Jeden přítel mi na vánočním večírku zvěstoval svůj investiční plán, který dokonale reą ektuje jeho nazírání na českou situaci po parlamentních volbách, očekávaný výsledek prezidentských voleb, širší hodnocení politického vývoje v Evropě… a jeho hlubokou lásku k Africe.
„V Namibii je hektar ranče za pár dolarů, na co čekat?“ tvrdil. A vskutku, po troše surfování najdete opravdu zajímavé investiční příležitosti v téhle čím dál oblíbenější africké turistické destinaci. Realitní agenti vás zahrnou nabídkami: ranč se zebrami, antilopami a žirafami, stovkami zvířat, o výměře 17 tisíc hektarů u Sossusvlei v Namibii, s domem se sedmi ložnicemi, pěti koupelnami a zavlažovanou tropickou zahradou je k mání za nějakých pětačtyřicet milionů korun. Africké západy slunce a gepardi jsou v ceně. Podobných nabídek je dost, no nekupte to, když je to tak levné…
Při bližším ohledání se najde háček: v Namibii nesmí cizinec vlastnit zemědělskou půdu bez písemného souhlasu příslušného ministra. Nákupem podílu v obchodní společnosti sice můžete souhlas obejít, ale jenom na 49 procent, majoritu musí mít lokální partner. Je to politické téma, když přihlédneme k tomu, že cizincům patřilo loni 1,4 milionu hektarů půdy, přičemž vedli Němci s 620 tisíci hektary. Zbývá dodat, že Namibie se do roku 1915 jmenovala Německá jihozápadní Afrika a dodnes tady žije asi 20 tisíc lidí, pro něž je němčina rodný jazyk.
Fifty fifty
Nejkurióznější situace se vyvinula v kdysi prosperujícím Zimbabwe, kde v posledních několika letech nabízeli noví vlastníci podíl na zabavených rančích jejich bývalým majitelům. Výměnou za to, že budou farmy řídit za „oba“ a podělí se „fifty fifty“. Případů bylo dost na to, aby zaujaly nejen mezinárodní tisk, ale i exprezidenta Roberta Mugabeho, který se vztekal, co je to za kacířství, aby farmy zabavené „bílým“ zase někdo pod rouškou joint venture byť jen z půlky vracel, kvůli tomu prý „revoluci nedělal“.
Trhliny v krásném světě. Co může v roce 2018 zastavit růst?
Mugabe nabídl všem sousedním zemím natolik hluboký ponor do ekonomické mizerie, že to řadu z nich odradilo od radikálního „blackempowermentu“, spočívajícího v zabírání „bílých majetků“ bez náhrady. Ale programy „nostrifikace“ nemohou uspokojit radikály ani náhodou, a nejde jenom o tuhle část světa. I když zrovna tady má smysl počkat na výsledek parlamentních voleb v Jihoafrické republice v roce 2019, který bude určovat na pár let vývoj v regionu.
Podobná legislativa není v rozvojových zemích, které se obávají vykoupení bohatými cizinci, nezvyklá, koneckonců omezení podobného typu zůstala v platnosti ještě dlouho poté, co Česko vstoupilo do Evropské unie, takže „asset swap“ v podobě prodeje nemovitosti v Praze a nákupu v nějaké exotické destinaci většinou nedává dobrý smysl. Zkuste přemýšlet o tom, proč něco může připadat člověku z postkomunistické střední Evropy výhodné. Průměrné tempo růstu u nás nebylo o moc lepší než v jiných částech světa, a co je levné, většinou přichází s nějakou nepříliš vábnou „mašličkou“. Úplně nejhorší investiční rozhodnutí je to, kdy se vám doma zdá „tráva málo zelená“, alternativní destinaci ve skutečnosti ani trochu neznáte a kupujete od těch, kteří se chtějí „zdekovat dřív, než bude pozdě“.
Manhattan zlevňuje - na drahém konci
To ve světových metropolích jsou na bohaté zvyklí a cizinci jako kupující jim zase tolik nevadí. Potíž je v tom, že ceny jsou pořád někde úplně jinde než v Česku, i kdybyste přibalili tu nejkrásnější vyhlídku. Zase ovšem cenový vývoj dovede překvapit: třeba když se Gwyneth Paltrow, která svůj loftový byt v Tribece v New Yorku prodávala rok a nakonec musela jít s cenou o třicet procent dolů (na deset milionů dolarů).
Čtěte komentář Pavla Párala: Jízda z kopce 2018
„Ultraluxusní“ konec trhu, definovaný jako byty v cenách nad deset milionů dolarů, nezažívá v poslední době nejlepší časy, protože byty „visí“ na trhu mnohem déle a nedaří se je prodat bez výrazných slev. V loňském třetím čtvrtletí klesaly mediánové ceny v nových projektech a zejména se snížil objem prodaných jednotek. „Není dost miliardářů, kteří by nabídku dokázali vstřebat,“ shrnuje situaci lakonicky jeden z newyorských makléřů specializovaných na tento segment.
Na opačném konci spektra je naopak živo, ale je třeba vnímat, co znamená na Manhattanu „startovací bydlení“. Ve třetím kvartálu se prodalo víc bytů v cenách kolem pěti milionů než těch za půl milionu dolarů. A tam to většinou začíná.
To zase tak úplně není pro nás, že?
Přečtěte si také:
