnění…Problém je, že úspory můžete očekávat za 10, 20 let, ale ty peníze musíte dát hned.
V endoskopii se odehrávají obrovské pokroky…. Vy jste si prý půjčili přístroj, kterým jste zároveň schopni při vyšetření vypalovat podezřelé buňky…
Je tomu tak. Diagnostika je stále účinnější, léčba variabilnější, ukrajuje stále víc a víc z chirurgického koláče. Časné nádory jícnu se vypalují radiofrekvenční ablací nebo se odstraňují endoskopickou resekcí, pokročilé se řeší přemostěním stenty, samozřejmostí je odstranění kaménků žlučových cest, drenují se záněty pankreatu, podélně prořezává jícen u poruch polykání atd atd.
Obrovským tématem je endoskopická léčba obezity, v níž jsme asi jedno z nejkomplexnějších center v Evropě. Původně existoval jen balónek nafouknutý v žaludku, dnes zavádíme trubice do střeva měnící vstřebávání i metabolismus cukrovky, ze stejných důvodů vypalujeme laserem buňky ve dvanácterníku, zasouváme magnety, které spojí kličky střevní a redukují pochod trávení atd.
Co vás motivovalo jít do politiky? Vypadá, že vás medicína pořád naplňuje…
Určité věci v jakési makro rovině člověk nemůže změnit bez politického angažmá.
Co třeba?
Například efektivní fungování grantových agentur pro výzkum nebo právě způsoby úhrady pojišťovny v případech, o kterých jsme se bavili. Je toho ale víc. Člověk z té praxe jednoduše vidí mezery, které je nutné zacelit a když má delší dobu pocit, že se to nikam nehýbe, chce to změnit sám.
A máte pocit, že něco dokážete ovlivnit?
Jsou věci, které skutečně můžete ovlivnit a přestože jsou významné, širší veřejnost je ani nemusí zaznamenat. Například taková účinnost dotací na výzkumné projekty.
Co je špatně?
Systém je podle mého názoru neúčinný. Příkladem jsou vysoce prestižní a lukrativní ERC granty, které uděluje příslušná agentura Evropské unie za přísně kontrolovaných, naprosto transparentních podmínek. V posledním kole jich získala Británie kolem šedesáti, Německo přes 40, Španělsko 18, my nemáme žádný. U nás se na výzkum rozděluje 35 miliard, to je v podstatě docela dost peněz. A kdyby to od příštího roku bylo 45 miliard, na věci by se nic podstatného nezměnilo.
Čím to je?
Nedostatek internacionalizace, která zajišťuje přirozeně konkurenční prostředí. Jednoduše řečeno si až příliš hrajeme jen na vlastím písečku. Žijeme v domácí bublině, systém postrádá dostatečnou motivaci, dynamiku, kontrolu efektivity vynaložených prostředků. Sami poskytovatelé často nevědí, jaká je účinnost jednotlivých projektů.
To není dobrá vizitka...
Nezdá se, že by to z vedení rezortu a příslušných politických orgánů někoho příliš vzrušovalo. I vrcholní politici často obecně prohlašují na adresu ambiciózních mladých vědců: jen ať si jdou, vždyť se od jakživa chodilo na vandr, ještě se rádi vrátí. Nevrátí. Vyspělé země si uvědomují, že největší kapitál nejsou suroviny, ale školství, výzkum a z toho plynoucí vysoce kvalifikovaná společnost.
Přečtěte si také:
