Nemravnost bohatství?

Odpovědností za prosperitu všech občanů se zvýší etický potenciál společnosti

Giafranco Girotti, profesor kanonického práva na Papežské univerzitě a biskup regent Apoštolské penitenciatury, úřadu odpovědného za otázky týkající se odpuštění hříchů v římskokatolické církvi, vstoupil počátkem letošního března do povědomí světové veřejnosti díky rozhovoru pro L’Osservatore Romano. Promluvil v něm mimo jiné o nových sociálních hříších, které v dnešním světě nabývají na významu - na požádání redaktora uvedl několik příkladů. Mezi nimi měl údajně jmenovat také shromažďování nemravného bohatství. I když nešlo o oficiální vyhlášení, jde o doklad toho, že klasický seznam, obsahující takzvaných sedm smrtelných hříchů spíše individuálního charakteru, nevystihuje již dle názoru vatikánského hodnostáře etickou situaci. Postmoderní společnost se proměňuje v síť složitých vztahů, v níž nabývají převahu aspekty sociální nad individuálními.

Předmět kritiky

A právě na tomto pozadí se vynořuje problém: kdy se bohatství stává nemravným? Katolická sociální nauka, jak známo, neodsuzuje bohatství jako takové. Neříká ani, že bohatství se stává nemravným od jisté výše. Vyjdeme-li z tohoto poznatku, je zřejmé, že předmětem kritiky je výlučně bohatství, které je nemravné od samého počátku. Mezi nemravné bohatství, ať malého či většího rozsahu, zařadíme bezpochyby každý majetek, který byl získán neoprávněně, tedy protiprávně. Dějinná zkušenost s právem a právním vědomím nám však nenabídne snadné řešení. Po změnách po roce 1989 jsme byli svědky přerozdělení majetku v masovém měřítku. Probíhalo sice podle práva, ale přesto je dnes společnost vnímá jako „krádež za bílého dne“ v masovém měřítku. Je řeč o tunelování. Transformační proces byl podložen nedokonalým právem, které nebylo s to pro nekvalifikovanost právníků bývalé éry i pro rafinovanou vynalézavost nových nabyvatelů postihnout jednání, jež bylo více než na hraně zákona. Označením „tunelování“ jsme obohatili nejenom svůj jazyk. Přispěli jsme i do mezinárodní pokladnice novotvarů.

Rozdělená společnost

Fenomén nemravného obohacení nás provází do současnosti. Zatěžuje společnost psychicky. Uvrhuje nás do stavu permanentního rozčílení. Brání nám vidět vlastnické vztahy, majetek a bohatství bez předsudků. Česká společnost je neobyčejně kritická vůči těm, kdo jsou „nahoře“, majetní a ovládají zemi hospodářsky i politicky. Tento proletářský duch širokých vrstev naší společnosti usnadnil například komunistům v únoru 1948 převzít moc a provést revoluční změny v majetkových poměrech takřka bez protestu.
Kritický vztah vůči těm, kdo více vydělávají a třímají otěže hospodářského a politického života, je vydatně živen senzacechtivými novináři, jejichž zprávy či spíše aféry nalézají snadný odbyt u senzacechtivých čtenářů. Naše společnost je tedy do hloubky rozdělena.

Naléhavá otázka

Přitom platí, že kdo vládne majetkem, má ve společnosti nesrovnatelně větší vliv než ten, kdo vlastní málo. I tam, kde se bohatý domohl svého majetku poctivým způsobem a nemůže být obviněn z přestoupení zákona, zůstává otázka, jak s nabytým majetkem nakládá. Rozsáhlá diferenciace občanů na bohaté, méně bohaté, chudé a nejchudší zesiluje naléhavost této otázky.
Je to citlivé téma i pro ty, kdo své životy spojují s křesťanskou tradicí. Levicově orientované křesťany na Západě znepokojuje právě toto strmé rozdělení společnosti. Ozývají se hlasy, že je třeba odstranit rozdělení na bohaté a chudé radikálním řezem: základní změnou společenských pořádků. Jenže takové řešení jsme v dějinách již jednou vyzkoušeli. A výsledek je varující. Problém je navíc komplikován i tím, že postmoderní stát prochází velkými tlaky. Výdaje na sociální sféru a zdravotnictví přestávají odpovídat nárokům, které na tyto oblasti klademe. Zjišťujeme, že ani rozpočty středně bohatých zemí je nestačí pokrýt. To vyvolává napětí v sociální sféře, zejména když i počet příjemců zdravotní a sociální pomoci roste (dlouhodobě nemocní, tělesně postižení, důchodci).

Dialektická vzájemnost

Za této situace se vzrůstající rozpor bohatství a chudoby nedá řešit jinak než zvýšením občanské odpovědnosti všech skupin ve společnosti. Jinak hrozí jejich vzájemné odcizení a další růst napětí, ohrožující celou společnost. Po otřesné zkušenosti s totalitními režimy je třeba zároveň usilovat - ruku v ruce se sociálním smírem - o zachování co největšího rozsahu občanských svobod. To vyžaduje zvýšenou míru odpovědnosti těch, kdo jsou u moci, vést dialog s opozicí o všech podstatných otázkách společnosti. Ale odpovědnost je nedílná. U majetnějších vrstev se musí projevit v ochotě přispět větším podílem na nákladech celospolečenských výdajů. U chudších vrstev snahou zachovat svobodné struktury demokratické společnosti i za situace, kdy se právem domáhají zlepšení svého společenského postavení. Jen v této dialektické vzájemnosti, v níž se společné dobro stává tmelem všech vrstev společnosti, je možné řešit politické a sociální problémy.
I když jsme vyloučili nemravné bohatství, zůstává, jak se ukazuje, problémem i bohatství legální. Když v naší společnosti poroste vzájemné odcizení různých vrstev vyvolané i neochotou bohatých vzdát se výhod, které jim bohatství přináší, začne stoupat s jeho nefunkčností i jeho nemravnost. A naopak odpovědností za prosperitu všech občanů, kterou na sebe budou ochotní brát bohatí a mocní, se zvýší etický potenciál celé společnosti. Poroste vzájemný respekt, odbourají se předsudky, součinnost a spolupráce vydá své ovoce.

Trendy

Rostoucí rozpor bohatství a chudoby nelze řešit jinak než zvýšením občanské odpovědnosti všech skupin ve společnosti.
Odpovědnost je nedílná.
U majetnějších vrstev se odpovědnost musí projevit v ochotě přispět větším podílem na nákladech celospolečenských výdajů.
U chudších vrstev snahou zachovat svobodné struktury demokratické společnosti i za situace, kdy se právem domáhají zlepšení svého společenského postavení.

Bohatství

Nemravným bohatstvím, ať malého či většího rozsahu, je každý majetek, který byl získán neoprávněně, tedy protiprávně.
Když v naší společnosti poroste vzájemné odcizení různých vrstev vyvolané i neochotou bohatých vzdát se výhod, které jim bohatství přináší, začne stoupat s jeho nefunkčností i jeho nemravnost.