Šimon a Tomáš vykouřili pár tisíc doutníků, až se usadili u jisté značky z Kanárských ostrovů. „Nevěřte na pověru levný doutník - špatný doutník,“ vykládají. „Vykouřili jsme mnoho dražších a závěr byl jednoznačný: na ty naše žádní oplechovaní machři nemají. Jsou-li dobré, nemají na ně cenou, ale velmi často na ně nemají vůbec ničím. Nebudeme pomlouvat žádnou značku, ale kdyby se někdo chtěl odnaučit kouřit doutníky, ať napíše. Dáme spolehlivý typ. A bude v plechu!“
S těmi dvěma amatérskými importéry a internetovými prodejci doutníků jsem se potkal v pražském InterContinentalu na party pro obchodníky ze střední Evropy, kterou uspořádali Kanářané - velvyslanec Antonio Pedauyé y Gonzáles a předseda Kanárské regionální vlády Adán Martín.
Dobré rady pro Vichnara
Výroční kuřák doutníků a sportovní komentátor České televize Petr Vichnar si to užil. Vybral si nejdelší double coronu, doutník po obvodu ještě o tři milimetry silnější, než kouřil britský premiér Winston Churchill, stáhl z něj obal a uřízl špičku.
„Ne, ne, ne,“ vyřítil se na něj vzápětí jeden ze španělských obchodníků. „Takhle ne!“ a ukázal mu, že špičku musí uříznout šikmo, aby z konce doutníku vzniklo cosi jako náústek fujary.
„Měl jsem pocit, že život pro něj přestal mít cenu,“ vyprávěl později skleslý Vichnar. „A pak, když jsem si doutník zapálil, začal si Kanářan znovu rvát vlasy. Ale rychle přestal, aby mne mohl plesknout přes ruku.“ Expert uchopil cedrový obal odhozený vylekaným komentátorem, zapálil jej, očadil konec doutníku, zhluboka se nadechl a doutník Vichnarovi s úlevou zapálil.
„Teď ani nevím, jestli správně tahám,“ rozhlížel se kolem sebe komentátor. A po chvíli: „Asi ne, když mi to zhaslo.“ Z téměř dva centimetry tlusté double corony se tím stalo téma večera.
I nezapálený prý voní buď po zelenině, květinách, nebo koření, říkají o svých doutnících Kanářané. Ale co s nimi… Názory, co je a co není při kouření doutníků správné, se liší stejně diametrálně jako názory na ženy. „Kdo vám navykládal, že se doutník kouří do dvou třetin? To máte z nějaké knížky, ne?“ poškleboval se jeden z prodavačů doutníků, které jsem oslovil. A poradil mi, že doutník se kouří, dokud chutná. Nějaké zásady však je třeba respektovat, pokud nejíte u stolu výhradně rukama. Určitě nepoužívat benzinový zapalovač nebo parafínové sirky - dodávají pachuť. Akceptovatelný je plynový zapalovač, dřevěná zápalka a nejstylovější je cedrová fólie, do které se některé značky balí. Sice vám ohoří prsty a vzplane popelník, ale všichni se koukají.
Winston Churchill kouřil doutníky 17 centimetrů dlouhé, po obvodu měřily 5,8 cm a stala se z nich kategorie. Petr Vichnar si zapálil double corona dlouhý 19 cm s obvodem více než šesticentimetrovým. Nic většího se do úst ani mezi prsty normálním lidem nevejde. Nejmenší kategorií je dvanácticentimetrová panetela se čtyřcentimetrovým obvodem.
Před zapálením, jak známo, je třeba špičku doutníku uříznout. Ve filmu ji kovbojové koušou, ale také potom kouří místo doutníku střapec. Šikmý řez je příjemný do úst, příručky však doporučují použít střihače ve tvaru chirurgických nůžek, gillotiny nebo takzvaný cylindrický nůž. Ten doutník neukrojí, ale udělá do něj otvor. Jenže to lze použít jen u doutníkových cvalíků.
Aby necítili únavu svalů...
Na otázku, odkud pocházejí doutníky, existuje zdánlivě snadná odpověď. Kdo by neznal havana, tabákové lahůdky motané na klínech Kubánek? První zmínka o kouření tabáku pochází z úterý 6. listopadu 1492 a objevuje se v deníku účastníka Kolumbovy výpravy Fraye Bartolomého de las Casas. V té době měl za sebou Kolumbus již přistání na Kubě, ale existuje teorie, podle které se zápis nemusí týkat bezprostředního zážitku. Dříve, než přistál na Kubě, parkoval totiž Kolumbus své koráby na Kanárských ostrovech. Co když zápis „…potkali jsme mnoho žen a mužů, kteří drželi v rukou polínka na jedné straně zapálená a na druhém konci polykali kouř z nich vycházející, aby necítili únavu svalů…“ je vzpomínkou na jiné přístaviště?
Na rozdíl od pouhých hypotéz existují nezvratné důkazy, že se tabák začal z Kanárských ostrovů dovážet do Evropy na začátku 18. století. První zmínka o pěstování tabáku na Kanárech pochází z roku 1723. Někteří autoři pravda uvádějí, že pěstování tabáku a jeho zpracování bylo rozvíjeno na Kubě - ale až poté, co tam emigranti z Kanárských ostrovů dovezli technologii výroby.
Kanářané na Kubě získávali od španělského místodržícího licence na pěstování tabáku a na výrobu tabákových výrobků z prozaických důvodů. Nynější zástupce firmy Vargas z La Palmy říká: „Bylo to především proto, že bylo třeba zajistit ,černému‘ obyvatelstvu práci. Dovezli na Kubu zemědělce, kteří uměli pěstovat cukrovou třtinu a tabák. Tehdy se ,bílí‘ na Kubě nedělili na lidi z evropského kontinentu a z Kanárů, ale na pěstitele tabáku a Madriďany.“ V každém případě se na začátku 19. století Kuba stává nejvýznamnějším producentem tabáku na světě. První doutník ovšem nebyl vyroben ani na Kubě, ani na Kanárských ostrovech, ale v Real Fábrica de Tabaco v Seville, a to z kanárského tabáku. Dost důvodů pro to, aby mohli Kanářané za kolébku doutníků považovat právě své ostrovy.
Po Castrově revoluci na Kubě se emigranti z Kanárských ostrovů masivně vraceli domů, kubánské doutníky však slávu neztratily. Říká se, že to byl John Kennedy, který embargem z roku 1964 zajistil jejich největší popularitu. Zároveň ale na Kanárských ostrovech La Palma a Tenerife, kde jsou nejlepší klimatické podmínky, vyrostly nové plantáže.
Většina tabákových listů, které se dnes na Kanárských ostrovech zpracovávají, pochází z Kuby, Santo Dominga, Indonésie a Brazílie. Právě míchání nejkvalitnějších druhů tabáku různých proveniencí se ale stalo charakteristickou chloubou Kanárských ostrovů a jejich doutníků.
Jména doutníků podle délky a průměru
(nejběžnější druhy, u konkrétní značky doutníků se mohou lišit)
• double corona - délka: 190 mm, průměr: 19,8 mm
• churchill - délka: 170 mm, průměr: 18,5 mm
• lonsdale - délka: 160 mm, průměr: 16,7 mm
• corona - délka: 140 mm, průměr: 17 mm
• robustos - délka: 120 mm, průměr: 19,8 mm
• panetela - délka: 120 mm, průměr: 12,7 mm
