Léky na posílení paměti nebo odstranění paměťových poruch budou hitem příštích let
„Tím, kým jsme, jsme z velké části díky tomu, co jsme se naučili a co jsme si zapamatovali.“ Laureát Nobelovy ceny Eric R. Kandel.
Šestasedmdesátiletý kalifornský právník vypadá jako zářný příklad stárnutí ve zdraví. Pan C. L., který nechce být jmenován, vyšlápne čtyřikrát týdně nedaleký dvoumílový kopec, neustále má rozečtené dvě nebo více faktografických knih a vychloubá se, že se mu obvodové míry hrudníku a pasu od jeho pětadvaceti nezměnily. Tenhle autoritativní chlapík má na sebe vysoké nároky. Ale v posledních šesti letech už jeho paměť není, co bývala. Občas zapomene nějaké jméno, ztratí nit hovoru, když ho něco přeruší, a poztrácel už šestery drahé sluneční brýle. „Lidé, kteří jsou ve velmi dobré duševní formě, si všimnou, že už nejsou schopní si vybavit každé slovo a každý pojem,“ tvrdí. „Je to, jako by najednou někdo vygumoval podstatnou část vašeho života.“
C. L. touží po nějaké léčbě – a jeho odhodlanost je důležitým vzkazem farmaceutickému průmyslu. Ačkoli je na svůj věk ve velmi dobrém zdravotním stavu, tvrdě usiloval o zařazení do klinických testů na přípravek pro léčbu paměti od firmy Cortex Pharmaceuticals z kalifornského Irvine. Přípravek jménem CX516 je nyní ve druhé fázi klinických testů a zkouší se na lidech, kteří trpí častými výpadky krátkodobé paměti, takzvanou lehkou kognitivní dysfunkcí (MCI). I když výrazně nenarušuje každodenní život, je MCI hrozivá diagnóza, protože může být jedním z prvních varovných příznaků něčeho mnohem horšího. Alzheimerova choroba se z ní vyvine každoročně zhruba u patnácti procent pacientů.
Letos na jaře bral pan C. L. dvanáct týdnů devět kapslí CX516 denně. Účinek byl okamžitý. „Na začátku testů jsem si nedokázal zapamatovat ani pět z dvaceti slov seznamu, který nám předložili.. V druhém týdnu už jsem zvládal čtrnáct z dvaceti. To bylo opravdu podstatné zlepšení.“ Další terapie se už nesměl zúčastnit a říká, že mu vysazení léku „málem utrhlo srdce“. „Přemýšlím o nějakém jiném způsobu, jak ho sehnat, a je mi úplně jedno, že to nejde legální cestou.“
Kdyby C. L. ještě pár let počkal, možná by se legálního prodeje léku dočkal. Na nových pilulkách na posílení paměti pracuje minimálně šedesát farmaceutických a biotechnologických firem z celého světa. Asi ve čtyřiceti případech se už tyto léky testují na lidech a během pár let by se první z nich měly dostat na trh. Jde o přípravky, které mají dokázat mnohem víc, než jen zabránit občasným výpadkům paměti. Odborníci doufají, že prášky na zlepšení paměti budou starší lidi zároveň chránit proti obávané Alzheimerově chorobě. „Do pěti let budeme mít léky, které zhoršování paměti zpomalí, nebo dokonce oddálí nástup Alzheimera o pět nebo více let,“ předpovídá Dr. Leon J. Thal, předseda Katedry neurologických věd z Kalifornské univerzity v San Diegu.
Farmaceutický průmysl dává na výzkum těchto medikamentů miliardy dolarů. Důvod je očividný. Během deseti let překročí věkovou hranici padesáti let na 77 milionů lidí narozených v době poválečného baby boomu. A až čtvrtina z nich může trpět nějakou formou demence. Určitě se nenechají snadno odepsat. Jak poznamenává Harry M. Tracy, vydavatel bulletinu NeuroInvestment: „Tahle generace se jistě se zhoršováním paměti nesmíří.“
Stárnoucí populace má nebezpečí na dohled. Mozek dosahuje maximální váhy ve věku dvaceti let a potom se začíná pomalu zmenšovat, aby během průměrného života ztratil až deset procent svého objemu. Lidé si začínají uvědomovat, že se mentální poruchy takřka nevyhnutelně dostavují ještě dřív, než získají nárok na důchodcovské slevy. Průzkumy uvádějí, že si na problémy s pamětí v posledním roce stěžuje na 75 procent lidí nad padesát let.
Někteří z nich možná přehánějí – ale velká část má pravdu. Přinejmenším dvacet milionů Američanů starších šedesáti let má nějakou formu poruchy paměti. Dalších 4,5 milionu trpí Alzheimerovou chorobou, progresivním mozkovým onemocněním, které během deseti let zničí paměť a ostatní kognitivní funkce, až jsou oběti prakticky bezmocné. Čím déle člověk žije, tím větší je riziko – ve věku 85 a více let končí padesát procent lidí s Alzheimerem.
Jelikož se dožíváme stále vyššího věku, mají trendové křivky ztráty paměti bez výjimky vzestupnou tendenci. Alzheimerova společnost odhaduje, že do roku 2050 – kdy se počet Američanů nad 65 let věku zdvojnásobí na sedmdesát milionů – vzroste počet obětí Alzheimerovy choroby na 13,2 milionu. Jednoduchý výpočet jasně ukazuje, že lidé budou za přípravky, které je před strašnou nemocí ochrání, ochotní hodně utratit. Určitě nejméně dvakrát víc než 1,7 miliardy dolarů, které dnes dají ročně za jinou spásu pro stárnoucí tělo, Viagru.
Sám fakt, že se vyvíjejí léky pro posílení paměti, je zázrak moderní vědy. Lidský mozek je nejméně prozkoumanou oblastí medicíny. Protože se skládá se z více než bilionu vysoce komplexních neuronů, neústupně odolával zkoumání ještě dlouho poté, co ostatní tělesné tkáně vydaly mnohá svá tajemství. V posledních deseti letech však byl jeho kód z části rozluštěn. Složitý proces vytváření paměti se podařilo zmapovat díky důmyslným zobrazovacím technologiím, pokusům na zvířatech a informacím z genetického výzkumu.
S novými znalostmi přicházejí nové produkty. První lék, schopný zlepšit myšlenkové pochody lidí v pokročilém stádiu Alzheimerovy choroby, mají od loňska k dispozici v západní Evropě. Letos na podzim by ho měl schválit také americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Přípravek Memantine vyvinula německá firma Merz. Není to žádný zázračný lék, například na pacienty v počátečních stádiích Alzheimerovy choroby vůbec neúčinkuje. Klinické testy však prokázaly, že o půl roku až o rok prodlouží období, kdy se nejhůře postižení pacienti obejdou bez cizí pomoci, a že nemá žádné oslabující vedlejší účinky. To je důležitější, než by se mohlo zdát, protože Alzheimer je ve Spojených státech nejčastějším důvodem pro ústavní péči.
Memantine představuje první velký přínos výzkumu mozku za poslední desetiletí. Dosavadní léky na Alzheimerovu chorobu – Aricept firmy Pfizer, Exelon od Novartisu a Reminyl společnosti Johnson & Johnson – se poprvé objevily na trhu počátkem devadesátých let minulého století. Všechny zvyšují hladinu acetylcholinu v mozku. Degenerativní procesy v počátečních stádiích nemoci dokážou zpomalit o několik měsíců, ale nijak nezlepšují myšlenkové pochody a mohou způsobovat nevolnost, nechutenství a průjmy.
Ve srovnání s nimi je Memantine inteligentní útočník. Zaměřuje se na buněčný receptor, který kontroluje příjem glutamátu, což je nervové chemikálie, o níž si vědci myslí, že odpovídá za 75 procent komunikace mezi mozkovými buňkami. „Memantine představuje skutečný pokrok v léčbě, je to významný krok vpřed,“ prohlašuje psychiatr z Rochesterské univerzity Pierre Tariot.
Neurologové se nemohou dočkat další podobných objevů. Už dnes je jasné, že léčba paměti dosáhne obrovských rozměrů. Stačí se podívat na bylinný potravinový doplněk gingko biloba. Jen za minulý rok dosáhl jeho roční prodej v USA pět set milionů dolarů, přestože klinické testy vyvrátily, že by podporoval paměť. Celkové tržby za tři dostupné léky na Alzheimerovu chorobu přesáhly navzdory jejich nedostatkům jen v USA miliardu dolarů. Po celých Spojených státech se objevují kliniky na léčbu paměti, vedené snad každým, od špičkových neurologů po zastánce alternativní medicíny. A pulty knihkupectví jsou plné příruček se zaručenými recepty, jak si uchovat paměť.
Své želízko v ohni má i americká vláda. Jen v letošním roce přesáhnou náklady na péči o oběti Alzheimerovy choroby v USA sto miliard dolarů, což z této nemoci dělá nejvyšší prioritu pro National Institutes of Health (NIH). Tento státní zdravotnický ústav sponzoruje přes desítku klinických testů potenciálních posilovačů paměti v naději, že se objeví něco, co by dokázalo nástup demence jakkoli zpomalit. Mnohé studie se zaměřily na protizánětlivé prostředky, například aspirin či Celebrex, protože charakteristickým znakem Alzheimera je zánět mozku. Pozornost přitahuje také vitamín E, u nějž je naděje, že mozkové buňky ochrání před škodlivými molekulami, označovanými jako volné radikály, které kolují krevním oběhem a poškozují zdravé tkáně. Zároveň se testuje spousta dalších potenciálních léčebných prostředků, kromě jiného estrogen. Zkoušejí se léky na úpravu krevního tlaku, prostředky snižující hladinu cholesterolu, paměťová cvičení a zvláštní diety, například s kari, protože Indie vykazuje nejmenší výskyt Alzheimerovy choroby na světě.
Většina odborníků však má za to, že mnohem účinnější – a pro svého objevitele mnohem lukrativnější – bude lék vyvinutý speciálně proti ztrátám paměti. Experti odhadují, že jen v USA trpí mírnou kognitivní poruchou asi osm milionů obyvatel starších padesáti let, a soudí, že se farmaceutické firmy nezastaví jen u nich. Jakýkoli lék, který FDA pro léčbu kognitivní poruchy schválí, bude jistě testován i proti dalšímu stupni paměťových potíží – benigní stařecké zapomnětlivosti. Mezi příznaky této poruchy patří i občasné hledání klíčů od auta nebo neschopnost vybavit si známé jméno. Takovými výpadky paměti trpí až dvanáct milionů Američanů.
Pokud FDA schválí lék proti takto drobným ztrátám paměti, lze si snadno představit další vývoj. Přípravek, který zabrání benigní stařecké zapomnětlivosti, bude mít jistě velký ohlas u obrovské skupiny takzvaných „zdravých, ale vystrašených“. Tito jinak zcela zdraví lidé mají jedno společné – obavu, že jsou na cestě k demenci, protože občas zapomenou nějaké jméno. „Přibližně polovinu našich pacientů tvoří lidé kolem padesátky, kteří přicházejí bez lékařského doporučení, protože se o sebe prostě bojí,“ uvádí Dr. Gayatri Devi, ředitel manhattanské kliniky New York Memory & Healthy Aging Services. „Zdá se jim, že jejich mozek nefunguje tak, jak má, a někteří jsou přímo přesvědčení, že mají Alzheimera.“
Dalšími kandidáty na paměťové pilulky mohou být studenti vysokých škol, kteří chtějí uspět u zkoušek. Farmaceutické firmy sice vehementně popírají, že by chtěly prodávat paměťové pilulky mladým a zdravým lidem, ale na tom nezáleží. Už teď existují důkazy, že i bystrou paměť je možné dál zlepšovat. V průkopnické studii, kterou loni publikoval Peter J. Whitehouse z Case Western Reserve University, podávali devíti zdravým pilotům – v průměrném věku 52 let – denně dávku Ariceptu, přípravku společnosti Pfizer proti mírné formě Alzheimerovy choroby. Zkoumaná skupina se porovnávala s dalšími devíti piloty, kteří dostávali placebo. Po třiceti dnech vykazovali piloti s Ariceptem v sadě složitých úloh na leteckých simulátorech prokazatelně lepší výsledky než jejich kolegové s placebem.
Bude potřeba mnohem více testů, aby se prokázalo, zda Aricept nebo kterýkoli jiný lék působí stejně i na širší populaci. Když navíc vezmeme v úvahu nepříjemné vedlejší účinky, není moc pravděpodobné, že by se Aricept někdy stal populární „chytrou pilulkou“. Přesto úspěch studie s piloty demonstruje, že je možné vytvořit přípravky posilující paměť.
Mozek je řídícím centrem lidského těla. Prosadit se s lékem, který si s tímto centrem zahrává, nebude jednoduché. „Když jde o bezpečnost léku, který mohou brát miliony jinak zcela zdravých lidí, bude úřad FDA velice opatrný,“ upozorňuje Tracy z NeuroInvestmentu. „Nové přípravky budou mít laťku hodně vysoko, mnohem výš než léky na Alzheimera.“ Experimentální léky ovlivňující mozek se kvůli katastrofálním vedlejším účinkům často nedostaly dál než do fáze klinických testů. Dokladem je osud slibné vakcíny společnosti Elan Pharmaceuticals proti Alzheimerově chorobě. Ta sice v klinických testech prokázala schopnost nemoc zmírnit, její vývoj však byl vloni zastaven, protože několik pacientů zemřelo na zánětlivá onemocnění mozku.
Elan nebyl jediným případem, kdy lékaři při snaze o léčbu mozku pacientům ublížili. Průlom v poznávání lidského mozku přinesl pokus o léčbu epilepsie, který měl katastrofální následky. Roku 1953 chtěl jistý lékař z Hartfordu zbavit sedmadvacetiletého muže záchvatů a odstranil malý útvar hluboko v mozku, zvaný hippocampus. Záchvaty ustaly, ale pacient, jistý H.M., si už nikdy nevytvořil jedinou novou vzpomínku. Pamatuje si události před operací, ale vůbec si nevzpomene na rozhovor, který proběhl před pár minutami. Žije pouze přítomností. Tragický případ H.M. ukázal, že právě hippocampus je místem, kde se z pomíjivých vjemů stávají trvalé vzpomínky.
Každý pocit nebo poznatek, který do hippocampu vstoupí, ať je to zaslechnuté jméno, obrazový vjem, nebo návod k novému mobilnímu telefonu, vybudí elektrický náboj v mozkových buňkách – neuronech. Náboj stimuluje buňku k vypuštění bouřlivé směsice neurotransmiterů, které přenášejí informace přes nepatrné mezírky propojující neurony, zvané synapse. Čím déle tyto miliony signálů přeskakují sem a tam, tím silnější nervová propojení vytvářejí a tím více synapsí vzniká – jeden neuron může mít až deset tisíc synapsí. Nakonec se skupina neuronů spojí, aby údaje uchovala, a mozek se přeformuje tak, aby vytvořil paměťový prostor. Celý proces, od okamžiku, kdy zaslechnete nějaké číslo, do doby, kdy se permanentně uloží do paměti, může trvat hodiny, ale i celé dny.
S přibývajícími roky je mozek pomalejší a nedokáže už složitou proceduru zvládnout stejně rychle jako dřív. Nedávná studie provedená na univerzitě v Kentucky naznačuje, že genetické změny, které způsobují zpomalení duševních pochodů, začínají pravděpodobně kolem čtyřicítky a výsledky se projevují o deset, dvacet let později. To ovšem neznamená, že se dál už jen postupně hloupne. Mozek sice nové informace zaznamenává pomaleji, ale na základě zkušeností z minula dokáže lépe uchovávat a vyvolávat informace, které získal již dřív. S věkem tak skutečně přichází moudrost.
Demenci může odvrátit také stálá duševní činnost. Již několik studií potvrdilo, že pokud paměť nevyužíváte, brzy o ni přijdete. Poslední z nich, publikovaná letos v červnu Lékařskou fakultou Alberta Einsteina v New Yorku, sledovala pět let skupinu 469 lidí ve věku od 75 let. Třetina s nejvyšší duševní aktivitou byla demencí ohrožena o 63 procent méně než třetina s nejmenší duševní aktivitou. Jediná intenzívní duševní činnost jednou týdně stačila ke snížení rizika o sedm procent. Někteří vědci však poukazují na možnost, že u méně duševně zaměstnaných účastníků mohla Alzheimerova choroba zapustit kořeny už před zahájením studie, což by vysvětlovalo jejich horší výsledky.
Určitě je dobré začít s duševním cvičením co nejdřív. Řada výzkumů prokázala, že lidé, kteří před desátým rokem věku dostali jen omezené, nebo dokonce žádné formální vzdělání, jsou později k Alzheimerově chorobě náchylnější. Možným vysvětlením je, že intenzivní učení v době, kdy je mozek mladý a tvárný, podstatně zvyšuje počet synapsí. Když pak mozek stárne, nebo je poškozen, například mrtvicí, může využít dříve vytvořené rezervy. Tehdy se mohou vyplatit všechny ty hodiny klavíru a francouzštiny, do kterých vás rodiče v dětství nutili. „Čím víc synapsí si v mládí vytvoříte, tím větší máte ve stáří šanci,“ shrnuje Majid Fotuhi, neurolog z nemocnice Johns Hopkins Hospital a autor knihy The Memory Cure (Lék na paměť).
Paměť může bohužel opustit i ty nejlepší a nejchytřejší. Osmasedmdesátiletý lékař z Marylandu odešel do penze v roce 1993, ale zůstal velmi aktivní. Před čtyřmi roky si začal uvědomovat problémy. V autě občas zapomínal, kam jede, nebo nevěděl, ve které restauraci právě poobědval. „Vždycky jsem míval jasnou hlavu, ale najednou se musím zastavit a přemýšlet, kde co je,“ říká. Jeho ošetřující lékař vyloučil Alzheimera, ale příčina potíží je stále záhadou. „Je to deprimující.“
Lékaři zatím neumějí předvídat, komu podobná ztráta paměti hrozí. Dokonce ani nemohou s určitostí stanovit diagnózu Alzheimerovy choroby, dokud pacient není po smrti: teprve potom je možné při pitvě objevit sraženiny v mozku. Sraženiny tvrdé jako kámen se tvoří hromaděním proteinu zvaného amyloid, který pomalu ničí neurony, počínaje tkání hippocampu. Není jisté, jestli je amyloid příčinou nebo průvodním jevem Alzheimerovy nemoci. Vědci jsou však přesvědčení, že se začíná hromadit deset až dvacet let předtím, než se mentální úpadek projeví, a v tu chvíli už je na zastavení procesu pozdě. „Současné způsoby léčby Alzheimerovy nemoci jsou jen zoufalými pokusy,“ říká Dr. Eric R. Kandel, profesor psychiatrie na Kolumbijské univerzitě. „Musíme zasahovat daleko dříve, pokud to má k něčemu vést.“
Úsilí vědců se proto zaměřuje na časné období ztráty paměti, kdy má mozek ještě stále šanci na záchranu. Na výsledcích takto zaměřeného výzkumu budou mít lví podíl pokusy na zvířatech, která si toho potřebují zapamatovat určitě méně než člověk. Zdá se, že mozek hmyzu, opic a lidí funguje velice podobně. Kandel je jedním z držitelů Nobelovy ceny za medicínu z roku 2000, a to za přelomové objevy o paměti, kterých dosáhl díky podrobnému studiu sumýšů. Kandelovy objevy rozšířil Tim Tully, člen ústavu Cold Spring Harbor Laboratories na Long Islandu, který zkoumal mozkové pochody u octomilek.
Práce na těchto dvou nižších formách života přinesla revoluci v chápání paměťových pochodů. Kandel objevil, že klíčovou roli při posilování synapsí hraje látka přenášející nervové impulsy zvaná cyklický adenosinmonofosfát (cAMP). Aktivuje protein zvaný CREB, který následně „zapíná“ geny kontrolující uvolňování neurotransmiterů nezbytných pro vytváření dlouhodobé paměti. „Představte si CREB jako hlavního dodavatele, který organizuje celou kaskádu genů vytvářejících paměť,“ přirovnává Tully.
Jakmile byl objeven CREB, Tully začal pracovat na vývoji druhu octomilek s neustále aktivovaným proteinem CREB. Výsledek: hmyz s fotografickou pamětí. Mouchy s proteinem CREB si dokázaly po prvním pokusu zapamatovat, jak najít cukrovou vodu ve speciálně navržené nádobě, zatímco běžná octomilka by totéž musela mnohokrát trénovat.
Jak Kandel, tak i Tully vytvořili společnosti pro rozvoj svých výzkumů, a soustředili se zejména na lehkou kognitivní dysfunkci a poškození paměti související s věkem. Kandelova firma Memory Pharmaceuticals se sídlem v Montvale ve státě New Jersey je zatím nejdál: vyvinula totiž léky, které blokují rozpad cAMP. Memory Pharmaceuticals se dohodla na spolupráci v ceně 150 milionů dolarů se společností Roche Holdings: v přípravě má šest léků, z nichž jeden se už testuje na lidech. Tullyho firma Helicon Therapeutics ve Farmingdale ve státě New York má zatím léky v laboratorním stádiu, zaměřené na podporu aktivity proteinu CREB, a vykazuje slibné výsledky u myší.
Uznávané výsledky Kandela i Tullyho přinesly jejich společnostem prestiž. Ale i Tully připouští, že jakákoli látka pro zlepšení paměti vyvinutá společností Helicon „bude jen jednou z mnoha v tomto nově vznikajícím oboru“. Několik dalších kandidátů pokročilo mnohem dál (viz tabulka).
Většinu zkoumaných léků lze rozdělit do dvou oblastí – obranné a útočné. Buď zvyšují účinnost neurotrasmiterů, které posilují vytváření paměti, nebo blokují látky, které tomuto procesu překážejí. Například Cortex Pharmaceuticals zkoumá skupinu léků zvaných ampakiny, které posilují účinek jedné z látek přenášejících nervové impulsy, glutamátu, a tím jej stimulují k vytváření většího počtu synapsí. Nejdále je zatím lék označený CX516, testovaný na panu C.L. Při prvních testech lék zlepšil paměť u zdravých dobrovolníků ve věku 65 až 75 let více než dvojnásobně proti skupině, která dostávala jen placebo. Lék navíc zlepšil kognitivní schopnosti malé skupiny švédských mediků, což představuje zajímavou možnost využití léku i pro mladé. Cortex provádí klinické testy na 150 pacientech s lehkou kognitivní dysfunkcí (MCI) ve spolupráci s francouzskou firmou Les Laboratories Servier. Testy by měly skončit příští rok.
Obranné strategii se věnuje společnost Saegis Pharmaceuticals v kalifornském Half Moon Bay. Její lék, označený SGS742, blokuje GABA, přenašeč nervových impulsů, který může zpomalovat regeneraci paměti. Výsledky druhé fáze klinické studie na pacientech s MCI budou teprve zveřejněny, ale generální ředitel společnosti Rodney Pearlman tvrdí: „Zjistili jsme významný rozdíl proti skupině, která dostávala jen placebo.“
Kromě toho se stále zkoumá mnoho existujících sloučenin. Jedna ostře sledovaná studie placená americkým zdravotním institutem se snaží zjistit, jestli mohou ztrátu paměti zpomalit statiny, obsažené ve známých lécích na snižování cholesterolu, například v Zocoru či Lipitoru. Taková souvislost má logiku, tvrdí Dr. Kenneth Davis, šéf Výzkumného centra Alzheimerovy nemoci v newyorském Mt. Sinai Medical Center: sedimenty, které ucpávají tepny u pacientů s vysokou hladinou cholesterolu, mají totiž některé prvky společné se sraženinami nalezenými v mozcích pacientů trpících Alzheimerovou nemocí.
Potrvá ještě několik let, než některý z těchto testů přinese konečnou odpověď. V té době by už také mohla být k dostání některá ze zcela nových pilulek. Pak budou moci lidé, kteří mají podezření na ochabující paměť, navštívit speciální kliniku, kde podstoupí řadu vyšetření hodnotících mozkovou funkci. Podle výsledků projdou několika cvičeními paměti a dostanou recept na vhodný lék. „Tento přístup,“ předpovídá Tully, „přinese trvalé zlepšení našich schopností vnímat svět kolem nás a pamatovat si, jak do něj zapadáme.“ Každý, kdo překročil čtyřicítku, takovou představu jistě uvítá.
Další informace včetně videozáznamů rozhovorů najdete na adrese www.abcnews.com
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Vladimír Nový, Jana Fantová, www.LangPal.com
